Hmyzožravci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHmyzožravci
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hmyzožravci (Eulipotyphla)
Čeledi
Sesterská skupina
Ferungulata
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hmyzožravci (Eulipotyphla) jsou řádem savců. Řád obsahuje asi 450 druhů druhů rozdělených do 4 recentních čeledí žijících po celém světě (štětinatcovití, rejskovití, krtkovití, ježkovití).[1] V Evropě žije asi 30 druhů, v České republice se vyskytují tři čeledi s celkem 10 druhy: ježkovití, krtkovití a rejskovití.


Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Většinou se jedná o drobné živočichy s délkou těla do 15 cm a hmotností do 200 g, ale například evropští ježci dosahují větších rozměrů (přes 1 kg váhy) a asijský srstín krysí (Echinosorex gymnura) měří až 45 cm a váží i ke 2 kg.[1] Mají protáhlou lebku a malou mozkovnou s jednoduše stavěným mozkem s velkými čichovými laloky. Jedním z primitivních znaků je úplný chrup složený z velkého počtu (26–48) špičatých a tvarově podobných zoubků. Někteří rejsci mají vyvinuté podčelistní jedové žlázy. Samice mívá 2 až 14 párů bradavek. Doba březosti se pohybuje mezi 11 až 43 dny.[1]

Živí se hlavně bezobratlými živočichy a drobnými obratlovci, v menším množství i rostlinnou stravou. Orientují se převážně pomocí čichu a hmatu, někteří mají výborný sluch. Slabší zrak patrně souvisí s převládající noční aktivitou.

Systém[editovat | editovat zdroj]

Hmyzožravci představují bazální linii placentálů zvanou Laurasiatherie. Dříve se do řádu hmyzožravců (Insectivora) řadily i čeledi z dnešního zvláštního řádu Afrosoricida (zlatokrtovití – Chrysochloridae, vydříkovití – Potamogalidae a bodlínovití – Tenrecidae), po jejich vyloučení (nejsou ostatním hmyzožravcům příbuzní, patří po bok hrabáčů, bércounů, chobotnatců a dalších do skupiny Afrotheria) se zbylí zástupci souhrnně nazývají Eulipotyphla. Řád Insectivora dříve sloužil zoologům jako „odpadní“ či „sběrný“ koš pro savce s nejasnými vývojovými vazbami. Systematika není ani v současnosti (2019) ještě ustálena a může docházet ke změnám.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ANDĚRA, Miloš; GEISLER, Jiří. Savci České republiky. 2. vyd. Praha: Academia, 2019. S. 35-37. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anděra M., 1997: Svět zvířat I. Savci 1. Albatros 143 str.
  • Reichholf J., 1996: Průvodce přírodou. Savci. IKAR 287 str.
  • Sigmund L., Hanák V., Pravda O., 1994: Zoologie strunatců. Univerzita Karlova 501 str.
  • Šumbera, R., 2002: Savci. Vyřešeno? Nové kapitoly o starých savčích událostech. Vesmír 81, 6, 318–325.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]