Chicxulubský kráter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chicxulubský kráter
Chicxulub.jpg

StátMexikoMexiko Mexiko
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Počítačově generovaná mapa kráteru

Chicxulubský kráter [čikšulubský] je obrovský, částečně pod zemí dochovaný impaktní kráter, který vznikl po dopadu (impaktu) velkého asteroidu Chicxulub.[1][2] Tento asteroid[3] o průměru kolem 10 až 15 kilometrů dopadl asi před 66,0 milionu let[4] do oblasti dnešního poloostrova Yucatán v Mexickém zálivu. Samotný kráter je široký zhruba 200 kilometrů[5][6] a nyní hluboký kolem 1 kilometru[7], z větší části je dnes v moři a přibližně z třetiny na pevnině, kde nyní v jeho epicentru leží mexické město Chicxulub,[8] podle něhož jsou kráter i asteroid pojmenovány. Výzkum kráteru je významný pro ověření přední z teorií zdůvodňující vymírání na konci křídy. Kráter je v současnosti nejlépe zachovanou komplexní impaktní strukturou na povrchu Země.[9]

Objev kráteru[editovat | editovat zdroj]

Radarová topografie odhaluje kráter o průměru 180 kilometrů

V průběhu miliónů let se reliéf kráteru částečně setřel a ten byl postupně překryt vápencovými vrstvami. Kráter byl objeven již koncem 70. let americkým geofyzikem Glenem Penfieldem a jeho mexickým kolegou Antoniem Camargem, a to víceméně náhodou při průzkumu zaměřeném na hledání nalezišť ropy naftařskou společností Pemex. Teprve počátkem 90. let však vešel objev kráteru v obecné povědomí veřejnosti a byl ztotožněn s místem dopadu planetky, která se se Zemí srazila na konci křídového období.[10][11]

Někteří vědci se domnívají, že nyní známý prstenec je pouze vnitřním kruhem, a že skutečnou velikost kráteru zahladily čas a eroze. Tento názor však není široce přijímán a i stávající rozměry kráteru indikují kataklyzmatickou událost, která se odehrála před 66 miliony let. Roku 1991 se také objevila studie, jejíž autor (geolog Jack A. Wolfe) se domnívá, že k dopadu došlo počátkem června.[12] K dopadu asteroidu skutečně došlo pravděpodobně na přelomu astronomického jara a léta (na severní polokouli, konkrétně v období dubna až června). Nasvědčují tomu rozbory aktivity hmyzu a ryb na lokalitě Tanis v Severní Dakotě.[13] Tyto závěry potvrzuje i další vědecká studie, publikovaná v roce 2022.[14]

Výzkum od roku 2016[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2016 vyplula od pobřeží Yucatánu loď, která míří i s vrtnou soupravou do místa epicentra dopadu, nacházejícího se asi 30 kilometrů východně od pobřeží v Mexickém zálivu. V dubnu tohoto roku vytvořila vrty o hloubce 1335 m, které měly odhalit přesnější strukturu kráteru a upřesnit tak znalosti o charakteru tohoto impaktu i jeho následcích pro ekosystém konce křídy.[15] Další výzkum by měl probíhat po dobu pěti let.[16][17] První výsledky analýzy vrtných jader byly oznámeny v říjnu 2016, vědecké studie by měly následovat v dalších měsících a letech.[18][19][20] Ukazuje se také, že život se ve své jednoduché podobě (dírkonošci) do kráteru vrátil relativně brzy, nejpozději asi za 30 000 let po dopadu.[21] Výzkum v jižním Coloradu (oblast Trinidad Lakes State Park) v roce 2017 ukazuje, že po dopadu mohla do této jinak tektonicky klidné oblasti takřka uprostřed tektonické desky dorazit vlna extrémně silného zemětřesení (o magnitudě 6), přímo způsobeného dopadem.[22][23] Impaktní sférule z dopadu byly objeveny například i na lokalitě ostrova Gorgonilla u pobřeží Kolumbie. Sférule byly datovány na 66,05 milionu let.[24]

