Vymírání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Umělecká představa dopadu asteroidu na Zemi

Vymírání, vymření, vyhynutí neboli extinkce je konec existence určitého biologického taxonu, nejčastěji druhu. Definuje se jako smrt posledního jedince daného druhu, přestože nejčastěji je druh odsouzen k záhubě mnohem dříve. Tento moment se určuje většinou až zpětně, po několika letech. Pokud vymření nastalo hluboko v geologické historii Země, datuje se přibližný čas podle fosilního záznamu.

Země je stará přibližně 4,54 miliardy let,[1] život nejméně 3,5 miliardy[2] nebo dokonce až 4,1 miliardy let.[3] Asi 99–99,9 procent všech druhů (kolem 5 miliard), které kdy žily na Zemi, jsou pravděpodobně vyhynulé.[4] Odhady počtu v současnosti žijících druhů se různí a oscilují od 5 do 14 milionů (nejpravděpodobněji 7,4–10 mil.), z nichž bylo zatím popsáno 1,2 milionů.[5][6][7]

Během evoluce vznikaly a vznikají nové druhy. Tomuto procesu se říká speciace. Většina druhů ale následně i zaniká, neboť se není schopna přizpůsobit měnícím se životním podmínkám, které jsou ovlivňovány mnoha faktory. Průměrná délka existence jednoho druhu je odhadována na 10 milionů let.[8] Existují ale i druhy, které bez zásadních změn přežily stovky milionů let.

V určitých geologických obdobích Země dochází i k tzv. hromadným či masovým vymíráním. Jedná se o události, kdy během relativně krátké doby (řádově desítky tisíc až miliony let) vymře nejméně 40–50 % všech druhů.[9] Země už zažila několik masových vymírání, ovšem tato vymírání podporují následnou biodiverzitu organismů.[10] Je pravděpodobné, že v současnosti dochází k dalšímu vymírání, jež je způsobeno činností člověka.[11][12] Ovšem člověk také vytváří nové druhy, a to přímo i nepřímo.[13]

Definice a pojmy[editovat | editovat zdroj]

Přehled stupňů ohrožení podle IUCN 3.1 z roku 2001
Přehled stupňů ohrožení podle IUCN 3.1 z roku 2001:
EX, vyhynulý (Extinct)
EW, vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild)
CR, kriticky ohrožený (Critically Endangered)
EN, ohrožený druh (Endangered)
VU, zranitelný (Vulnerable)
NT, téměř ohrožený (Near Threatened)
LC, málo dotčený (Least Concern)
DD, chybí údaje (Data Deficient)
NE, nevyhodnocený (Not Evaluated)
D, domestikovaný (Domesticated)
B, běžný (Common, Secure)

Druh zmizí, pokud poslední existující jedinec umírá. Jestliže však stále existuje malé množství živých zástupců, kteří ale nejsou schopni vyprodukovat životaschopnou populaci, například kvůli špatnému zdraví, vzájemné vzdálenosti či příbuznosti, říká se tomu „funkční vymření“.

V ekologii se výraz vymření často používá lokálně. Což znamená, že daný druh přestane existovat na vymezeném území. Například vlci obecní byli vyhubeni v mnoha oblastech svého původního výskytu, ale celkově druhu zásadní nebezpečí nehrozí a je považován za málo dotčený.[14]

Dalším pojmem je „pseudoextinkce“ („pseudovymření“). Při něm dojde sice k zániku původního druhu či skupiny druhů, ale stále existují druhy dceřiné, vyvinuté z vymřelých.[15] Příkladem můžou být ptáci, kteří se vyvinuli z některých druhů dinosaurů.

Zvláštním novodobým fenoménem spojeným výhradně s lidskými aktivitami je tzv. „vyhynutí v divočině“. Lidé se snaží některé druhy ochránit před zánikem tím, že je chovají v zajetí a případně se pokoušejí o jejich znovunavrácení do volné přírody, což je většinou velmi obtížné.[16]

Vyhynutí jednoho druhu může mít za následek řetězovou reakci dalších vyhynutí. Říká se tomu „řetěz vymření“ a týká se především klíčových druhů.[17]

Hromadná vymírání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hromadná vymírání.

