Člověk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce člověk (rozcestník).
Wikipedie:Jak číst taxoboxČlověk
alternativní popis obrázku chybí
Homo erectus, vymřelý druh člověka
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída živorodí (Theria)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád vyšší primáti (Haplorrhini)
Infrařád opice (Simiiformes)
Oddělení úzkonosí (Catarrhini)
Nadčeleď hominoidi (Hominoidea)
Čeleď hominidi (Hominidae)
Podčeleď Homininae (Homininae)
Tribus Hominini
Rod člověk (Homo)
Linné, 1758
Druhy
  • viz text
Sesterská skupina
šimpanz (Pan)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící druh člověka – člověk moudrý (Homo sapiens sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý.[1] Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit.

Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety,[2] Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety,[3] Homo floresiensis však až před 12 000 lety.[4] V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let.[5]

Systematika rodu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka.

Jako druhy rodu Homo se tradičně uvádějí:

Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis či †Homo gautengensis), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo pekinensis a †Homo soloensis do H. erectus), u některých dosud převládá nejistota (†Homo helmei může být samostatnou linií či patřit do H. heidelbergensis nebo H. sapiens). Za samostatný druh zatím nejsou uznáni ani neandrtálcům blízcí denisované, současníci Homo neanderthalensis i Homo sapiens (genetické analýzy naznačují, že se kdysi křížili s člověkem moudrým a některé jejich geny přetrvávají v současné populaci Melanésanů a Tibeťanů).[7][8]

Molekulární rozbory identifikovaly některé další vymřelé linie, jejichž geny přetrvávají jako výsledek dávného křížení v současné lidské populaci. Jako linie na úrovni dalšího druhu by mohli být označeni např. tzv. "archaičtí Afričané", geneticky identifikovaní v genomu Mandinků a Sanů,[9] Pygmejů,[9][10][11] Hadzů a Sandawů[10][11] a dalších skupinách moderního člověka.[12][13] Je možné, že k nim existuje i fosilní záznam již popsaný jako jiný druh; přiřazení je však mimo současné možnosti paleontologie.[pozn. 1]

Systematika se v souvislosti s novými paleontologickými nálezy mění. Některé druhy se někdy označují pouze jako poddruhy jiných druhů (a to i ve starší literatuře, např. Homo neanderthalensis jakožto H. sapiens neanderthalensis – genetické analýzy totiž prokázaly značnou míru křížení s H. sapiens v užším smyslu). I některé nové fosilní nálezy (např. z lokality Dmanisi v Gruzii) se navíc zdají podporovat názor, že druhů v lidské kmenové linii bylo ve skutečnosti méně, protože linie tradičně pokládáné za odlišné druhy by na sebe mohly buď přímo navazovat, nebo jedinci různých tradičních druhů mohli spolužít ve stejných sídlištích a jednalo se jen o pouhé morfologické formy jednoho druhu. Takováto "slučovací" systematika pak nově řadí popsané skupiny rodu Homo jakožto poddruhy do pouhých dvou druhů – Homo erectus sensu lato a Homo sapiens sensu lato.[6][14]

Do Homo erectus sensu lato pak patří H. habilis, H. rudolfensis, H. naledi[pozn. 2], H. ergaster, H. erectus sensu stricto (včetně H. pekinensis a H. soloensis), H. antecessor, H. georgicus a H. floresiensis.

Do Homo sapiens sensu lato jsou pak řazeni H. helmei, H. rhodesiensis, H. heidelbergensis, H. neanderthalensis a H. sapiens sensu stricto (a patří sem pochopitelně i denisované a pravděpodobně i "archaičtí Afričané"[pozn. 3]).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Všechny druhy rodu Homo používaly nástroje, jazyk a poměrně vyspělou kulturu. Od kdy byla technologie a kultura předávána není však jisté.[18] Z anatomických znaků je zásadní především bipedie, zvětšení objemu mozku (vyjma Homo habilis více než 1000 ml), čelo od očí stoupá vzhůru, lebka se zakulacuje, dochází k určité redukci zubů, zkracování rukou a naopak prodlužování nohou[1].

Člověk se (jako ostatní současní hominini) živí rostlinnou i živočišnou potravou, obojí potrava je doložena i v paleontologických nálezech (v sídlištích shromážděné pevné části rostlin - pecky, skořápky - a rozbité kosti ze zvířat) a nově prokázána i analyticky pomocí zastoupení izotopů v kosterních pozůstatcích[19] či analýzou zubního povlaku[20]. Z rostlinné potravy je schopen trávit tuky, bílkoviny a většinu sacharidů (nikoli celulózu), z živočišné potravy přijímá zejména bílkoviny a tuky (kromě masa a vajec se u moderního člověka vyvinula schopnost i v dospělosti trávit mléko[pozn. 4]).

