Přeskočit na obsah

Ježek západní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJežek západní
alternativní popis obrázku chybí
Ježek západní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhmyzožravci (Insectivora)
Čeleďježkovití (Erinaceidae)
Podčeleďježkové (Erinaceinae)
RodErinaceus
Binomické jméno
Erinaceus europaeus
Linné, 1758
Zeleně: rozšíření ježka západního
Zeleně: rozšíření ježka západního
Zeleně: rozšíření ježka západního
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mladý ježek západní

Ježek západní (Erinaceus europaeus), známý též jako ježek obecný,[2] je spolu s ježkem východním jediným zástupcem čeledi ježkovitých (Erinaceidae) v Česku. Vyskytuje se v podstatě na celém území České republiky.[3] Obývá území od nížin až po výšku 800 m n. m., výjimečně jej můžeme spatřit až 1100 m vysoko. Žije na okrajích lesů, na pasekách, v křovinatém terénu, v parcích a zahradách nebo ve městech. (K rodu ježek viz také Erinaceus.)

Ježek západní je až 31 cm velký a až 1300 g vážící hmyzožravec, který svými rozměry patří k největším hmyzožravcům v Evropě. Je o něco větší než ježek východní. Srst, která pokrývá nohy, břicho, hrdlo, krk a část hlavy, je řídká a hrubá, na bocích hnědá, na břiše světlá s podélnou hnědou skvrnou. Skvrna je u mladých nebo starých jedinců méně výrazná. Typicky zbarvená je srst hlavy, resp. obličejové masky: na světlé hlavě má tmavohnědý pruh tvarovaný do písmene V – táhne se od čenichu k očím a tvoří ježkovi západnímu tzv. brýle. Hřbet a boky kryje 7000–8000 bodlin, které jsou 2–3 cm dlouhé, stejnoměrně tmavo-bíle pruhované a pravidelně uspořádané, „učesané“ jedním směrem – dozadu.[4]

Ze smyslů má nejlépe vyvinutý čich, cítí i potravu žijící v zemi. Kromě čichových buněk v čenichu má funkční přídatný čichový orgán na horním patře v ústní dutině, tzv. Jacobsonův orgán. Na konci čenichu má hmatové vousy. Kromě čichu mu v orientaci nejvíce pomáhá sluch. Vidí špatně ve dne i v noci.[zdroj?]

Odlišení od ježka východního:

  • spolehlivým znakem ježka západního je typické zbarvení čelní masky (tmavé chlupy táhnoucí se od čenichu k očím, tzv. brýle), barva a uspořádání bodlin – bodliny jsou pravidelně pruhované a směřují jedním směrem, dozadu; břicho: podélná tmavá skvrna (někdy špatně viditelná);
  • bodliny ježka východního jsou nepravidelně pruhované a směřují všemi směry; břicho: v mládí tmavé, ve stáří světlé – nápadná světlá náprsenka;
  • ježek západní, jako původně lesní druh, vyhledává spíše listnaté a smíšené lesy pahorkatin a vrchovin s hustým podrostem, případně parky, zahrady a sady ve vesnicích a městech; ze zimního spánku se probouzí později;[5]
  • ježkovi východnímu, jako původně stepnímu a lesostepnímu druhu, více vyhovuje zemědělská krajina nížin, kde se drží na mezích, v křovinatých stráních, ve stržích, větrolamech atp., ale nevyhýbá se ani lidským sídlištím; zjara se probouzí o měsíc dříve a s tímto časovým náskokem se také začíná rozmnožovat.[5]

Kromě období rozmnožování žije ježek západní samotářsky. Je aktivní v noci, kdy bývá slyšet jeho funění a dupání; během noci urazí 700–1500 metrů. Ve dne odpočívá v hnízdě vystlaném trávou a listím, umístěném v méně dostupných místech, např. pod většími kameny a padlými kmeny, mezi kořeny stromů a keřů, pod chrastím, u zídek a zdí, pod uskladněným dřívím, kůlnami a přístavky. Zimní období přečkává zimním spánkem, do kterého upadá v říjnu nebo listopadu a který trvá většinou do května. Zimní hnízdo bývá zakryto vrstvou hrabanky a nemá vchod, protože jej ježci ucpou. Anděra uvádí, že začátek hibernace signalizuje ježkům vedle prodlužujících se nocí i pokles průměrné teploty vzduchu přibližně o 10 až 15 stupňů Celsia. V nepromrzajícím úkrytu spí ježek stočený na bok. Tělesná teplota se mu sníží na 5 až 8 stupňů Celsia a počet tepů srdce z dvou set až tří set na pouhých pět za minutu. V intervalech několika dní či týdnů se probouzí, aniž by opouštěl úkryt.[5] Ježek umí dobře plavat, šplhat, a pokud je k tomu donucen, dokáže i poměrně rychle běhat.