V paleontologické historii máme záznamy o několika velkých vymíráních, kdy došlo k masovému úbytku některých skupin v relativně krátkém geologickém čase. Pět největších extinkcí se označuje jako velká pětka. Největším masovým vymíráním vůbec byla událost na přelomu permu a triasu před 251 miliony let, kdy zmizelo okolo 90 % všech druhů. Důvodem byly zřejmě masivní vulkanické erupce v oblasti dnešní Sibiře, jejichž účinek byl vskutku devastující.[18]

Nejznámější hromadnou extinkcí je pak vymírání na přelomu křídy a terciéru před 65–66 miliony lety, kdy vyhynuli dinosauři a s nimi nejméně 50 %[19] nebo možná až 80 % všech soudobých druhů.[20] Tato událost byla s největší pravděpodobností způsobena dopadem asteroidu do oblasti dnešního Yucatánu. Nejstarší hromadné vymírání se odehrálo před víc jak 500 milióny lety, nejmladší před pouhými 13–10 tisíci lety, kdy zmizela pleistocénní megafauna.[21] Navíc asi 70 % vědců má za to, že v současnosti probíhá další vymírání, jež bezprostředně navazuje na poslední zmíněné a jehož hlavním viníkem je člověk.[22]

Pseudoextinkce[editovat | editovat zdroj]

Jako pseudoextinkce se označuje jev, při kterém jeden taxon (většinou druh) vymizí, v následujícím časovém úseku se tento taxon nevyskytuje, nicméně jeho potomstvo se transformuje v jeden nebo více dceřiných taxonů. Tyto taxony nesou většinu genetické informace původních druhů. Příkladem je vývojové stádium současného koně – Hyracotherium, taxon který vyhynul, avšak vyskytují se přímí potomci, dnešní rod Equus zahrnující koně, zebry, osly a další druhy. U tohoto rodu byly druhy nebo poddruhy schopny přežít zánik rodičovských druhů.[23]

Dalším klasickým příkladem pseudovymření je transformace některých druhů dinosaurů do ptáků.[24]

Taxon tedy vymizí z paleontologického záznamu, ale ne kvůli smrti posledního jedince. Pseudoextinkce je poměrně vzácný jev, obvykle se přemění jen jedna či několik populací a původní druh standardně vyhyne. Někdy je velmi obtížné určit, zda jde o pseudoextinkci nebo jen o vyhynutí příbuzného druhu.[15]

Lazarské druhy[editovat | editovat zdroj]

Latimérie podivná představuje „klasický“ lazarský druh.

Některé druhy byly jistou dobu považovány za vyhynulé, ale poté byly znovu objeveni jedinci, kteří přežili. Takové druhy jsou označovány jako „lazarské“.[25] Lalokoploutvá ryba latimérie podivná považována za vyhynulou přibližně 70 milionů let byla v roce 1938 objevena při východním pobřeží Jižní Afriky nedaleko řeky Chalumna (nyní Tyolomnqa).[26]

Za lazarské jsou označovány například tyto druhy: pekari Wagnerův (Catagonus wagneri), laoská skalní krysa (Laonastes aenigmamus), latimérie podivná (Latimeria chalumnae), bahník americký (Lepidosiren paradoxa), hoacin chocholatý (Opisthocomus hoazin), žába Nasikabatrachus sahyadrensism, hatérie novozélandská (Sphenodon punctatus), ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus), loděnka hlubinná (Nautilus pompilius), strašilkovci (Mantophasmatodea), husovec strakatý (Anseranas semipalmata), krokodýl mořský (Crocodylus porosus), rod mravenců Gracilidris.[27] Z rostlin je to například dub druhu Eidothea hardeniana.[28]

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Mnohé taxony se určitou dobu vyvíjejí a poté zanikají. Odhaduje se, že více než 99,9 % všech druhů, které kdy žily, zanikly. Průměrná životnost většiny druhů je 10 milionů let, i když lze najít značně rozdíly. „Existuje celá řada příčin, které mohou přímo či nepřímo přispívat k vyhynutí druhu nebo skupiny druhů.“Každý druh jedinečný“, napsali Beverly a Stephen C. Stearnsové v knize Watching, from the Edge of Extinctiona každý vyhyne ... příčiny jsou různé, některé drobné a komplexní, další zřejmé a jednoduché“.[29] Každý druh, který nemůže přežít a rozmnožovat se ve svém prostředí a nemůže se přesunout do nového prostředí, kde by tak mohl učinit, vymře a zaniká. Vymírání druhů může přijít náhle (rychlá likvidace jejich životního prostředí) nebo může trvat tisíce či dokonce milióny let.

Důležitým faktorem zapřičiňujícím extinkce během posledních stovek, tisíců a možná dokonce desetitisíců let jsou lidské aktivity, ať už je to nadměrný lov, změna, znečištění či úplné zničení životního prostředí nebo zavlečení invazních druhů. Zřejmě hlavní příčinou moderního hromadného vymírání je obrovský nárůst lidské populace, která má stále větší nároky na prostor a zdroje, jež nehodlá sdílet s jinými druhy, pokud pro ni nejsou tzv. užitečné.[30][31] Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) eviduje 834 taxonů vyhynulých mezi léty 1500–2015.[32] Další neznámé množství vymření mezi udávanými léty nebylo zachyceno.