Velmi zajímavou lokalitou, nabízející pohled na události v řádu pouhých desítek minut až hodin po dopadu, nabízí nedávno objevená lokalita zvaná Tanis, představující 1,3 metru mocnou vrstvu tsunamitů, usazených krátce po katastrofické události na území dnešní Severní Dakoty.[25] Právě výzkum na této lokalitě dokládá, že k osudné srážce došlo pravděpodobně na přelomu jara a léta (na severní polokouli, tedy zhruba mezi pozdním dubnem a pozdním červnem).[26]

Podle odborné práce, publikované v květnu roku 2020, dopadla planetka Chicxulub pod strmým úhlem 45 až 60 stupňů od severovýchodu. Díky tomu měl impakt ještě mnohem větší razanci, což mohlo být pro následné efekty spojené s hromadným vymíráním podstatným faktorem.[27]

V kráteru se po dopadu vytvořily podmínky velkého hydrotermálního jezera s teplotou vody kolem 70 °C, kde se brzy začalo dařit "katastrofové biotě" - mikroskopickým extrémofilům. Tyto podmínky možná přetrvaly po dobu 1,5 až 2,5 milionu let po dopadu.[28]

Na území státu Louisiana byly objeveny hluboko pohřbené sedimenty dochovávající svědectví o obří tsunami, která se šířila od místa dopadu planetky. Mocnost těchto sedimentů dosahuje asi 16 metrů.[29]

Některé výzkumy naznačují, že původcem kráteru byl temný, "primitivní" asteroid, jehož původ bychom mohli dohledat ve střední nebo vnější části hlavního pásu planetek ve vzdálenosti větší než 2,5 astronomické jednotky.[30]

V roce 2022 bylo oznámeno, že díky výzkumu hornin z kráteru byly objeveny stopy po původním ekosystému, existujícím v místě dopadu před samotnou událostí.[31]

Důsledky dopadu planetky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Asteroid Chicxulub.
Umělecká představa dopadu chicxulubského meteoritu

Dopad meteoritu o hmotnosti v řádu bilionů tun byl enormně silný a způsobil zřejmě celosvětovou ekologickou katastrofu, která nejspíš přešla v poslední známé masové vymírání na přelomu druhohor a třetihor (kenozoika; viz vymírání na konci křídy). Odhaduje se, že energie vyvolaná dopadem planetky musela být několikatisícinásobně vyšší, než by vyvolala současná exploze všech dnes existujících jaderných zbraní.[32] Stlačením hornin uprostřed místa dopadu vznikl komplexní kráter – po uvolnění tlaku byly stlačené horniny vyzdviženy, podle odhadů do výšky až 15 kilometrů. Vyvrženo bylo najednou asi 200 000 kubických kilometrů horniny.[33][34] Dopadem se uvolnila obrovská energie, což mělo za následek požáry, zemětřesení, megatsunami[35] a srážka byla pravděpodobně příčinou klimatické změny a vyhynutí mnoha živočišných druhů včetně hlavonožců amonitů a neptačích dinosaurů. Do atmosféry se uvolnilo množství prachu obsahujícího mj. iridium, prvek hojně se vyskytující v meteoritech. Ten je dodnes přítomen v geologických vrstvách jako tzv. KT hranice oddělující křídu a třetihory (viz iridiová anomálie). Kráter vytvořil zhruba desetikilometrový asteroid o hmotnosti kolem 8 bilionů tun a objemu asi 2600 km³, což odpovídá přibližně polovině velikosti dnešní nejvyšší hory světa Mt. Everestu.[36] Doklady o masivní vlně tsunami, vysoké přes 20 metrů, byly objeveny také na lokalitě Pernambuco v Brazílii.[37][38] V oblasti dnešní Severní Dakoty, vzdálené od místa dopadu asi 3000 kilometrů, mělo vzniklé zemětřesení stále sílu přes 11 stupňů na Richterově stupnici.[39] Prokázaný je i vznik globální megatsunami, související přímo s dopadem.[40]

Velikostní porovnání kráteru a samotné planetky s Českou republikou.

