Arno Kraus (starší)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Arno Kraus (mladší) (básník, syn) nebo Arnošt Kraus (profesor, historik).
Arno Kraus
Arno Kraus (starší)
Narození 19. února 1895
Kolín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. května 1974 (ve věku 79 let)
Třebotov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Pseudonym Rastislav Otakar Rakusan
A. J. Kučera
Povolání prozaik, překladatel
Alma mater Univerzita Karlova
Děti Arno Kraus mladší
Příbuzní strýc Karl Kraus, prastrýc Arnošt Kraus
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arno Kraus, vlastním jménem Arnošt Kraus (2. února 1895, Kolín[1]5. května 1975, Třebotov) byl český spisovatel a překladatel, především z maďarštiny. Překládal též pod pseudonymy R. O. Rakusan, či A. J. Kučera.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině kolínského poštovního úředníka Františka Krause (1868-??) a matky Václavy, rozené Vítkovcové (1871-??).[1] Měl mladšího bratra Františka (1897-??)[3] Jeho strýcem byl spisovatel Karl Kraus (1874-1936), prastrýcem profesor Arnošt Vilém Kraus (1859-1943).

V roce 1915 maturoval na gymnáziu v pražské Křemencově ulici. Po maturitě sloužil v armádě v Maďarsku a studoval medicínu v Budapešti. V roce 1919 se vrátil do Prahy, kde krátce hrál ve Švandově divadle a pracoval jako úředník. V roce 1921 vystoupil z římskokatolické církve.[1] V letech 1927-1931 studoval práva na Univerzitě Karlově. V období První republiky cestoval Evropou, severní Afrikou a po Blízkém východě.[4]

Jako novinář byl ve 20. letech vedoucím dětské rubriky Práva lidu, jeho příspěvky se objevovaly v letech 1927 až 1974 v různých denících a časopisech.[4]

Kromě literárního měl též výtvarné nadání; uváděl, že tři roky navštěvoval Umělecko-průmyslovou školu. V edici Klub 777 bibliofilů spolupracoval krátce (1941) s Toyen a Jaroslavem Podroužkem.[5]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Syn Arno Kraus mladší (1921-1982) byl též spisovatel a básník.[6] Podle vlastního vyprávění žil Arno Kraus ml. s matčinými rodiči a matkou v pavlačovém domě na Žižkově; jeho matka zemřela, když mu bylo pět let a on pak prožil několik let v sirotčinci.[7][8]

Hodnocení Krausových překladů[editovat | editovat zdroj]

Arno Kraus vycházel ve svých překladech ze zásady tlumočit ducha a myšlenky díla, nikoliv pouze převádět slova. Tato metoda byla hodnocena rozporně. Například v roce 1944 uvedly Lidové noviny Krausovy úpravy překladu z maďarštiny slovy „...Nutno přiznat, že úpravu provedl v zájmu díla, nikoliv proti němu...“,[9] a ještě v roce 1947 Rudé právo napsalo „...Skutečně dobrý převod Balászovy knihy do češtiny pořídil známý náš překladatel z maďarštiny dr. Arno Kraus...“.[10] V padesátých letech bylo jeho překladatelské dílo naopak kritizováno pro nepřesnost a vulgarizaci.[11] Postavení předního překladatele z maďarštiny se mu proto podařilo znovu získat až v závěru života.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vlastní dílo[editovat | editovat zdroj]

Díla se sporným autorstvím otec/syn[editovat | editovat zdroj]

U některých děl je na titulní stránce a v literatuře jako autor uváděn Arno Kraus ml. Dle Lexikonu české literatury se jedná o společná díla otce a syna:[4]

  • Perníkový drobeček (ilustroval Jaromír Hofmann, V Praze, Rudolf Kmoch, 1946)
  • Případ sestry Marie (dívčí román z 2. světové války, Třebechovice p. O., Antonín Dědourek, 1946)
  • O potrestaném Chlubílkovi (ilustroval Josef Paukert, Praha, Odeon, 1947)
  • Tři mušketýři až do smrti (převyprávění románového souboru Alexandra Dumase st., ilustroval Zdeněk Müller, Litoměřice-Pax, František Hnyk, 1946)

Převyprávěná cizí díla[editovat | editovat zdroj]

Pro nakladatelství Antonín Dědourek v Třebechovicích pod Orebem převyprávěl díla:

  • Vzpoura na Bounty (Arno Kraus, podle románu Johna Barrowa (1764-1848), ilustrace František Ketzek, Třebechovice p. O., Antonín Dědourek, 1946 též vydala Práce 1949)
  • Bílá růže Oconeů (Arno Kraus, na námět románu Charlese Sealsfielda Bílá růže, Třebechovice p. O., Antonín Dědourek, 1947)
  • Hrabě de Monte Christo (Arno Kraus, podle stejnojm. románu Alexndra Dumase st., Třebechovice p. O., Antonín Dědourek, 1947)

V jiných nakladatelstvích vyšlo:

  • Dívka od řeky Natchez (Na námět románu Charlese Sealsfielda Legitimní a Republikáni upravil Arno Kraus, ilustroval Jan Javorský, Praha, Olympia, 1973)

Překlady z maďarštiny pod vlastní jménem[editovat | editovat zdroj]

