Megatsunami

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Megatsunami-coast.jpg

Megatsunami je naprosto zničující vlna, která se od „klasické“ tsunami liší svou výškou, velikostí zasaženého území a do určité míry i způsobem vzniku. Z geologických stop plyne, že jejich výskyt je vzácný, ale vzhledem ke své síle jsou značně devastující, ač zpravidla zasahují jen omezené území.

Vznik megatsunami[editovat | editovat zdroj]

Viditelná vzduchová bublina, jež společně se sesuvem "tlačí" vodní masu.

Většina tsunami je způsobena tektonickou činností pod hladinou moří či jezer a jeho vznik se soustředí podél hranic litosférických desek. V jejich blízkosti se vyskytuje též většina sopek na Zemi, jež mohou být taktéž jednou z příčin. V 90% případů vzniká právě v důsledku podmořského zemětřesení, kdy dojde k vertikálnímu pohybu mořského dna a tím se energie předá vodnímu sloupci. Takové vlny mají na širém moři malou výšku (v desítkách cm) a vlnová délka se pohybuje řádově ve stovkách kilometrů. Když však proniknou do mělkých vod, začne jejich výška se snižujícím se vodním sloupcem dramaticky růst. Při úderu na pevninu dosahují od několika metrů po desítky metrů. Při extrémně silných zemětřesení nebo určité morfologii mořského dna i přes 30 metrů.

Oproti tomu megatsunami není výškou nijak limitováno. Může vzniknou prakticky všude, kde je jakákoliv rozsáhlejší vodní plocha (oceán, moře, jezero, přehrada). Spouštěči jsou masivní sesuvy horniny či ledovce (mohou být způsobeny předcházejícím zemětřesením) a ve vzácných případech také dopad vesmírného tělesa.

Charakteristickým znakem jsou extrémně vysoké počáteční vlny, ztrácející s rostoucí vzdáleností od místa vzniku svojí výšku. Dosahující stovky, někdy i více než tisíc metrů, což je důsledkem okamžitého přenosu energie do vodní masy. Vědci v roce 1999 simulovali sesuv v malém měřítku. Ukázalo se, že vodu do následné vlny nevytlačilo jen samotné závaží, ale do značné míry i vzduchová bublina, vytvořená nad závažím.[1][2] Tím by se vysvětlila událost z roku 1958, kdy sesuv v zátoce Lituya Bay mohl dostatečně akcelerovat, aby se nad ním taková vzduchová bublina udělala a tím vygeneroval megatsunami vysoké 525 metrů.

Známé megatsunami[editovat | editovat zdroj]

Prehistorické[editovat | editovat zdroj]

Výšky vln v důsledku sesuvu podmořského svahu Storegga.
  • Asteroid spojený s vyhynutím dinosaurů před 66 miliony let, který vytvořil 180 km široký Chicxulubský kráter na mexickém poloostrově Yucatán, dopadl do tehdejšího mělkého moře. Srážkou vyvolaná megatsunami vysoká asi 100 metrů zdevastovala již už tak zničenou pevninu Severní Ameriky, Latinské Ameriky, Karibiku a dostala se až do Atlantského oceánu. Vědci spočítali, že kdyby se impakt uskutečnil do hlubokého oceánu, počáteční vlna bezprostředně v místě nárazu by dosahovala 4,6 kilometrů; jiná simulaci dospěla k výšce 1,5 km.
  • Před 35,5 miliony dopadlo asi 2 kilometrové těleso do zátoky Chesapeake ve Virginii v USA.
  • Dopad planetky Eltanin do hlubokých vod jihovýchodního Pacifiku před 2,51 miliony let způsobil megatsunami, jež smetla pobřeží Jižní Ameriky a Antarktidy. Odhady možné velikosti impaktoru se liší, mluví se o planetce s rozměry 1 až 5 kilometrů.
  • Severní část ostrova Molokai, náležící k Havajským ostrovů vulkanického původu, je lemována mohutnými útesy vysokými až 900 metrů. Vznikly mohutným kolapsem před 1,4 miliony let. Sesuv byl tak rychlý, že se na mořském dně zastavil až 190 kilometrů od ostrova. Pohroma vyslala do pohybu 600 metrovou vodní stěnu a zasáhla například Kalifornii či Mexiko.
  • Stopy megatsunami lze nalézt i mimo oceány a moře. Modelování založené na průzkumu dna značně hlubokého jezera Tahoe, nacházejícího se mezi americkou Nevadou a Kalifornií, prokázalo vznik tsunami během některých zemětřeseních v minulosti. Výška těchto vln byla 3 až 10 metrů a k protějšímu břehu jezera doputovaly řádově v několika minutách. Mnohem horší následky napáchaly podvodní sesuvy, kdy jeden takový, před 50 000 lety, generoval téměř sto metrovou vlnu. (Animace)
  • V Severním moři nedaleko Norska vyvolal kolaps podmořského svahu Storegga, před 8 100 roky, dvacetimetrové vlny. Tato událost by mohla mít vliv na zmizení tehdejšího nízko položeného ostrova Doggerland v Severním moři, jenž je v současnosti pod jeho hladinou.
  • Před 8 000 se na východním svahu Etny odehrál obří sesuv do vod Středozemního moře. Obří vlnobití zdevastovalo východní část jeho pobřeží. V Kalábrii dosahovalo snad až 40 metrů.

