Infračervené záření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Infračervený snímek psa v tzv. falešných barvách spolu s teplotní škálou („tepelné záření“).

Infračervené záření (také IR, z anglického infrared) je elektromagnetické záření s vlnovou délkou větší než viditelné světlo, ale menší než mikrovlnné záření. Název značí „pod červenou“ (z latiny infra = "pod"). Infračervené záření zabírá ve spektru 3 dekády a má vlnovou délku mezi 760 nm a 1 mm, resp. energii fotonů mezi 0,0012 a 1,63 eV.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Infračervené záření se dále dělí na jednotlivá pásma. Toto dělení ovšem není jednoznačně dané. Jedno schéma je například toto:

  • blízké (near) infračervené záření neboli NIR
IR-A podle normy DIN, vlnová délka 0,76–1,4 µm, definováno podle vodní absorpce; často používané v telekomunikacích optických vláken
  • IR krátké vlnové délky (short wave) neboli SWIR
IR-B podle DIN, vlnová délka 1,4–3 µm, při 1450 nm značně roste vodní absorpce
  • IR střední vlnové délky (medium wave) neboli MWIR
IR-C podle DIN, též prostřední (intermediate-IR neboli IIR), 3–8 µm
  • IR dlouhé vlnové délky (long wave) neboli LWIR
IR-C podle DIN, 8–15 µm
  • vzdálené (far) infračervené záření neboli FIR
15–1000 µm

Další často používané rozdělení je toto:

  • blízké (0,76–5 µm)
  • střední (5–30 µm)
  • dlouhé (30–1000 µm)

Pásmu mezi 100 µm a 1 mm se říká také submilimetrové vlny nebo terahertzové záření.

Tepelné záření[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Tepelné záření.

Infračervené záření je často považováno za „tepelné záření“, avšak faktem je, že povrchy těles zahřívá absorpce libovolného elektromagnetického záření. IR záření zapříčiňuje pouze přibližně 50 % zahřívání zemského povrchu, zbytek je způsoben viditelným světlem.[zdroj?] Je však pravdou, že objekty při pokojové teplotě emitují nejvíce záření v infračerveném pásmu 8–12 µm.

Aplikace[editovat | editovat zdroj]

Komunikace[editovat | editovat zdroj]

Infračervené záření se používá pro přenos informací na krátkou vzdálenost, nejčastěji podle standardu IrDA. Příkladem mohou být mobilní telefony či dálkové ovladače. Infračervené záření v nich vysílají LED.

Telekomunikační pásma[editovat | editovat zdroj]

Pro účely optické komunikace se IR záření dělí takto:

  • O-pásmo 1260–1360 nm, f = 238–220 THz
  • E-pásmo 1360–1460 nm, f = 220-206 THz
  • S-pásmo 1460–1530 nm, f = 206-196 THz
  • C-pásmo 1530–1565 nm, f = 196-191 THz
  • L-pásmo 1565–1625 nm, f = 191-185 THz
  • U-pásmo 1625–1675 nm, f = 185-179 THz

Spektroskopie[editovat | editovat zdroj]

Infračervená spektroskopie je studium složení obvykle organických sloučenin na základě měření pronikání infračerveného záření vzorkem. Různé molekulární vazby pohlcují záření různých vlnových délek, například oxid uhličitý silně pohlcuje vlnovou délku 4,2 μm.

Země jako vysílač infračerveného záření[editovat | editovat zdroj]

Zemský povrch absorbuje viditelné záření ze Slunce a vyzařuje mnoho energie jako infračervené záření skrze atmosféru zpět do vesmíru. Některé plyny v atmosféře, zejména vodní pára, absorbují toto infračervené záření a vyzařují je zpět ve všech směrech včetně zpět k povrchu Země. Tento takzvaný skleníkový efekt udržuje atmosféru a zemský povrch o 33 °C teplejší, než kdyby plyny pohlcující infračervené záření nebyly v atmosféře přítomny.

Související články[editovat | editovat zdroj]