Genetika a demografické jevy[editovat | editovat zdroj]

Populační genetika a demografické jevy ovlivňují jejich vývoj, a tím i riziko vyhynutí druhů. Omezení dané geografií planety je nejdůležitějším faktorem zániku druhů ze všech, ale stává se irelevantním, pokud nastane masové vymírání.[33] Přírodní výběr způsobuje zvýšení prospěšných genetických vlastností a eliminuje slabé stránky. Je však možné, aby se škodlivé mutace šířily v celé populaci prostřednictvím vlivu genetického driftu. Protože jsou vybírány znaky a ne geny, vztah mezi genetickou rozmanitostí a rizikem vyhynutí může být komplexní a hrají zde roli faktory jako balanční selekce, skrytá genetická variabilita, fenotypová plasticita a degenerace. Různorodý genofond populace dává vyšší šanci na přežití nežádoucích změn podmínek. Efekty, které způsobují ztráty nebo zisky genetické rozmanitosti, můžou zvýšit šance na vyhynutí druhu. Populační úbytek typu efektu hrdla láhve obvykle zásadně sníží genetickou různorodost, protože se výrazně omezuje reprodukce jednotlivců a příbuzenská plemenitba je častější. Dalším fenoménem snižujícím kvalitu je zakladatelský efekt. Při něm dochází ke speciaci pomocí malého množství zakladatelských jedinců.[34][35][36]

Genetická kontaminace[editovat | editovat zdroj]

Čistokrevné taxony (mnohdy jde o poddruhy), které jsou málo početné či vzácné, mohou čelit hrozbě vyhynutí i tím, že jejich populace je vystavena nekontrolovanému genetickému znečištění neboli kontaminaci. Může dojít k jejich zániku prokřížením s cizí a větší populací příbuzného taxonu. Buď jsou jejich potomci neplodní a populace vzácnějšího taxonu záhy zaniká, nebo jsou dále schopni rozmnožování a větší taxon postupně vzácnější pohltí. Dochází k tomu například při zavlečení invazního druhu člověkem nebo při prolomení některých přírodních bariér, které doposud vzájemnému kontaktu a křížení bránily.[37][38] Tento typ vyhynutí není často patrný morfologicky, ale až na základě genetických zkoumání. Příkladem ze současnosti může být ohrožení divoké populace buvola arni v důsledku genetického znečištění ze strany domácího vodního buvola, jenž byl právě z arniů vyšlechtěn, nebo křížení vzácnějšího orla volavého s běžnějším orlem křiklavým. Genetická příbuznost však může hrát i pozitivní roli. Například příbuznost tygra kaspického s tygrem ussurijským a tygra čínského s tygrem indočínským možná pomůže při „znovuoživení“ prvně jmenovaného, respektive k omezení inbreedingu u již jen v zajetí chovaného tygra čínského.

Degradace životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Poškozování, změna či destrukce životního prostředí je hlavním antropogenickým důvodem vymírání druhů. Jedná se především o rozvoj zemědělství, růst měst, těžbu dřeva, těžbu nerostných surovin a průmyslový rybolov. Může jít o přímé efekty jako například znečištění prostředí toxickými látkami nebo nepřímé, kdy je určitým druhům omezena schopnost soupeřit o limitované zdroje. Lidmi způsobená toxicita může vyhubit některé lokální druhy velmi rychle tím, že je rychle usmrtí nebo učiní sterilními. Tento proces může být i pomalejší, pokud dosahuje jedovatost jen malého stupně.

Klasickým příkladem ničení životního prostředí je kácení tropických deštných pralesů a jejich nahrazování poli, pastvinami či monokulturními plantážemi. Kromě mnoha jiných taxonů tím trpí například kapraďorosty, které potřebují tmavé, trvale zastíněné plochy, jež jim dokáže poskytnout jen hustý les.[39][40]

Predace, kompetice, nemoce[editovat | editovat zdroj]

Krysa buldočí je jedním z mála druhů, o nichž se předpokládá, že vyhynuly v důsledku nemocí.

