Klinický příznak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Klinický příznak neboli klinický symptom (nebo jen příznak, symptom) je zevní projev nemoci, který vzniká následkem patofyziologických jevů v organismu. Příznaky se dělí na specifické (svědčící pro určitou nemoc nebo skupinu nemocí) a nespecifické (nesvědčící pro určitou nemoc nebo skupinu nemocí – např. kašel, bolest na hrudi, pálení žáhy, nausea nebo kachexie (marasmus)[1][2]). Klinickým příznakem se často rozumí jen příznak objektivní, měřitelný, pozorovatelný lékařem (např. zvýšený tlak, kašel). Naproti tomu subjektivní příznak (symptom) vyjadřuje subjektivní pocit pacienta (např. únava, nevolnost), který lékař nemůže pozorovat ani měřit. V širším pojetí se mezi klinické příznaky řadí i subjektivní příznaky. Soubor klinických příznaků probíhajících současně nebo v těsné návaznosti po sobě, často neznámé etiologie či dosud nepojmenované nemoci označujeme jako syndrom. Symptomatická léčba je označení pro léčbu příznaků, ne (nutně) příčin nemocí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/medicina/mkn-klasifikace/nespecificke-priznaky-znaky-a-nalezy-r, navštíveno 28. května 2015.
  2. http://lekarske.slovniky.cz/pojem/kachexie, navštíveno 28. května 2015.

Souvisejíc články[editovat | editovat zdroj]