Pekari Wagnerův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPekari Wagnerův
alternativní popis obrázku chybí
Pekari Wangerův v ZOO Phoenix
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď pekariovití (Tayassuidae)
Rod pekari (Catagonus)
Binomické jméno
Catagonus wagneri
(Rusconi, 1930)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pekari Wagnerův (Catagonus wagneri) je jihoamerický nepřežvýkavý sudokopytník, pokládaný za nejprimitivnější z recentních druhů pekariů. Ze všech pekariů je také nejvzácnější. V literatuře je uváděn i pod domorodým názvem tagua, pocházejícího z jazyka guaraní.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pekari Wagnerův připomíná vzhledem pekari páskovaného, je však výrazně větší. Dosahuje hmotnosti 30 - 40 kg, délky těla až 110 cm a výšky v kohoutku až 70 cm. Zbarvení je šedohnědé, s nevýraznou kresbou na plecích a krku. Ta se skládá ze dvou pásků, z nichž jeden se nachází pod bradou a druhý se táhne od hrdla šikmo vzhůru až ke kohoutku. Srst je hrubá a štětinatá. Zvláště dlouhé a tvrdé štětiny má na šíji, které může v rozrušení prudce naježit. Tento druh má velké, střapaté boltce, vysoké končetiny a delší rypák než ostatní druhy pekariů a liší se od nich i anatomickými znaky, především tím, že má na končetinách vyvinuté čtyři prsty (ostatní pekariové jen tři). Tím se pekari Wagnerův blíží pravým prasatům.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Pekari Wagnerův obývá oblast Gran Chaco na hranicích Argentiny, Paragyae, Bolívie a Brazílie. Vyhledává křovinaté savany s porosty palem a kaktusů, pahorkatiny a polopouštní oblasti. Bažinám a otevřeným krajům se vyhýbá. Je ohrožován lovem a ničením biotopů.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

život pekariů Wagnerových je málo znám. Po celý rok žijí v rodinných tlupách v počtu 4-10 zvířat. Pohybují se v křovinách a porostech kaktusů, zřídkakdy vycházejí do otevřené krajiny. mají denní aktivitu, ale žijí skrytě a jsou velmi plaší, takže se s nimi člověk setká jen vzácně. Pekari se živí hlavně kaktusy, kořeny a oddenky rostlin, sbírá také spadané plody stromu inga (Inga alba) nebo drobné živočichy. Dužnaté kaktusy mu poskytují také vodu, takže pije méně než příbuzné druhy. Březost trvá asi pět a půl měsíce, přesnější údaje chybí. Mláďata se rodí v období od září do listopadu. Ve vrhu bývají většinou tři mláďata. Dospívají ve třech letech a mohou se dožít 15 let. Loví je puma a jaguár.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pekari Wagnerův byl objeven pozoruhodným způsobem. Již na počátku 20. stol popsal argentinský paleontolog Florentino Ameghino z pliocénních vrstev fosilní rod pekariů Catagonus. Z jeho materiálu byl roku 1930 popsán italských zoologem Rusconim druh Catagonus wagneri. Dlouhou dobu byl pokládán za vyhynulé, prehistorické zvíře. Teprve roku 1971 byla objevena žijící populace na severu argentinské provincie Salta. Jeho blízcí příbuzní, patřící do roku Platygonus byli v miocénu (mladších třetihorách), pliocénu (nejmladších třetihorách) a pleistocénu (starších čtvrtohorách) široce rozšířeni v Severní Americe.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Pekari Wagnerův je v zoologických zahradách chován jen výjimečně. V celé Evropě jej chová jen šest institucí a rozmnožuje pouze Tierpark Berlin.[2] V Česku ho chová pouze Zoo Jihlava a od června 2016 Zoo Praha (na počátku roku 2018 byli chováni dva samci a dvě samice).[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. 
  3. Zoo Praha - přehledy chovaných druhů, 2018.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]