Luskoun dlouhoocasý
Luskoun dlouhoocasý | |
---|---|
Luskoun dlouhoocasý | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
zranitelný[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | luskouni (Pholidota) |
Čeleď | luskounovití (Manidae) |
Rod | luskoun (Manis) |
Binomické jméno | |
Manis tetradactyla Linnaeus, 1766 | |
Areál rozšíření
luskouna dlouhoocasého | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Luskoun dlouhoocasý (Manis tetradactyla) pochází ze západní a rovníkové Afriky (Senegal, Gambie, západní Uganda a jihozápadní Angola) s biotopem hustých pralesních porostů.
Anatomie[editovat | editovat zdroj]
Jeho hmotnost se pohybuje od 1,5 kg do 2,5 kg. Patří mezi nejmenší luskouny – měří kolem 40 cm. Ocas má 2× delší než tělo – s největším počtem obratlů mezi savci – v ocase je cca 47 ocasních obratlů. Dobře šplhá, má slabý zrak, ale skvělý čich. Na hřbetě má 10–15 hnědých širokých šupin s ostrými hroty ve středu hrany. Patří mezi savce s noční aktivitou. Jeho potravou jsou pouze termiti – spotřeba asi 200 g termitů za den.
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Žijí samotářsky nebo v párech, samice rodí jen jedno mládě za cca 5 měsíců.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MASOPUSTOVÁ, Renata. Chov exotických savců. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2009. ISBN 978-80-213-1916-5. Kolektiv.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu luskoun dlouhoocasý na Wikimedia Commons
- Taxon Uromanis tetradactyla ve Wikidruzích