Asteroid Chicxulub

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Umělecká představa o dopadu asteroidu Chicxulub před 66 miliony let.

Asteroid Chicxulub je hypotetické těleso o velikosti asi 11 až 80 kilometrů, které dopadlo před 66 miliony let[1] do oblasti současného Mexického zálivu (výběžek poloostrova Yucatán) a zřejmě bylo jednou z hlavních příčin hromadného vymírání druhů na konci křídy.[2][3] Při něm vyhynulo na konci křídové periody druhohorní éry asi 75 % druhů tehdejších organismů, zejména pak neptačí dinosauři, ptakoještěři, velcí mořští plazi (mosasauři a plesiosauři), téměř zcela pak i bezobratlí amoniti a mnoho dalších skupin. Sám asteroid se při dopadu zřejmě vypařil, dnes z něj tedy nic nezbývá a o jeho existenci svědčí pouze nepřímé důkazy – zejména obří dopadový kráter (Chicxulubský kráter) v Mexickém zálivu a stopy obohacení iridiem i jinými kovovými prvky ve vrstvách na rozhraní křídy a paleogénu.

Specifika a účinky dopadu planetky[editovat | editovat zdroj]

Velikostní porovnání kráteru a planetky s Českou republikou.

Planetka Chicxulub měřila v průměru asi 6-18 kilometrů, nejpravděpodobněji pak 10-15 km. Její hmotnost mohla při průměrné hustotě kolem 3000 kg na metr krychlový činit asi 7,8 bilionu metrických tun (což odpovídá přibližně 30 milionům supertankerů) a objem zhruba 2600 km³ (asi 30 000 Gibraltarských skal nebo polovina nejvyšší hory současného světa Mt. Everestu). Po dopadu bylo vyvrženo nejméně 130 000 km³ materiálu, což představuje asi šestinásobek objemu vody v Bajkalském jezeře nebo 0,01 % vod všech světových oceánů.[4] Vzniklý kráter dosahoval průměru přes 150 kilometrů[5], podle některých odhadů dokonce až přes 200 km a je tak jednou z největších dosud identifikovaných struktur tohoto druhu na planetě Zemi.[6]

Podle odborné práce, publikované v květnu roku 2020, dopadla planetka Chicxulub pod strmým úhlem 45 až 60 stupňů od severovýchodu. Díky tomu měl impakt ještě mnohem větší razanci, což mohlo být pro následné efekty spojené s hromadným vymíráním podstatným faktorem.[7]

V kráteru se na dlouhou dobu vytvořily podmínky pro existenci mikrobiálního života, závislého na hydrotermálním prostředí. V dutině kráteru se vyskytovaly hypertermální podmínky s teplotou v rozmezí 300 až 400 °C, což mohlo představovat velmi dobré podmínky pro rozvoj termofilních mikroorganismů.[8] Porézní podpovrchový systém dutin a chodeb v kráteru byl zřejmě osídlen trvalou mikroflórou mikroskopických organismů, které zde přežívaly ve specifickém prostředí po relativně dlouhou dobu.[9]

V kráteru se krátce po dopadu vytvořily podmínky velkého hydrotermálního jezera s teplotou vody kolem 70 °C, kde se brzy začalo dařit "katastrofové biotě" - mikroskopickým extrémofilům. Tyto podmínky mořná přetrvaly po dobu 1,5 až 2,5 milionu let po dopadu.[10]

Podle odborné studie z roku 2004 nastalo v prvních několika hodinách po dopadu k hromadnému "zabíjení" všech nechráněných suchozemských tvorů, kteří se nemohli schovat pod zem (do nor, doupat, skalisek, puklin apod) nebo do vody. Důvodem bylo globální tepelné infračervené záření, vytvářené zahřátím vyvržených částeček z místa dopadu (impaktních sférulí), jenž se v ohromných počtech vracely po balistické křivce do nižších vrstev atmosféry. Teplota při povrchu se pak mohla na dobu desítek minut až několika hodin zvýšit asi na 100 až 260 °C, mohlo se tedy jednat o nejvýznamnější faktor pro hromadné vymírání na konci křídy.[11]

Na základě fyzikálních vzorečků a klimatických modelů lze spočítat, jaké následky měl dopad na tehdejším území současné České republiky. Vzdálenost tehdejšího území současné ČR činila od epicentra dopadu asi 6000 km (dnes 9300 km), takže tlaková vlna, zvuk a zemětřesná vlna dolehly v menší intenzitě i sem.[12]

Dějiny výzkumu[editovat | editovat zdroj]

Dlouho se předpokládalo, že dinosauři vyhynuli z jiných příčin, teprve v roce 1956 se objevila první myšlenka o možném dopadu asteroidu v článku M. W. De Laubenfelse[13]. Hmatatelné důkazy však přinesli až otec a syn Luis a Walter Alvarezovi v roce 1980[14]. Ti objevili vrstvičku sedimentu z tohoto období, vykazující velké obohacení vzácným kovovým prvkem iridiem. V té době již byl znám i kráter po dopadu, dnes pohřbený pod více než kilometrovou vrstvou usazenin. Ten byl však oficiálně představen až po roce 1990 Alanem Hildebrandem a jeho kolegy. Kráter Chicxulub o průměru kolem 180 km[15] je dnes třetím největším rozeznaným astroblémem (impaktní strukturou) a představuje nejpádnější důkaz o dopadu obřího vesmírného tělesa před asi 66,02 milionu let.[16]

Ne všichni vědci jsou ale přesvědčeni, že impakt skutečně způsobil velké vymírání[17]. Na vině mohou být také další změny prostředí a extrémně silná činnost indických sopek, které vytvořily tzv. Dekkánské trapy.[18]

