Pejo Javorov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pejo Javorov
Pejo Javorov, 1912
Narození 13. ledna 1878
Čirpan (Чирпан), BulharskoBulharsko Bulharsko
Úmrtí 29. října 1914 (ve věku 36 let)
Sofie, BulharskoBulharsko Bulharsko
Národnost Bulhaři
Podpis Pejo Javorov – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pejo Javorov (Пейо Яворов), vlastním jménem Pejo Totev Kračolov (Пейо Тотев Крачолов) (1. ledna 1897 Čirpan - 29. října 1914 Sofia) byl přední bulharsky básník, představitel symbolismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mina Todorova, 1906
Lora Karavelova (první zleva), cca 1902
Dům a pomník (býv. muzeum) Pejo Javorova, Sofie, Bulharsko

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Čirpan 13. ledna 1878 (1. ledna podle tehdy platného juliánského kalendáře). Absolvoval střední školu v Plovdivu. Od roku 1897 do roku 1901 byl zaměstnán jako telegrafista v různých městech - Čirpan, Stara Zagora, Sliven, Stralža, Anhialo (Pomorje) a Sofie. V té době sympatizoval s bulharskou Dělnickou stranou sociálně demokratickou. Po roce 1897 přišel do styku s makedonskou revoluční organizací. V roce 1898 otiskl časopisecky své první básně.

Uznání a úspěch[editovat | editovat zdroj]

V roce 1900 se odstěhoval do Sofie s cílem pokračovat v kariéře literáta. S dalšími bulharskými intelektuály se zúčastnil činnosti literárního kroužku "Мисъл" (Myšlenka). V roce 1901 vyšla knižně jeho první sbírka básní. Pracoval jako redaktor oficiálního časopisu Revoluční organizace Makedonie. Do Makedonie uskutečnil v letech 1902-1903 několik cest; jako člen revolučních skupin, zveřejnil své manifesty a navštěvoval vůdce bulharského hnutí v Makedonii proti turecké nadvládě.[p 1]

Po návratu do Sofie získal místo v Národní knihovně a obnovil svou aktivní činnost ve skupině "Мисъл" (Myšlenka). V této době zpracoval první životopis makedonského revolucionáře Gotse Delčeva (1872-1903), napsal řadu básní a vlastní životopis inspirovaný zkušenostmi z Makedonie.

V letech 1904-1910 pracoval nejprve v Národní knihovně, pak v revolučních novinách Ilinden a poté se stal ředitelem Národního divadla. Uskutečnil cesty do Rakouska, Švýcarska a Francie, pokračoval ve vydávání svých děl.

Romantický život[editovat | editovat zdroj]

Dílo Pajo Javorova bylo zejména ovlivněno jeho milostným životem, který ho inspiroval k napsání sérií básní a dvou divedelních her. Většina romantických básní byla věnování dvěma ženám jeho života - Mině Todorovové (Мина Тодорова) a Loře Karavelovové (Лора Каравелова).

Javorovova láska k Mině Todorovové (Мина Тодорова), sestře přítele a člena skupiny "Мисъл" (Myšlenka), začala v roce 1906. Téhož roku odjel do Francie. Mina roku zemřela na tuberkulózu 14. června 1910 a byla pohřbena v Paříži, na novém hřbitově Boulogne-Billancourt.[1] Svou lásku vyjádřil ve dvou sbírkách básní vydaných v letech 1907 a 1910. Její smrt též ovlivnila vznik první Javorovovy divadelní hry.

Dne 19. září 1912, krátce před svou další cestou do Makedonie, se oženil s Lorou Karavelovovou. (Lora již byla jednou vdaná, po krátkém manželství se ale rozvedla.[2]) Jejich dopisy jsou považovány za důkaz vzájemné lásky. Po návratu Javorova žili manželé v Sofii v domě, který se později stal muzeem (dnes pro veřejnost uzavřeno). V noci 30. listopadu 1913, po návratu z večera u přátel, spáchala Lora sebevraždu.

