Josef Lada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Lada
Josef Lada, 1940
Josef Lada, 1940
Narození17. prosince 1887
Hrusice
Úmrtí14. prosince 1957 (ve věku 69 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
Povoláníilustrátor a spisovatel
Děti
Oceněnínárodní umělec (1947)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Lada (17. prosince 1887 Hrusice[1]14. prosince 1957 Praha[2]) byl český malíř, ilustrátor, karikaturista, scénograf a spisovatel. V raném dětství přišel o oko, což se krom dalšího projevilo na jeho charakteristickém plochém, kresebném stylu s využitím silných obrysů a linií. Mezi jeho nejznámější díla patří ilustrace k Osudům dobrého vojáka Švejka a řada jeho vlastních knih pro děti, např. O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil) nebo O chytré kmotře lišce. Ve své volné výtvarné tvorbě se opakovaně vracel k motivům vodníků, rusalek a ponocných. Již za svého života patřil v Československu mezi široce uznávané umělce.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodil se hrusickému ševci Josefu Ladovi (1847–1904) a jeho manželce Alžbětě, rozené Janovské (1843–1912), jako nejmladší ze čtyř dětí. Měl o sedmnáct let staršího bratra Františka (* 1870) a sestry Antonii (* 1877) a Marii (* 1881). Přestože řada předků z rodu Ladů byla v Hrusicích rychtáři, žila celá rodina v chalupě s jednou obytnou místností na udusané hlíně.[3]

Jako půlroční chlapec upadl na knejp (ševcovský nůž) a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění, což ovlivnilo jeho výtvarné vyjadřování.[4]

V pěti letech nastoupil do hrusické základní školy. Ve škole kreslil domácí zvířata a jednoduché kresby pro pobavení spolužáků. Základní školu ukončil v dubnu roku 1901 a jako třináctiletý byl poslán rodiči do Prahy, aby se vyučil malířem pokojů. V těžkých podmínkách učení vydržel jen čtyři týdny, než se vrátil zpátky domů. Rok nato odešel opět do učení do Prahy, tentokrát ke knihařskému mistru Janu Karáskovi, který měl dílnu v Ječné ulici.[5]

Časopisový karikaturista[editovat | editovat zdroj]

Lada nadále kreslil a snažil se své kresby udat u redakcí časopisů. Prvního zveřejnění své tvorby se dočkal v roce 1904, kdy jednu kresbu tehdy šestnáctiletého Lady vydal anonymně časopis Máj. Povzbuzen tímto úspěchem se Josef Lada ucházel o přijetí na Umělecko-průmyslové škole, ale neuspěl a byl pouze přijat do večerních kurzů kreslení. Další úspěch přišel o rok později, kdy celou řadu jeho kreseb otiskával humoristický časopis Švanda Dudák. Přes své tvůrčí ambice nebyla jiná jeho díla v té době přijímána a Lada se tak živil pouze kreslením humoristických kreseb a karikatur pro noviny.[6]

Postupem času se rozrůstal počet humoristických časopisů, do kterých Lada přispíval. Krom Švandy dudáka přispíval do Novin mládeže, Veselé Prahy, Besídky malých a do časopisu Neruda, později přejmenovaného na Nového Nerudu. Také se začal sbližovat s anarchistickým hnutím a přispíval do jejich časopisu Chuďas. V roce 1906 se Josefu Ladovi podařilo na druhý pokus dostat na Umělecko-průmyslovou školu. Také získal svou první zakázku na knižní ilustraci pro knihu Pohádka o Honzíkovi a zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka.[7]

V roce 1909 se stal redaktorem nově vzniklého časopisu Karikatury. Rok nato podnikl dvě cesty do Německého císařství a byl poprvé otištěn v zahraničním periodiku – italském humoristickém časopise Pasquino.[8]

Dobrý voják Švejk[editovat | editovat zdroj]

Malba na stěně dejvické restaurace Švejk napodobuje styl, ve kterém Švejka maloval Josef Lada

V roce 1911 vydal v Karikaturách spisovatel Jaroslav Hašek svou první povídku o dobrém vojáku Švejkovi. Po svém návratu z první světové války požádal Hašek právě Ladu o ilustrování obálek jednotlivých sešitů, ve kterých začínají v roce 1921 vycházet Osudy dobrého vojáka Švejka. Stihly vyjít tři díly než v roce 1923 Jaroslav Hašek zemřel. Lada poté začal vydávat pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka ve formě kresebného seriálu.[9]

Uznávaný umělec a spisovatel dětských knih[editovat | editovat zdroj]

J. Lada (před rokem 1927)

Když v roce 1926 uspořádal spolek Mánes Ladovu první samostatnou výstavu, byl Josef Lada již uznávaným umělcem. Ke konci 20. let začal vydávat vlastní knížky pro děti, které psal i ilustroval, například Říkadla našeho Kadla a Dobrodružství Tondy Čutala. Do řady dalších dětských knih přispíval pouze ilustracemi. V roce 1930 byla uspořádána Ladova druhá samostatná výstava tentokrát v Krásné jizbě v Praze. V témže roce se pustil do nového oboru – scénografie, když byl pověřen vytvořením scénické výpravy k Tylově hře Strakonický dudák pro Národní divadlo. Ve třicátých letech pokračoval s vydáváním knih pro děti a v roce 1933 vydal asi tu nejznámější – O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil). Další dvě pokračování Cirkus Mikeš a Kludský a Zlatý domov vyšla tři roky poté. V roce 1937 pak Lada vydal další známou pohádkovou knihu O chytré kmotře lišce.[10]