Při pocitu ohrožení ježek zpevní a naježí bodliny, někdy nadskakuje a odrazuje také hlasitým funěním. Uslyší-li predátora (lišku, psa), stočí se do klubíčka; bodlinatá koule většinu živočichů odradí. Predátorem ježka je výr velký a tchoř.[5]

Krmící se ježek

Ačkoli je všežravec, dává přednost živočišné potravě, zvláště bezobratlým živočichům, mezi které patří slimáci, žížaly, brouci nebo jiný hmyz a jejich larvy. Preferuje žížaly, stonožky Glomeris marginata a Tachypodoiulus niger nebo zástupce čeledi střevlíkovitých Carabus nemoralis. Občas se přiživuje i žábami, malými hlodavci, mladými ptáky, ptačími vejci nebo plody. Potravu vyhledává čichem, který má výborně vyvinutý. Denně spotřebuje 50–70 g potravy, tedy asi desetinu své hmotnosti.[5]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Samička má pohlavní orgán u řitního otvoru, sameček téměř ve středu břicha.[pozn. 1] Páří se od května do října, přičemž se samec se samicí nejprve honí, poté samec do samice naráží, kouše ji, prská a syčí. Samička připravená k páření sklopí ostny na hřbetě, aby se sameček nepopíchal. Po 31denní až 35denní březosti rodí 2–10 mláďat, obvykle v jednom vrhu ročně. Mláďata váží pouhých 10–25 g,[6] jsou slepá a holá – ostré a pevné bodlinky jsou zabořené hluboko v kůži. Po porodu kůže seschne a objeví se řídké bílé bodlinky, které jsou 24 hodin po porodu asi 2,5 cm dlouhé. Po několika dnech je doplní bodliny běžné barvy; po několika měsících jsou nahrazeny bodlinami dospělců.[7] Do bodlinaté koule se ježčata dokáží schoulit po 11 dnech, vidět začínají po dvou týdnech života. V přírodě se ježek západní dožívá 2–3 let. (Zejména v prvním roce života je úmrtnost obrovská, asi 60 až 70 %. Značná je také během zimního spánku.)

Obývá celé území Čech, Slezska a značnou část Moravy do podhůří Beskyd a jižně přibližně k hlavnímu toku Moravy. Na Slovensku se vyskytuje jen v posledních letech (doložený od roku 2004), a to jen ojediněle, převážně na hranicích s Českem. V Evropě se vyskytuje od Finska, kde byl vysazen, střední Skandinávie a Britských ostrovů po jih Pyrenejského poloostrova a Itálii, východní hranice areálu běží ze severozápadu evropské části Ruska přes západního Polsko, naše území do západního Slovinska. Vyskytuje se také na některých středomořských ostrovech (Korsika, Sardinie, Elba, Sicílie aj.). V místech hojnějšího výskytu ježka západního i ježka východního se někdy objevují obtížně určitelní jedinci (kříženci), kteří nesou znaky obou druhů.

V minulosti byl rovněž dovezen na Nový Zéland, v současnosti je tam široce rozšířen a ohrožuje mimo jiné původní druhy obojživelníků, ptáků a bezobratlých.[8]

Zajímavost – české pojmenování

[editovat | editovat zdroj]

České rodové jméno „ježek“ je ustrnulá zdrobnělina původního rodového jména „jež“.

Záchrana ježků

[editovat | editovat zdroj]

Hmotnost dospělého zdravého ježka by měla být nad 800 g. K úspěšnému přezimování potřebuje ježek hmotnost minimálně 600–700 g. Pokud koncem října ježek váží méně než 400 g nebo v listopadu méně než 600 g, potřebuje lidskou pomoc. Stejně tak, je-li zraněný, nemocný (pohybuje se obtížně, je malátný, při dotyku rukou nenaježí bodliny, nestočí se do klubíčka), lapený v pasti, nalezený během zimy, silně napadený parazity (klíšťata, blechy, muší vajíčka). Nejvhodnější je kontaktovat nejbližší záchrannou stanici.[9]

  1. Pohlaví ježka lze zjistit tak, že ho položíme (břišní stranou vzhůru) volně na dlaň a počkáme, až se rozbalí.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku West European Hedgehog na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Ježek obecný, s. 38. 
  3. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  4. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  5. a b c d e Ježek. Témata [online]. 2003-10-10 [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  6. Erinaceus europaeus - ježek západní | Erinaceidae - ježkovití | Natura Bohemica. www.naturabohemica.cz [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  7. ČIHAŘ, Jiří. Rodiče a děti: zákon zachování druhu rostlin a živočichů. Zlín: Tigris, 2004, s. 150–152. ISBN 80-86062-23-6.
  8. Hedgehogs. www.doc.govt.nz [online]. [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Záchranné stanice | Zvíře v nouzi. web.archive.org [online]. 2017-09-15 [cit. 2023-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-15. 

Literatura, chronologicky

[editovat | editovat zdroj]
  • ANDĚRA, Miloš a GAISLER, Jiří. Savci České republiky: popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Praha: Academia, 2012. 285 s. ISBN 978-80-200-2185-4.
  • MAČÁT, Zdeněk. Erinaceus europaeus – ježek západní. In: Natura Bohemica: příroda České republiky [online]. 28. 7. 2009 [cit. 3. 9. 2017]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/erinaceus-europaeus/
  • ANDĚRA, Miloš a HORÁČEK, Ivan. Poznáváme naše savce. 2. přeprac. vyd. Praha: Sobotales, 2005. 327 s. ISBN 80-86817-08-3.
  • ČIHAŘ, Jiří. Rodiče a děti: zákon zachování druhu rostlin a živočichů. Zlín: Tigris, 2004. 179 s. ISBN 80-86062-23-6.
  • ANDĚRA, Miloš. Ježek. Praha: Národní muzeum, [2000]. [10] s., [skládačka]. Edice Nejsme na planetě sami. ISBN 80-7036-100-X.
  • ANDĚRA, Miloš. Svět zvířat. I., Savci (1): ptakořitní, vačnatci, chudozubí, hmyzožravci, tany, letuchy, letouni, primáti. Praha: Albatros, 1997. 143 s. ISBN 80-00-00541-7. Edice Svět zvířat, sv. 1.
  • HAVLOVÁ, Eva. Několik poznámek k počátkům české zoologické terminologie. Naše řeč. 1992, roč. 75, č. 4, s. 205–211.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]