Mezi především přírodní důvody vymření taxonů patří lov (predace), mezidruhové soupeření (kompetice) a neschopnost vyrovnat se s nemocemi, které přerostou v epidemie či pandemie. Ačkoliv jde o původně přirozené příčiny vymírání, lidská činnost k tomu zásadním způsobem přispívá. Člověk jakožto přemnožený superpredátor dokáže svými loveckými aktivitami zcela zdecimovat populace některých taxonů. Již v době, kdy lidí bylo relativně málo, mohl mít jejich příchod do prostředí, kde fauna nebyla adaptována na jejich lovecké techniky, devastační efekt. Jedná se například o vyhynutí australské megafauny (před cca 40 000 lety), americké megafauny (před cca 12 000 lety) a zmizení mnohých druhů na Madagaskaru, Havaji a Novém Zélandu (cca 300–1500 n. l.). Ačkoliv příchod lidí s největší pravděpodobností nebyl jedinou příčinou extinkce, šlo o důležitý vliv, který mohl působit například v kombinaci se změnou klimatu.[41][42] S některými druhy predátorů lidé soupeří o kořist, což snižuje početnost populací a může přivést taxony k vyhynutí.

Introdukcí nepůvodních taxonů na různá místa (především na ostrovy), ať už záměrně (dobytek), či omylem (krysy), rovněž dochází buď k predaci původních populací, soupeření s nimi, k zavlečení chorob, nebo k degradaci životního prostředí, což vše může mít za následek jejich vyhubení. Příklady zvířat, která takto vyhynula, jsou krysa buldočí (epidemie), dronte mauricijský (predace a kompetice ze strany zavlečených druhů) či ropucha zlatá (houba zavlečená z Afriky do Ameriky).

Koextinkce[editovat | editovat zdroj]

Ke koextinkci neboli spoluvymření dochází v případě, že na vyhynutí jednoho druhu reagují další na něj navázané taxony rovněž vymřením. Dochází k tomu například u specializovaných parazitů, pokud vyhynou jejich hostitelé. Nebo u predátorů silně vázaných na jeden typ (druh) kořisti. Pokud vymře kořist, brzy ji následuje i predátor.[43] Příkladem může být vyhynutí velkého nelétavého ptáka moa a jeho lovce orla Haastova na Novém Zélandu. Další koextinkci se snaží zabránit lidé ve Španělsku, kdy po rapidním poklesu počtů divokého králíka hrozilo vyhynutí rysovi iberskému, pro nějž byl králík téměř výhradní kořistí. V tomto případě by nešlo o klasickou koextinkci, neboť králíkovi vyhynutí nehrozí, jen by zmizela jeho lokální populace.[44] Ke koextinkci dochází často v případě, kdy vymře klíčový druh.[43]

Klimatické změny[editovat | editovat zdroj]

Vymírání v důsledku klimatických změn je potvrzeno mnoha fosilními nálezy. Klasickým příkladem je vymření obojživelníků během tzv. karbonského kolapsu deštných pralesů před 305 miliony let[45] anebo vymírání v době, kdy Země procházela fází tzv. sněhové koule a byla z velké části či celá pokrytá silnou vrstvou ledu.[46][47] Některé studie předpokládají vymření 15–37 % suchozemských druhů do roku 2050 v důsledku klimatických změn.[48][49] Velmi ohrožená může být oblast Kapska, Karibiku a tropických And.[50]

Vesmírná srážka[editovat | editovat zdroj]

Srážka s vesmírným tělesem může způsobit lokální, regionální či globální katastrofu, záleží především na velikosti dopadajícího tělesa a také na místě dopadu. Obzvláště velkou hrozbou mohou být velké meteority, asteroidy a komety. Čím je těleso větší, tím je menší pravděpodobnost jeho srážky se Zemí, ale větší ničivá síla srážky. Předpokládá se, že tělesa o průměru více než několik kilometrů již mohou způsobit globální katastrofu spojenou s masovým vymíráním.[51] Asteroid, jehož dopad byl hlavní příčinou hromadné extinkce na konci křídy, mohl mít v průměru 6–14 km.[52] Některé studie však předpokládají, že k masovému vymírání je potřeba souběh dopadu velkého tělesa a zvýšené vulkanické činnosti.[53]

Řízená extinkce[editovat | editovat zdroj]

Vlasovec medinský neboli guinejský červ je jedním z organismů, jež se snaží člověk vyhubit.

Lidé se snaží vymýtit některé choroby, což je v podstatě snaha o plánovanou extinkci. Zřejmě se jim to povedlo v případě planých neštovic a moru skotu, jejichž viroví původci jsou uchováváni pouze v laboratořích a ve volné přírodě již neexistují.[54][55] Další viry, bakterie, paraziti a jisté druhy hmyzu mají být rovněž zlikvidovány. Jedná se například o parazitického červa vlasovce medinského (Dracunculus medinensis), bakterii Treponema pallidum pertenue, původce frambézie, dále existuje snaha vyhubit některé druhy komárů za použití genetických metod.[56][57]

De facto řízenou extinkcí byl pokus nacistů vyhladit během 2. světové války židy, i když z exaktně biologického hlediska by o vymření nešlo, neboť etnikum není taxonomická jednotka.

