Přeskočit na obsah

Korál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: korálek.
Korál Dendrogyra cylindricus, Atlantik
Korály jsou kolonie složené z milionů klonálních polypů, z nichž každý obsahuje miliony fotosyntetických řas, které žijí symbioticky v jejich tkáni.
Korál Trachyphyllia, Mořský svět Praha
Koráli v Rudém moři

Korál je označení pro některé mořské žahavce ze třídy korálnatci (Anthozoa). Je pro ně typické potlačení metageneze, což znamená, že zůstávají ve stadiu polypa.

Korálový útes s několika zdravými korály a několika korály se známkami bělení
Kontaminace laguny Rurutu (Francouzská Polynésie) hvězdicemi trnová koruna živícími se korály

Všech asi 6000 druhů žije přisedle v mořích, obvykle v koloniích. Mezi korály patří původci korálových útesů v tropických mořích; k tvorbě vnějších schránek vylučují uhličitan vápenatý. Na budování korálových útesů se podílejí zejména šestičetní koráli ze skupiny Hexacoralia, kromě nich také dírkonošci, měkkýši, řasy (zejména vápencem inkrustované ruduchy). Pokud se v během milionů let schránky korálů vrstvily kolem sopečného kužele, mohl vzniknout atol. K obnovení korálů dochází relativně rychle i po jaderném výbuchu.[1] V současnosti je podle odhadů asi 284 300 km² mořského dna pokryto korálovými útesy.[2] Poblíž Šalamounových ostrovů objevili vědci zatím největší korálovou kolonii na světě. Tvoří ji téměř miliarda geneticky identických korálových polypů, kteří v kolonii spolupracují, jako by tvořili jeden organismus. Organismus je druh tvrdého korálu zvaného houbovník kolíkový (Pavona clavus). Přestože je dle vědců ve výborném zdravotním stavu, obávají se vědci množství hrozeb, kterým čelí všichni koráli včetně globálního oteplování a nadměrného rybolovu.[3]

Jedna „větev“ korálu jsou miliony geneticky identických polypů.

Rozlišují se živočišní koráli (stromově se větvící), jakožto organismy skryté uvnitř korálové schránky a například pomocí vějířků filtrujících vodu, a rostlinné stromatolity, které nejsou skryté, ale žijí na povrchu vlastních minerálních výměšků, tvořící tak naopak kulovité kolonie.

I když se mohou koráli živit planktonem, většinu potravy jim obstarávají symbiotické řasy, zooxantely. Proto koráli většinou rostou ve slunných mořích (do hloubky 60 m), aby řasám zajistili dostatek světla. Někdy je však možné najít zvláštní korály bez endosymbiontů i v hloubce 3000 m a dokonce i na arktických Aleutách. Korály s endosymbionty označujeme jako hermatypické, bez nich jako ahermatypické. Ahermatypičtí koráli se musí uživit samostatně, mohou ale pronikat do jiných míst než hermatipičtí.

Symbionty korálů jsou obrněnky, které mohou tvořit až tři čtvrtiny biomasy korálu. Od svého endosymbionta získávají koráli až 90 % organických látek, díky čemuž se mohou bohatá korálová společenstva tvořit i v živinami chudých tropických vodách.[4]

Vypuzení obrněnek korálem je příčinou jevu známého jako bělení korálů; projevuje se zbělením korálu. Někteří koráli jsou odolní.[5] V odolnosti na zvyšování teploty se mohou koráli přizpůsobit „trénováním“.[6] Korál bez endosymbiontů je výrazně oslaben, neroste a hrozí mu uhynutí, což by mohlo mít za následek destrukci celého útesu. Obrněnky jsou vypuzeny nejčastěji kvůli zvýšení teploty vody, znečištění nebo infekci patogenem. Pokud důvod(y) k vypuzení včas pominou, může korál přijmout obrněnky zpět a obnoví se. Se zvyšováním teplot moří se biodiverzita korálů nemění, ale mění se podíl zastoupení jednotlivých druhů.[7]

Mikrobi žijící s korály mají také vliv na odolnost korálů vůči vlnám tepla a přizpůsobování se jim.[8]

Znečištění, poškozování

[editovat | editovat zdroj]

