Pejo Javorov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pejo Javorov
Pejo Javorov, 1912
Narození 13. ledna 1878
Čirpan (Чирпан), BulharskoBulharsko Bulharsko
Úmrtí 29. října 1914 (ve věku 36 let)
Sofie, BulharskoBulharsko Bulharsko
Příčina úmrtí střelná rána
Národnost Bulhaři
Podpis Pejo Javorov – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pejo Javorov (Пейо Яворов), vlastním jménem Pejo Totev Kračolov (Пейо Тотев Крачолов) (1. ledna 1897 Čirpan - 29. října 1914 Sofia) byl přední bulharsky básník, představitel symbolismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mina Todorova, 1906
Lora Karavelova (první zleva), cca 1902
Dům a pomník (býv. muzeum) Pejo Javorova, Sofie, Bulharsko

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Čirpan 13. ledna 1878 (1. ledna podle tehdy platného juliánského kalendáře). Absolvoval střední školu v Plovdivu. Od roku 1897 do roku 1901 byl zaměstnán jako telegrafista v různých městech - Čirpan, Stara Zagora, Sliven, Stralža, Anhialo (Pomorje) a Sofie. V té době sympatizoval s bulharskou Dělnickou stranou sociálně demokratickou. Po roce 1897 přišel do styku s makedonskou revoluční organizací. V roce 1898 otiskl časopisecky své první básně.

Uznání a úspěch[editovat | editovat zdroj]

V roce 1900 se odstěhoval do Sofie s cílem pokračovat v kariéře literáta. S dalšími bulharskými intelektuály se zúčastnil činnosti literárního kroužku "Мисъл" (Myšlenka). V roce 1901 vyšla knižně jeho první sbírka básní. Pracoval jako redaktor oficiálního časopisu Revoluční organizace Makedonie. Do Makedonie uskutečnil v letech 1902-1903 několik cest; jako člen revolučních skupin, zveřejnil své manifesty a navštěvoval vůdce bulharského hnutí v Makedonii proti turecké nadvládě.[p 1]

Po návratu do Sofie získal místo v Národní knihovně a obnovil svou aktivní činnost ve skupině "Мисъл" (Myšlenka). V této době zpracoval první životopis makedonského revolucionáře Gotse Delčeva (1872-1903), napsal řadu básní a vlastní životopis inspirovaný zkušenostmi z Makedonie.

V letech 1904-1910 pracoval nejprve v Národní knihovně, pak v revolučních novinách Ilinden a poté se stal ředitelem Národního divadla. Uskutečnil cesty do Rakouska, Švýcarska a Francie, pokračoval ve vydávání svých děl.

Romantický život[editovat | editovat zdroj]

Dílo Pajo Javorova bylo zejména ovlivněno jeho milostným životem, který ho inspiroval k napsání sérií básní a dvou divedelních her. Většina romantických básní byla věnování dvěma ženám jeho života - Mině Todorovové (Мина Тодорова) a Loře Karavelovové (Лора Каравелова).

Javorovova láska k Mině Todorovové (Мина Тодорова), sestře přítele a člena skupiny "Мисъл" (Myšlenka), začala v roce 1906. Téhož roku odjel do Francie. Mina roku zemřela na tuberkulózu 14. června 1910 a byla pohřbena v Paříži, na novém hřbitově Boulogne-Billancourt.[1] Svou lásku vyjádřil ve dvou sbírkách básní vydaných v letech 1907 a 1910. Její smrt též ovlivnila vznik první Javorovovy divadelní hry.

Dne 19. září 1912, krátce před svou další cestou do Makedonie, se oženil s Lorou Karavelovovou. (Lora již byla jednou vdaná, po krátkém manželství se ale rozvedla.[2]) Jejich dopisy jsou považovány za důkaz vzájemné lásky. Po návratu Javorova žili manželé v Sofii v domě, který se později stal muzeem (dnes pro veřejnost uzavřeno). V noci 30. listopadu 1913, po návratu z večera u přátel, spáchala Lora sebevraždu.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Po sebevraždě manželky se Javorov pokusil o sebevraždu také, ale neúspěšně a v důsledku zranění oslepl. Soudní proces po smrti Lory a pomluvy o tom, že ji zastřelil sám, přivedly Javorova k dokonané sebevraždě (otrávil se a zastřelil) ve věku 36 let. Úmrtí zaznamenal i český tisk.[3][4][5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pejo Javorov je považován za jednoho z nejvýznamnějších básnických talentů přelomu 19. a 20. století v Bulharském království, předního představitele symbolismu. Jeho život byl spojen s osvobozeneckým hnutím v Makedonii. Též podporoval hnutí za nezávislost v Arménii a napsal řadu básní o Arméncích. První knihu "Стихотворения" (Básně) vydal v roce 1901. Také napsal dvě divadelní hry.

Většina Javorovových básní je věnována dvěma ženám jeho života, Mině Todorovové a Loře Karavelovové.

Česká vydání díla Pejo Javorova[editovat | editovat zdroj]

První překlady básní Pejo Javorova se objevily v roce 1907 ve Slovanském přehledu (překladatel Zdeněk Broman).[6]

Knižně vyšlo česky:

  • Pod Vitoší (drama o 5 dějstvích, přel. H. Reinerová, Praha, ČDLJ, 1958)
  • Nežiju - hořím (vybrala, uspořádala, předmluvu a ediční poznámku napsala Dana Hronková, přebásnila Jarmila Urbánková za jaz. spolupráce Dany Hronkové Javorov, Praha, SNKLU, 1964)
  • V bdění i ve snu - Najave i nasăn (výbor z díla připravila a z bulharštiny přeložila Ludmila Kroužilová, předmluvou doprovodil Nikola Georgiev, Praha, Euroslavica, 1997)

Pocty a připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • V rodném domě Pejo Javorova v Čirpanu je dnes muzeum[7]
  • Javorovův štít (Peak Yavorov) je v Antarktidě[8]
  • Po Pejo Javorovovi je pojmenována řada škol v Bulharsku[9] a jedna ze základních škol v Jerevanu[10]
  • Ulice Pejo Javorov je ve Skopje, bulvár Pejo Javorova v Sofii
  • Muzeum Pejo Javorova v Sofii[11] bylo po privatizaci budovy uzavřeno

Filmové zpracování[editovat | editovat zdroj]

O vztahu Pejo Javorova a Lory Karavelovové byl v roce 1983 natočen bulharský film Případ 205/1913 P. K. Javorov.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Na konci 19. století byla Makedonie pod nadvládou Turků. Dnes je území rozděleno mezi Republiku Makedonie, Bulharsko a Řecko. Viz též Makedonie (region)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Peyo Yavorov na anglické Wikipedii, Пейо Яворов na bulharské Wikipedii a Peyo Yavorov na francouzské Wikipedii.

  1. Francie--Bulharsko: Sté výročí úmrtí Miny Todorovové (francouzsky)
  2. Národní politika, 4.1.1914, s.2 (dostupné online v NK ČR)
  3. Český denník, 28.12.1913, s.1 (dostupné online v NK ČR)
  4. Zlatá Praha, 1914-1915, s.60
  5. Lidové noviny, 31.10.1914, s.2, Bulharský básník Javorov mrtev
  6. Kultura 26/1958, s.8
  7. Muzeum Pejo Javorova, Čirpan (anglicky)
  8. AADC: Yavorov Peak
  9. Střední škola Peyo Kracholov Yavorov, Plovdiv
  10. Škola Pejo Javorova v Jerevanu (anglicky)
  11. Muzeum Pejo Javorova, Sofie
  12. Filmová databáze FDb.cz: Případ 205/2013

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]