Programovaná buněčná smrt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Programovaná buněčná smrt (PCD), také buněčné suicidium, je nejednoznačný termín označující ty typy buněčné smrti, při nichž buňky páchají sebevraždu díky vnitrobuněčnému „programu“.[1] Někdy je synonymizován s termínem apoptóza,[1][2][3] ačkoliv jindy se vymezuje poněkud šířeji, totiž že apoptóza je jen jeden z typů programované buněčné smrti (a dalším je zejména autofágie).[4] Jindy se apoptóza definuje jako programovaná buněčná smrt u mnohobuněčných organismů.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Bruce Alberts, Alexander Johnson, Julian Lewis, Martin Raff, Keith Roberts, Peter Walter. Molecular Biology of the Cell, 4rd edition. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Programmed Cell Death (Apoptosis). 
  2. BALÁŽ, Vojtech, et al. Smrt jako součást života. Praha: NIDM, 2008. Dostupné online. 
  3. CAMPBELL, N.A; REECE, J.B. Biologie. [s.l.]: Computer press, 2006. 
  4. BURSCH, W, A Ellinger, C Gerner, U Fröhwein, R Schulte-Hermann. Programmed cell death (PCD). Apoptosis, autophagic PCD, or others?. Annals of the New York Academy of Sciences. 2000, roč. 926, s. 1-12. Dostupné online [cit. 2008-12-06]. ISSN 0077-8923. DOI:11193023. 
  5. http://www.apoptosisinfo.com/