Přeskočit na obsah

Dům kultury Inwest

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dům kultury Inwest
Dům kultury Inwest v roce 2008
Dům kultury Inwest v roce 2008
Základní informace
ArchitektiPavel Němeček a Miloslav Hrubec
Výstavba1986
Poloha
AdresaAmerická 2454/49, 301 00 Plzeň, Východní Předměstí, Plzeň 3, ČeskoČesko Česko
UliceAmerická
Souřadnice49°44′38,76″ s. š., 13°22′55,56″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům kultury Inwest v Plzni (původně Dům kultury ROH[1], občany přezdívaný Dům hrůzy u Radbuzy[2]) byl kulturní dům na rohu Americké třídy a Denisova nábřeží v Plzni. Slavnostně otevřen byl 17. ledna 1986, zbourán na jaře roku 2012. Dům byl jednou z dominant středu města a vytvářel protiváhu nedalekému obchodnímu domu Tesco (dříve Prior), který stojí na rohu Americké a Ukrajinské třídy.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Budova

[editovat | editovat zdroj]

Pozdně brutalistní budova byla architektonickým způsobem výrazně členěná[1] tak, aby i při své velikosti nepůsobila příliš monoliticky a neupozaďovala okolní historickou zástavbu. Nebyl použit v takové míře holý beton, ale naopak různé druhy keramických obkladů, oblíbených u řady objektů podobného typu (včetně pražských stanic metra). Nápadné byly konzoly vystupující z fasády, které však do jisté míry evokovaly nedokončenou stavbu. Budova byla celkem třípatrová.

Objekt byl zamýšlen jako kulturní i konferenční centrum; neměl plnit naopak tolik úlohu, kterou hrála plzeňská divadla. Ačkoliv zde sál, který bylo možné využít jako divadlo, byl umístěn, předpokládalo se, že úkolem Domu kultury nebude konkurovat plzeňské divadelní scéně.[3]

Kulturní dům měl k dispozici dva sály; velký o kapacitě 2000 diváků[1] a malý pro 260 lidí. Mimo to zde byla také restaurace a kavárna. Velký sál byl přístupný přes hlavní vstup z Americké třídy nedaleko Wilsonova mostu. Pasáž procházející domem vyúsťovala na jednom konci na Denisově nábřeží (u lávek pro pěší přes Radbuzu) a na druhém konci u Americké třídy směrem k hlavnímu nádraží.

Z pasáže vedl také vstup do Divadla Miroslava Horníčka, pojmenovaném po tomto plzeňském rodákovi v roce 2000. Toto divadlo vzniklo oddělením původního malého sálu od celého kulturního domu a jeho ustanovení jako samostatné organizace.

Dekorativní prvky

[editovat | editovat zdroj]

Dominantním prvkem byl trojúhelník[4][5]; ten se objevoval nejen v půdorysu stavby (byť se fakticky jednalo o polygon, trojúhelníkem ale silně ovlivněný), ale i v okolním mobiliáři ve veřejném prostoru. Atypické bylo rovněž veřejné osvětlení v prostorách obklopující dům kultury. V interiéru byl motiv trojúhelníku využit často na stropech jednotlivých objektů, např. ve velkém sále nebo v restauraci a naznačen byl i na jednotlivých podlahách. Do troújelníku byly uspořádány i sedačky u hlavního vchodu apod.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Příprava, projekt a výstavba

[editovat | editovat zdroj]

Plzeň měla v 60. letech 20. století několik kulturních domů, resp. divadel, výstavních sálů a kin, ta však byla do jisté míry zastaralá. Proto v letech sedmdesátých padlo politické rozhodnutí o výstavbě kulturního domu.[1] Volná plocha, která byla určena k zastavění, byla poměrně významná. Na místě, kde měl dům vzniknout, se nacházely různé zahrady.[6] Plocha nebyla nikdy v dějinách města zastavěná.[7] Prostor, přiléhající k hlavnímu nábřeží a známé Americké (tehdy Moskevské) třídě však vyžadoval nemálo pozornosti a bylo jasné že nebude snadný úkol vyprojektovat reprezentativní objekt pro takové místo.

