Říkadlo

Říkadlo je žánr lidové slovesnosti. Jde o krátká většinou dětská rčení založená na jedné straně na rytmickém textu a na potlačení sémantiky (říkadla poskytují příjemný rytmický zvuk, často nedávají žádný smysl a obsahují slova, která nic neznamenají), na druhé straně vycházející ze záměrné hry s významy slov a z toho plynoucí komiky.

Funkce říkadel

Říkadla mají v dětském životě nejrůznější funkce:

• Doprovázející hru dospělého s dítětem (např. „Paci, paci, pacičky“, „Koulela se brambora“, „Houpy, houpy, kočka snědla kroupy“).
• Provázejí dětské hry (např. Zlatá brána, Kolo, kolo mlýnský).
• Slouží jako podklad činností (např, „Otloukej se, píšťaličko“). Tato funkce spočívá v tom, že zvuk verše je pro dítě přitažlivý a umožní mu i přes krátkodobou koncentraci setrvat potřebnou dobu u činnosti, která je jinak fádní a zdlouhavá.
• Mají i magickou funkci, která se uplatňuje hlavně u zaříkadel a souvisí s dětskou vírou v nadpřirozené síly a v čarovnou moc tajemných slov.
• Pomáhají dětem rozvíjet slovní zásobu.
• Opakováním říkadel děti trénují paměť a koncentraci.

Sbírky říkadel

Lidová říkadla byla a jsou často vydávána v knižní formě, např.:

• Karel Jaromír Erben: Prostonárodní české písně a říkadla (1864)
• Kolo, kolo mlýnský (Praha, 1997)

Tvorbě umělých říkadel se věnují i uznávaní básníci, např.:

• Josef Kainar: Říkadla (Praha, 1961)
• Jiří Žáček: Kdo si se mnou bude hrát? (Praha, 1961)

Sbírky říkadel ilustrují významní výtvarníci jako Josef Lada, Jiří Trnka, Zdeněk Seydl a mnoho dalších.

Odkazy

Související články

• Rozpočítadlo

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu říkadlo na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo říkadlo ve Wikislovníku

Autoritní data	NKC: ph321726 BNF: cb11977741h (data) GND: 4163853-0 LCCN: sh85093326 LNB: 000156236, 000314633