Hyperhidróza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stupně pocení (hyperhidrózy) rukou - suché ruce, normální ruce, vlké ruce, mokré ruce, mokré ruce (pot odkapává), mokré ruce (pot rychle odkapává).
Vizuální ukázka hyperhidrózy rukou zobrazující vlevo nahoře ruce sušší než normální až doprava dolů po nejhorší možný stupeň hyperhidrózy.

Hyperhidróza neboli nadměrné pocení se vyznačuje nadměrným vylučováním potu, než je potřebné k termoregulaci těla. Může se jednat i o 5 krát vyšší produkci potu než u člověka, jenž hyperhidrózou netrpí - klasické antiperspiranty nemají v těchto případech zpravidla žádný účinek. Příčiny hyperhidrózy jsou nejčastěji dědičnost (jedná se často o vrozenou dispozici), potom se hyperhidróza nazývá hyperhidróza primární. Pokud je hyperhidróza vyvolána nějakými okolními vlivy, jedná se o tzv. hyperhidrózu sekundární. Nejčastěji se setkáváme s první z těchto jmenovaných.

Zvýšené pocení může být buď globálního (po celém těle) nebo lokálního charakteru. Druhý zmíněný případ většinou postihuje i více oblastí lidského těla. Podpaží, ruce, nohy a oblast třísel patří mezi nejaktivnější oblasti pocení vzhledem k relativně vysoké koncentraci potních žláz. Občas se však setkáváme i s hyperhidrózou v oblasti hlavy. Hyperhidróza může být ve vzácných případech doprovázena návaly horka, a to i při nižší vnější teplotě.

Někteří hyperhidrózu nazývají "tichým handicapem".

Prognóza[editovat | editovat zdroj]

Hyperhidróza může mít vzhledem ke své charakteristice katastrofální dopad na emoce postiženého jedince - postižení někdy popisují, že ztrácí energii do života. Lidé trpící hyperhidrózou si totiž svůj stav uvědomují a neustále se snaží instinktivně přizpůsobit svůj životní styl tak, aby se se svým problémem vyrovnali. Většinou se tak jedná o vyhýbání se kariérnímu a akademickému rozvoji a sociálním aktivitám. Hyperhidróza však může jedince dovést i k provádění mnoha dalších činností, které mohou být pro ostatní, jež neznají důvod, nepochopitelné. I přes to mnoho rutinních a těžce vyhnutelných aktivit lidé s hyperhidrózou snáší velmi špatně. Např. se může jednat o pobyt v teplejším prostředí, provádění domácího úklidu, povídání si s přáteli, procházka, jízda veřejnou dopravou, návštěva obchodů, návštěva úřadů, ale taky důležitý nebo dlouhý telefonní hovor, psaní důležitého e-mailu a mnohé další. Tyto situace u lidí trpících hyperhidrózou často vyústí v enormní produkci potu, což v neposlední řadě může velmi negativně ovlivnit jejich schopnost soustředění v danou chvíli. Postižení se proto snaží různými způsoby vyhýbat i těmto aktivitám, nebo je omezit na nezbytně nutné - někdy se však mohou stát i částečně nesamostatnými.

Lidé trpící hyperhidrózou pak mohou trpět i silnými depresemi, a to i navzdory tomu, že jejich psychický stav může být jinak v pořádku. Mnohdy jejich psychickému stavu nepomůže ani častá nedostatečná informovanost praktických lékařů v této oblasti a nepochopení ostatními, jež nemají žádné zkušenosti s hyperhidrózou. Občas na postiženého totiž pohlíží jako na zdravého člověka, který si o sobě myslí, že je nemocný (hypochondrie) a neberou na jeho nemoc a její následky žádný ohled.

Pokud se vážné případy hyperhidrózy neléčí, nebo se léčí neefektivně, postižení jedinci mohou velmi špatně zvládat i sebemenší napětí (ještě hůře pak snáší stres), mohou se taky úplně distancovat téměř od veškeré společnosti a v nejhorším případě nelze vyloučit i pokus o sebevraždu.

Nicméně v opačném případě, a to v případě efektivní léčby hyperhidrózy, se jedinci s vysokou pravděpodobností zásadně změní život a většinou se začne poprvé nebo opět věnovat aktivitám, kterým se dříve věnovat nemohl. Efektivní léčba může velmi výrazně změnit i charakter osobnosti takového jedince.

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Cílem léčby hyperhidrózy není úplně tělu zamezit vylučování potu, nýbrž jej omezit na přijatelnou úroveň pro pacienta. Sekundární hyperhidróza by měla odeznít po léčbě onemocnění, jež ji vyvolalo. Pro primární hyperhidrózu existuje několik možností léčby. Ačkoli některé z nich mohou lidem netrpící hyperhidrózou připadat jako nepřijatelné, postižení jedinci většinou nemívají problém podstoupit i ty více invazivní a finančně náročnější metody léčby. Těmi nejrozšířenějšími metodami jsou následující:

Lokální použití[editovat | editovat zdroj]

  • Antiperspirant
    • zejména se zvýšeným obsahem aktivních látek (často nese označení "klinická síla")
    • nejčastějším vedlejším účinkem je podráždění kůže v místě aplikace
    • kompenzační pocení jinde na těle nelze zcela vyloučit
  • Iontoforéza
    • jedna z nejbezpečnějších dostupných efektivních forem léčby
  • Botulotoxin
    • většinou velmi efektivní
    • nutnost opakovat proceduru asi každých 3-9 měsíců
    • finančně velmi nákladná
  • Odstranění potních žláz
    • zatím dostupné pouze pro oblast podpaží
    • někdy je potřeba proceduru ještě jednou opakovat
    • finančně velmi nákladná, jedná se však o jednorázové finanční zatížení
  • Hrudní sympatektomie
    • chirurgický zákrok bez spolehlivé možnosti návratu původního stavu
    • velmi častý výskyt silného kompenzačního pocení jinde na těle (v neléčené oblasti)
    • rizika spojené s podstoupením chirurgického zákroku

Vnitřní užívání[editovat | editovat zdroj]

  • Pití čaje z bylin
    • nejpoužívanější rostlinou v této oblasti je Šalvěj lékařská
    • jedná se o přírodní způsob léčby
    • většinou nebývá moc efektivní
  • Tablety proti pocení
    • většinou na přírodní bázi
  • Anticholinergika
    • užívají se vnitřně
    • jejich primární zaměření není redukce pocení (takové se však již vyvíjí)
    • velmi efektivní pro léčbu hyperhidrózy kdekoli na těle
    • mohou mít rozsáhlé vedlejší účinky

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Následující metody léčby hyperhidrózy bývají většinou velmi málo efektivní nebo úplně bez efektu:

  • Nošení oděvu z přírodních materiálů
  • Diety
    • zdravá dieta - pouze produkty přírodního původu
    • bezmléčná dieta - hyperhidróza může být příznakem alergie
    • vegetariánská dieta

Ačkoli dnes existuje mnoho metod léčby hyperhidrózy, žádná z těch nejrozšířenějších nevykazuje permanentní účinek nebo léčbu bez žádných rizik vedlejších účinků - většinou se tak jedná pouze o potlačení této nemoci s nemožností ovlivnění jejího vývoje do horších stupňů. Reakce těla na metodu léčby je taky velmi individuální.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]