V kráteru se na dlouhou dobu vytvořily podmínky pro existenci mikrobiálního života, závislého na hydrotermálním prostředí. V dutině kráteru se vyskytovaly hypertermální podmínky s teplotou v rozmezí 300 až 400 °C, což mohlo představovat velmi dobré podmínky pro rozvoj termofilních mikroorganismů.[41] Hydrotermální podmínky trvaly na dně kráteru více než 105 let.[42] Mikroflóra na dně kráteru se podle odhadů obnovila přibližně za 700 000 let po dopadu.[43]

Podle odborné studie z roku 2004 nastalo v prvních několika hodinách po dopadu k hromadnému "zabíjení" všech nechráněných suchozemských tvorů, kteří se nemohli schovat pod zem (do nor, doupat, skalisek, puklin apod) nebo do vody. Důvodem bylo globální tepelné infračervené záření, vytvářené zahřátím vyvržených částeček z místa dopadu (impaktních sférulí), jenž se v ohromných počtech vracely po balistické křivce do nižších vrstev atmosféry. Teplota při povrchu se pak mohla na dobu desítek minut až několika hodin zvýšit asi na 100 až 260 °C, mohlo se tedy jednat o nejvýznamnější faktor pro hromadné vymírání na konci křídy.[44]

Na základě fyzikálních vzorečků a klimatických modelů lze spočítat, jaké následky měl dopad na tehdejším území současné České republiky. Vzdálenost tehdejšího území současné ČR činila od epicentra dopadu asi 6000 km (dnes 9300 km), takže tlaková vlna, zvuk a zemětřesná vlna dolehly v menší intenzitě i sem.[45]

Nové poznatky z laboratorních experimentů ukazují, že rázová vlna iniciovaná dopadem dosahovala počáteční rychlosti asi 4,5 km/s a expandující oblak vypařené hmoty kolem 2,3 km/s.[46]

Podle počítačových modelů vývoje přírodních společenstev v nejlépe prozkoumaném souvrství Hell Creek (s asi 300 známými druhy) trvalo jen několik měsíců, než tma vyvolaná vyvržením oblak prachu do atmosféry a s ní související zastavení fotosyntézy způsovily vyhynutí kolem 73 % tehdejších obratlovců.[47]

Podle dalších výzkumů se po impaktu na dobu v řádu sekund až minut teplota atmosféry zvýšila na víc než 100 °C, a to do vzdálenosti přes 1800 km na všechny strany směrem od epicentra dopadu.[48] Vegetace mohla být zapálena v řádu pouhých minut do vzdálenosti nejméně 2500 km od epicentra dopadu.[49]

Dopad také vyvolal mohutnou tsunami, která se šířila po celém světě a měla 30000krát větší energii než tsunami z roku 2004, která způsobila katastrofu v Indonésii.[50]

Souvislost s vymíráním K-Pg[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vymírání na konci křídy.

Dlouho panovaly dohady, zda planetka mohla způsobit celosvětové vyhynutí dinosaurů. Někteří paleontologové se domnívali, že se neptačí dinosauři této události ani nedožili, tedy že vyhynuli již před koncem druhohor. Toto tvrzení však bylo vyvráceno některými objevy dinosauřích fosilií v Montaně a Jižní Dakotě.[51] Také výzkum sedimentů v mexické pánvi La Popa obsahuje četné stopy po ohromných vlnách tsunami, způsobených dopadem. V těchto chaoticky uložených sedimentech se nachází také množství dinosauřích fosilií, pocházejících právě z doby dopadu meteoritu.[52] Je pravděpodobné, že impakt také přispěl k intenzivní fázi činnosti indických sopek, které vytvořily tzv. Dekkánské trapy.[53] Zvýšila se také aktivita vulkanických pásem v oblastech středooceánských hřbetů.[54][55][56] Také ukrajinský kráter Boltyš možná souvisí s vymíráním na konci křídy, jeho stáří se velmi blíží stáří kráteru Chicxulub. Je ale mnohem menší a dopadl nejspíš o několik tisíciletí dříve.[57] Ukazuje se také, že pro dinosaury a další obyvatele planety na konci křídového období bylo velmi nešťastnou okolností místo, kam planetka dopadla (vzhledem k jeho geologickému složení a vysokému obsahu síry a dalších prvků).[58] Podle výzkumu vrtných vzorků z kráteru se nicméně život vrátil přímo do tohoto místa relativně velmi brzy, nejpozději do deseti let od samotného impaktu. Plně obnovené ekosystémy se pak v místě dopadu objevují asi do 30 000 let od události.[59]

