Urbanizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Celosvětová mapa urbanizace zobrazující procento urbanizace v jednotlivých zemích k roku 2015.

Urbanizace (také poměšťování) je proces, při kterém společnost mění svůj způsob života z venkovského na městský. S tím je také spojen zvyšující se podíl lidí žijících ve městech.[1] Města samotná se zvětšují i kvůli narůstajícímu podílu pracujících dojíždějících za prací do významných center.[2]

V roce 2014 žilo 54% světové populace ve městech oproti roku 1950 kdy zde žilo jen 30%. Podle Organizace spojených národů by do roku 2050 mělo ve městech žít až 66% lidí.[3]

Nejvíce lidí ve městských oblastech se vyskytuje v Severní Americe (82% v roce 2014), Latinské Americe a oblasti Karibiku (80%) a v Evropě (73%). Nejméně urbanizované oblasti jsou v Africe (40%) a Asii (48%) k roku 2014.[3]

Tokio je největším městem na světě, s aglomerací má okolo 38 milionu obyvatel.[4]

Pojem urbanizace spadá do mnoha vědních oborů, zahrnující geografii, sociologii, ekonomii nebo demografii. Nejobecněji je urbanizace definována jako „prostorová koncentrace obyvatelstva i lidských činností odrážející se v chování lidí, v jejich motivacích, v kulturních vzorech i ve formách organizace společnosti. Tyto změny jsou vyvolány životem v prostředí s velkým počtem, vysokou hustotou a značnou různorodostí obyvatelstva.”[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sídliště městského typu se začínají objevovat již od neolitu. Nejstarší města vznikla v Číně, Indii, Egyptě a na Blízkém východě. V Evropě se objevují města nejprve v Řecku a poté i v dnešní Itálii (Řím).[6][7] Tato města byla často ohrožována dobyvateli a růstu bránily nedostatky v dopravě, zásobení nebo hygieně.[7] Zpravidla města vznikala tam, kde se seskupilo více zemědělců a začaly zde převládat nezemědělské činnosti (směny, obchod a řemesla), které se staly natolik dominantními, že potlačily venkovský způsob života.[6] K urbanizaci jakou známe dnes dochází však až v posledních dvou staletích v Anglii.[7]

Velká Británii začala v polovině 18. století industrializovat svou ekonomiku, to významně podpořilo stěhování obyvatel z venkova do menších či větších měst. Na začátku 19. století žilo ve městech 20% Britů, o století později to bylo již 74%. V ostatních státech Evropy a ve Spojených státech amerických začal proces urbanizace později. Rapidní nárůst obyvatel ilustruje skok z 60 000 obyvatel New Yorku v roce 1800 na 4,8 milionu v roce 1900. Migrace do měst neprobíhá jen uvnitř státu, lidé z chudších oblastí Evropy se často stěhovali do Spojených států nebo velkoměst v jiných evropských zemích.[8]

V dnešní době lidé migrují do měst kvůli rozsáhlým sociálním benefitům, stěhují se za lepším vzděláním a zdravotní péčí nebo obecně za kvalitnějším společenským životem.[9]

Důsledky urbanizace[editovat | editovat zdroj]

Důsledky poměšťování obyvatel mohou být pozitivní i negativní. Mezi pozitivní patří například celkové zvyšování životní úrovně a dožití se vyššího věku, které sebou ovšem přináší problém stárnutí populace v dané společnosti.[3]

Dalšími kladnými důsledky je vyšší procento vzdělanosti obyvatel, lepší zdravotní péče, zlepšení infrastruktury nebo modernizace společnosti.[9] Na druhou stranu negativní jsou například komercializace, komerce a obchod dominují ve městech. Ve velkých městech je dostupné cokoliv a téměř kdykoliv, proto lidé často začínají žít hyperkonzumním způsobem života, který je při zvyšujícím se tempu urbanizace do budoucna neudržitelný.[10]

Častými problémy jsou také dopravní zácpy, špatné ovzduší, tepelné nebo hlukové znečištění nebo přelidnění. Přelidnění může vyústit v nedostatek obytných prostor, nezaměstnanosti nebo vzniku chudinských čtvrtí.[9]

Vnímání měst společností[editovat | editovat zdroj]

Od 18. století se vnímání měst a především velkoměst měnilo. Část lidí vidí poměšťování civilizace jako správný evoluční krok vedoucím k spokojenosti, prosperitě, rozkvětu kultury i ekonomiky. Na druhé straně pro jiné je velkoměsto “kouřícím peklem, přecpaným agresivními davy lidí, prolezlým zločinem, násilím, korupcí a chudobou”.[8] Chudoba se opravdu s narůstajícím bohatstvím velkoměst prohlubovala, ve městech se začaly vyčleňovat celé čtvrtě v závislosti na příjmech tamních obyvatel. Sociologové se začínají zajímat danou problematikou, první rozsáhle sociologické analýzy vznikají v Chicagu, které zažilo prudký vzestup doprovázený nerovnostmi ve společnosti (viz Chicagská škola).[8]

Obdobný problém se později přenesl i do rozvojových zemí, kde jsou nekvalifikovaní pracovníci přitahování do měst za potencionální prací. Zde se jim však nedaří najít dostatečně placenou práci na zajištění vyšších životních nákladů a jsou proto nucení žít ve slumech, kde panují velice špatné podmínky.[11]

Vliv na životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

V městských zástavbách se tvoří tepelné ostrůvky následkem zmenšeného množství zelených ploch. Toto je způsobeno tím, že zatím co v rurálních oblastech je sluneční teplo pohlcováno odpařenou vodou, případně půdou, ve městech je obou pohlcovačů zásadně méně a většina tepla je pohlcena buď asfaltem nebo budovami, což pak zvyšuje povrchovou teplotu města. Roční průměrná teplota v městech nad 1 milion obyvatel tak může být o 1-3°C vyšší než v rurálním okolí.[12]

