Tkáň

Tkáň je soubor morfologicky podobných buněk, které plní určitou funkci. Buňky tvořící tkáň mohou být stejného typu, existují však tkáně, které jsou tvořeny buňkami tvarově i funkčně rozdílnými. V tom případě je jeden typ buněk typem základním a je nositelem specializované funkce tkáně. Ostatní buňky tuto funkci podporují.

Každá tkáň se skládá ze dvou složek – buněčné a mezibuněčné. Tkáně jsou základními stavebními složkami živočišného těla. Jejich studiem se zabývá histologie, studiem tkáně, která je patologicky změněná, pak histopatologie.

Terminologie[editovat | editovat zdroj]

Soubor buněk tvořících rostlinné orgány se nazývá pletivo, poslední dobou se však stále častěji používá i slovo tkáň, což je zapříčiněno jednak vlivem angličtiny, která má pro pletiva i tkáně jediný pojem: tissues, jednak tím, že rozdělení na tkáně a pletiva je do jisté míry umělé, založené na odděleném vývoji (a tudíž i odlišné terminologii) botaniky a zoologie.

Typy tkání[editovat | editovat zdroj]

epitelová tkáň (krycí)
pojivová tkáň
svalová tkáň
nervová tkáň
tekutá (trofická) tkáň

Epitelová tkáň[editovat | editovat zdroj]

Epitelová tkáň (epitel, krycí tkáň) je tvořena buňkami, které na sebe těsně naléhají, často jsou spolu pevně spojeny a je mezi nimi minimum mezibuněčné hmoty. Kryje vnější nebo vnitřní povrchy organizmu, má žlázovou funkci (většina žláz v těle, včetně jater, slinivky, štítné žlázy a adenohypofýzy, je tvořena epitelovou tkání), specializované epitely mají smyslovou funkci (neuroepitel) nebo podpůrnou (epitelové retikulum brzlíku)

Pojivová tkáň[editovat | editovat zdroj]

Pojivová tkáň má rozmanitý vzhled i funkci. Společným znakem je mezodermální původ a velké množství mezibuněčné hmoty. V organismu zastává mechanickou a podpůrnou funkci. Někdy se mezi pojivovou tkáň řadí také tělní tekutiny, v tomto článku však mají samostatnou skupinu (níže).

vlastní pojivová tkáň

Svalová tkáň[editovat | editovat zdroj]

Buňky tvořící svalovou tkáň mají v cytoplazmě vláknité struktury, myofibrily, tvořené kromě dalších bílkovin aktinem a myosinem. Jejich schopnost kontrakce je podkladem funkčních vlastností tkáně. (Nejsou, ale jediné buňky, které se mohou kontrahovat, dokážou to i myoepitelové buňky epitelu, pohyb panožek bílých krvinek je také forma kontrakce)

hladká (jednobuněčná)

viscerální svalovina vnitřních orgánů, svalovina stěny cév aj.
tvořená vřetenovitými jednojadernými buňkami; jejich funkce nepodléhá vůli

příčně pruhovaná (myofibrily jsou uspořádané)

kosterní svalovina (mnohojaderná vlákna)
svalová tkáň je ovlivněna a řízena vůlí
na povrchu svalu je blána (povázka-lat. fascie)

srdeční svalovina[editovat | editovat zdroj]

obsahuje myofibrily a vizuálně je příčně pruhovaná, je však nezávislá na naší vůli
buňky srdeční svaloviny tvoří a vedou vzruchy

Nervová tkáň[editovat | editovat zdroj]

Nervová tkáň je specializovaný typ tkáně, původem z neuroektodermu. Je tvořen dvěma typy buněk:

Neurony jsou nositeli funkce nervové tkáně. Jsou to vysoce specializované buňky, schopné přijímat, zpracovávat a vysílat vzruchy, zprostředkovávají přenos informací. Neuroglie jsou podpůrné buňky, které zajišťují ochranu a výživu neuronů.

Tekutá (trofická) tkáň[editovat | editovat zdroj]

Do tekuté tkáně patří tělní kapaliny, které jsou částečně rozebírané také v článku mezibuněčný prostor.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ELIŠKOVÁ, Miloslava; NAŇKA, Ondřej. Přehledová anatomie. Praha: Karolinum, 2006. 309 s. ISBN 80-246-1216-X.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu tkáň na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo tkáň ve Wikislovníku