Luskouni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLuskouni
alternativní popis obrázku chybí
Luskoun ostrovní (Manis javanica)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád luskouni (Pholidota)
Weber, 1904
Čeleď luskounovití (Manidae)
Gray, 1821
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Rody
  • Phataginus
  • Smutsia
  • Manis
Sesterská skupina
šelmy (Carnivora)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luskouni (Pholidota) jsou hmyzožravý řád savců s tělem pokrytým velkými rohovitými šupinami. Můžeme je najít v Africe a Asii. Na jejich jídelníčku se nacházejí převážně mravenci, termiti a další hmyz. Mají bezzubé čelisti. Jsou nejasného evolučního původu (stáří asi 65 milionů let). Představují nejbližší příbuzné šelem.[1][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Nezaměnitelným rysem luskounů jsou rohovité, navzájem se překrývající šupiny, které kryjí záda, boky a ocas. Na krku, břiše a vnitřní straně končetin šupiny chybí. Luskouni mají malou úzkou klínovitou hlavu, protáhlé tělo a dlouhý ocas. Délka těla se pohybuje mezi 65 až 150 cm, délka ocasu mezi 40 až 90 cm. Hmotnost se pohybuje od 2 do 35 kg.

Luskouni mají končetiny s pěti prsty zakončenými silnými drápy, které při chůzi kladou na stranu. Všechny druhy se na krátké vzdálenosti dovedou pohybovat po zadních končetinách, přičemž ocas používají jako oporu. Ke spánku či na obranu proti útoku se svinují do pevného klubka. (Svaly jsou tak silné, že svinutého luskouna nelze rozvinout.)

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Luskouni se vyskytují ve střední a jižní Africe a v jižní Asii. Žijí v lesích. Některé africké druhy žijí pouze na stromech, tři asijské druhy částečně na stromech a částečně na zemi.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Luskouni jsou samotářští noční tvorové, kteří přes den odpočívají ve stinném úkrytu. Kromě lidí se luskouni díky svému fyzickému vybavení dokáží ubránit i větším šelmám. Při ohrožení se pevně stáhnou do klubka; síla stahu a pohyb šupin mohou útočníkovi rozdrtit končetiny. Na svou obranu také dokáží vystřikovat páchnoucí sekret.

Luskouni jsou hmyzožraví, převážně se živí mravenci a termity, které loví dlouhým lepkavým jazykem. Jelikož nemají zuby, polykají potravu v celku. K rozmělnění potravy dochází až v žaludku.

Po spáření a pěti měsících březosti rodí samice jedno mládě, které váží od 100 do 500 g. U asijských druhů byla v jednom vrhu pozorována i dvě nebo tři mláďata. U druhů žijících na stromech se mládě po narození přichytí matce na ocas a je nošeno až tři měsíce. Luskouni dospívají ve věku 1 až 2 let; délka života je přibližně 13 let.

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Luskouni jsou v lokalitách svého výskytu (jak v Asii, tak v Africe) velice žádaní pro svoje maso a šupiny.[3] Je odhadováno, že jen do Číny a Vietnamu je ročně propašováno na 100 000 jedinců,[4] což z luskounů činí nejpašovanější zvířata světa.[5][6] Důsledkem je, že všechny druhy jsou vedené Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) jako ohrožené vyhubením, dva dokonce jako kriticky ohrožené.[7][8] Všechny druhy luskounů jsou uvedeny v příloze I mezinárodní úmluvy CITES mezi druhy, s nimiž je veškerý mezinárodní obchod zakázán.[9] Pokusy o ochranu jsou kvůli rozsahu nelegálního obchodování zatím jen málo úspěšné.

Rozmnožování luskounů v zajetí je navíc velmi obtížné.[10] Chov vyžaduje velmi specifické podmínky a stravu. Luskouni mají navíc kvůli genetické dysfunkci sníženou imunitu,[11] což je činí velmi náchylné k nemocem jako pneumonie či vředy, stejně tak jako k napadení vnitřními parazity, což následně často vede k jejich předčasnému úhynu.[10]

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Postavení luskounů mezi savci bylo dlouho nejasné. Bývali řazeni do různých řádů obsahujících savce živící se mravenci, především k chudozubým (Xenarthra), kteří obsahují mravenečníky, lenochody a pásovce, kteří se způsobem života luskounům velmi podobají. Genetické studie však ukázaly, že nejbližšími příbuznými luskounů jsou šelmy (Carnivora), se kterými tvoří klad Ferae.[12][13] Postavení luskounů mezi ostatními řády savců v rámci skupiny Boreoeutheria je znázorněno v kladogramu níže:

 Boreoeutheria 

Euarchontoglires (primáti, letuchy, tany, hlodavci, zajícovci) Bruno Liljefors - Hare studies 1885 white background.jpg


 Laurasiatheria 

Eulipotyphla (ježci, rejsci, krtci, štětinatci) Erinaceus europaeus - 1700-1880 - Print - Iconographia Zoologica - Special Collections University of Amsterdam -(white background).jpg


