Ježek západní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ježek západní

Ježek západní
Ježek západní
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hmyzožravci (Insectivora)
Čeleď: ježkovití (Erinaceidae)
Podčeleď: ježkové (Erinaceinae)
Rod: Erinaceus
Binomické jméno
Erinaceus europaeus
Linné, 1758
zeleně rozšíření ježka západního
zeleně rozšíření ježka západního

Ježek západní (Erinaceus europaeus), známý též pod názvem ježek obecný,[1] je středně velký západoevropský hmyzožravec, spolu s ježkem východním jediný zástupce čeledi ježkovitých (Erinaceidae) v ČR. Vyskytuje se v podstatě na celém území České republiky.[2] Obývá území od nížin až po 800 m n. m., výjimečně jej můžeme spatřit až 1 100 m vysoko. Žije na okrajích lesů, pasekách, v křovinách, v parcích a zahradách nebo ve městech.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ježek západní je se svou délkou 22–27 cm a hmotností mezi 0,9 až 1 kg o něco větší než jeho příbuzný, již výše zmíněný ježek východní. Na světlé hlavě má tmavý pruh táhnoucí se od čenichu k očím a tvarovaný do písmena V. Břišní strana těla je u dospělého jedince šedohnědá až šedá s podélnou hnědou skvrnou, u mláďat hnědá bez skvrny. Bodliny, kterých může mít ježek západní na těle až 8 500, má uhlazené a pravidelně pruhované, směřující dozadu a dlouhé 20–30 mm.[3]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Ježek západní žije, až na období rozmnožování, samotářským životem. Je aktivní v noci, kdy je často slyšet jeho pronikavé funění a dupání, ve dne odpočívá ve svém hnízdě vystlaném trávou a umístěném v méně dostupných místech, např. pod kameny nebo mezi kořeny stromů. Ačkoli je všežravec, dává přednost především živočišné stravě, zvláště pak bezobratlým živočichům, mezi které patří slimáci, žížaly, brouci nebo jiný hmyz. Zvláště pak preferuje žížaly, stonožky Glomeris marginata a Tachypodoiulus niger nebo zástupce čeledi střevlíkovitých Carabus nemoralis. Občas se přiživuje i žábami, malými hlodavci, mladými ptáky, ptačími vejci nebo plody. Potravu vyhledává díky svému výborně vyvinutému čichu.

Mladý ježek

Pokud se cítí ohrožený a spatří např. predátora (lišku, psa), schoulí se do bodlinaté koule, která většinu živočichů odradí. Umí dobře plavat, šplhat, a pokud je k tomu donucen, tak dokáže i poměrně rychle běhat. Nepříznivé zimní období přečkává hibernací (zimním spánkem), do které upadá v říjnu a která trvá většinou až do března, ačkoli přesné hibernační období závisí na výšce teplot.

Páří se od května do října, přičemž se samec se samicí nejprve honí, poté svou družku kouše, naráží do ní, prská a syčí a vyčkává na samiččino svolení k spáření. Samice má obvykle jeden vrh ročně, který obsahuje 4–9 mláďat, která rodí po 31–35 denní březosti. Mláďata se rodí holá, slepá a bez bodlin. První bílé a měkké bodlinky jim začínají vyrůstat už hodinu po porodu. Do bodlinaté koule se dokáží schoulit po 11 dnech a vidět začínají již po dvou týdnech života. V přírodě se ježek západní dožívá průměrně 2–3 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku West European Hedgehog na anglické Wikipedii.

  1. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Ježek obecný, s. 38.  
  2. Anděra M. (2012): Mapa rozšíření Erinaceus europaeus v České republice. In: Zicha O. (ed.) Biological Library – BioLib. Citováno 12.09.2012. Dostupné na: <http://www.biolib.cz/cz/taxonmap/id2/>
  3. www.biolib.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]