Zvracení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Zvracení na staré malbě

Zvracení (latinsky vomitus, řecky emesis) je nervově řízený, koordinovaný reflex, při kterém je obsah žaludku evakuován ústním otvorem ven.

Nervové řízení[editovat | editovat zdroj]

Zvracení je ovládáno centrem zvracení v dorzální části retikulární formace prodloužené míchy. Neurony tohoto centra dostávají signály z:

Na přenosu informace o vyvolání zvracení se podílí řada neurotransmiterů - acetylcholin, histamin, serotonin, dopamin.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

  1. Centrální-podráždění centra zvracení v prodloužené míše při otravách,uremii,při požitých léků,nitrolební hypertenzi u edému mozku
  2. Periferní-příčina je v trávicím ústrojí-onemocnění žaludku,žlučníku,jater,slinivky,střev

-Mimo trávicí ústrojí-podráždění rovnovážného ústrojí nebo v těhotenství

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Zvracení je zpravidla předcházeno nevolností a může být doprovázeno závratěmi, poklesem krevního tlaku a bradykardií. Na začátku zvracení dochází k hlubokému nádechu, uzavření dýchacích cest, poté následuje silná kontrakce bránice a svaloviny břicha a zároveň ochabnutí dolního svěrače jícnu.

Chronické zvracení[editovat | editovat zdroj]

Chronické zvracení má za následek hypovolemii, hyponatremii, alkalózu, hypokalemii, dále může při zvracení dojít k tvorbě trhlin ve stěně jícnu (Mallory-Weisův syndrom) až protrhnutí žaludku, zvyšuje se riziko vzniku erozi zubní skloviny a zánětů dutiny ústní. Život ohrožující je aspirační pneumonie.

Symptom[editovat | editovat zdroj]

Zvracení není jenom obranný reflex, kdy se snižuje možnost poškození organismu požitou škodlivou látkou, ale také důležitý symptom. Posuzují se okolnosti vzniku zvracení, vzhled a zápach zvratků.

Terapie[editovat | editovat zdroj]

Při léčbě zvracení se dbá především na rehydrataci organismu. K dispozici jsou rehydratační roztoky, které nahradí i ztracené ionty. Při gastroenteritidě bývá toto opatření dostačující. Potlačit zvracení lze působením na receptory neurotrasmiterů podílejících se na nervovém řízení zvracení.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SILBERNAGL, Stefan. Atlas patofyziologie člověka. Praha: Grada, 2001. 390 s. ISBN 80-7169-968-3. (česky) 
  • LÜLLMAN, Heinz. Farmakologie a toxikologie. Praha: Grada, 2004. 725 s. ISBN 80-247-0836-1. (česky) 
  • MARTÍNKOVÁ, Jiřina. Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů. Praha: Grada, 2007. 379 s. ISBN 978-80-247-1356-4. (česky) 
  • (anglicky) Essentials of Pathophysiology, 2003

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]