Modernějším druhům člověka, včetně jediného současně žijícího člověka moudrého, je vlastní užívání oděvů jednak pro ochranu před klimatickými vlivy a jinými mechanickými a tepelnými účinky okolního prostředí a jednak jako součást společenského chování a jeho znaků a určení role ve společnosti.

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka.

Stále není jasné, z jaké linie hominidů se rod Homo vyvinul. Většina vědců se shoduje, že předkem byla jedna linie australopitéků (Australopithecus), tzv. gracilní australopitéci, mezi něž patří např. A. africanus či A. afarensis. Tato linie australopitéků měla menší čelist i zuby a živila se pravděpodobně jemnější potravou.[22]

Nejstarším paleontologickým nálezem, zařazovaným do rodu Homo, je africký Homo habilis, starý až 2,5 milionu let.[22] Už tento primitivní člověk měl proti australopitékům větší mozek (asi 600–750 ml) a také ustupující čelisti. Také u něj byly nalezeny jednoduché kamenné nástroje. Předpokládá se, že H. habilis nikdy neopustil africký kontinent.

Opustit Afriku se podařilo až člověku vzpřímenému, tedy druhu Homo erectus, který žil mezi 1,8 – 0,5 miliony lety. H. erectus osídlil například Indonésii,[22] ale podle nejnovějších objevů relativně brzy i Evropu.[23] Nejmladší jsou fosílie druhů Homo neanderthalensis a Homo sapiens. Druhý z nich, tedy člověk moudrý, je jediným recentním zástupcem rodu.