Původ impaktoru[editovat | editovat zdroj]

Původcem tohoto tělesa mohla být rodina asteroidů zvaných Flora[19]. Původně byl za původce tělesa označen objekt 298 Baptistina, ten je ale dle údajů z infračerveného teleskopu WISE nejspíš příliš mladým objektem, vzešlým ze srážky o stáří kolem 80 milionů let, což je pro K-T impakt (jen zhruba o 15 milionů let později) nedostatečné. Dnes se proto zájem astronomů zaměřil na starší těleso P/2010 A2 z již zmíněné rodiny planetek Flora, které vzniklo srážkou před více než 100 miliony let. Spekuluje se také o možnosti, že asteroidů bylo více, šlo tedy možná o celý roj. Existují předpoklady, že před 66 miliony let se se Zemí střetlo více planetek, možná částí původně jediného obřího tělesa (viz například kráter Boltyš).[20]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 publikoval americký geolog a paleontolog Jack A. Wolfe odbornou studii, zaměřenou na výzkum fosilních rostlin v lokalitě Teapot Dome na území Wyomingu. Dle jeho závěru přiletěla planetka z konce křídy v období roku, které odpovídá dnešnímu počátku června. Tento výzkum ale není většinou paleontologů uznáván.[21]

V roce 2012 byla objevena a o několik let později oficiálně představena paleontologická lokalita Tanis v Severní Dakotě, nabízející pohled na události, odehrávající se krátce (v řádu minut až hodin) po 3000 kilometrů vzdálené srážce s planetkou Chicxulub.[22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Paul R. Renne, Ignacio Arenillas, José A. Arz, Vivi Vajda, Vicente Gilabert & Hermann D. Bermúdez (2018). Multi-proxy record of the Chicxulub impact at the Cretaceous-Paleogene boundary from Gorgonilla Island, Colombia. Geology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1130/G40224.1
  2. KRING, David A. International Consensus — Link Between Asteroid Impact and Mass Extinction Is Rock Solid [online]. www.lpi.usra.edu, 2010-03-04 [cit. 2015-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SCHULTE, Peter. The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary [online]. columbia.edu, 2010-03-05 [cit. 2015-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  4. SOCHA, Vladimír. Když se zřítilo nebe. OSEL.cz [online]. 13. prosince 2016. Dostupné online. 
  5. Archivovaná kopie. www.passc.net [online]. [cit. 2018-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-15. 
  6. Sharpton V. L.; Marin L. E. (1997). "The Cretaceous–Tertiary impact crater and the cosmic projectile that produced it". Annals of the New York Academy of Sciences. 822: 353–80. doi:10.1111/j.1749-6632.1997.tb48351.x
  7. Collins, G. S.; et al. (2020). A steeply-inclined trajectory for the Chicxulub impact. Nature Communications, 11, Article number: 1480. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-020-15269-x
  8. David A. Kring; et al. (2020). Probing the hydrothermal system of the Chicxulub impact crater. Science Advances, 6(22): eaaz3053. doi: 10.1126/sciadv.aaz3053
  9. David A. Kring, Martin J. Whitehouse, and Martin Schmieder (2020). Microbial Sulfur Isotope Fractionation in the Chicxulub Hydrothermal System. (PDF). Astrobiology. doi: https://doi.org/10.1089/ast.2020.2286
  10. Richard Norris (2020). Whump, Slosh, Slosh, Slosh--Filling the Crater That Did in the Dinosaurs. AGU Advances. doi: https://doi.org/10.1029/2020AV000306
  11. SOCHA, Vladimír. Jak přežít první hodinu po dopadu. OSEL.cz [online]. 14. prosince 2020. Dostupné online.  (česky)
  12. https://techfocus.cz/veda-vesmir/2704-dopad-vrazdiciho-asteroidu-z-konce-druhohor-se-projevil-i-na-uzemi-dnesni-ceske-republiky.html
  13. SOCHA, Vladimír. Stručná historie zabijáka dinosaurů. OSEL.cz [online]. 11. srpna 2014. Dostupné online. 
  14. SOCHA, Vladimír. Dějiny zkoumání zániku dinosaurů. OSEL.cz [online]. 29. září 2015. Dostupné online. 
  15. neo.jpl.nasa.gov. Images Of Chicxulub Crater [online]. neo.jpl.nasa.gov [cit. 2015-11-03]. Dostupné online. 
  16. SOCHA, Vladimír. Po dopadu nebylo úniku. OSEL.cz [online]. 25. listopadu 2016. Dostupné online. 
  17. SOCHA, Vladimír. Žili v Montaně třetihorní dinosauři?. OSEL.cz [online]. 3. února 2015. Dostupné online. 
  18. SOCHA, Vladimír. Vyhubil dinosaury asteroid nebo sopky?. OSEL.cz [online]. 26. května 2015. Dostupné online. 
  19. SOCHA, Vladimír. Jak astronomové hledají zabijáka dinosaurů. OSEL.cz [online]. 13. října 2015. Dostupné online. 
  20. https://techfocus.cz/veda-vesmir/2629-na-konci-druhohor-zrejme-dopadaly-na-hlavy-dinosauru-cele-roje-asteroidu.html
  21. https://techfocus.cz/veda-vesmir/2614-vrazedny-asteroid-ktery-vyhubil-dinosaury-mozna-priletel-zacatkem-cervna.html
  22. https://techfocus.cz/veda-vesmir/2663-nedavno-objevena-lokalita-v-severni-dakote-ukazuje-co-se-delo-pouhe-minuty-po-dopadu-asteroidu-ktery-vyhubil-dinosaury.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]