Vizuální smog

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vizuální smog je znečištění životního prostředí či veřejného prostoru a architektury grafickým vyjádřením bez známého adresáta, které negativně ovlivňuje podmínky k životu a zdraví osob. Jedná se typicky o poutače, plakáty, vývěsní štíty, výstrče, výlepy, billboardy (a další reklamní či informační předměty) které jsou navrhnuty bez ohledu na okolní prostředí. Jsou škodlivé měřítkem (velikost, výraznost vůči ostatním objektům), množstvím a pozicí na domech

O vizuální smog se jedná vždy, kdy je pozorovatel nucen jej spatřit, bez možnosti jej pohledem přejít. Měřítkem je pak míra kontrastu, velikosti vůči ostatním prvků, zmnožení a zábor veřejného prostoru.[1]

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Grafické vyjádření je reklamní nebo bez reklamního účelu (například fasáda objektu s bohatým barevným pojednáním). V prvním případě slouží k obohacení jedné osoby na úkor ostatních. Parazituje na veřejném vlastnictví takového prostoru, bez kompenzace negativních externalit takové aktivity, která snižuje kvalitu prostředí.

V druhém případě jde o svobodný projev pohledu na architekturu, ke které barevnost patří, ale, která omezuje svobodu (vnímat, dle své vůle) v podobném duchu, jako případ první. Rozdíl oproti vnímání staveb a přírodních útvarů, je, u staveb konstrukční, u přírodních prvků geologická a jiná, opodstatněnost objektu. Příklad — zatímco to, že je nutné vždy vidět Lysou Horu v její blízkosti, je výsledkem tektonických přeměn sedimentačních pánví různého typu v druhohorách až třetihorách., dálniční billboard je nutné v jeho blízkosti vidět jen kvůli tomu, aby se jeho vlastník a inzerent bez vyžádání prezentovali.

Způsob regulace[editovat | editovat zdroj]

Protože je vizuální smog zejména estetickou záležitostí, která se stala tématem v 20. století, a nemá své vlastnosti založené v exaktní vědě, je nutné pro objektivní posouzení využít obecných kvalit stanovených v konsensu obce. V našem kontextu České republiky, to je zejména shoda na omezení velikosti prezentací, sjednocování barevností fasád a prezentací, odmítání prezentací mimo objekt, který prezentovanou činnost vytváří, zjednodušování barevných nátěrů budov, dialog směřující k jemnějším odstínům budov a odstraňování zmatku, který umisťování reklamy způsobuje.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

V současné době je omezování tohoto typu smogu možné pomocí tvrdých a měkkých nástrojů. Ke tvrdým patří zmocnění města zákonem pro vydání nařízení o regulaci reklamy, tak jako je nařízení vydáno například v Uherském Hradišti.[2] K těm měkkým patří návodné doporučení k označení provozoven, které zpracovala například městská část Brna, Brno — střed.[3][4] Pozitivní vliv takové aktivity je dobře vidět i na příkladu města São Paulo.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NOVÁKOVÁ, Veronika. BcA. Zlín, 2014 [cit. 2019-04-28]. 100 s. diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce MgA. Věra Marešová. Dostupné online.
  2. Obecně závazné vyhlášky a nařízení [online]. město Uherské Hradiště [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. 
  3. Manuál dobré praxe reklamy a označování provozoven [online]. městská část Brno-střed [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. 
  4. DAVID, Jan K. Centrum Brna hyzdí vizuální smog, přeplácaná hnízda reklam mají zmizet [online]. iDNES.cz, 2016-06-23 [cit. 2019-04-28]. Dostupné online.