 Scrotifera 

Chiroptera (kaloni a netopýři) Flying fox at botanical gardens in Sydney (cropped and flipped).jpg


 Fereuungulata 
 Ferae 

Pholidota (luskouni) FMIB 46859 Pangolin a grosse queue white background.jpeg



Carnivora (kočkovití, hyenovití, psovití, medvědovití, ploutvonožci, ...) Dogs, jackals, wolves, and foxes (Plate XI).jpg



 Euungulata 

Perissodactyla (koně, tapíři, nosorožci, ...) Equus quagga (white background).jpg



Cetartiodactyla (velbloudi, prasata, přežvýkavci, hroši, kytovci, ...) The deer of all lands (1898) Hangul white background.png







Vnitřní taxonomie luskounů je stále předmětem diskusí. Existuje celkem osm extantních druhů luskounů. Všechny druhy bývaly řazeny pod jediný rod Manis, ale genetické studie hovoří pro rozdělení až do tří samostatných rodů: Manis (asijští luskouni), Phataginus (afričtí stromoví luskouni) a Smutsia (afričtí zemní luskouni). Toto rozdělení akceptuje například Červený seznam IUCN. Naopak americká databáze ITIS stále pracuje s jediným rodem Manis.

Vnitřní taxonomie řádu luskouni včetně fosilních druhů podle studie Gaudin, Emry & Wible, 2009 (recentní taxony jsou vyznačeny tučně):[14]

řád Pholidota Weber, 1904

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠUMBERA, Radim. Savci. Vyřešeno? Nové kapitoly o starých savčích událostech. Vesmír [online]. 2002, roč. 81, č. 6, s. 318–325. 5. 6. 2002 [cit. 26. 12. 2017]. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2002/cislo-6/savci-vyreseno.html
  2. ROBOVSKÝ, Jan. Chudozubí savci – tvrdý oříšek savčí fylogeneze. Živa [online]. 2005, č. 6, s. 277–280. Dostupné z: http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/chudozubi-savci-tvrdy-orisek-savci-fylogeneze.pdf
  3. Další druh čelí vyhubení. Kvůli apetitu lidí.. http://www.novinky.cz/veda-skoly/340012-dalsi-druh-celi-vyhubeni-kvuli-apetitu-lidi.html [online]. 22. červen 2014. 
  4. HAENLEIN, Alexandria Reid, Cathy; KEATINGE, Tom. What's the secret to saving this rare creature?. BBC News. 2018-10-10. Dostupné online [cit. 2018-10-10]. (anglicky) 
  5. Action Plan [online]. [cit. 2016-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. FLETCHER, Martin. The world's most-trafficked mammal – and the scaliest. BBC News. 2015-02-05. Dostupné online [cit. 2018-10-10]. (anglicky) 
  7. Manis javanica [online]. IUCN Red List, 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 February 2015. (anglicky) 
  8. Manis pentadactyla [online]. IUCN Red List, 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2015. (anglicky) 
  9. The CITES Appendices [online]. CITES [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b GONG, Shiping; HUA, Liushuai; WANG, Fumin; LI, Weiye; GE, Yan; LI, Xiaonan; HOU, Fanghui. Captive breeding of pangolins: current status, problems and future prospects. ZooKeys. 2015-08-06, s. 99–114. Dostupné online. ISSN 1313-2970. DOI:10.3897/zookeys.507.6970. PMID 26155072. (anglicky) 
  11. CHOO, S. W.; RAYKO, M.; TAN, T. K.; HARI, R.; KOMISSAROV, A.; WEE, W. Y.; YURCHENKO, A. A. Pangolin genomes and the evolution of mammalian scales and immunity. Genome Research. 2016, s. 1312–1322. DOI:10.1101/gr.203521.115. PMID 27510566. (anglicky) 
  12. Murphy; WILLIAN J.; O'BRIEN, SJ; MADSEN, O; SCALLY, M; DOUADY, CJ; TEELING, E. Resolution of the Early Placental Mammal Radiation Using Bayesian Phylogenetics. Science. 2001-12-14, s. 2348–2351. DOI:10.1126/science.1067179. PMID 11743200. Bibcode:2001Sci...294.2348M. (anglicky) 
  13. BECK, Robin MD; BININDA-EMONDS, OLAF RP; CARDILLO, MARCEL; LIU, FU-GUO; PURVIS, ANDY. A higher-level MRP supertree of placental mammals. BMC Evolutionary Biology. 2006, s. 93. DOI:10.1186/1471-2148-6-93. PMID 17101039. (anglicky) 
  14. GAUDIN, Timothy J.; EMRY, Robert J.; WIBLE, John R. The Phylogeny of Living and Extinct Pangolins (Mammalia, Pholidota) and Associated Taxa: A Morphology Based Analysis. Journal of Mammalian Evolution. 2009-08-28, roč. 16, čís. 4, s. 235–305. Dostupné online [cit. 2019-10-14]. DOI:10.1007/s10914-009-9119-9. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]