Výzkumy zaměřené na fyzické a klimatické důsledky dopadu planetky ukazují, že k vyhynutí dinosaurů a mnoha dalších suchozemských obratlovců došlo pravděpodobně velmi rychle, nejspíše v řádu desítek hodin až dní. Hlavními faktory byly v tomto případě extrémně silná žárová vlna a následné roky mrazu impaktní zimy.[60]

Na základě novějších výzkumů souvisejících s měřením obsahu plynů v atmosféře v průběhu přelomu křídy a paleogénu je možné konstatovat, že sopečná činnost v Indii neměla při vymírání K-Pg hlavní úlohu. Dominantním činitelem byl v tomto případě právě dopad planetky Chicxulub, zatímco enormní vulkanická činnost v Indii měla pouze jakousi "podpůrnou roli".[61] Podle studie z roku 2020 byl hlavním viníkem celosvětové "impaktní zimy" po dopadu samotný vyvržený organický materiál z místa impaktu.[62][63]

Je také možné, že před 66 miliony let se se Zemí střetlo více planetek, možná částí původně jediného obřího tělesa.[64]

Odborná práce, publikovaná v únoru roku 2021, však vrací možnost, že kosmické těleso, které před 66 miliony let vytvořilo kráter Chicxulub, mohlo být ve skutečnosti opravdu kometární jádro a nikoliv planetka.[65][66]

Odborná práce, publikovaná rovněž v únoru roku 2021 doložila, že iridium a prach z asteroidu samotného byl objeven také v sedimentech samotného kráteru Chicxulub, což dokládá přímou spojitost s impaktem a celosvětovým spadem vyvrženého materiálu.[67]

Chemický rozbor mořských sedimentů z hranice K-Pg v Německu potvrdil, že v této době došlo ke globální události (pád planetky) i ke zvýšené aktivitě vulkanismu na území dnešní Indie.[68]

V beletrii[editovat | editovat zdroj]