  • Karavana otroků, dobrodružství v Sudanu (Autor Karel May, ilustrovali Zdeněk Burian a Věnceslav Černý, V Praze, Toužimský & Moravec, 1934)
  • Ulice u rybařící kočky (Autor Jolán Földesová, z maďarského originálu přeložil Arno Kraus, Praha, Evropský literární klub, 1937)
  • Omyl (Autor Ferenc Körmendi, přeložil a doslov napsal Arno Kraus, Praha, Evropský literární klub, 1940)
  • Pokušení v Budapešti (Autor Ferenc Körmendi, Praha, Sfinx, Bohumil Janda, 1940)
  • Setkání (Autor Ferenc Körmendi, přeložil a doslov napsal Arno Kraus, Praha, Stanislav Plzák, 1940
  • Host v Bolzanu (Autor Sándor Márai, přeložil a doslov napsal Arno Kraus, Praha, Evropský literární klub, 1942)
  • Zlatý most (Autor Lajos Zilahy Lajos, doslov napsal Vilém Peřina, Praha, Evropský literární klub, 1943)
  • Děla míří na Budapešť (Autor Béla IIIés, přeložil a doslov napsal Arno Kraus, předmluva Karel A. Krejčí, Praha, Naše vojsko, 1951 a 1954)
  • Karpatská rapsodie (Autor Béla IIIés, přeložil a doslov napsal Arno Kraus, Praha, Naše vojsko, 1951 a SNKLHU 1954, 1965)
  • Požár pod Moskvou (Autor Béla IIIés Béla, Praha, Naše vojsko, 1951)
  • Devět setkání (Autor Béla IIIés Béla, Praha, Československý spisovatel, 1952)
  • Tak se panstvo baví (Autor Móricz Zsigmond, Praha, Odeon, 1973)
  • Ulice rybařící kočky (Autor Jolán Földesová, Praha, Melantrich, 1977)

Překlady z maďarštiny pod pseudonymem Rastislav Otakar (R. O.) Rakusan[editovat | editovat zdroj]

  • Tak se panstvo baví (autor Zsigmond Móricz, úvod, doslov a pozn. Petr Rákos, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954)
  • Král Pecivál (autor Ferenc Móra, vybral a poznámkami opatřil Ladislav Hradský, doslov Kálmán Vargha ; přeložil Rastislav Otakar Rakušan, ilustrace Tamás Szecsko ; [barev.] předsádku navrhl a iniciály nakreslil Lumír Ševčík, Praha, SNDK, 1956)
  • Příbuzní; Motýlek (Auor Zsigmond Móricz, doslov a poznámky napsal Petr Rákos, Praha : SNKLHU, 1956)
  • Lidé z pusty (Autor Gyula Illyés, úvod Petr Rákos, Praha, SNKLHU, 1957)
  • Opravdový blankyt (Autor Béla Balázs, ilustroval Vladimír Kopecký, Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1958)
  • Věřím v člověka; vzkříšení Hannibala (Autor Ferenc Móra, z maďarských originálů vybral Petr Rákos, předmluvu napsala Miroslava Petrovská, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958)
  • Sándor Rózsa koni uzdu pouští (Autor Zsigmond Moricz, verše přebásnil Jindřich Pokorný, Praha, SNKLHU, 1961)
  • Sándor Rózsa zle se chmuří (Autor Zsigmond Móricz, verše přebásnil Jindřich Pokorný, doslov a poznámky Petr Rákos, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1961)

Ostatní překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Ztracená léta (Autor Jacob Wassermann, Praha, Průlom, 1930)
  • Ukolébavky (naše i cizí) (vybrali, uspořádali a přeložili Arno Kraus a Jaroslav Podroužek, podle grafické úpravy Josefa Ficence, obálku a vstupní kresbu provedla Toyen, V Praze, Rudolf Kmoch, 1941)
  • Děti země (Autor Kristmann Gudmundsson, Praha, Plzákovo nakladatelství, 1941)
  • Příhody Frantíka Finna (Autor Mark Twain, pův. název Huckleberry Finn, vydal Rudolf Kmoch, 1948)
  • Oliver Twist (Autor Charles Dickens, doslov Karel Štěpaník, ilustrace Pavel Šimon, Praha, Melantrich, 1952)

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Arno Kraus podporoval v literární tvorbě svého syna Arno Krause ml., upravoval jeho díla a postupoval mu nakladatelské smlouvy. Proto odborníci považují za sporné některé údaje o autorství. Lexikon české literatury... uvádí na základě svědectví Arno Krause některá díla, připisovaná Arno Krausovi ml., jako společná díla otce a syna.[4] Též periodika po 2. světové válce většinou nerozlišovala, zda píší o otci či synovi a je třeba je identifikovat podle souvislostí.[p 1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Otec byl někdy označován akademickým titulem dr., syn ing. Politické poválečné aktivity a angažované básně se týkají syna.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Matrika narozených, Kolín, 1892-1899, snímek 199
  2. Arno Kraus. www.databaze-prekladu.cz [online]. [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (česky) 
  3. Matrika narozených, Kolín, 1892-1899, snímek 337
  4. a b c d e FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6. Kapitola Arno Kraus, s. 951-953. 
  5. Moravská galerie, Toyen, Kraus, Podroužek: Ukolébavky
  6. Jan Kliment: Za básníkem a soudruhem. Rudé právo. 4. 4. 1953, s. 5. Dostupné online. 
  7. Arno Kraus ml.: Malá vlastenecká úvaha. Scéna. 5. 1. 1977, s. 1. Dostupné online. 
  8. Arno Kraus ml.: Komunismus a kultura. Rudé právo. 10. 1. 1976, s. 5. Dostupné online. 
  9. Maďarský román z vysoké společnosti. Lidové noviny. 7. 2. 1944, s. 2. Dostupné online. 
  10. (Dostupné online v NK ČR). Rudé právo. 6. 12. 1947, s. 4. Dostupné online. 
  11. Josef Sekera: Konec se špatnou prací překladatelů. Literární noviny. 26. 1. 1944, s. 3. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0469-6. Kapitola Arno Kraus, s. 951-953.