Vodníci a rusalky[editovat | editovat zdroj]

S příchodem druhé světové války Lada přestal kreslit karikatury, stáhl se více do ústraní a zaměřil se na volnou tvorbu. V roce 1942 vydal svou autobiografii nazvanou Kroniky mého života. Toto první vydání bylo ještě poznamenané válečnou cenzurou. Významnou část Ladovy tvorby tvořily ve válečných letech díla s motivy rusalek a vodníků.[11]

Ponocní a závěr života[editovat | editovat zdroj]

Za třetí republiky byl Josef Lada členem Československé strany národně socialistické. V jeho tvorbě se v této době opakoval motiv ponocného. Po únorovém převratu se Lada několikrát pokusil vyhovět alespoň náměty svých děl novým požadavkům socialistického realismu. Jeho čím dál silnější tendence k výběru melancholických témat obrazů byla umocněna smrtí jeho manželky v roce 1951. I přesto nadále maloval a psal pro děti. V roce 1952 poprvé vyšla jeho kniha Josef Lada dětem a od roku 1954 se začíná podílet na realizacích animovaných filmů Čert a Káča a Hrátky s čertem. Josef Lada zemřel v prosinci roku 1957 zatímco byla připravována velká jemu věnovaná výstava k příležitosti jeho nedožitých sedmdesátých narozenin.[12]

Dcery[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. června 1923 se oženil s Hanou Budějickou (1888–1950) a narodily se jim dcery Alena (1925–1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl. Dcera Eva se narodila 18. prosince 1928, byla nadaná klavíristka a zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945.

Umělecký styl[editovat | editovat zdroj]

Josef Lada byl samouk, nekreslil ani v přírodě (plenéru), ani podle modelů v ateliéru. Podle uměleckého kritika Jiřího Oliče byl Lada bytostným figuralistou a všechny vyobrazované věci tak pro něj měly hodnotu figury. Cokoli mohlo být antropomorfizováno, v jeho tvorbě se objevují mnohé variace jednotlivých motivů a lidské postavy jsou často stereotypizované.[6] Ladovy náčrty často obsahovaly mnoho hustě uskupených tmavých čar, z nichž ty, které neodpovídaly jeho představě o díle, jednu po druhé překrýval krycí bílou barvou. Tato krycí běloba na originálech časem často zažloutla, což zakrytým čarám naopak přidává na nápadnosti. Teprve, když byly zakryty nepotřebné linie, zůstala kresba s jedinou silnou linií, která je nejcharakterističtějším znakem většiny Ladových děl.[13]

Nálepka antimodernisty[editovat | editovat zdroj]

Kvůli tomu, že velká část Ladova raného díla vyšla v časopise Švanda dudák, který byl výrazně konzervativním periodikem, byl později Lada zahrnován do názorových skupin vymezujícím se proti vznikající nové vlně modernismu v českých zemích. V době, kdy byly ve Švandovi dudákovi otiskovány Ladovy kresby (1905), v něm byly totiž mimo jiné zároveň zveřejňovány odmítavé reakce na pobuřující výstavu děl Edvarda Muncha v Praze, která byla tehdejšími modernisty naopak přijata s nadšením.[14]

Vzory[editovat | editovat zdroj]

V začátcích své tvorby považoval Lada za své oblíbené malíře Mikoláše Alše, Adolfa Kašpara a Zdenku Braunerovou.[15] Ze zahraniční tvorby ho zaujal například kresebný styl francouze Charlese Luciena Léandrea.[16]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy.

Vytvořil asi 400 volných obrazů a okolo 15 tisíc ilustrací. Jeho ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy (1956). Sbírka je malebným slovním doprovodem k Ladovým obrázkům.

Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. „moderní pohádky“ v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 titul národní umělec.

Nejznámější obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tancovačka (1929)
  • Sváteční hospoda (1932)
  • Rodná chalupa (1933)
  • Zabijačka (1935)
  • Triptych s českou krajinou (1935)
  • cyklus 4 Dětských her (1936–37)
  • Pokoj lidem dobré vůle (1938)
  • Velikonoce (1938)
  • Vánoce (1938)
  • Vodník (1939)
  • cyklus 12 měsíců (1941)
  • Betlém v zimě (1942)
  • Ponocný v letní noci (1942)
  • Zima na splavu (1943)
  • Rvačka v hospodě (1943)
  • Slouha (1945)
  • Narodil se Ježíšek (1948)
  • Mikuláš, anděl a čert (1948)
  • Hastrmanův podzim (1949)
  • Ponocný (1947)
  • Tichá noc (1951)
  • Sáňkující děti (1952)
  • Podzim (U ohníčku) (1954)
  • Jaro (1954)
  • Děti v zimě (1955)
  • U vánočního stromku (1955)
  • Hastrman v zimě (1957)