O dopadu asteroidu Chicxulub, dějinách objevu kráteru a účincích této události na vývoj života na Zemi pojednává například kniha T. rex and the Crater of Doom od Waltera Alvareze z roku 1997.[69] V české literatuře se této problematice věnuje například kniha Poslední dny dinosaurů (2016), Poslední den druhohor (2018) nebo Velké vymírání na konci křídy od Vladimíra Sochy (2017).[70][71]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Záhada obřího kráteru vzniklého po dopadu asteroidu. Katastrofická událost změnila dějiny života na…. techfocus.cz [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. 
  2. Událost, která vyhubila dinosaury, přichází průměrně za 500 milionů let. iDNES.cz [online]. 2021-07-24 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. 
  3. Steven J. Desch, Alan P. Jackson, Jessica L. Noviello & Ariel D. Anbar (2022). The breakup of a long-period comet is not a likely match to the Chicxulub impactor. Scientific Reports. 12: 10415. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-12873-3
  4. Paul R. Renne, Ignacio Arenillas, José A. Arz, Vivi Vajda, Vicente Gilabert & Hermann D. Bermúdez (2018). Multi-proxy record of the Chicxulub impact at the Cretaceous-Paleogene boundary from Gorgonilla Island, Colombia. Geology. doi: https://doi.org/10.1130/G40224.1
  5. SOCHA, Vladimír. Jak velký je kráter Chicxulub?. OSEL.cz [online]. 29. března 2021. Dostupné online.  (česky)
  6. Jaime Urrutia-Fucugauchi, Oscar Arellano-Catalán, Ligia Pérez-Cruz & Irving A. Romero-Galindo (2022). Chicxulub Crater Joint Gravity and Magnetic Anomaly Analysis: Structure, Asymmetries, Impact Trajectory and Target Structures. Pure and Applied Geophysics (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1007/s00024-022-03074-0
  7. Michael T. Whalen, Sean P.S. Gulick, Christopher M. Lowery, Timothy J. Bralower, Joanna V. Morgan, Kliti Grice, Bettina Schaefer, Jan Smith Jens Ormö, Axel Wittmann, David A. Kring, Shelby Lyons & Steven Goderis (2020). Winding down the Chicxulub impact: The transition between impact and normal marine sedimentation near ground zero. Marine Geology. 106368. doi: https://doi.org/10.1016/j.margeo.2020.106368
  8. Větší pohroma, než jsme čekali. Geologové nahlédli pod kráter Chicxulubu. iDNES.cz [online]. 2017-05-13 [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. 
  9. I. Canales-Garcia, Urrutia-Fucugauchi & E. Aguayo-Camargo (2018). Seismic imaging of Chicxulub Crater central sector, Yucatan Platform, Gulf of Mexico. Geologica Acta 16(2): 215-235. doi: 10.1344/GeologicaActa2018.16.2.6
  10. SOCHA, Vladimír. Jak byl objeven kráter Chicxulub (1. část). OSEL.cz [online]. 2. září 2022. Dostupné online.  (česky)
  11. SOCHA, Vladimír. Jak byl objeven kráter Chicxulub (2. část). OSEL.cz [online]. 6. září 2022. Dostupné online.  (česky)
  12. Dopadl asteroid z konce křídy počátkem června? [online]. DinosaurusBlog, 2015-01-13 [cit. 2016-04-15]. Dostupné online. 
  13. DePalma, R.A., A.A. Oleinik, L.P. Gurche, D.A. Burnham, J.J. Klingler, C.J. McKinney, F.P. Cichocki, P.L. Larson, V.M. Egerton, R.A. Wogelius, N.P. Edwards, U. Bergmann, and P.L. Manning (2021). Seasonal calibration of the end-cretaceous Chicxulub impact event. Scientific Reports. 11: 23704. doi: 10.1038/s41598-021-03232-9
  14. During, M. A. D.; et al. (2022). The Mesozoic terminated in boreal spring. Nature. doi: https://doi.org/10.1038/s41586-022-04446-1
  15. HAND, Eric. Scientists gear up to drill into 'ground zero' of the impact that killed the dinosaurs [online]. Science | AAAS, 2016-03-03 [cit. 2016-04-15]. Dostupné online. 
  16. H, Eric; NOV. 17; 2016. Updated: Drilling of dinosaur-killing impact crater explains buried circular hills. Science | AAAS [online]. 2016-05-02 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. http://joidesresolution.org/node/4534
  18. http://www.bbc.com/news/science-environment-37625348
  19. OSEL.CZ. www.osel.cz [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. 
  20. 2017 Fall Meeting - P23H: The Chicxulub Impact and the Cretaceous/Paleogene Boundary. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  21. SOCHA, Vladimír. Jak rychle se vrátil život po dopadu. OSEL.cz [online]. 6. dubna 2017. Dostupné online.  (česky)
