Luskouni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLuskouni
alternativní popis obrázku chybí
Luskoun ostrovní (Manis javanica)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád luskouni (Pholidota)
Weber, 1904
Čeleď luskounovití (Manidae)
Gray, 1821
Rod
  • Manis
Sesterská skupina
šelmy (Carnivora)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luskouni (Pholidota) jsou hmyzožravý řád savců s tělem pokrytým velkými rohovitými šupinami. Můžeme je najít v Africe a Asii. Na jejich jídelníčku se nacházejí převážně mravenci, termiti a další hmyz. Mají bezzubé čelisti. Jsou nejasného evolučního původu (stáří asi 65 milionů let). Představují nejbližší příbuzné šelem.[1][2]


Popis[editovat | editovat zdroj]

Nezaměnitelným rysem luskounů jsou rohovité, navzájem se překrývající šupiny, které kryjí záda, boky a ocas. Na krku, břiše a vnitřní straně končetin šupiny chybí. Luskouni mají malou úzkou klínovitou hlavu, protáhlé tělo a dlouhý ocas. Délka těla se pohybuje mezi 65 až 150 cm, délka ocasu mezi 40 až 90 cm. Hmotnost se pohybuje od 2 do 35 kg.

Luskouni mají končetiny s pěti prsty zakončenými silnými drápy, které při chůzi kladou na stranu. Všechny druhy se na krátké vzdálenosti dovedou pohybovat po zadních končetinách, přičemž ocas používají jako oporu. Ke spánku či na obranu proti útoku se svinují do pevného klubka. (Svaly jsou tak silné, že svinutého luskouna nelze rozvinout.)

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Luskouni se vyskytují ve střední a jižní Africe a v jižní Asii. Žijí v lesích. Některé africké druhy žijí pouze na stromech, tři asijské druhy částečně na stromech a částečně na zemi.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Luskouni jsou samotářští noční tvorové, kteří přes den odpočívají ve stinném úkrytu. Kromě lidí se luskouni díky svému fyzickému vybavení dokáží ubránit i větším šelmám. Při ohrožení se pevně stáhnou do klubka; síla stahu a pohyb šupin mohou útočníkovi rozdrtit končetiny. Na svou obranu také dokáží vystřikovat páchnoucí sekret.

Luskouni jsou hmyzožraví, převážně se živí mravenci a termity, které loví dlouhým lepkavým jazykem. Jelikož nemají zuby, polykají potravu v celku. K rozmělnění potravy dochází až v žaludku.

Po spáření a pěti měsících březosti rodí samice jedno mládě, které váží od 100 do 500 g. U asijských druhů byla v jednom vrhu pozorována i dvě nebo tři mláďata. U druhů žijících na stromech se mládě po narození přichytí matce na ocas a je nošeno až tři měsíce. Luskouni dospívají ve věku 1 až 2 let; délka života je přibližně 13 let.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Luskouni jsou v lokalitách svého výskytu velice žádaní pro svoje maso a šupiny.[3]

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Existuje 7 druhů luskounů:[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠUMBERA, Radim. Savci. Vyřešeno? Nové kapitoly o starých savčích událostech. Vesmír [online]. 2002, roč. 81, č. 6, s. 318–325. 5. 6. 2002 [cit. 26. 12. 2017]. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2002/cislo-6/savci-vyreseno.html
  2. ROBOVSKÝ, Jan. Chudozubí savci – tvrdý oříšek savčí fylogeneze. Živa [online]. 2005, č. 6, s. 277–280. Dostupné z: http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/chudozubi-savci-tvrdy-orisek-savci-fylogeneze.pdf
  3. Další druh čelí vyhubení. Kvůli apetitu lidí.. http://www.novinky.cz/veda-skoly/340012-dalsi-druh-celi-vyhubeni-kvuli-apetitu-lidi.html [online]. 22. červen 2014. 
  4. BRYL, Marek; MATYÁŠNÍK, Tomáš. internetová encyklopedie savců [online]. Univerzita Palackého Olomouc [cit. 2009-09-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]