Zlatokrtovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxZlatokrtovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád afrosoricidi (Afrosoricida)
Podřád Chrysochloridea
Čeleď zlatokrtovití (Chrysochloridae)
Gray, 1825
Rody
  • Eremitalpa
  • Chrysospalax
  • Chrysochloris
  • Cryptochloris
  • Carpitalpa
  • Chlorotalpa
  • Calcochloris
  • Amblysomus
  • Neamblysomus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlatokrtovití (Chrysochloridae) je čeleď malých hmyzožravých afrosoricidů žijících v jižní části Afriky. Žijí převážně pod zemí. Způsobem života i vzhledem jsou podobní krtkům, ale nejsou s nimi příbuzní, jde tedy o příklad konvergence. Ve skutečnosti jsou příbuzní bodlínům.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Žijí téměř výlučně pod zemí, tam kde jsou planiny, lesy, bažiny, pouště, či hory. Vyskytují se v jižní části Afriky, na jih od Viktoriina jezera, Afrického rohu či Kamerunu. Jsou dobře přizpůsobení životu v podzemí. Mají krátké nohy, silné drápy a hustou srst. Jsou zcela slepí, oči mají potažené kůží a jejich uši jsou jen drobné dirky. Jejich nejlepším smyslem je hmat. Jsou také velice citliví na vibrace, které mohou naznačovat blížící se nebezpečí. Velikost se u jednotlivých druhů liší, jsou velcí od 8 do 20 centimetrů. V písku zlatokrti doslova plavou, prsty se silnými drápy písek odhrnují a jsou schopni každou noc urazit za potravou až šest kilometrů. Druhy žijící mimo poušť si staví nory, které mohou být hluboké až metr. V extrémně horkém počasí jsou schopni upadnout do stavu strnulosti. Samice v norách rodí jedno až tři mláďata, která po narození nemají srst. Mláďata mohou rodit po celý rok. Dospělí jedinci jsou samotáři a brání si svá teritoria.

Zlatokrti mají (stejně jako jejich příbuzní bodlíni) mnohé primitivní znaky, například mají kloaku a samcům chybí šourek.

Nejstarší pozůstky zlatokrtů pocházejí z raného miocénu.

Stav[editovat | editovat zdroj]

V současnosti existuje 21 druhů zlatokrtů, 11 z nich je ohrožených. Ohrožení způsobuje těžba písku, neekologické zemědělství a pastevectví v chudých oblastech, urbanizace a lov ze strany domácích psů a koček.

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Dříve byli řazeni do řádu hmyzožravců, dnes se spolu s bodlíny řadí do řádu afrosoricida.

Zástupci této čeledi jsou například zlatokrt kapský nebo zlatokrt grantův.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Golden mole na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]