  22. Could a Colorado earthquake have been triggered by dinosaur extinction impact?. ScienceDaily [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. SOCHA, Vladimír. Způsobil Chicxulub zemětřesení v Coloradu?. OSEL.cz [online]. 21. dubna 2017. Dostupné online.  (česky)
  24. ARAGOSAURUS. WeBlog Aragosaurus: Hallados los restos del meteorito de Chicxulub más puros del mundo como “minúsculas perlas de vidrio” [online]. Martes, mayo 08, 2018 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. 
  25. VLADIMÍR SOCHA. Dinosauři skutečně žili i v paleocénu [online]. 2019-12-12 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. 
  26. SOCHA, Vladimír. Éra dinosaurů skončila na přelomu jara a léta. OSEL.cz [online]. 15. prosince 2021. Dostupné online.  (česky)
  27. Collins, G. S.; et al. (2020). A steeply-inclined trajectory for the Chicxulub impact. Nature Communications, 11, Article number: 1480. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-020-15269-x
  28. Richard Norris (2020). Whump, Slosh, Slosh, Slosh--Filling the Crater That Did in the Dinosaurs. Archivováno 23. 7. 2021 na Wayback Machine. AGU Advances. doi: https://doi.org/10.1029/2020AV000306
  29. https://www.livescience.com/megaripples-tsunami-dinosaur-asteroid.html
  30. SOCHA, Vladimír. Chicxulubský asteroid byl temný kosmický tulák. OSEL.cz [online]. 22. července 2021. Dostupné online. 
  31. Francisco J. Rodríguez-Tovar, Pim Kaskes, Jens Ormö, Sean P. S. Gulick, Michael T. Whalen, Heather L. Jones, Christopher M. Lowery, Timothy J. Bralower, Jan Smit, David T. King Jr., Steven Goderis & Philippe Claeys (2022). Life before impact in the Chicxulub area: unique marine ichnological signatures preserved in crater suevite. Scientific Reports. 12: 11376. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-15566-z
  32. https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-vymirani-flora-vegetace-rostliny-dopad-planetka-chicxulub.A220707_222904_veda_vse
  33. SOCHA, Vladimír. Jak moc pozměnil impakt budoucí Mexický záliv?. OSEL.cz [online]. 2. května 2017. Dostupné online. 
  34. Sanford, J. C., J. W. Snedden, and S. P. S. Gulick (2016), The Cretaceous-Paleogene boundary deposit in the Gulf of Mexico: Large-scale oceanic basin response to the Chicxulub impact, J. Geophys. Res. Solid Earth, 121, 1240–1261, doi:10.1002/2015JB012615
  35. https://phys.org/news/2022-10-dinosaur-killing-asteroid-triggered-global-tsunami.html - Dinosaur-killing asteroid triggered global tsunami that scoured seafloor thousands of miles from impact site
  36. SOCHA, Vladimír. Když se zřítilo nebe. OSEL.cz [online]. 13. prosince 2016. Dostupné online. 
  37. https://super.abril.com.br/ciencia/o-sitio-geologico-em-pernambuco-que-registrou-a-extincao-dos-dinossauros/
  38. AGUILERA, Julia. Geossítio com registros da era dos dinossauros é inaugurado em Paulista. JC [online]. 2018-11-08 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. (portugalsky) 
  39. http://www.osel.cz/10240-seismograf-z-konce-kridy.html
  40. Kornei, K. (2018). Huge global tsunami followed dinosaur-killing asteroid impact. Eos, 99. doi: https://doi.org/10.1029/2018EO112419.
  41. David A. Kring; et al. (2020). Probing the hydrothermal system of the Chicxulub impact crater. Science Advances. 6(22): eaaz3053. doi: 10.1126/sciadv.aaz3053
  42. Déhais, T.; et al. (2022). Resolving impact volatilization and condensation from target rock mixing and hydrothermal overprinting within the Chicxulub impact structure. Geoscience Frontiers. 101410. doi: https://doi.org/10.1016/j.gsf.2022.101410
  43. Francisco J. Rodríguez-Tovar, Christopher M. Lowery, Timothy J. Bralower, Sean P. S. Gulick & Heather L. Jones (2020). Rapid macrobenthic diversification and stabilization after the end-Cretaceous mass extinction event. Geology. doi: https://doi.org/10.1130/G47589.1.
  44. SOCHA, Vladimír. Jak přežít první hodinu po dopadu. OSEL.cz [online]. 14. prosince 2020. Dostupné online. 
  45. Dopad vraždícího asteroidu z konce druhohor se projevil i na území dnešní České republiky. techfocus.cz [online]. [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. 
  46. SOCHA, Vladimír. Nadzvukové tornádo po dopadu z konce křídy. OSEL.cz [online]. 6. srpna 2021. Dostupné online.  (česky)