První výkop se uskutečnil roku 1980. Při stavbě byly využity panely vyráběně Prefou Přeštice, která dříve dodávala panely pro veškerá plzeňská sídliště. Objekt díky své velikosti, technické náročnosti (stavební práce probíhaly na břehu řeky Radbuzy a ještě v exponovaném centru města) a dalším vlastnostem byl realizován za i na svoji dobu poměrně vysokých nákladů, a to více než tří set milionů korun.[1][8]

Dům kultury byl na exponovaném místě v centrální části Plzně vybudován podle projektu architektů Miloslava Hrubce a Pavla Němečka a unikátního konstrukčního řešení Jaroslava Hollera. Vypracoval jej podnik s názvem Stavoprojekt.[1] Stavební práce realizovala společnost Pozemní stavby Plzeň. Vzhledem k tomu, jak dlouho uvedená stavba vznikala, byla schválena a realizována podoba stavby v tehdy rozšířeném brutalistním stylu. Původní myšlenka trojice architektů však doznala z řady důvodů četných změn,

Slavnostní otevření stavby se uskutečnilo dne 16. ledna 1986, první akcí byl ples KSČ.[1] Výhledově měl kulturní dům doplnit i hotel, který by umožnil pořádání různých např. konferencí a jiných obdobných akcí. Umístěn měl být směrem k plzeňskému hlavního nádraží, přiléhat k Americké třídě a propojen s kulturním domem i stavebně. Mělo se jednat o stavbu, která by kulturní dům značně převyšovala.

V době svého otevření byl plzeňský Dům kultury Inwest třetí největší stavbou svého druhu na území tehdejší ČSSR (po Paláci kultury v Praze a bratislavském Istropolisu).

Provoz

[editovat | editovat zdroj]
Dům kultury s Americkou třídou a Wilsonovým mostem v roce 2011.

Změna společenských poměrů přišla jen několik let po dokončení Domu kultury. V nové době po roce 1989 byl přejmenován. V domě se konala řada akcí, např. maturitní plesy a další události obdobného charakteru.

Objekt byl vnímán jako symbol socialismu a režimu před rokem 1989; jeho velikost, která měla původně řešit nedostatek míst tohoto charakteru v Plzni, byla místními vnímána jako ukázka socialistického velikášství. Dům, který byl z architektonického hlediska přijímán mezi veřejností s rozpaky už v době svého dokončení, nejednoznačně se stal neoblíbený a získal přezdívku „Dům hrůzy u Radbuzy“.

Po roce 2000 však ubývalo akcí, které se zde mohly konat a dům se propadal z hospodářského hlediska do červených čísel.[4] Jednotlivé prostory využívaly stále častěji soukromé subjekty, obchody nebo různí prodejci. Navíc objekt poměrně rychle stárnul. V roce 2008 byl proto pro veřejnost uzavřen.[4] Byl rozšířený názor, že velký objekt by vyžadoval nákladnou rekonstrukci[9], a to v situaci, kdy město Plzeň nedokázalo finančně sanovat ani jeho provoz. Časté byly průsaky střechou a zatékání do konstrukce budovy.[9]

Zánik

[editovat | editovat zdroj]
Dochovaný základní kámen zbouraného Domu kultury.
Parkoviště v prostoru zaniklé budovy.

Developerská firma Amádeus Real dům zakoupila s cílem zbořit ho a na jeho místě vybudovat obchodní centrum Arena, později projekt přejmenovala na OC Corso. Ke dni 30. června 2011 byl provoz kulturního domu ukončen. Uskutečnilo se několik protestů[5] části veřejnosti[10] Ačkoliv v 90. letech 20. století byl objekt vnímán silně negativně, zdůrazněna byla i jeho historická a technická hodnota. Klíčový význam měl ale také fakt, že jej má nahradit obchodní centrum.[11] Některé instituce se vyjádřily velmi jasně proti demolici, především pamětníci jeho vzniku, např. architektem Zdeňkem Lukešem, který právě navrhl zapsání domu za kulturní památku.