Literární dílo (vlastní s vlastními ilustracemi)[editovat | editovat zdroj]

Kocour Mikeš
  • Moje abeceda (1911), jako podklad posloužila národní říkadla (jednalo se asi o první barevnou dětskou knížku tohoto druhu),
  • Kalamajka (1913), společně s Jaroslavem Haškem,
  • Veselý přírodopis (1917),
  • Svět zvířat (1919),
  • Illustrovaná frazeologie a přísloví (1924),
  • Ladovy veselé učebnice (1925, 1931, 1932, jednotlivé díly s názvy Ptáci, Savci, Brouci a hmyz a Vodní živočišstvo),
  • Dobrodružství Tondy Čutala (1929),
  • Mňoukačky naší kočky (1930),
  • Ezopské bajky (1931),
  • Halekačky naší Kačky (1932),
  • Kocour Mikeš (19341936, čtyři díly – O Mikešovi, Do světa, Cirkus Mikeš a Kludský, Zlatý domov), pohádková kniha o mluvícím kocourkovi Mikešovi a jeho neuvěřitelných příhodách, které prožil sám i se svými kamarády, vepříkem Pašíkem a kozlem Bobešem,
  • O chytré kmotře lišce (1937), pohádkové vyprávění o chytré lišce, která byla vychována mezi lidmi, naučila se mluvit a psát, a když se dostala na svobodu, proslavila se svými šprýmovnými kousky tak, že se nakonec stala vzorným hajným,
  • Vzpomínky z dětství (1937),
  • Pohádky naruby (1938), rozmarné, na ruby převrácené pohádky (např. o Popelákovi),
  • Bubáci a hastrmani (1938),
  • Straky na vrbě (1940), veselé příhody z rodných Hrusic a českého venkova,
  • Kronika mého života (1942), autorovy vzpomínky na dětství v Hrusicích, na hry s hrusickými kluky a děvčaty, na první malířské začátky, na svízelnou cestu za uměním a na zážitky a zkušenosti z práce malířské, spisovatelské a redaktorské,
  • Nezbedné pohádky (1946),
  • Veselé kresby Josefa Lady (1949),
  • Josef Lada dětem (1952),
  • Říkadla (1955),
  • Můj přítel Švejk (posmrtně 1963), kreslený román, jehož text Lada vytvořil jako úpravu světově proslulého Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války pod své obrázky,
  • Ladovy pohádky (1971), souborné vydání knih Bubáci a hastrmani, O chytré kmotře lišce a Nezbedné pohádky,
  • Bajky (1975), obdoba a převyprávění Ezopových bajek,

Ilustrace děl jiných autorů[editovat | editovat zdroj]

Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal ilustroval především:

Dále ilustroval pohádky Karla Jaromíra Erbena a Jana Drdy a řadu děl méně známých spisovatelů.

Scénografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Dokumenty, ve kterých hrál Josef Lada[editovat | editovat zdroj]

Vystupoval ve dvou dokumentech Československé televize; oba režíroval herec a režisér Hugo Huška:

Posmrtné pocty a připomínky[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční zápis narození řk. farního úřadu Hrusice. SOA Praha [online]. [cit. 1.11.2017]. Dostupné online. 
  2. Zemřel národní umělec Josef Lada. Rudé právo. 15. 12. 1957, s. 1. Dostupné online. 
  3. OLIČ, Jiří; PAVLUCH, Lev. Lada. třetí. vyd. Praha: Slovart, 2021. ISBN 978-80-7529-292-6. 
  4. Zdeňka Kuchyňová. Ladův kraj - místo, kde čerpal inspiraci malíř a spisovatel Josef Lada. Český rozhlas.cz [online]. 2007-04-27 [cit. 2013-07-25]. Dostupné online. 
  5. Olič - Pavluch (2021), s. 17, 19
  6. a b Olič - Pavluch (2021), s. 19-20
  7. Olič - Pavluch (2021), s. 31, 33
  8. Olič - Pavluch (2021), s. 714
  9. Olič - Pavluch (2021), s. 715-717
  10. Olič - Pavluch (2021), s. 718-721
  11. Olič - Pavluch (2021), s. 722-723
  12. Olič - Pavluch (2021), s. 724-728
  13. Olič - Pavluch (2021), s. 23
  14. Olič - Pavluch (2021), s. 27
  15. Olič - Pavluch (2021), s. 19
  16. Olič - Pavluch (2021), s. 33
  17. Národní divadlo. S. 8. Národní politika [online]. 1934-10-03 [cit. 2021-03-07]. S. 8. Dostupné online. 
  18. Divadlo. S. č. Národní listy [online]. 1936-10-24 [cit. 2021-03-07]. S. č. Dostupné online. 
  19. SCHMADEL, Lutz. Dictionary of Minor Planet Names, volume 1. [s.l.]: Springer, 2003. Dostupné online. ISBN 9783540002383. S. 847. (anglicky) 
  20. Ladovy stezky lákají turisty – zkuste to NaKole.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]