  47. https://www.livescience.com/cretaceous-extinction-darkness
  48. David G. Burtt, Gregory A. Henkes, Thomas E. Yancey & Daniel Schrag (2022). Hot atmospheric formation of carbonate accretionary lapilli at the Cretaceous-Paleogene boundary, Brazos River, Texas, from clumped isotope thermometry. Geology. doi: https://doi.org/10.1130/G49674.1
  49. https://phys.org/news/2022-09-scientists-million-year-old-meteorite-wildfire-mystery.html
  50. Range, N. M.; et al. (2022). The Chicxulub Impact Produced a Powerful Global Tsunami Archivováno 26. 10. 2022 na Wayback Machine.. AGU Advances. 3 (5): e2021AV000627. doi: https://doi.org/10.1029/2021AV000627
  51. https://www.osel.cz/11476-dinosaurum-se-darilo-do-posledni-chvile.html
  52. SCHULTE, Peter; SMIT, Jan; DEUTSCH, Alexander. Tsunami backwash deposits with Chicxulub impact ejecta and dinosaur remains from the Cretaceous–Palaeogene boundary in the La Popa Basin, Mexico. Sedimentology. 2012-04-01, roč. 59, čís. 3, s. 737–765. Dostupné online [cit. 2016-04-15]. ISSN 1365-3091. DOI 10.1111/j.1365-3091.2011.01274.x. (anglicky) 
  53. Vyhubil dinosaury asteroid nebo sopky? [online]. DinosaurusBlog, 2015-05-26 [cit. 2016-04-15]. Dostupné online. 
  54. https://phys.org/news/2018-02-seafloor-global-volcanism-chicxulub-meteor.html - Seafloor data point to global volcanism after Chicxulub meteor strike
  55. SOCHA, Vladimír. Debata o příčinách vyhynutí dinosaurů pokračuje. OSEL.cz [online]. 13. února 2018. Dostupné online. 
  56. Joseph S. Byrnes, Leif Karlstrom (2018). Anomalous K-Pg–aged seafloor attributed to impact-induced mid-ocean ridge magmatism. Science Advances; 4 (2): eaao2994 doi: 10.1126/sciadv.aao2994
  57. SOCHA, Vladimír. Záhada kráteru Boltyš. OSEL.cz [online]. 1. června 2017. Dostupné online. 
  58. Kunio Kaiho & Naga Oshima (2017). Site of asteroid impact changed the history of life on Earth: the low probability of mass extinction. Scientific Reports 7, Article number: 14855 (2017). doi:10.1038/s41598-017-14199-x
  59. SOCHA, Vladimír. Život se do kráteru Chicxulub vrátil bleskově rychle. OSEL.cz [online]. 7. června 2018. Dostupné online. 
  60. SOCHA, Vladimír. Neptačí dinosauři vyhynuli během 24 hodin. OSEL.cz [online]. 2. srpna 2022. Dostupné online.  (česky)
  61. https://www.sciencedaily.com/releases/2020/01/200116141708.htm
  62. Shelby L. Lyons, Allison T. Karp, Timothy J. Bralower, Kliti Grice, Bettina Schaefer, Sean P. S. Gulick, Joanna V. Morgan, and Katherine H. Freeman (2020). Organic matter from the Chicxulub crater exacerbated the K-Pg impact winter. Proceedings of the National Academy of Sciences. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2004596117
  63. https://phys.org/news/2020-09-evidence-ejected-chicxulub-crater-impact.html
  64. https://techfocus.cz/veda-vesmir/2629-na-konci-druhohor-zrejme-dopadaly-na-hlavy-dinosauru-cele-roje-asteroidu.html
  65. Amir Siraj & Abraham Loeb (2021). Breakup of a long-period comet as the origin of the dinosaur extinction. Scientific Reports. 11. Article number: 3803. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-021-82320-2
  66. SOCHA, Vladimír. Dinosaury možná vyhubila kometa. OSEL.cz [online]. 22. února 2021. Dostupné online. 
  67. Goderis, S.; et al. & IODP-ICDP Expedition Scientists (2021). Globally distributed iridium layer preserved within the Chicxulub impact structure. Science Advances. 7(9): eabe3647. doi: 10.1126/sciadv.abe3647
  68. Anette Regelous, Stjepan Ćorić, Marcel Regelous & Ulrich Teipel (2022). Geochemical anomalies caused by meteorite impact and volcanism at the Cretaceous-Paleogene boundary, Wasserfallgraben (Lattengebirge, Germany). Cretaceous Research. 105306. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105306
  69. ALVAREZ, W. T. rex and the Crater of Doom. Princeton University Press, 1997. 208 s. ISBN 0691131031
  70. SOCHA, V. Jaké by bylo pozorovat dopad impaktoru Chicxulub? [online]. 2016-12-02 [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. 
  71. SOCHA, V. Velké vymírání na konci křídy. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2017. 292 s. ISBN 978-80-7465-259-2.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]