Konec života[editovat | editovat zdroj]

Po sebevraždě manželky se Javorov pokusil o sebevraždu také, ale neúspěšně a v důsledku zranění oslepl. Soudní proces po smrti Lory a pomluvy o tom, že ji zastřelil sám, přivedly Javorova k dokonané sebevraždě (otrávil se a zastřelil) ve věku 36 let. Úmrtí zaznamenal i český tisk.[3][4][5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pejo Javorov je považován za jednoho z nejvýznamnějších básnických talentů přelomu 19. a 20. století v Bulharském království, předního představitele symbolismu. Jeho život byl spojen s osvobozeneckým hnutím v Makedonii. Též podporoval hnutí za nezávislost v Arménii a napsal řadu básní o Arméncích. První knihu "Стихотворения" (Básně) vydal v roce 1901. Také napsal dvě divadelní hry.

Většina Javorovových básní je věnována dvěma ženám jeho života, Mině Todorovové a Loře Karavelovové.

Česká vydání díla Pejo Javorova[editovat | editovat zdroj]

První překlady básní Pejo Javorova se objevily v roce 1907 ve Slovanském přehledu (překladatel Zdeněk Broman).[6]

Knižně vyšlo česky:

  • Pod Vitoší (drama o 5 dějstvích, přel. H. Reinerová, Praha, ČDLJ, 1958)
  • Nežiju - hořím (vybrala, uspořádala, předmluvu a ediční poznámku napsala Dana Hronková, přebásnila Jarmila Urbánková za jaz. spolupráce Dany Hronkové Javorov, Praha, SNKLU, 1964)
  • V bdění i ve snu - Najave i nasăn (výbor z díla připravila a z bulharštiny přeložila Ludmila Kroužilová, předmluvou doprovodil Nikola Georgiev, Praha, Euroslavica, 1997)

Pocty a připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • V rodném domě Pejo Javorova v Čirpanu je dnes muzeum[7]
  • Javorovův štít (Peak Yavorov) je v Antarktidě[8]
  • Po Pejo Javorovovi je pojmenována řada škol v Bulharsku[9] a jedna ze základních škol v Jerevanu[10]
  • Ulice Pejo Javorov je ve Skopje, bulvár Pejo Javorova v Sofii
  • Muzeum Pejo Javorova v Sofii[11] bylo po privatizaci budovy uzavřeno

Filmové zpracování[editovat | editovat zdroj]

O vztahu Pejo Javorova a Lory Karavelovové byl v roce 1983 natočen bulharský film Případ 205/1913 P. K. Javorov.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Na konci 19. století byla Makedonie pod nadvládou Turků. Dnes je území rozděleno mezi Republiku Makedonie, Bulharsko a Řecko. Viz též Makedonie (region)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Peyo Yavorov na anglické Wikipedii, Пейо Яворов na bulharské Wikipedii a Peyo Yavorov na francouzské Wikipedii.

  1. Francie--Bulharsko: Sté výročí úmrtí Miny Todorovové (francouzsky)
  2. Národní politika, 4.1.1914, s.2 (dostupné online v NK ČR)
  3. Český denník, 28.12.1913, s.1 (dostupné online v NK ČR)
  4. Zlatá Praha, 1914-1915, s.60
  5. Lidové noviny, 31.10.1914, s.2, Bulharský básník Javorov mrtev
  6. Kultura 26/1958, s.8
  7. Muzeum Pejo Javorova, Čirpan (anglicky)
  8. AADC: Yavorov Peak
  9. Střední škola Peyo Kracholov Yavorov, Plovdiv
  10. Škola Pejo Javorova v Jerevanu (anglicky)
  11. Muzeum Pejo Javorova, Sofie
  12. Filmová databáze FDb.cz: Případ 205/2013

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]