Josef Lada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Lada
Josef Lada, 1940
Josef Lada, 1940
Narození17. prosince 1887
Hrusice
Úmrtí14. prosince 1957 (ve věku 69 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
Povoláníilustrátor a spisovatel
Děti
Oceněnínárodní umělec (1947)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Lada (17. prosince 1887 Hrusice[1]14. prosince 1957 Praha[2]) byl český malíř, ilustrátor, scénograf a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se hrusickému ševci Josefu Ladovi (1847–1904) a jeho manželce Alžbětě, rozené Janovské (1843–1912), jako nejmladší ze čtyř dětí. Měl bratra Františka (* 1870) a sestry Antonii (* 1877) a Marii (* 1881). Z Hrusic a okolí také čerpal řadu námětů svých obrazů.

Jako půlroční chlapec upadl na knejp (ševcovský nůž) a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění, což ovlivnilo jeho výtvarné vyjadřování.[3]

V roce 1901 odešel do Prahy, aby se na Královských Vinohradech vyučil malířem pokojů a divadelních dekorací. O rok později vstoupil do učení na knihaře a zlatiče. V kresbě byl samoukem, postupně si vyvinul osobitý styl s typickou silnou linkou a zaoblenými tvary postav.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. června 1923 se oženil s Hanou Budějickou (1888–1951) a narodily se jim dcery Alena (1925–1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl. Dcera Eva se narodila 18. prosince 1928, byla nadaná klavíristka a zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel.

Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy.

Vytvořil asi 400 volných obrazů a okolo 15 tisíc ilustrací. Jeho ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy (1956). Sbírka je malebným slovním doprovodem k Ladovým obrázkům.

Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. „moderní pohádky“ v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 titul národní umělec.

Nejznámější obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tancovačka (1929)
  • Sváteční hospoda (1932)
  • Rodná chalupa (1933)
  • Zabijačka (1935)
  • Triptych s českou krajinou (1935)
  • cyklus 4 Dětských her (1936–37)
  • Pokoj lidem dobré vůle (1938)
  • Velikonoce (1938)
  • Vánoce (1938)
  • Vodník (1939)
  • cyklus 12 měsíců (1941)
  • Betlém v zimě (1942)
  • Ponocný v letní noci (1942)
  • Zima na splavu (1943)
  • Rvačka v hospodě (1943)
  • Slouha (1945)
  • Narodil se Ježíšek (1948)
  • Mikuláš, anděl a čert (1948)
  • Hastrmanův podzim (1949)
  • Ponocný (1947)
  • Tichá noc (1951)
  • Sáňkující děti (1952)
  • Podzim (U ohníčku) (1954)
  • Jaro (1954)
  • Děti v zimě (1955)
  • U vánočního stromku (1955)
  • Hastrman v zimě (1957)

Literární dílo (vlastní s vlastními ilustracemi)[editovat | editovat zdroj]

Kocour Mikeš
  • Moje abeceda (1911), jako podklad posloužila národní říkadla (jednalo se asi o první barevnou dětskou knížku tohoto druhu),
  • Kalamajka (1913), společně s Jaroslavem Haškem,
  • Veselý přírodopis (1917),
  • Svět zvířat (1919),
  • Illustrovaná frazeologie a přísloví (1924),
  • Ladovy veselé učebnice (1925, 1931, 1932, jednotlivé díly s názvy Ptáci, Savci, Brouci a hmyz a Vodní živočišstvo),
  • Dobrodružství Tondy Čutala (1929),
  • Mňoukačky naší kočky (1930),
  • Ezopské bajky (1931),
  • Halekačky naší Kačky (1932),
  • Kocour Mikeš (19341936, čtyři díly – O Mikešovi, Do světa, Cirkus Mikeš a Kludský, Zlatý domov), pohádková kniha o mluvícím kocourkovi Mikešovi a jeho neuvěřitelných příhodách, které prožil sám i se svými kamarády, vepříkem Pašíkem a kozlem Bobešem,
  • O chytré kmotře lišce (1937), pohádkové vyprávění o chytré lišce, která byla vychována mezi lidmi, naučila se mluvit a psát, a když se dostala na svobodu, proslavila se svými šprýmovnými kousky tak, že se nakonec stala vzorným hajným,
  • Vzpomínky z dětství (1937),
  • Pohádky naruby (1938), rozmarné, na ruby převrácené pohádky (např. o Popelákovi),
  • Bubáci a hastrmani (1938),
  • Straky na vrbě (1940), veselé příhody z rodných Hrusic a českého venkova,
  • Kronika mého života (1942), autorovy vzpomínky na dětství v Hrusicích, na hry s hrusickými kluky a děvčaty, na první malířské začátky, na svízelnou cestu za uměním a na zážitky a zkušenosti z práce malířské, spisovatelské a redaktorské,
  • Nezbedné pohádky (1946),
  • Veselé kresby Josefa Lady (1949),
  • Josef Lada dětem (1952),
  • Říkadla (1955),
  • Můj přítel Švejk (posmrtně 1963), kreslený román, jehož text Lada vytvořil jako úpravu světově proslulého Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války pod své obrázky,
  • Ladovy pohádky (1971), souborné vydání knih Bubáci a hastrmani, O chytré kmotře lišce a Nezbedné pohádky,
  • Bajky (1975), obdoba a převyprávění Ezopových bajek,

Ilustrace děl jiných autorů[editovat | editovat zdroj]

Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal ilustroval především:

Dále ilustroval pohádky Karla Jaromíra Erbena a Jana Drdy a řadu děl méně známých spisovatelů.

Scénografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Dokumenty, ve kterých hrál Josef Lada[editovat | editovat zdroj]

Vystupoval ve dvou dokumentech Československé televize; oba režíroval herec a režisér Hugo Huška:

Posmrtné pocty a připomínky[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční zápis narození řk. farního úřadu Hrusice. SOA Praha [online]. [cit. 1.11.2017]. Dostupné online. 
  2. Zemřel národní umělec Josef Lada. Rudé právo. 15. 12. 1957, s. 1. Dostupné online. 
  3. Zdeňka Kuchyňová. Ladův kraj - místo, kde čerpal inspiraci malíř a spisovatel Josef Lada. Český rozhlas.cz [online]. 2007-04-27 [cit. 2013-07-25]. Dostupné online. 
  4. Národní divadlo. S. 8. Národní politika [online]. 1934-10-03 [cit. 2021-03-07]. S. 8. Dostupné online. 
  5. Divadlo. S. č. Národní listy [online]. 1936-10-24 [cit. 2021-03-07]. S. č. Dostupné online. 
  6. SCHMADEL, Lutz. Dictionary of Minor Planet Names, volume 1. [s.l.]: Springer, 2003. Dostupné online. ISBN 9783540002383. S. 847. (anglicky) 
  7. Ladovy stezky lákají turisty – zkuste to NaKole.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 77, 96, 153.
  • Čeští spisovatelé 20. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 335–336. 
  • Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. 1. vyd. Praha: Albatros, 1985. 480 s. S. 218–222. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 636. 
  • Formánek Václav, Josef Lada, Praha: Odeon, 1981.
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 1119–1121. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 243–244. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]