Dobrovolná extinkce[editovat | editovat zdroj]

Každý taxon resp. gen má biologicky naprogramováno se replikovat, tedy množit a dále se šířit. Stejně tak člověk, ale ten jediný si dokáže uvědomit následky přemnožení a dokonce vědomě umí regulovat svou replikaci. Existuje dokonce skupina lidí sama sebe nazývající Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva (The Voluntary Human Extinction Movement), která považuje člověka za škodlivý a silně přemnožený druh a usiluje v krátkodobém horizontu o výraznou redukci lidské reprodukce a populace a v dlouhodobém horizontu dokonce o dobrovolné vymření lidstva v zájmu veškerého života na Zemi.[58][59]

De-extinkce[editovat | editovat zdroj]

Nejsofistikovanější možností jak dosáhnout de-extinkce neboli znovuoživení biologického taxonu je jeho naklonování. Je k tomu potřeba co nejméně poškozená DNA z co největšího množství jedinců a v případě vyšších živočichů i žijící příbuzný taxon, jehož samice dokáží odnosit klonované embryo. Existuje několik projektů, jejichž snahou je naklonovat například mamuty, jeskynní lvy či vakovlky.[60] Nejdále zatím zašlo úsilí oživit kozorožce pyrenejské (Capra pyrenaica pyrenaica). V letech 2000–2003 bylo vytvořeno celkem 285 embryí, 54 přeneseno do lůna samic (kříženci kozy a kozorožce), ale jen 2 přežily první dva měsíce březosti předtím, než také uhynuly. 30. července 2003 se jedné samici podařilo porodit živý klon, který však během několika minut zemřel na selhání plic.[61] Kromě klonování existuje ještě metoda selektivního křížení. Touto metodou došlo ke znovuoživení pratura či kvagy. „Oživení“ jedinci však nejsou geneticky ani morfologicky totožní s jedinci původního druhu, jen jim jsou velmi podobní.[62][63]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Extinction na anglické Wikipedii.

