Josef Lada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Lada
Busta Josefa Lady na pomníku v Hrusicích, dílo Zdeňka Šejnosta z roku 1951
Busta Josefa Lady na pomníku v Hrusicích, dílo Zdeňka Šejnosta z roku 1951
Narození 17. prosince 1887
Hrusice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. prosince 1957 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Povolání malíř, ilustrátor a spisovatel
Příbuzní Alena Ladová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Lada (17. prosince 1887, Hrusice14. prosince 1957, Praha) byl český malíř, ilustrátor, scénograf a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hlavní ulice u potoka v Hrusicích; na místě domu vpravo stával do roku 1932 Ladův rodný domek
Ladova vila v Hrusicích, dnes Památník Josefa Lady s expozicí spravovanou Oblastním muzeem Praha-východ

Narodil se hrusickému ševci Josefu Ladovi (1847–1904) a jeho manželce Alžbětě, rozené Janovské (1843–1912), jako nejmladší ze čtyř dětí. Měl bratra Františka (*1870) a sestry Antonii (*1877) a Marii (*1881). Z Hrusic a okolí také čerpal řadu námětů svých obrazů.

V roce 1901 odešel do Prahy, aby se na Královských Vinohradech vyučil malířem pokojů a divadelních dekorací. O rok později vstoupil do učení na knihaře a zlatiče. V kresbě byl samoukem, postupně si vyvinul osobitý styl s typickou silnou linkou a zaoblenými tvary postav. Jako půlroční chlapec upadl na knejp (ševcovský nůž) a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění.[1]

Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal (k nejznámějším patří Kocour Mikeš a O chytré kmotře lišce), ilustroval především Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (pro Švejka nakreslil 1339 kreseb) a další knihy Jaroslava Haška, dále Tyrolské elegie, Krále Lávru a Epigramy Karla Havlíčka Borovského, Erbenovy a Drdovy pohádky a další.

Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy.

V oblasti výtvarného umění vytvořil asi 400 volných obrazů a okolo 15 tisíc ilustrací. Jeho ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy (1956). Sbírka je v podstatě malebným slovním doprovodem k jeho známým obrázkům.

Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. „moderní pohádky“ v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 titul národní umělec.

Dne 18. června 1923 oženil s Hanou Budějickou (1888–1951) a narodily se jim dcery Alena (1925–1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl. Dcera Eva se narodila 18. prosince 1928, byla nadaná klavíristka a zahynula v 17 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945.

Byl po něm pojmenován asteroid 17625 Joseflada.[2]

Současnost Ladova díla[editovat | editovat zdroj]

V Ladově kraji se nacházejí dvě naučné stezky – Cesta kocoura Mikeše a Pohádkové Hrusice.[3]

Nejznámější obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Bubnování
  • Česká krajina, triptych (1935),
  • Český betlém (1920),
  • Hastrman v zimě (1957), poslední malířův obraz
  • Jarní cestou do vsi
  • Jaro s dětmi
  • Mikulášská nadílka
  • Rodná chalupa
  • Rvačka v hospodě (1943)
  • Slouha vytrubuje (1952)
  • Sváteční hospoda (1932)
  • Tancovačka (1929)
  • U ohníčku (1955)
  • Vodník (1942)
  • Zabíjačka (1935)
  • Zimní krajina (1944)
  • Zima na splavu (1943)

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Moje abeceda (1911), jako podklad posloužila národní říkadla (jednalo se asi o první barevnou dětskou knížku tohoto druhu),
  • Kalamajka (1913), společně s Jaroslavem Haškem,
  • Veselý přírodopis (1917),
  • Svět zvířat (1919),
  • Illustrovaná frazeologie a přísloví (1924),
  • Ladovy veselé učebnice (1925, 1931, 1932, jednotlivé díly s názvy Ptáci , Savci, Brouci a hmyz a Vodní živočišstvo),
  • Dobrodružství Tondy Čutala (1929),
  • Mňoukačky naší kočky (1930),
  • Ezopské bajky (1931),
  • Halekačky naší Kačky (1932),
Kocour Mikeš
  • Kocour Mikeš (19341936, čtyři díly – O Mikešovi, Do světa, Cirkus Mikeš a Kludský, Zlatý domov), pohádková kniha o mluvícím kocourkovi Mikešovi a jeho neuvěřitelných příhodách, které prožil sám i se svými kamarády, vepříkem Pašíkem a kozlem Bobešem,
  • O chytré kmotře lišce (1937), pohádkové vyprávění o chytré lišce, která byla vychována mezi lidmi, naučila se mluvit a psát, a když se dostala na svobodu, proslavila se svými šprýmovnými kousky tak, že se nakonec stala vzorným hajným,
  • Vzpomínky z dětství (1937),
  • Pohádky naruby (1938), rozmarné, na ruby převrácené pohádky (např. o Popelákovi),
  • Bubáci a hastrmani (1938),
  • Straky na vrbě (1940), veselé příhody z rodných Hrusic a českého venkova,
  • Kronika mého života (1942), autorovy vzpomínky na dětství v Hrusicích, na hry s hrusickými kluky a děvčaty, na první malířské začátky, na svízelnou cestu za uměním a na zážitky a zkušenosti z práce malířské, spisovatelské a redaktorské,
  • Nezbedné pohádky (1946),
  • Veselé kresby Josefa Lady (1949),
  • Josef Lada dětem (1952),
  • Říkadla (1955),
  • Můj přítel Švejk (posmrtně 1963), kreslený román, jehož text Lada vytvořil jako úpravu světově proslulého Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války pod své obrázky,
  • Ladovy pohádky (1971), souborné vydání knih Bubáci a hastrmani, O chytré kmotře lišce a Nezbedné pohádky,
  • Bajky (1975), obdoba a převyprávění Ezopových bajek,
  • Velká kniha českých říkadel (2008), výběr nejznámějších českých lidových říkadel a písní s ilustracemi Josefa Lady.
  • Čáry máry fuk, ať jsem zase kluk! (Portál (nakladatelství), 2012), verše Jiřího Žáčka inspirované ilustracemi Josefa Lady.

Dokumenty ve kterých hrál Josef Lada[editovat | editovat zdroj]

Zahrál si i dvakrát v Československé televizi a oba dva dokumenty režíroval herec a režisér z Prahy Hugo Huška:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeňka Kuchyňová. Ladův kraj - místo, kde čerpal inspiraci malíř a spisovatel Josef Lada. Český rozhlas.cz [online]. 2007-04-27 [cit. 2013-07-25]. Dostupné online.  
  2. Schmadel, Lutz(2003). Dictionary of Minor Planet Names, volume 1. Springer, 847. ISBN 9783540002383. Ověřeno k 12.8. 2012. 
  3. Ladovy stezky lákají turisty – zkuste to NaKole.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 77, 96, 153.
  • Čeští spisovatelé 20. století. 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 335–336.  
  • Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. 1. vyd. Praha : Albatros, 1985. 480 s. S. 218–222.  
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 636.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha : Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 1119–1121.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 243–244.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]