V únoru 2017 žilo na světě 7,3 miliard[24] a počet neustále roste. Lidé již osídlili všechny kontinenty a dostali se i na zemskou orbitu.[25]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Totéž dosud platí i pro denisovany, u kterých prokazatelný fosilní záznam představuje pouhou kůstku malíčku a dvě stoličky, neumožňující potenciální přiřazení k jiným nálezům.
  2. Podle jedné hypotézy je H. naledi výsledkem křížení různých linií rodu Homo, a to i s možným přesahem do Homo sapiens sensu lato – vzhledem k přehodnocenému stáří mohl být totiž současníkem forem blízkým H. sapiens. Hypotézu hybridizace podporuje kosterní anatomie H. naledi, připomínající mozaiku složenou z různých linií rodu Homo.[15][16]
  3. U některých introgresí se spekuluje i o velmi starém původu, tedy z linií Homo spadajících do Homo erectus sensu lato.[17]
  4. Intolerance k laktóze, mléčnému cukru, přitom vymizela z genetických dispozic člověka až v nedávné minulosti, tisíce let poté, co byl domestikován mléko dávající dobytek a z mléka začal být připravován sýr.[21]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://vesmir.cz/2015/03/04/celist-etiopie-posouva-vznik-rodu-homo-casu-australopiteku/ - Čelist z Etiopie posouvá vznik rodu Homo do časů australopitéků
  2. http://smithsonianscience.org/2011/07/scientists-show-that-modern-humans-never-co-existed-with-homo-erectus/ - Scientists show that modern humans never co-existed with Homo erectus
  3. http://www.talkorigins.org/faqs/homs/species.html
  4. http://www.nature.com/nature/journal/v437/n7061/abs/nature04022.html;jsessionid=9CD9C67F1595B4054F48FC02256BD912
  5. https://www.researchgate.net/publication/51665614_The_Later_Stone_Age_Calvaria_from_Iwo_Eleru_Nigeria_Morphology_and_Chronology.
  6. a b DVOŘÁKOVÁ, Radka Marta; ABSOLONOVÁ, Karolína. Vznik a vývoj člověka. Živa [online]. Academia, , 16. únor 2017, čís. 2017/1, s. 26-28. Dostupné online.  
  7. REICH, David; GREEN, Richard E.; KIRCHER, Martin, Johannes Krause, Nick Patterson, Eric Y. Durand, Bence Viola, Adrian W. Briggs, Udo Stenzel, Philip L. F. Johnson, Tomislav Maricic, Jeffrey M. Good, Tomas Marques-Bonet, Can Alkan, Qiaomei Fu, Swapan Mallick, Heng Li, Matthias Meyer, Evan E. Eichler, Mark Stoneking, Michael Richards, Sahra Talamo, Michael V. Shunkov, Anatoli P. Derevianko, Jean-Jacques Hublin et al. Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia. Nature [online]. , 12. prosinec 2010, svazek 468, čís. 7327, s. 1053–1060. Abstrakt. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI:10.1038/nature09710.  ((anglicky)) 
  8. Siberian Fossils Were Neanderthals’ Eastern Cousins, DNA Reveals (popularizační článek k předchozí referenci), The New York Times, 22. 12. 2010 (anglicky)
  9. a b HAMMER, Michael F.; WOERNER, August E.; MENDEZ, Fernando L. ; WATKINS, Joseph C.; WALL, Jeffrey D.. Genetic evidence for archaic admixture in Africa. Proceedings of the National Academy of Sciences USA (PNAS) [online]. , 13. září 2011, svazek 108, čís. 37, s. 15123–15128. Dostupné online. Dostupné také na: [1].ISSN 1091-6490. DOI:10.1073/pnas.1109300108.  (anglicky) 
  10. a b STIX, Gary. Out of Africa: Startling New Genetics of Human Origins. Scientific American [online]. , 26. červenec 2012. Dostupné online.  (anglicky) 
  11. a b LACHANCE, Joseph; VERNOT, Benjamin; ELBERS, Clara C. ; FERWERDA, Bart; FROMENT, Alain; BODO, Jean-Marie; LEMA, Godfrey, FU, Wenqing; NYAMBO, Thomas B.; REBBECK, Timothy R.; ZHANG, Kun; AKEY, Joshua M.; TISHKOFF, Sarah A. Evolutionary History and Adaptation from High-Coverage Whole-Genome Sequences of Diverse African Hunter-Gatherers. Cell [online]. Elsevier Inc., , 26. červenec 2012, svazek 150, čís. 3, s. 457–469. Dostupné online. ISSN 0092-8674. DOI:10.1016/j.cell.2012.07.009. PMID 22840920.  (anglicky) 
  12. XU, Duo; PAVLIDIS, Pavlos; TASKENT, Recep Ozgur ; ALACHIOTIS, Nikolaos; FLANAGAN, Colin; DEGIORGIO, Michael; BLEKHMAN, Ran, RUHL, Stefan; GOKCUMEN,Omer. Archaic Hominin Introgression in Africa Contributes to Functional Salivary MUC7 Genetic Variation. Molecular Biology and Evolution [online]. Oxford University Press, , 21. červenec 2017. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1537-1719. DOI:10.1093/molbev/msx206.  (anglicky) 
  13. PETR, Jaroslav. Duch ve slinách Afričanů. Vesmír.cz [online]. , 26. červenec 2017, kapitola Zvukem. Dostupné online. ISSN 1214-4029.  
  14. DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční teorie lidského rodu. Revoluce v paleoantropologii v roce 2013. Vesmír [online]. , 10. duben 2014, svazek 93, čís. 4, s. 208-212. Dostupné online.  
  15. BERGER, Lee R.; HAWKS, John; DIRKS, Paul H. G. M. ; ELLIOTT, Marina; ROBERTS, Eric M.. Homo naledi and Pleistocene hominin evolution in subequatorial Africa. eLife [online]. , 9. květen 2017, svazek 6: e24234, s. 1-19. Dostupné online. Dostupné také na: [2].ISSN 2050-084X. DOI:10.7554/eLife.24234. PMID 28483041.  (anglicky) 
  16. DUDA, Pavel. Homo naledi stále překvapuje. Vesmír [online]. , 2. říjen 2017, roč. 96, čís. 2017/10, s. 548-549. Dostupné online. ISSN 1214-4029.  
  17. University at Buffalo. In saliva, clues to a 'ghost' species of ancient human. Phys.Org [online]. , 21. červenec 2017. Dostupné online.  (anglicky) 
  18. https://phys.org/news/2017-11-dawn-human.html - Researchers look for dawn of human information sharing
  19. KAUPOVÁ, Sylva. Z jídelníčku našich předků – stabilní izotopy v rekonstrukci výživy minulých populací. Živa [online]. , 20. říjen 2016, svazek 64 (102), čís. 5/2016, s. 230-233. Dostupné online. ISSN 0044-4812.  
  20. PAZDERA, Josef. Strava a životní styl Evropanů před 1,2 miliony let. OSEL.cz [online]. , 28. prosinec 2016 [cit. 2017-01-03]. Dostupné online.  
  21. Ancient Europeans intolerant to lactose for 5,000 years after they adopted agriculture. Phys.org [online]. , 21. říjen 2014. Dostupné online.  (anglicky) 
  22. a b c CAMPBELL, Neil A.; REECE, Jane B.. Biologie. Praha : Computer press, 2006. S. 1332.  
  23. PETR, J. (2008): Nejstarší Evropan(ka), Osel.cz, http://osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=3435
  24. CIA – The World Factbook [online]. [cit. 2017-02-11]. Dostupné online.  
  25. World POPClock Projection, http://www.census.gov/ipc/www/popclockworld.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUNBAR, Robin. Příběh rodu homo. Překlad Jana Enderlová. Praha : Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1715-4.  
  • SVOBODA, J. - MACHLÁŇ, M., Předkové. Evoluce člověka. Praha: Academia 2015

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]