Delirium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o kvalitativní poruše vědomí. Další významy jsou uvedeny v článku Delirium (rozcestník).
Delirium
Klasifikace
MKN-10 F05

Delirium je kvalitativní poruchou vědomí. Jde o nespecifickou psychopatologickou reakci mozku na jakoukoliv redukci činnosti CNS s globálním postižením kognitivních funkcí[1]. Projevuje se neschopností integrovat psychické funkce, správně vnímat a hodnotit okolí a svou roli v něm.

Jako tzv. psychogenní deliria jsou označovány obdobné stavy vznikající v úvodní fázi manické či depresivní epizody, psychotických poruch (schizofrenie, schizoafektivní poruchy) nebo v důsledku intenzivního psychického stresu.

Odlišujeme také deliria vznikající v souvislosti s užíváním psychoaktivních látek (např. F10.4 – alkoholový odvykací stav s deliriem (delirium tremens) dle MKN-10) a deliria ostatní, tzv. organická.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Dle stupně neklidu se rozlišují formy hyperaktivní, hypoaktivní (blandní) a smíšená.

Etiologie[editovat | editovat zdroj]

Integrace psychických funkcí je mimořádně komplexní činností, která selhává při jakémkoliv významnějším narušení fyziologických procesů v organismu. V tomto smyslu představuje delirium nespecifický následek organického postižení. To může mít původ primárně v CNS nebo vzniká sekundárně při závažnější alteraci somatického stavu jinde v organismu.

Klinický obraz[editovat | editovat zdroj]

V popředí je zmatený obsah duševní činnosti s dezorientací různými směry, poruchami pozornosti, zmateným myšlením, iluzemi až halucinacemi a měnlivými, spíše sekundárně vznikajícími bludy, vystupňovaná bývá rovněž sugestibilita. Představy ztrácejí svůj subjektivní rozměr, nabývají charakter snových stavů a nejsou odlišovány od reality.

Je narušen cyklus spánek a bdění, typicky se dostavuje jejich inverze. Kognitivní funkce jsou narušeny prakticky ve všech směrech a po odeznění deliria přetrvává plná nebo ostrůvková amnézie na období poruchy vědomí. V emoční oblasti je typická nestabilita a proměnlivost, dostavují se úzkost, deprese, apatie nebo naopak dráždivost, zlostnost či euforie.

Komplexnost poruchy má výrazný a většinou nápadný dopad na jednání, projevuje se ve snížené nebo zvýšené aktivitě, motoricky i verbálně. Může dojít k agresivnímu jednání zaměřenému vůči sobě i vůči okolí, pod vlivem nepřiléhavého chování může dojít rovněž k nechtěnému poranění. Typické pro obraz deliria je kolísání stavu, kdy k přechodu mezi zdánlivě normálním stavem a plně vyjádřenou poruchou dochází velmi rychle až zlomově a v průběhu jednoho dne mohou takové změny nastat opakovaně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HÖSCHL, C. Psychiatrie. 1. vyd. Praha : Tigis, 2002. Kapitola Psychopatologie (obecná psychiatrie), s. 296.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Höschl, C.; Libiger, J.; Švestka, J. Psychiatrie. Praha : Tigis, 2002.
  • Herman, E.; Praško, J.; Seifertová, D. Konziliární psychiatrie. Praha : Medical Tribune CZ, 2007.

Související články[editovat | editovat zdroj]