Další zásadní vliv urbanizace je eutrofizace (zejména hypereutrofizace) vody. Toto je způsobeno přenášením nadměrného objemu živin či znečišťujících látek (např. CO2 a jiné skleníkové plyny, popřípadě zbytky hnojiv, čisticích prostředků atd.) deštěm z měst do vodních zdrojů, čímž se snižuje jejich celková kvalita, ale dochází i k přemnožení planktonu a jiných microorganismů, což pak vede k snižování obsahu kyslíku ve vodě.[13]

Urbanizace dále snižuje dostupné množství obdělávatelné půdy a zároveň snižuje kvalitu vody a ovzduší. Tím vyvíjí tlak i na přilehlé venkovské oblasti.[14] Kromě toho se urbanizace vyznačuje jedním z nejdrastičtějších a nejdéle trvajících zmenšení místní biodiverzity.[15]

Urbanizace v Číně vedla k drastickému snížení kvality ovzduší a pouze 24 z 350 čínských prefektur splňuje standardy kvality ovzduší WHO.[16] Přes milion Číňanů zemřelo v roce 2012 na následky vzdušného znečistění.[17] Počet aut v Pekingu se v období 1990–2002 zvýšil čtyřnásobně, což vedlo ke značnému zvýšení emisí.[18]

Významná sídla[editovat | editovat zdroj]

Téměř polovina lidí žijících ve městech sídlí v menších městech s počtem obyvatel do 500 000. Pouze jedna osmina lidí žije v jednom z 28 megaměst, které mají přes 10 milionů obyvatel. Největším městem je Tokio s aglomerací okolo 38 miliony obyvateli, následují ho města Nové Dillí, Šanghaj, Mexico City, Bombaj a São Paulo. Do roku 2030 má být na světě 41 megaměst.[3]

Nejvyšší formou městského života je megapolis („velkoměsto velkoměst”). Tímto termínem byl označen poprvé pás dlouhý 724 km táhnoucí se od Bostonu po Washington, D.C. s přibližně 40 miliony obyvatel.[8]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MeSH Browser. meshb.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Urbanization in 2013 - Demographic Partitions. Demographic Partitions. 2014-01-28 Dostupné online [cit. 2017-11-24]. (anglicky) 
  3. a b c d World urbanization prospects, the 2014 revision : highlights. New York: [s.n.] 1 online resource (27 pages) s. Dostupné online. ISBN 9789211515176. 
  4. World urbanization prospects, the 2014 revision : highlights. New York: [s.n.] 1 online resource (27 pages) s. Dostupné online. ISBN 9789211515176. 
  5. LINHART, PETRUSEK, VODÁKOVÁ, MAŘÍKOVÁ. Velký sociologický slovník. Praha: Karolínum, 1996. 
  6. a b 1937-, Kašparovský, Karel,. Zeměpis I. v kostce : pro střední školy : [kartografie, fyzická geografie, socioekonomická geografie]. Praha: Fragment 152 s. s. Dostupné online. ISBN 9788025305867. 
  7. a b c 1965-, Jandourek, Jan,. Úvod do sociologie. Praha: Portál 231 s. s. Dostupné online. ISBN 8071787493. S. 197. 
  8. a b c d 1938-, Giddens, Anthony,. Sociologie. Praha: Argo 1049 s. s. Dostupné online. ISBN 9788025708071. S. 208, 209. 
  9. a b c Causes, Effects and Solutions to Urbanization - Conserve Energy Future. Conserve Energy Future. 2016-09-18 Dostupné online [cit. 2017-11-24]. (anglicky) 
  10. 1944-, Lipovetsky, Gilles,. Paradoxní štěstí : esej o hyperkonzumní společnosti. Praha: Prostor 443 s. s. Dostupné online. ISBN 9788072601844. 
  11. TODARO, Michael. A Model of Labor Migration and Urban Unemployment in Less Developed Countries. [s.l.]: The American Economic Review, 1969. 
  12. EPA,OAR,OAP,CPPD, US. Heat Islands | US EPA. US EPA [online]. [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Jiang, Leiwen; Hoepf Young, Malea; Hardee, Karen (2008). "Population, Urbanization, And the Environment". World Watch. 21 (5): 34–39.
  14. Environmental Impacts of Urban Growth | Seto Lab. urban.yale.edu [online]. [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. L., McKinney, Michael. Urbanization, Biodiversity, and ConservationThe impacts of urbanization on native species are poorly studied, but educating a highly urbanized human population about these impacts can greatly improve species conservation in all ecosystems. BioScience. 2002-10-01, roč. 52, čís. 10 Dostupné online [cit. 2017-11-24]. ISSN 0006-3568. DOI:10.1641/0006-3568(2002)052[0883:UBAC2.0.CO;2]. (anglicky) 
  16. L. HAN, W. YHOU, L. LI, W. LI. Impact of urbanization level on urban air quality: A case of fine particles (PM2.5) in Chinese cities. Environmental Pollution., roč. 2014, čís. 194, s. 163-170
  17. LINNANE, Ciara. WHO names China as country with most deaths caused by outdoor air pollution. MarketWatch. Dostupné online [cit. 2017-11-24]. (anglicky) 
  18. TANG, X.. The Characteristics of Urban Air Pollution in China. Urbanization, Energy, and Air Pollution in China: The Challenges Ahead -- Proccedings of a Symposium. 2004.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]