Zdeněk Hron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdeněk Hron
Narození23. září 1944
České Budějovice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánípedagog, překladatel, redaktor, básník, diplomat
Národnostčeská
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Hron (* 23. září 1944, České Budějovice) je český pedagog, překladatel, redaktor, básník a diplomat.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Roku 1961 maturoval na Vojenské škole Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové a následně vystudoval v letech 19611967 angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1968 vyučoval na Jazykové škole v Praze a od roku 1987 se věnuje ve svobodném povolání překladatelské činnosti. Byl rovněž kulturním atašé velvyslanectví České republiky v Londýně.[1]

Překládá z angličtiny (výjimečně z latiny, italštiny, němčiny a francouzštiny), a to prózu, poezii i divadelní hry. Pro Československou a Českou televizi přeložil dialogy a titulky k řadě filmů a seriálů. Jako nakladatelský redaktor sestavil několik básnických antologií, uspořádal výbory z veršů různých českých básníků (Blatný, Bridel, Mácha, Michna z Otradovic, Neruda a další) a sám je rovněž autorem deseti básnických sbírek.[1]

Vlastní práce[editovat | editovat zdroj]

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Posunutý poledník (Praha: Torst, 2000), verše odrážející autory názory a pocity od poloviny šedesátých let do konce let sedmdesátých v pochmurné normalizační atmosféře.
  • Vyhlazená léta, (Praha: BB/art, 2001), básně z let 1978–1984
  • Tamodtud (Praha: BB/art, 2001), verše inspirované autorovým pobytem ve Velké Británii v roce 2000.
  • Smlčený výkřik (Praha: BB/art, 2001).
  • Kost a kůže slov (Praha: BB/art, 2004), sbírky V hadím větru a Ohňostroj bez tmy vydané společně v jednom svazku.
  • Blboun nejapný (Praha: Dybbuk, 2008), verše zaměřené na bilanční výpověď, která je navíc poznamenána básníkovou nemocí a předtuchou smrti.
  • Škvírou v žaluzii (Praha: Dybbuk, 2008), verše navazující svým obsahem na sbírku Blboun nejapný.
  • Řeka v dešti (Praha: Dybbuk, 2009), závěrečná sbírka volné básnické trilogie (předcházjející svazky jsou sbírky Blboun nejapný a Škvírou v žaluzii)
  • Ve víru rorýsů (Hradec Králové: Milan Hodek – Paper Jam 2017).
  • Pan Mortovivo (Hradec Králové: Milan Hodek – Paper Jam 2017), básně v próze a básnické prózy.

Literatura faktu[editovat | editovat zdroj]

  • Padáky plné zlata (Praha: Naše vojsko, 1977), monografie o Armádním sportovním družstvu parašutistů.
  • Vrtulníkové výsadky nastupují (Praha: Naše vojsko, 1987), vývoj, organizace a plánování vrtulníkových výsadků.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Překlady z angličtiny[editovat | editovat zdroj]

William Meredith foundation, 2015)

  • Daniel Levanti: Chodím domů po hořícím mostě (VR Atelier edice Mortovivo, 2018)

2015)

Překlady z latiny[editovat | editovat zdroj]

  • Gaius Valerius Catullus: Zhořklé polibky (Praha: Československý spisovatel, 1980), spolupřekladatel.
  • Gaius Valerius Catullus: Veršíky a verše (Praha: BB/art, 2001), spolupřekladatel.

Překlady z němčiny[editovat | editovat zdroj]

  • Co jsme my lidé zač (Praha: BB/art, 2001), německá barokní poezie, vybral a přeložil.

Překlady z italštiny[editovat | editovat zdroj]

Překlady z francouzštiny[editovat | editovat zdroj]

  • Georges Duhamel: Elegie (Havlíčkův Brod: Nakladatelství Petrkov, 2011), dvojjazyčné vydání.
  • Plameny v zrcadle (Havlíčkův Brod: Nakladatelství Petrkov, 2015]), francouzské básně v próze, vybral a přeložil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]