Přesto byla v dubnu 2012 zahájena demolice celé budovy.[12] Zástupce sdružení Kontrolní skupina demolice podal u Krajského soudu v Plzni žalobu, která zpochybnila rozhodnutí úřadu o demolici s cílem, aby soud práce zastavil a zrušil rozhodnutí o ní.[12] Demolice byla předmětem zájmu médií v Plzni i v celé České republice.

Ve snaze zabránit demolici byl dům navržen na památkovou ochranu[4] a již v listopadu 2011 kritici záměru varovali, že zbourání domu může zkomplikovat azbest, který stavba obsahuje.[13] Jeho přítomnost ve vzorcích z bourané budovy počátkem května 2011 Česká inspekce životního prostředí skutečně prokázala.[14] Demolice domu kultury Inwest byla dokončena v květnu 2012, odklizení sutin bylo plánováno do konce července.[15]

Město Plzeň k době demolice kulturního domu evidovalo místo, kde zanikající objekt stál jako plochu pro čistě komerční účely.[2]

Další využití místa

[editovat | editovat zdroj]

V rozporu se zájmem developera se již v červnu 2011 plzeňští zastupitelé shodli, že výstavba obřího nákupního centra na místě domu kultury Inwest je nežádoucí.[16] V místním referendu konaném v lednu 2013 se 64 % jeho účastníků vyjádřilo proti výstavbě obchodního zařízení na místě domu kultury Inwest, přičemž s ohledem na účast 41 % (tj. více než 35 %) oprávněných voličů a souhlasné vyjádření 27 % (tj. více než 25 %) oprávněných voličů se stal tento výsledek pro město závazným.[17] Investor následně od záměru ustoupil.

Později byl jeho dceřinou společností Ameside odkoupen i sousedící objekt nákupního centra Prior z roku 1968, v němž měl do té doby provozovnu řetězec Tesco, a o jeho plochu se tak rozšířilo prostranství, o jehož nové zástavbě se uvažuje.[18][19] Provoz Tesca byl v říjnu 2017 ukončen, budova Prioru se však znovu otevřela veřejnosti v dubnu 2018 s provozovnami řetězců Lidl a Hervis, ačkoliv záměr brzy ji zbourat zůstával platný.[19]

Vzhledem k tomu, že Plzeň byla v roce 2015 Evropské město kultury, konalo se zde více kulturních akcí než v jiné roky a již tehdy se projevil nedostatek míst kulturních institucí krajského města, který byl způsobem právě zbouraným kulturním domem Inwest.[20]

V říjnu 2017 schválil plzeňský magistrát studii o budoucí podobě zhruba desetihektarového území, zahrnujícího i tříhektarovou plochu po domu kultury Inwest, v níž navrhuje využití pro obchod, bydlení, administrativu a služby.[21][22] Velká budova v centru města může mít využití pro obchod pouze ze 60 % a musí mít alespoň další dvě funkce. Někteří Plzeňané ovšem projekt kritizují, jelikož neodpovídá výsledkům referenda, kde bylo odhlasováno, že město zabrání výstavě obchodního zařízení.[23]

V říjnu 2025 se ekologická organizace Děti Země opět odvolala proti územnímu rozhodnutí o výstavbě, ta tedy stále nemůže začít. Pirátská strana navrhuje nové referendum o využití místa.[24]

Umělecká díla

[editovat | editovat zdroj]

Před kulturním domem směrem k lávce byla umístěna plastika s keramickým obkladem na čtyřúhelníkovém půdorysu. Směrem dále od řeky se nacházela také plastika koule s pěticípou hvězdou.[25]

Na lávce nad řekou Radbuzou byla rovněž umístěna i další dekorativní plastika z kovu, patrná dobře pro příchozí ze směru centra Plzně.

