Moa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMoa
Stratigrafický výskyt: Miocén až recent, asi před 17 miliony až 600 lety
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce ptáka moa v novozélandském muzeu Otago
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída běžci (Ratitae)
Řád ptáci moa (Dinornithiformes)
Bonaparte, 1853
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moa (Dinornithidae) byli obří nelétaví ptáci, kteří žili na Novém Zélandu. Na rozdíl od ostatních běžců neměli křídla. Z patnácti druhů lišících se velikostí je nejznámější Dinornis robustus a Dinornis novaezelandiae, kteří dosahovali výšky asi 3,6 m a hmotnosti kolem 230 kg. V lesním ekosystému Nového Zélandu patřili k dominantním býložravcům. Hlavní součást jejich potravy tvořily listy, větvičky a ovoce a jejich ekologické interakce s prostředím jsou rekonstruovány teprve v poslední době.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přestože se předpokládá, že moa vyhynuli kolem roku 13001440, podle některých spekulací mohlo několik jedinců rodu Megalapteryx didinus přežívat v odlehlých oblastech Nového Zélandu do 18. či dokonce do 19. století. Když kolem roku 1280 na ostrov dorazili Maorové, čítala populace ptáků moa ještě asi 58 000 jedinců.[2]. Postupným odlovem však jejich početní stavy klesaly a zhruba za 150 let vyhynuli moa úplně.

I když jejich počty klesaly[3] pravděpodobně již před započetím kolonizace ostrova, za jednu z hlavních příčin jejich vyhynutí se v současnosti považuje lov a kácení lesů způsobené Polynézany (Maory), kteří se na Novém Zélandu usadili o stovky let dříve. Před příchodem kolonizátorů ze západu lovili ptáky Moa také orli Haastovi[4].

Maoři sice evropským osadníkům o obřích ptácích, jež dříve obývali nížiny a údolí a které nazvali Moa, vyprávěli, Evropané však po jejich existenci v raných etapách kolonizace Nového Zélandu nijak nepátrali.

Moderní historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1839 získal obchodník a nadšenec do historie přírody John W. Harris od jednoho z Maorů neobvyklou kost nalezenou na říčním břehu. Harris tento 15 cm dlouhý úlomek ukázal svému strýci Johnu Ruleovi, sydneyskému chirurgovi, jenž ji následně poslal Richardu Owenovi, který tehdy pracoval u chirurgické společnosti v Londýně. Owen o nálezu informoval biology, anatomy a paleontology Britského muzea.

Obří orel Haastův útočí na ptáky Moa
Richard Owen u kostry Moa

Owen strávil zkoumáním kosti téměř čtyři roky. Předpokládal, že šlo o úlomek stehenní kosti velkého zvířete, byla však neobvykle lehká a netypicky strukturovaná. Owen skeptické vědecké komunitě a veřejnosti oznámil, že se jedná o kost vyhynulého obřího ptáka podobného pštrosovi a pojmenoval jej Dinornis. Přestože zpočátku se svou teorií sklízel výsměch, později se díky častým nálezům kosterních pozůstatků ptáků moa na Novém Zélandu ukázalo, že se nemýlil, a také se kostru moa podařilo zrekonstruovat. Na počátku 21. století byl zmapován také genom vyhynulého ptáka moa.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Alexander P. Boast, Laura S. Weyrich, Jamie R. Wood, Jessica L. Metcalf, Rob Knight & Alan Cooper (2018). Coprolites reveal ecological interactions lost with the extinction of New Zealand birds. Proceedings of the National Academy of Sciences 201712337. doi: 10.1073/pnas.1712337115
  2. Perry, George L.W.; Wheeler, Andrew B.; Wood, Jamie R.; Wilmshurst, Janet M. (2014-12-01). "A high-precision chronology for the rapid extinction of New Zealand moa (Aves, Dinornithiformes)". Quaternary Science Reviews. 105: 126–135. doi:10.1016/j.quascirev.2014.09.025
  3. Teorie o příčinách vymření ptáků moa v časopise 21. století
  4. Článek o Haastových orlech v časopise 21. století; obsahuje také informace o ptácích Moa
  5. Alison Cloutier, Timothy B. Sackton, Phil Grayson, Scott V. Edwards & Allan J. Baker (2018). First nuclear genome assembly of an extinct moa species, the little bush moa (Anomalopteryx didiformis). Biorxiv preprint. doi: https://doi.org/10.1101/262816

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]