  1. DALRYMPLE, G. Brent. The age of the Earth in the twentieth century: a problem (mostly) solved. Geological Society, London, Special Publications. 2001-01-01, roč. 190, čís. 1, s. 205–221. Dostupné online [cit. 2016-04-10]. ISSN 0305-8719. DOI:10.1144/GSL.SP.2001.190.01.14. (anglicky) 
  2. SCHOPF, J. William; KUDRYAVTSEV, Anatoliy B.; CZAJA, Andrew D.. Evidence of Archean life: Stromatolites and microfossils. Precambrian Research. 2007-10-05, roč. 158, čís. 3–4, s. 141–155. Dostupné online [cit. 2016-04-10]. DOI:10.1016/j.precamres.2007.04.009.  
  3. BELL, Elizabeth A.; BOEHNKE, Patrick; HARRISON, T. Mark. Potentially biogenic carbon preserved in a 4.1 billion-year-old zircon. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2015-11-24, roč. 112, čís. 47, s. 14518–14521. PMID 26483481. Dostupné online [cit. 2016-04-10]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.1517557112. PMID 26483481. (anglicky) 
  4. KUNIN, W. E.; GASTON, Kevin (eds.). The Biology of Rarity: Causes and consequences of rare—common differences. [s.l.] : Springer Science & Business Media, 1997. 291 s. Dostupné online. ISBN 9789401158749. S. 110-111. (anglicky)  
  5. STEARNS, Beverly Peterson. Watching, from the Edge of Extinction. [s.l.] : Yale University Press, 2000. 288 s. Dostupné online.  
  6. MORA, Camilo; TITTENSOR, Derek P.; ADL, Sina. How Many Species Are There on Earth and in the Ocean?. PLoS Biology. , roč. 9, čís. 8. Dostupné online [cit. 2016-04-10]. DOI:10.1371/journal.pbio.1001127. PMID 21886479.  
  7. MILLER, G. Tyler; SPOOLMAN, Scott. Environmental Science. [s.l.] : Cengage Learning. 579 s. Dostupné online. ISBN 1133707874. (anglicky)  
  8. NEWMAN, M. E. J.. A Model of Mass Extinction. Journal of Theoretical Biology. 1997-12-07, roč. 189, čís. 3, s. 235–252. Dostupné online [cit. 2016-07-17]. DOI:10.1006/jtbi.1997.0508.  
  9. BENTON, Michael J.. Mass Extinctions [online]. New Scientist Instant Expert 9, [cit. 2016-04-10]. Dostupné online.  
  10. http://phys.org/news/2015-11-reveals-extinction-key-terrestrial-vertebrate.html - New research reveals extinction is key to terrestrial vertebrate diversity
  11. BARNOSKY, Anthony D.; MATZKE, Nicholas; TOMIYA, Susumu. Has the Earth’s sixth mass extinction already arrived?. Nature. 3. březen 2011, roč. 471, čís. 7336, s. 51–57. Dostupné online. DOI:10.1038/nature09678.  
  12. DIRZO, Rodolfo; YOUNG, Hillary S.; GALETTI, Mauro. Defaunation in the Anthropocene. Science. 2014-07-25, roč. 345, čís. 6195, s. 401–406. PMID: 25061202. Dostupné online [cit. 2016-09-24]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1251817. PMID 25061202. (anglicky) 
  13. http://phys.org/news/2016-06-humans-artificially-evolution-species.html - Humans artificially drive evolution of new species
  14. MECH, L. D.; BOITANI, L.. Canis lupus. IUCN Red List of Threatened Species (IUCN SSC Wolf Specialist Group). 2010. Dostupné online [cit. 2016-07-17]. DOI:10.2305/iucn.uk.2010-4.rlts.t3746a10049204.en.  
  15. a b WESTERMANN, Gerd EG. Modes of extinction, pseudo-extinction and distribution in Middle Jurassic ammonites: terminology. Canadian Journal of Earth Sciences. 2001-02-01, roč. 38, čís. 2, s. 187–195. Dostupné online [cit. 2016-04-14]. ISSN 0008-4077. DOI:10.1139/e00-046.  
  16. MAAS, Peter. Extinct in the Wild [online]. www.petermaas.nl, [cit. 2016-04-14]. Dostupné online.  
  17. QUINCE, Christopher; HIGGS, Paul G.; MCKANE, Alan J.. Deleting Species from Model Food Webs. Oikos. 2005-01-01, roč. 110, čís. 2, s. 283–296. Dostupné online [cit. 2016-04-14].  
  18. SAHNEY, Sarda; BENTON, Michael J.. Recovery from the most profound mass extinction of all time. Proceedings of the Royal Society of London B: Biological Sciences. 2008-04-07, roč. 275, čís. 1636, s. 759–765. PMID 18198148. Dostupné online [cit. 2016-04-15]. ISSN 0962-8452. DOI:10.1098/rspb.2007.1370. PMID 18198148. (anglicky) 
  19. ELEWA, Ashraf M. T.. Mass Extinction. [s.l.] : Springer Science & Business Media, 2007. 258 s. Dostupné online. ISBN 9783540759164. (anglicky)  
  20. K–T extinction [online]. Encyclopedia Britannica, [cit. 2016-04-15]. Dostupné online.  
  21. KOCH, Paul L.; BARNOSKY, Anthony D.. Late Quaternary Extinctions: State of the Debate. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics. 2006-01-01, roč. 37, čís. 1, s. 215–250. Dostupné online [cit. 2016-04-15]. DOI:10.1146/annurev.ecolsys.34.011802.132415.  
