Teorie sněhové koule

Teorie sněhové koule či teorie ledové koule je vědecká hypotéza předpokládající, že před přibližně 750 až 650 miliony let byla větší část povrchu, případně celý povrch Země, pokryta ledovou pokrývkou tvořenou ledovci silnou až jeden kilometr. To mohlo mít za následek rozsáhlé vymírání druhů. Z geologického hlediska pak mělo po dlouhé době dojít k rychlému oteplení celé planety, které mohlo posloužit jako významný katalyzátor rozvoje primitivního života a evoluce. Jde o kontroverzní hypotézu z oblasti geologie, kterou část vědců přijímá a část zpochybňuje.

Historie teorie

O možném globálním zalednění uvažoval Louis Agassiz již roku 1837. Když Alfred Wegener přišel s teorií kontinentálního driftu publikovanou v roce 1915, mnozí geologové toto vysvětlení odmítali jako „neuvěřitelné“; patřil k nim například kanadský geolog Arthur Philemon Coleman, který již v roce 1907 zavedl pojem Huronské zalednění odvozený ze sedimentů v okolí Huronského jezera. Jiní ji označovali za „pohádku“ nebo za „čistě fantastickou“. V roce 1964 Walter Brian Harland z Cambridgeské univerzity popsal sedimentární vrstvy připomínající vrstvy vzniklé v dobách ledových. Začalo se proto spekulovat, že silná doba ledová zasáhla Zemi v období neoproterozoika.

Roku 1998 kanadský geolog Paul Felix Hoffman s kolegy teorii přepracoval v časopise Science a katastrofický model upoutal širší pozornost. V roce 2004 kanadští geologové Nicholas Eyles a Nicole Januszczaková publikovali hypotézu „zipper-rift“, která nabízela tektonické vysvětlení neoproterozoických zalednění a zpochybňovala nutnost celoplanetárního zamrznutí. Kanadský klimatolog W. Richard Peltier patří k autorům modelu „rozbředlé koule“, podle něhož mohla v oblasti rovníku existovat rozsáhlá nezaledněná oblast.

Kryogenní zalednění mohlo být spuštěno vulkanismem z doby před 717 miliony let v oblasti Franklinovy velké magmatické provincie v dnešní Kanadě či zvětráváním jím vzniklých hornin, které vázalo oxid uhličitý. Samotný vulkanismus však nemusí vysvětlovat rozdíly v rozsahu zalednění; ty mohou souviset například se zvětráváním mořského dna.

Argumenty

Mezi hlavní argumenty podporující hypotézu patří vrstvy sedimentů vznikajících ledovcovou činností, které byly nalezeny v oblastech ležících v době jejich vzniku v tropických šířkách. Nemuselo však jít o úplné globální zalednění. Některé nálezy byly vykládány také jako doklady sezónních klimatických cyklů.

Hypotéza dále předpokládá, že primitivní život přežil pod ledovou pokrývkou, případně že se ledovcový příkrov v tropických oblastech nevyskytoval soustavně, což umožnilo zachování života. Podle jedné hypotézy mohla se sněhovou koulí souviset také chybějící vrstva zemské kůry, která mohla být erozí odnesena do oceánu a následně zaniknout v nitru Země.

Zmrzlá Země

Teorie předpokládá, že celý povrch Země nebo jeho většina byla pokryta silnou ledovou pokrývkou, která mohla dosahovat až dvou kilometrů; jiné zdroje uvádějí pouze jeden kilometr.^[zdroj?] Takto rozsáhlá ledová pokrývka by způsobila pokles hladiny světového oceánu přibližně o 120 metrů oproti dnešní hladině. Předpokládá se, že extrémní pokles teploty mohl vést i ke zmrznutí části atmosféry, která by ve formě ledových krystalků dopadala na ledový povrch planety.

Ze zaledněného stavu měly Zemi vyvést skleníkové plyny. Příčinou odlednění, případně zdrojem skleníkových plynů, mohl být podle jedné hypotézy také impakt velkého kosmického tělesa.

Kritika

Některé nálezy krajní model celoplošně zamrzlé Země zpochybňují. Jako argument proti němu se uvádějí například na uhlík bohaté sedimentární břidlice z Brazílie z období, kdy měla být celá Země pokryta ledem. Pro dané období byly navrženy také epizody dočasného tání či klimatického kolísání. Některé klimatické modely navíc ukazují, že úplné zamrznutí a následné odlednění Země vyžaduje velmi specifické podmínky. Odhadovaná koncentrace oxidu uhličitého potřebná k odlednění „téměř sněhové koule“ je velmi vysoká.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Teorie sněhové koule na Wikimedia Commons