Charlotte Brontëová
| Charlotte Brontëová | |
 Charlotte Brontëová na portrétu George Richmonda | |
| Narození |
21. duben 1816 Thornton, Yorkshire,  Spojené království |
|---|---|
| Úmrtí |
31. března 1855 (ve věku 38 let) Haworth, Yorkshire, Spojené království |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza a skvrnitý tyfus |
| Místo pohřbení | West Yorkshire |
| Literární hnutí | realismus |
| Významná díla | Jana Eyrová |
| Rodiče | Patrick Brontë[1] a Maria Branwell[1] |
| Příbuzní |
sestra Emily Brontëová sestra Anne Brontëová bratr Branwell Brontë |
 multimediální obsah na Commons | |
|
galerie na Commons | |
 Plné texty děl na Projektu Gutenberg | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charlotte Brontëová (21. dubna 1816 – 31. března 1855) byla anglická spisovatelka, třetí nejstarší z pěti sester Brontëových[2]. Její romány se, stejně jako romány jejích sester, počítají ke klasickým dílům anglické literatury.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se ve vsi Thornton poblíž Bradfordu v rodině kněze Patricka Brontëho. Její dvě mladší sestry, Emily Brontëová a Anne Brontëová, byly také spisovatelky. V roce 1820 se rodina přestěhovala do Haworthu, kde byl Patrick Brontë jmenován vikářem. V roce 1824 byla se svými třemi sestrami poslána do dívčí školy v Cowan Bridge v Lancashire (tuto školu později popsala v románu Jana Eyrová). Chudé poměry, v nichž tam žila, ovlivnily její zdraví a psychický vývoj a uspíšily smrt jejích dvou starších sester, Mary a Elizabeth, které obě zemřely v roce 1825 na tuberkulózu. Vrátila se tedy domů na faru v Haworthu, kde začala spolu se sestrami Emily a Anne a bratrem, básníkem Branwellem Brontëm, popisovat životy a potíže obyvatel svých imaginárních království. Charlotte a Branwell psali povídky o své zemi Anglii a Emily a Anne články a básně o své – Gondalu. Příběhy byly velmi propracované a vzájemně spjaté – část rukopisů se dochovala dodnes. Tento zájem je upoutal po dobu jejich dětství a dospívání a připravil je pro jejich pozdější literární život.
Charlotte pokračovala ve studiu na škole v Mirfieldu v letech 1831–1832. Zde potkala mnoho svých celoživotních přátel. V roce 1833 publikovala pod pseudonymem Wellesley relativně bezvýznamnou novelu The Green Dwarf (Zelený skřítek), později se živila jako učitelka a guvernantka v mnoha rodinách po celém Yorkshire. V roce 1842 Charlotte a Emily odcestovaly do Bruselu, kde se chtěly nechat zaměstnat v penzionátu – Charlotte učila angličtinu, Emily hudbu. V říjnu 1842 Charlotte odjela zpět do Anglie, nicméně v lednu 1843 se do penzionátu vrátila. Druhý pobyt ale byl velmi nešťastný, stýskalo se jí po domově. V lednu 1844 se tedy vrátila do Haworthu. Zkušenosti z penzionátu zúročila v románech Profesor a Villette.
V květnu 1846 sestry Brontëovy společně publikovaly básnickou sbírku pod vypůjčenými jmény Currer, Ellis a Acton Bellovi. Ačkoliv sbírka byla mimořádně neúspěšná (prodaly se pouze dva výtisky), sestry se rozhodly pokračovat v literární tvorbě psaním románů (které publikovala pod pseudonymem Currer Bell, které bylo patrně vypůjčené od jiné – blíže neznámé – osoby, není ani známo, zda je toto jméno míněno jako mužské či ženské). Kritika její romány odsoudila jako brakové.
V září 1848 zemřel její bratr Branwell, jediný syn rodiny, na bronchitidu a celkovou sešlost, posílenou drogovou závislostí na opiu s kodeinem a silným alkoholismem. Charlotte ale věřila, že zemřel na tuberkulózu. Na tuberkulózu zemřely Emily Brontëová (v prosinci 1848) i Anne Brontëová (v květnu 1849).
Po smrti svých sourozenců tedy Charlotte Brontëová žila sama se svým otcem. Oslněna vidinou nesmírného úspěchu, který měl vzejít z Jany Eyrové, několikrát navštívila Londýn, odhalila svou pravou identitu a začala se pohybovat ve vznešenějším prostředí, spřátelila se s lidmi jako Harriet Martineau, Elizabeth Gaskell, William Makepeace Thackeray a George Henry Lewes. Nikdy se už nevrátila do Haworthu na víc než několik týdnů.
V červnu 1854 si vzala Arthura Bell Nichollse, otcova vikáře. Její úmrtní list označuje za příčinu její smrti tuberkulózu, její časté zvracení v posledních dnech života by ale svědčilo o těhotenství. Existují také náznaky, že mohla zemřít na tyfus, který mohla dostat od Tabithy Ackroydové, své služebné, která zemřela na tyfus krátce předtím. Byla pohřbena v rodinné hrobce v Haworthu.
Romány[editovat | editovat zdroj]
- Jana Eyrová (1847, v originále Jane Eyre)
- Shirley (1849)
- Villette (1853)
- Profesor (publikováno posmrtně 1857, napsáno ještě před Janou Eyrovou, v originále The Professor)
Všechny romány Charlotte Brontëové byly přeloženy do češtiny, některé dokonce vícekrát.
Ostatní[editovat | editovat zdroj]
- Básně Currera, Ellise a Actona Bella (Poems by Currer, Ellis and Acton Bel, 1846), společná sbírka básní sester Brontëových vydaná pod pseudonymem.
Životopisné filmy[editovat | editovat zdroj]
- Charlotte Brontëová (org. Charlotte Brontë Unmasked) – britský dokument z roku 1999.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Virginia Blain, Isobel Grundy, Patricia Clements: The Feminist Companion to Literature in English.
- ↑ Charlotte Brontë 1816–1855.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charlotte Brontë ve Wikimedia Commons 
Osoba Charlotte Brontë ve Wikicitátech (anglicky)
Autor Charlotte Brontë ve Wikizdrojích (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MASNEROVÁ, Eva. heslo Brontë, Charlotte. In: kolektiv autorů pod vedením Martina Procházky. Slovník spisovatelů, anglická literatura…. Praha: Libri, 1996. ISBN 80-85983-04-4. S. 146-147.
- STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury. Svazek 2. Praha: Academia, 1987. S. 480-484.