  22. DARIMONT, Chris T.; FOX, Caroline H.; BRYAN, Heather M.. The unique ecology of human predators. Science. 2015-08-21, roč. 349, čís. 6250, s. 858–860. PMID 26293961. Dostupné online [cit. 2016-04-15]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.aac4249. PMID 26293961. (anglicky) 
  23. FROEHLICH, David J.. Quo vadis eohippus? The systematics and taxonomy of the early Eocene equids (Perissodactyla). Zoological Journal of the Linnean Society. 2002-02-01, roč. 134, čís. 2, s. 141–256. Dostupné online [cit. 2016-07-17]. ISSN 1096-3642. DOI:10.1046/j.1096-3642.2002.00005.x. (anglicky) 
  24. SINGER, Emily Singer. How Dinosaurs Shrank and Became Birds [online]. Scientific American, 2015-06-12, [cit. 2016-04-15]. Dostupné online.  
  25. WIGNALL, P. B.; BENTON, M. J.. Lazarus taxa and fossil abundance at times of biotic crisis. Journal of the Geological Society. , roč. 156, čís. 3, s. 453–456. Dostupné online [cit. 2016-04-16]. DOI:10.1144/gsjgs.156.3.0453.  
  26. AMEMIYA, Chris T.; ALFÖLDI, Jessica; LEE, Alison P.. The African coelacanth genome provides insights into tetrapod evolution. Nature. 2013-04-18, roč. 496, čís. 7445, s. 311–316. Dostupné online [cit. 2016-04-15]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/nature12027. PMID 23598338. (anglicky) 
  27. ANDRLE, Michal. 10 zvířat, která zapomněla vyhynout [online]. 21.7.2009, [cit. 2013-09-29]. Dostupné online. (česky) 
  28. Eidothea hardeniana — Nightcap Oak [online]. www.environment.gov.au, [cit. 2016-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. STEARNS, Beverly Peterson and Stephen C.. Watching, from the Edge of Extinction. [s.l.] : Yale University Press, 2000. ISBN 0-300-08469-2. Kapitola Preface. (anglicky)  
  30. HERN, Warren M.. Is Human Culture Carcinogenic for Uncontrolled Population Growth and Ecological Destruction?. BioScience. 1993-01-01, roč. 43, čís. 11, s. 768–773. Dostupné online [cit. 2016-04-16]. DOI:10.2307/1312321.  
  31. BIELLO, David. Population Bomb Author's Fix For Next Extinction: Educate Women [online]. Scientific American, 2008-08-12, [cit. 2016-04-16]. Dostupné online.  
  32. IUCN Search for Extinct species [online]. www.iucnredlist.org, [cit. 2016-04-16]. Dostupné online.  
  33. PAYNE, J.L. & S. FINNEGAN. The effect of geographic range on extinction risk during background and mass extinction. Proc. Nat. Acad. Sci.. , roč. 2007, čís. 104, s. 10506–11. DOI:10.1073/pnas.0701257104. (anglicky) 
  34. TEMPLETON, Alan R.. The Theory of Speciation Via the Founder Principle. Genetics. 1980-04-01, roč. 94, čís. 4, s. 1011–1038. PMID 6777243. Dostupné online [cit. 2016-04-17]. ISSN 0016-6731. PMID 6777243. (anglicky) 
  35. HUNDERTMARK, Kris J.; DAELE, Larry J. Van. Founder effect and bottleneck signatures in an introduced, insular population of elk. Conservation Genetics. 2009-11-24, roč. 11, čís. 1, s. 139–147. Dostupné online [cit. 2016-04-17]. ISSN 1566-0621. DOI:10.1007/s10592-009-0013-z. (anglicky) 
  36. KOLBE, Jason J.; LEAL, Manuel; SCHOENER, Thomas W.. Founder Effects Persist Despite Adaptive Differentiation: A Field Experiment with Lizards. Science. 2012-03-02, roč. 335, čís. 6072, s. 1086–1089. PMID 22300849. Dostupné online [cit. 2016-04-17]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1209566. PMID 22300849. (anglicky) 
  37. RHYMER, Judith M.; SIMBERLOFF, Daniel. Extinction by Hybridization and Introgression. Annual Review of Ecology and Systematics. 1996-01-01, roč. 27, čís. 1, s. 83–109. Dostupné online [cit. 2016-04-17]. DOI:10.1146/annurev.ecolsys.27.1.83.  
  38. MOONEY, H. A.; CLELAND, E. E.. The evolutionary impact of invasive species. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2001-05-08, roč. 98, čís. 10, s. 5446–5451. PMID 11344292. Dostupné online [cit. 2016-04-17]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.091093398. PMID 11344292. (anglicky) 
  39. Impact of habitat loss on species [online]. wwf.panda.org, [cit. 2016-04-17]. Dostupné online.  
  40. EVANS, Michael. Habitat Loss and Degradation [online]. www.earthtimes.org, 2011-05-10, [cit. 2016-04-17]. Dostupné online.  
  41. GIBBONS, Robin. Examining the Extinction of the Pleistocene Megafauna. Anthropological Sciences. Spring 2004, s. 22-27. Dostupné online.  
  42. WROE, Stephen; FIELD, Judith; FULLAGAR, Richard. Megafaunal extinction in the late Quaternary and the global overkill hypothesis. Alcheringa: An Australasian Journal of Palaeontology. 2004-01-01, roč. 28, čís. 1, s. 291–331. Dostupné online [cit. 2016-04-17]. ISSN 0311-5518. DOI:10.1080/03115510408619286.  