Za největší hrozbu pro korály je na celosvětové úrovni považováno blednutí korálů[9] způsobované oteplováním moří a oceánů. Jsou citlivé na změnu teploty vody i její pH, což se vlivem klimatických změn může měnit. Důležitý je i dostatek světla, proto koráli umírají v zakalené nebo živinami přesycené vodě.[10] Korály ničí neúmyslná eutrofizace z pevniny. (Splachování minerálních hnojiv ze zemědělské půdy do vodních toků; odpadní vody – splašky; fekálie, polyfosfáty z pracích prostředků, hormonální přípravky – a průmyslové emise vyplavované přímo nebo řekami do moří včetně průsaku; vysoká eutrofizace spodními vodami).[11] Koráli v sobě akumulují mikroplasty.[12] Koráli blednou také kvůli úhynu barevných řas, které fungují jako zdroj kyslíku a živin.[13] Škodí jim opalovací oleje a krémy obsahující oxybenzon a oktinoxát,[14] také nátěry lodí. Poškozují je lodní kotvy a neopatrní potápěči, šnorchlisté a harpunáři.

Úmyslné hnojení oceánů, což je forma geoinženýrství, je zatím zakázáno.[15]

Šperkařský korál (Alžír)
  • Ve šperkařství: Tvrdé vnější schránky některých druhů korálů jsou zbarveny různými odstíny typické červené barvy. Již od pravěku se využívaly jako oblíbený šperkařský materiál k výrobě náhrdelníků (z toho české výrazy korál, korálek, korále) nebo k výzdobě předmětů z jiných materiálů (především kovových) vykládáním.
  • V doplňcích stravy: Schránka korálu je z velké části tvořena organickými sloučeninami vápníku a dalšími stopovými minerály. Schránky odumřelých korálů se proto po rozemletí a čištění používají v doplňcích stravy ve formě prášku, prášku v kapslích nebo v tabletách.
  1. ROY, Eleanor Ainge. „Quite odd“: coral and fish thrive on Bikini Atoll 70 years after nuclear tests. The Guarian [online]. 2017-07-15 [cit. 2023-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
  2. SOCHA, Vladimír. Jak rostou korály (sic): Život v podmořské zahradě. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2022-09-17 [cit. 2022-12-08]. Dostupné online.
  3. Vědci objevili největší korál na světě – tak velký, že je vidět z vesmíru. National Geographic [online]. 2024-11-24 [cit. 2024-11-24]. Dostupné online.
  4. ČEPIČKA, Ivan; KOLÁŘ, Filip a SYNEK, Petr. Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza. Praha: Národní institut dětí a mládeže MŠMT ČR, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-86784-50-2. S. 86.
  5. Uncovering how some corals resist bleaching. Phys.Org [online]. 2021-02-08 [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
  6. University of Miami. Corals can be „trained“ to tolerate heat stress, study finds. Phys.Org [online]. 2022-03-03 [cit. 2022-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Coral reef biodiversity predicted to shuffle rather than collapse as climate changes. Phys.Org [online]. 2021-09-20 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. (anglicky)
  8. Some coral species might be more resilient to climate change than previously thought. Phys.Org [online]. December 18, 2023 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. (anglicky)
  9. PLESNÍK, Jan; HANEL, Lubomír. Korálové útesy v různých částech světa zažívají další vlnu blednutí. Ochrana přírody [online]. 2025-10-30. Roč. 2025, čís. 5. Dostupné online.
  10. CHALIAS, Vincent. The Myth of LPS Corals Living in ‘Dirty Water’. Reef Builders | The Reef and Saltwater Aquarium Blog [online]. 2020-05-28 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
  11. Discovery of invisible nutrient discharge on Great Barrier Reef raises concerns. Phys.Org [online]. October 8, 2023 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
  12. Kyushu University. A possible explanation for the „missing plastic problem“: New detection technique finds microplastics in coral skeletons. Phys.Org [online]. September 20, 2024 [cit. 2024-09-21]. Dostupné online.
  13. Až polovina korálů Velkého bariérového útesu umírá, tvrdí studie. ČT24 [online]. Česká televize, 2016-05-31 [cit. 2026-01-20]. Dostupné online.
  14. Thajsko zakázalo používání opalovacích krémů, které ničí korály. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-08-05 [cit. 2026-01-20]. Dostupné online.
  15. TOLLEFSON, Jeff. UN decision puts brakes on ocean fertilization. Nature [online]. 05 June 2008 [cit. 2023-11-05]. Roč. 453, čís. 704. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]