Reflex

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o odezvě organismu na vnější podnět resp. o neurologickém pojmu. Další významy jsou uvedeny v článku Reflex (rozcestník).

Reflex je základní funkční prvek nervové soustavy. Je to neměnná automatická odpověď organismu na dráždění receptorů zprostředkovaná reflexním obloukem.[1] Podle podmínek vzniku lze reflexy dále rozdělit na nepodmíněné a podmíněné (získané).

Reflexní oblouk[editovat | editovat zdroj]

Reflexní oblouk se skládá z čidla (receptoru), dostředivé (aferentní) dráhy, ústředí (centra), odstředivé (eferentní) dráhy, výkonného orgánu (efektoru).

Monosynaptický reflex[editovat | editovat zdroj]

Nejjednodušší druh reflexu se skládá jen ze dvou nervových buněk (neuronů). Aferentní (senzorický, dostředivý) neuron vede vzruch přes jedinou synapsi na eferentní (motorický, odstředivý) neuron.

  • př.: Protahovací reflex, který prostřednictvím svalových vřetének ovlivňuje délku kosterních svalů. Reflexní oblouk probíhá míchou, drážděný i výkonný orgán jsou stejné (svalové vřeténko), jedná se tedy o míšní reflex.

Monosynaptický reflex se vyznačuje extrémně konstantní hodnotou prahu dráždivosti.

Polysynaptický reflex[editovat | editovat zdroj]

Do reflexního oblouku je zapojen alespoň ještě jeden další neuron (interneuron). Prahová hodnota vzruchu není konstantní, nicméně nepodléhá velkým výkyvům.

Nepodmíněné reflexy[editovat | editovat zdroj]

Nepodmíněné reflexy jsou jednoduché, zcela automatické reakce. Jsou vrozené s trvalým spojením smyslového a výkonného orgánu, za odpovídajících podmínek se dostavují vždy a stereotypně. Jejich existenci je předem dána geneticky určeným průběhem nervových vláken. Patří mezi ně např. ochranné reflexy (kýchací, kašlací, mrkací, odtahující reflex končetin - pokud sáhneme na rozpálená kamna, ucukneme) nebo patelární reflex (po úderu kladívkem do podkolenní jamky se automaticky vymrští noha). Dále existuje několik reflexů, které má člověk krátce po narození, jedná se o novorozenecké čili primární reflexy (např. úchopový reflex).

Další nepodmíněné reflexy[editovat | editovat zdroj]

Podmíněné reflexy[editovat | editovat zdroj]

Podmíněné reflexy jsou typem učení. Na rozdíl od nepodmíněných se podmíněné reflexy vytvářejí pouze jako dočasné, opakovanými situacemi se mohou posilovat nebo naopak vyhasínají, pokud chybí podněty, které je vyvolaly. Podmíněný reflex vznikne např. pokud při krmení psa zazvoníme, po zhruba dvaceti opakováních stačí pouze zazvonit a pes začne slinit, jako kdyby dostával potravu.

Podmíněné reflexy vznikají takzvaným podmiňováním, které může být dvojího druhu. Klasické podmiňování označuje situaci, kdy je typická reakce (např. slinění psa) na typický podnět (jídlo) nahrazena stejnou reakcí, ale na jiný podnět (zvuk zvonku, vysílaný zpočátku při podávání jídla). Po čase nemusí být primární podnět přítomný a reakce je přítomna stále. Při delší absenci primárního podnětu (jídlo podané po zvonku) však dochází k vyhasínání reakce (ztrácí biologický smysl). Nejsilnějším[zdroj?] podmíněným reflexem je chuťová averze, která vzniká při negativních pocitech, které provázejí (následují) příjem potravy (silná nevolnost po požití jídla, donucování k jídlu, zejména u dětí). Druhým typem je operantní (instrumentální) podmiňování, spojené s činností subjektu. Podmiňování může být pozitivní (odměna za činnost) nebo negativní (trest). Pokud po určitém chování (dítě poprosí) přijde odměna (například bonbón), dítě bude prosit častěji. Naopak trest vede k potlačení nežádoucího chování. Operantní podmiňování je používáno při výchově (např. dětí, psů) a při drezuře zvířat. Studiem klasického podmiňování (někdy též Pavlovova) se zabýval ruský lékař Ivan Petrovič Pavlov, operantní podmiňování se váže se jmény John Watson, Burrhus Frederic Skinner a E. L. Thorndike.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. E. Kašáková a kol., Výkladový slovník pro zdravotní sestry. Praha: Maxdorf 2015. Str. 332.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • L. Janský, I. Novotný (1981): Fyziologie živočichů a člověka, Avicenum
  • D. Franck (1996): Etologie, Karolinum
  • Ottův slovník naučný, heslo Reflex. Sv. 21, str. 389
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Reflex. Sv. 9, str. 474

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]