Edém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edém
Periorbitální edém
Periorbitální edém
Klasifikace
MKN-10 R60.9
MeSH D004487

Edém (latinsky: oedema), neboli otok, je stav, při kterém se v tkáni nebo orgánu vyskytuje více tekutiny, než za normálních fyziologických okolností. Jedná se o hromadění tekutiny v mezibuněčném prostoru (z něhož se může dostat i do jiných prostorů – např. do tělních dutin nebo plicních sklípků), jde o místní poruchu krevního oběhu, která však může mít příčinu i mimo kardiovaskulární systém. Příčiny mohou být místní (například zánět nebo úraz) nebo celkové (například selhání srdce či ledvin).

Makroskopie[editovat | editovat zdroj]

Otoky postihují orgány s množstvím řídkého pojiva a naopak málo postihují parenchymatózní orgány. Edematózní orgán je prosáklý, zduřelý, těstovitý a po zatlačení se v něm vytvoří vkleslina. Kůže nad oteklým místem je lesklá, napjatá a bledá (s výjimkou zánětlivého otoku), po ústupu otoku se zřasí.

Mikroskopie[editovat | editovat zdroj]

Buňky jsou oddálené a zvětšené (otok buněk i intersticia), mezi snopečky vaziva jsou štěrbiny vyplněné edémovou tekutinou.

Funkční dopad otoku[editovat | editovat zdroj]

Vázne výměna vody a živin mezi krví a buňkami, v důsledku toho se mění podmínky metabolismu.

Příčiny edémů[editovat | editovat zdroj]

Příčiny otoků jsou patologické stavy, při kterých převažuje únik tekutiny do mimocévního (extravaskulárního) prostoru nad jejím zpětným vstřebáváním do krve. Patří mezi ně:

  1. změna hydrostatického gradientu
  2. změna osmotického gradientu (vč. blokády lymfatické drenáže)
  3. změna permeability kapilární stěny

Typy edémů[editovat | editovat zdroj]

Rozlišujeme následující typy edémů:

Venostatický edém[editovat | editovat zdroj]

Příčinou venostatického edému je zvýšení hydrostatického tlaku na venózním konci kapiláry (vzroste filtrace vody z kapiláry a klesne zpětná resorpce). Tekutina uniká do intersticia tak dlouho, dokud se hydrostatické tlaky nevyrovnají. Snížením objemu intravaskulárního řečiště je přes baroreceptory aktivována smyčka R-A-A, která způsobí zadržování vody.

Mezi příčiny patří:

  • pravostranné srdeční selhávání (kardiální edémy)
    • základním projevem je vznik perimaleolárních (symetrických) otoků (u stojících či sedících pacientů, u ležících jsou oteklé zádové oblasti a genitál), které se šíří vzhůru
  • venostáza při blokádě žilního průtoku
  • levostranné srdeční selhávání
    • edém plic (nejprve intersticiální, překročí-li hydrostatický tlak tekutiny tlak alveolárního vzduchu, vzniká edém alveolární)

Hypalbuminotický edém[editovat | editovat zdroj]

Příčinou hypalbuminotického edému je nedostatek plasmatických bílkovin (zejména albuminů), jehož důsledkem je pokles onkotického tlaku krve. Dochází k poklesu zpětného vstřebávání vody z intersticia do kapilár, tekutina pronikající do intersticia zvětšuje jeho hydrostatický protitlak a po ustavení rovnováhy se tvorba otoku zastaví. Úbytek intravaskulární tekutiny aktivuje systém R-A-A, který ovlivněním renálních funkcí (funkcí ledvin) způsobí zadržování vody. Hypalbuminotický edém vzniká zejména tam, kde je málo elastického pojiva (např. oční víčka).

Příčiny rozlišujeme na nefrogenní, hepatogenní, dietní a enterální. Konkrétně do nich patří:

Lymfostatický edém[editovat | editovat zdroj]

Lymfostatický edém, zkráceně lymfedeém, je lokalizovaný, tuhý, asymetrický otok (na končetině vede ke vzniku elefantiázy). Při poruše lymfatické drenáže intersticia se v něm hromadí bílkoviny a roste osmotický tlak intersticia. Příčinou jeho vzniku je blokáda lymfatických uzlin a cév:

  1. nádorem (nejčastěji metastázy karcinomu v lymfatických uzlinách)
  2. zánětem
  3. parazitem (vlasovciFilaria)
  4. trombózou lymfatik – u erysipelu (růže – streptokoková infekce)

Zánětlivý edém[editovat | editovat zdroj]

Vlivem zánětových mediátorů roste permeabilita kapilár pro vysokomolekulární látky (exsudace).

Angioneurotický edém[editovat | editovat zdroj]

Angioneurotický edém je zvýšení permeability kapilár účinkem různých toxinů (bodnutí hmyzem, atp), při sepsi, šoku, inhalaci dráždivých látek v plicích apod.

Edémová tekutina[editovat | editovat zdroj]

Edém lze rozlišit i podle edémové tekutiny, konkrétně pak dle obsahu jejích bílkovin. Rozlišujeme edémové tekutiny, které jsou:

  1. chudé na bílkoviny (transsudát) – měkké otoky – venostatický a hypalbuminotický edém
  2. bohaté na bílkoviny (exsudát) – tuhé otoky – lymfostatický a zánětlivý edém

Lokalizace edému[editovat | editovat zdroj]

Podle lokalizace rozlišujeme edémy do dvou skupin:

  1. lokalizovaný – zánět, lymfedém, trombóza a tromboflebitida (asymetrické)
  2. generalizovaný – srdeční selhávání, nefrotický syndrom, jaterní cirhóza

Zvláštní případy a pojmy[editovat | editovat zdroj]

  • Edém plic
    • Nastává při levostranném srdečním selhávání (městnání krve v plicích) – tekutina prostupuje do plicních sklípků (alveolů). Klinicky se projevuje vykašláváním růžového zpěněného sputa (později je sputum rezavé). Při dlouhodobější stáze se rozpadají červené krvinky (erythrocyty) a hemoglobin je přeměňován na hemosiderin a ten je fagocytován alveolárními makrofágy (siderofágy), které se dostávají i do edémové tekutiny (odtud rezavá barva sputa), vazivo intersticia se zmnožuje. Makroskopicky je plíce zvětšená, tuhá, prosáklá, na řezu z ní vytéká zpěněná čirá tekutina, u dlouhodobějších stavů je plíce rezavě zbarvená a tuhá (rezavá indurace plic).
  • Edém mozku
    • Makroskopicky je mozek zvětšený, těžší, zúžené sulci, oploštělé gyri tlakem na kalvu, zúžené komory (na rozdíl od atrofie mozku, kdy jsou naopak komory a sulci rozšířené a gyri zúžené, atrofický mozek má menší hmotnost). Vznikají tlakové kužele (conus occipitalis, temporalis, interhaemisphericus, frontalis)
  • Hydrops
    • Jedná se o povšechný edém s přítomnosti edémové tekutiny (transsudátu) v preformovaných dutinách (serosní dutiny, klouby). Rozlišujeme buď:
      • hydrothorax (v pleurálních dutinách)
      • hydroperikard (v perikardovém vaku)
      • hydroperitonaeum = ascites (v peritoneální dutině)
      • hydrokéla (v cavum serosum scroti)
  • Hydrops foetus universalis
  • Anasarka
    • edém pojiva („povšechné prosáknutí tkání“)
  • Macerace
    • změknutí tkáně působením vody (hlavně postmortálně u plodů odumřelých in utero)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  • V tomto článku je použit text článku Otok ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Opuch na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]