Hyponatremie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hyponatrémie je porucha složení vnitřního prostředíorganismu, při níž poklesá koncentrace sodného iontu (Na+) v krvi, resp. v krevní plazmě. Nejčastěji se objevuje ve sportu. V minulosti mnoho závodníků utrpělo během závodů nebo po něm kolaps, nebo se u nich objevila zmatenost a dezorientace. Při analýze těchto případů formuloval jako první Noakes v roce 1985 své podezření, že se jedná o „otravu vodou“.[1] Dnes je tedy tento syndrom nazýván hyponatrémií (EAH), která je způsobená nadměrným příjmem tekutiny při stresové situaci. Ta vyvolá prudký pokles Na+ v krvi. Jako kritická je považována hodnota krevního sodíku 130 mmol/l nebo méně.[2] Příznaky jsou podobné dehydrataci. Mírný pokles sodíku často nebývá zaznamenán. U vyššího poklesu sportovec trpí nevolností, únavou a dezorientací v čase i prostoru. Pokud koncentrace sodíku klesne pod kritickou hranici, může tento stav vyústit v edém mozku a plic, který je provázen zvracením, bolestmi hlavy, křečemi, může se také dostavit respirační insufience a snížení citlivosti.[1]

Schwartz Barterův syndrom[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Schwartz Barterův syndrom.

Schwartz Barterův syndrom, též syndrom inadekvátní produkce ADH (SIADH), může být paraneoplastickým projevem při některých nádorových onemocněních. Zvýšená produkce ADH vede k zadržování vody v těle a tím k poklesu koncentrace sodíku.

Ztráty potem[editovat | editovat zdroj]

V roce 2002 na Bostonském maratonu vyšetřovali vědci přes 400 zkolabovaných závodníků. Zjistili, že mnoho z nich bylo blízko smrti z nedostatku kationtu sodíku (NaCl = chlorid sodný, kuchyňská sůl). Během závodu maratonec vypotí 3 a více litrů potu a s ním také sůl. Nedostatek soli se projevuje jako žízeň, a tak závodník na občerstvovacích stanicích podél trati stále více pije, příjem vody bez soli ale problém ještě prohloubí. Může nastat „naředění“ vnitřního prostředí a kolaps.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MÁČEK, RADVANSKÝ ET AL. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. [s.l.]: Galén, 2011. 
  2. SKOLNIK & CHERNUS. Výživa pro maximální sportovní výkon. [s.l.]: Grada Publishing, 2011. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.