Ion

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ionty (v jednotném čísle ion nebo iont) jsou elektricky nabité částice atomární velikosti (atomy, molekuly, někdy také skupiny atomů či molekul).

Slovo pochází z řeckého „ión“ - poutník.

Značení[editovat | editovat zdroj]

Ionty se označují chemickým označením částice, přičemž vpravo nahoře se uvede velikost elektrického náboje iontu.

Grafické znázornění kationtu
  • Kationty např. K+, Na+, Mg2+, Ca2+
  • Anionty např. F-, CO32-, NO3-

Rozdělení iontů[editovat | editovat zdroj]

Hlavní články: kationt a aniont

Rozlišujeme je na:

Vznik iontu[editovat | editovat zdroj]

Proces vzniku iontu se nazývá ionizací. Obrácený proces, tzn. vytvoření neutrálního atomu z iontu, se označuje jako rekombinace.

Energie potřebná k odstranění jednoho z elektronů ve vnější podslupce atomu se označuje jako ionizační energie (popř. ionizační potenciál). Ionizační energie nám říká, jak pevně jsou vnější elektrony k atomu vázány.

Přidáním elektronu k atomu určitého prvku dojde k uvolnění jisté energie, která se označuje jako elektronová afinita.

Ionty vznikají

  • při rozpouštění (např. solí ve vodě), kdy se část molekul rozpouštěné látky rozštěpí na dva (nebo více iontů). Takové roztoky jsou elektricky vodivé.
  • při ionizaci plynu, kdy rychle letící částice nárazem rozštěpí molekulu na ionty. Ionizovaný plyn se pak stává vodivým.
  • při tření (kladný náboj - sklo, záporný náboj - plast)

Využití[editovat | editovat zdroj]

Vlastnosti iontů se využívají při různých procesech, např.:

Související články[editovat | editovat zdroj]