  43. a b DUNN, Robert R.; HARRIS, Nyeema C.; COLWELL, Robert K.. The sixth mass coextinction: are most endangered species parasites and mutualists?. Proceedings of the Royal Society of London B: Biological Sciences. 2009-09-07, roč. 276, čís. 1670, s. 3037–3045. PMID 19474041. Dostupné online [cit. 2016-04-17]. ISSN 0962-8452. DOI:10.1098/rspb.2009.0413. PMID 19474041. (anglicky) 
  44. RODRÍGUEZ, A.; CALZADA, J.. Lynx pardinus. IUCN Red List of Threatened Species. 2015. Dostupné online [cit. 2016-04-17]. DOI:10.2305/iucn.uk.2015-2.rlts.t12520a50655794.en.  
  45. SAHNEY, S.; BENTON, M. J.; FALCON-LANG, H. J.. Rainforest collapse triggered Carboniferous tetrapod diversification in Euramerica. Geology. , roč. 38, čís. 12, s. 1079–1082. Dostupné online [cit. 2016-04-18]. DOI:10.1130/g31182.1.  
  46. WALKER, Gabrielle. Snowball Earth: The Story of the Global Catastrophe That Spawned Life As We Know It. [s.l.] : A&C Black. 143 s. Dostupné online. ISBN 9781408807149. (anglicky)  
  47. EYLES, Nicholas; JANUSZCZAK, Nicole. ‘Zipper-rift’: a tectonic model for Neoproterozoic glaciations during the breakup of Rodinia after 750 Ma. Earth-Science Reviews. 2004-03-01, roč. 65, čís. 1–2, s. 1–73. Dostupné online [cit. 2016-04-18]. DOI:10.1016/S0012-8252(03)00080-1.  
  48. THOMAS, Chris D.; CAMERON, Alison; GREEN, Rhys E.. Extinction risk from climate change. Nature. , roč. 427, čís. 6970, s. 145–148. Dostupné online. DOI:10.1038/nature02121.  
  49. BHATTACHARYA, Shaoni. Global warming threatens millions of species [online]. New Scientist, 2004-01-07, [cit. 2016-04-18]. Dostupné online. (en-US) 
  50. HANDWERK, Brian. Global Warming Could Cause Mass Extinctions by 2050, Study Says [online]. news.nationalgeographic.com, 2006-04-12, [cit. 2016-04-18]. Dostupné online.  
  51. CHAPMAN, Clark R.; MORRISON, David. Impacts on the Earth by asteroids and comets: assessing the hazard. Nature. 1994-01-06, roč. 367, čís. 6458, s. 33–40. Dostupné online [cit. 2016-04-18]. DOI:10.1038/367033a0. (anglicky) 
  52. ALVAREZ, Luis W.; ALVAREZ, Walter; ASARO, Frank. Extraterrestrial Cause for the Cretaceous-Tertiary Extinction. Science. 1980-06-06, roč. 208, čís. 4448, s. 1095–1108. PMID 17783054. Dostupné online [cit. 2016-04-18]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.208.4448.1095. PMID 17783054. (anglicky) 
  53. KELLER, G.. Impacts, volcanism and mass extinction: random coincidence or cause and effect?. Australian Journal of Earth Sciences. 2005-09-01, roč. 52, čís. 4-5, s. 725–757. Dostupné online [cit. 2016-04-18]. ISSN 0812-0099. DOI:10.1080/08120090500170393.  
  54. BEHBEHANI, A. M.. The smallpox story: life and death of an old disease.. Microbiological Reviews. 1983-12-01, roč. 47, čís. 4, s. 455–509. PMID 6319980. Dostupné online [cit. 2016-04-25]. ISSN 1092-2172. PMID 6319980. (anglicky) 
  55. NORMILE, Dennis. Driven to Extinction. Science. 2008-03-21, roč. 319, čís. 5870, s. 1606–1609. PMID 18356500. Dostupné online [cit. 2016-04-25]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.319.5870.1606. PMID 18356500. (anglicky) 
  56. JUDSON, Olivia. A Bug's Death. The New York Times. 2003-09-25. Dostupné online [cit. 2016-04-25]. ISSN 0362-4331.  
  57. World Science Festival. This Species Is Close to Extinction and That’s a Good Thing [online]. 2015-01-23, [cit. 2016-04-25]. Dostupné online.  
  58. The Voluntary Human Extinction Movement. www.vhemt.org [online].  [cit. 2016-07-17]. Dostupné online.  
  59. Sui genocide. The Economist. . Dostupné online [cit. 2016-07-17]. ISSN 0013-0613.  
  60. MICHAEL, Tom. Scientists trying to clone Ice Age cave lion after finding two near-perfectly preserved cubs [online]. NewsComAu, 2016-03-06, [cit. 2016-04-25]. Dostupné online.  
  61. ZIMMER, Carl. Bringing Extinct Species Back to Life The revival of an extinct species is no longer a fantasy. But is it a good idea? [online]. National Geographic, 2013, [cit. 2016-04-25]. Dostupné online.  
  62. Aurochs: Species Restoration [online]. www.truenaturefoundation.org, [cit. 2016-04-25]. Dostupné online.  
  63. GAGE, Thomas; HANCOCK, Colin. Zebra cousin went extinct 100 years ago. Now, it's back [online]. CNN, 2016-01-27, [cit. 2016-04-25]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BALÁŽ, Vojtech, et al. Smrt jako součást života. Praha : NIDM, 2008. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]