Dysgrafie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dysgrafie (nebo agrafie) je specifická porucha grafického projevu. Slovo dysgrafie je odvozeno z řeckého slova "grafein", které znamená psáti, a předpony "dys-", která je překládána jako špatný či porušený. Postihuje především schopnost napodobit tvar písmen a jejich řazení. Dítě si obtížně zapamatovává tvary písmen a zaměňuje písmena tvarově podobná. Charakteristické je křečovité, těžkopádné a neúhledné písmo. Žákům s touto poruchou činí také problémy týkající se dodržování lineatury (výšky písma). Podstatné je, že tato porucha žádným způsobem neovlivňuje intelekt. Velmi často je spojená s dyslexií.[1]

Druhy dysgrafie[editovat | editovat zdroj]

  • fonologická
  • hluboká
  • povrchová

Projevy[editovat | editovat zdroj]

  • pomalé tempo
  • časté chyby v opisu, přepisu a diktátu
  • časté přestávky
  • chybné držení psacího náčiní
  • čím více se soustřeďují na grafickou stránku, tím méně se soustředí na pravopisné jevy

Základní zásady práce s dysgrafikem[editovat | editovat zdroj]

  • snažit se zmírnit poměr psaného projevu vůči ústnímu
  • poskytnout žákovi více času na tvorbu nejen poznámek, přepisů, ale i testů
  • zadávat veškeré úkoly s dostatečným časovým předstihem
  • umožňovat pracovní listy, do kterých si budou doplňovat detaily z výkladu
  • žák může psát zápis v předem domluvených zkratkách, pokud se v nich sám orientuje
  • žák si zvolí typ písma, který mu vyhovuje - tiskací/psací písmo

Postupy při reedukaci dysgrafie[editovat | editovat zdroj]

  • rozvoj hrubé motoriky
    • například kroužení a mávání paží, kroužení předloktím a dlaněmi
    • u dětí jsou doporučovány říkanky spojené s pohybovou aktivitou rukou
  • rozvoj jemné motoriky
    • jedná se o motoriku prstů
    • například cvičení typu - vytrhávání papíru, navlékání korálků, zavírání a uvolňování pěstí
  • držení psacího náčiní
    • dbáme na:
      • správný úchop psací potřeby
      • správné sezení při psaní
      • správný sklon podložky a sešitu při psaní
    • důležitou roli hraje i výběr vhodného psacího náčiní

Příklady grafomotorických cviků [2][editovat | editovat zdroj]

  • volné čmárání na ploše
  • grafomotorická cvičení oválů, klubíček, horních a spodních oblouků, vlnovek a rovných čar
  • obtahování předkreslených tvarů (např. ležatých a stojatých osmiček)
  • řadové cviky = obtahování kresebných prvků v řádku a jednoduchá kresba (např. dům, strom)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HARDING, Leonora. Assessment in Neuropsychology. New York : Routledge, 1996. S. 132. (angličtina)  
  2. JUCOVIČOVÁ, Drahomíra; ŽÁČKOVÁ, Hana. Reedukace specifických poruch učení u dětí. 2.. vyd. Praha : Portál, 2014. 175 s. S. 103-114.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jucovičová, Drahomíra; Žáčková, Hana: Dysgrafie. 1. vyd. Praha : D + H, 2005. 68 s. ISBN 80-903579-2-X
  • Zelinková, Olga: Poruchy učení : dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD. 10., zcela přeprac. a rozš. vyd. Praha : Portál, 2003. 263 s. ISBN 80-7178-800-7
  • Kucharská, Anna:Specifické poruchy učení a chování : sborník 1999. Vyd. 1. Praha : Portál, 1999. 141 s. ISBN 80-7178-294-7
  • Jucovičová, Drahomíra; Žáčková, Hana: Reedukace specifických poruch učení u dětí. Praha: Portál, 2014. 175 s.ISBN 978-80-262-0645-3
  • Michalová, Zdena: Specifické poruchy učení na druhém stupni ZŠ a na školách středních. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2001. 102 s. ISBN 80-7311-000-8