V interiéru se nacházela díla dalších českých umělců, například Stanislava Libenského, Jaroslavy Brichtové nebo Pavla Hlavy.[26]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g Historie DK Inwest. Dům hrůzy u Radbuzy budí vášně, i když už dávno nestojí. Plzeňoviny. Dostupné online [cit. 2025-11-11]. 
  2. ↑ a b Kontroverzní demolice domu kultury v Plzni. ČT 24. Dostupné online [cit. 2025-11-12]. 
  3. ↑ KREJČÍ, Ondřej. Kulturní dům Plzeň. Praha, 2013 [cit. 2025-11-11]. České vysoké učení technické. Vedoucí práce Zdeněk Rothbauer. s. 5.
  4. ↑ a b c d KREJČÍ, Ondřej. Kulturní dům Plzeň. Praha, 2013 [cit. 2025-11-11]. České vysoké učení technické. Vedoucí práce Zdeněk Rothbauer. s. 9.
  5. ↑ a b HOFMANNOVÁ, Alexandra. Poválečné kulturní domy. ebeton. 2018, s. 58. 
  6. ↑ Vyrostl na místě zahrad, teď „dům hrůzy u Radbuzy“ vystřídají obchody. idnes.cz. Dostupné online [cit. 2025-11-11]. 
  7. ↑ KREJČÍ, Ondřej. Kulturní dům Plzeň. Praha, 2013 [cit. 2025-11-11]. České vysoké učení technické. Vedoucí práce Zdeněk Rothbauer. s. 12.
  8. ↑ Kvůli demolici kulturního domu v Plzni padlo první trestní oznámení. Český rozhlas Plzeň. Dostupné online [cit. 2025-11-11]. 
  9. ↑ a b Dům kultury Inwest brzo osiří. Plzeňský deník. Dostupné online [cit. 2025-11-12]. 
  10. ↑ Kontroverzní demolice domu kultury v Plzni, Česká televize
  11. ↑ Plzeňané hájí "Dům hrůzy". Český rozhlas Plzeň. Dostupné online [cit. 2025-11-12]. 
  12. ↑ a b Protest demolici nezastavil. Kulturní dům Inwest mění bagry v trosky
  13. ↑ Tisková zpráva Občanského sdružení Kontrolní skupina.cz Veřejné projednání prokázalo nepřipravenost záměru a machinace s posouzením vlivů stavby na zdraví lidí a životní prostředí
  14. ↑ ČIŽP našla při bourání kulturního domu v Plzni nebezpečný azbest
  15. ↑ V Plzni zbourali kulturní dům, náhradou je obří centrum. Aktuálně.cz. Economia, 2012-05-17. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. ISSN 1213-0702. 
  16. ↑ VESELÁ, Dana. Nákupní krabici místo Inwestu prý radnice nedopustí. Plzeňský deník. VLTAVA LABE MEDIA, 2011-06-17. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. ISSN 1210-5139. 
  17. ↑ Obchoďák Corso v Plzni nechceme, řekli voliči jasně v referendu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2013-01-12 [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. 
  18. ↑ VESELÁ, Dana. Tesco na Americké skončilo, na Prior se dosud vzpomíná. Plzeňský deník. VLTAVA LABE MEDIA, 2017-10-16. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. ISSN 1210-5139. 
  19. ↑ a b FOTOGALERIE: Prior ožil, ale je jisté, že ho časem zboří. Plzeňský deník. VLTAVA LABE MEDIA, 2018-04-17. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. ISSN 1210-5139. 
  20. ↑ Lukeš: Zbourání Inwestu je největší barbarství od války. Plzeňský deník. Dostupné online [cit. 2025-11-12]. 
  21. ↑ Plzeň schválila studii, jak má vypadat prostor po zbouraném Inwestu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-10-30 [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. 
  22. ↑ VESELÁ, Dana. Díru po Inwestu mají v Plzni zaplnit byty, obchody i pěší zóny. Deník.cz. VLTAVA LABE MEDIA, 2018-06-20. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. 
  23. ↑ Plán, jak zastavět lokalitu po zbouraném domě kultury, naráží na odpor. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-06-11 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. 
  24. ↑ NOVINY, QAP cz-Vaše internetové. Díra na Americké zůstává. Další blokace aktivistů i bouřlivá debata na zastupitelstvu!. www.qap.cz [online]. [cit. 2025-10-17]. Dostupné online. 
  25. ↑ Plastika koule s hvězdou – Public Art GAVU.cz
  26. ↑ Profil v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dům_kultury_Inwest&oldid=25577808“