Šelest

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Šelest v medicíně označuje poslechový fenomén různého původu. Obecně jde o zvuk, který vzniká třením pod povrchem těla. Může jít o tření dvou pevných tkání (dva listy pohrudnice či osrdečníku), tření krve o vnitřní povrch cévy či srdce nebo také tření vzduchu o vnitřní povrch dýchacích cest. Šelesty tak můžeme rozdělit podle mechanismu jejich vzniku a místa jejich poslechu.

Srdeční šelesty[editovat | editovat zdroj]

Šelest vzniká, pokud rychlost krevního toku či převrácená hodnota krevní viskozity přesáhne určitou mez, která je dána parametry cévy - jejím zúžením či nerovností její stěny. U srdečního šelestu popisujeme místo jeho maximální slyšitelnosti na povrchu těla, hodnotíme jeho šíření a hlasitost, přičemž maximum hlasitosti obvykle odpovídá místu vzniku šelestu a směr šíření poukazuje na směr toku krve. Šelesty mohou být systolické či diastolické a nacházíme je nejčastěji u postižení chlopní nebo u septálních defektů. Kromě samotného šelestu na poslechovém nálezu hodnotíme další přídatné fenomény.[1][2]

Perikardiální třecí šelest[editovat | editovat zdroj]

Perikardiální třecí šelest vzniká při tření vnitřní a vnější vrstvy osrdečníku, k čemuž dochází při jeho zánětu (perikarditidě). Připomíná zvuk vrzání při chůzi po sněhu.[3]

Dýchací šelesty[editovat | editovat zdroj]

Dýchací šelest vzniká při průchodu vzduchu vibrací dýchacích cest či plicních sklípků. Jako fyziologické označujeme sklípkové a trubicovité dýchání, pokud jejich poslechový nález není patologicky umístěn či jejich intenzita překračuje fyziologickou mez. Z vedlejších dýchacích šelestů popisujeme šelesty vlhké (chropy a chrůpky) suché (pískoty a vrzoty) a krepistus.[4]

Pleurální třecí šelest[editovat | editovat zdroj]

Vzniká velmi podobně jako perikardiální třecí šelest a má i podobný poslechový nález. Je známkou suchého zánětu pohrudnice.[5]

Šelest štítné žlázy[editovat | editovat zdroj]

Šelest nad štítnou žlázou slyšíme u parenchymatózní strumy nejčastěji u Gravesovy–Basedowovy nemoci. Struma je zvýšeně vaskularizovaná a kromě slyšitelného šelestu může pulzovat a je nad ní hmatný vír. Taková struma je označována „struma pulsans, vibrans et fremens“.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CHROBÁK, Ladislav. Propedeutika vnitřního lékařství : nové, zcela přepracované vydání doplněné testy. 2. vyd. Praha: Grada 243 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1309-0, ISBN 80-247-1309-8. OCLC 189428274 S. 91 - 98. 
  2. Srdeční šelesty – WikiSkripta. www.wikiskripta.eu [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. 
  3. CHROBÁK, Ladislav. Propedeutika vnitřního lékařství : nové, zcela přepracované vydání doplněné testy. 2. vyd. Praha: Grada 243 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1309-0, ISBN 80-247-1309-8. OCLC 189428274 S. 98. 
  4. CHROBÁK, Ladislav. Propedeutika vnitřního lékařství. [s.l.]: Grada Dostupné online. ISBN 80-247-0609-1, ISBN 978-80-247-0609-2. OCLC 53272495 S. 62 - 64. 
  5. CHROBÁK, Ladislav. Propedeutika vnitřního lékařství : nové, zcela přepracované vydání doplněné testy. 2. vyd. Praha: Grada 243 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1309-0, ISBN 80-247-1309-8. OCLC 189428274 S. 65. 
  6. CHROBÁK, Ladislav. Propedeutika vnitřního lékařství : nové, zcela přepracované vydání doplněné testy. 2. vyd. Praha: Grada 243 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1309-0, ISBN 80-247-1309-8. OCLC 189428274 S. 50. 
Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.