Historické[editovat | editovat zdroj]

Novodobá historie[editovat | editovat zdroj]

1792: Unzen, Japonsko[editovat | editovat zdroj]

Během výbuchu japonské sopky Unzen roku 1792 vyvolal kolaps jednoho s lávový dómů tsunami o výšce sta metrů, jenž zahubilo 15 000 lidí.

1883: Krakatoa[editovat | editovat zdroj]

Pyroklastické proudy v průběhu mohutné erupce indonéské sopky Krakatoa, dne 27. srpna 1883, generovaly až 40 metrové vlny. Ty si v Sundském průlivu vyžádaly 36 000 lidských životů.

1958: Zátoka Lituya[editovat | editovat zdroj]

Geologové poprvé spekulovali o megatsunami v roce 1953, když v zátoce Lituya na Aljašce, objevili známky neobvykle velkých vln. A právě zde, 9. července 1958, zapřičinilo zemětřesení o síle 7,8 stupňů Richterovy stupnice, kolaps zhruba 300 milionů m³ horniny do Gilbertovy úžiny. Sesuv při dopadu z výšky 900 metrů dal do pohybu vodní masu, která "obtekla" protější svah. Na něm přelámala stromy, nacházející se 525 metrů nad hladinou moře. Vlna se následně dostala do přilehlé zátoky Lituya, kde se nacházelo i několik přímých svědků této lokální tsunami.[3][4]

1963: Vajont, Itálie[editovat | editovat zdroj]

Zničené Longarone.

9. října 1963, na severu Itálie, sjela do přehradní nádrže Vajont zhruba 3 kilometry široká část hory Monte Toc rychlostí 110 km/h. Objem materiálu přesahoval téměř dvojnásobně objem samotné nádrže. Vznikla vodní stěna vysoká 250 metrů, která sice velmi těsně nedosáhla k výše položeným vesnicím na protějším břehu, avšak přelila se přes hráz, pod níž zcela zničila město Longarone, spolu s dalšími vesnicemi. Zemřelo kolem 2 000 osob.

1980: Spirit Lake, USA[editovat | editovat zdroj]

Jezero Spirit Lake v americkém státě Washington, se rozkládá na severním úpatí stratovulkánu Svatá Helena. Do 18. května 1980 se jeho hladina nacházelo o 60 metrů níže, bylo o 24 metrů hlubší a jeho rozloha dvojnásobně menší. Laterální (boční) erupce pliniovského typu ze severním svahu v podobě obřího sesuvu a pyroklastického proudu zároveň, vytlačila část objemu jezera do 260 metrové vlny.

2017: Karrat, Grónsko[editovat | editovat zdroj]

Večer, 17. června 2017, způsobil sesuv půdy z výšky asi 1 km do západogrónského fjordu Karrat vlnu, která dosáhla výšky přibližně 90 m (71°38′38″ s. š., 52°19′43″ z. d.). Na protějším pobřeží vynesla vodu až do výšky 50 m a poničila vesnici Nuugaatsiaq vzdálenou asi 30 km. Tam zničila jedenáct domů a pravděpodobně zabila čtyři lidi.[5][6] Ve vesnici vznikly i záběry této katastrofy.[7][8].

Potenciální hrozby[editovat | editovat zdroj]

Kanárské ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Podle geologů (Dr. Simon Day a Dr. Steven Neal Ward) by příští erupce vulkánu Cumbre Vieja, na sopečném ostrově La Palma (Kanárské ostrovy, Španělsko), mohla generovat masivní megatsunami. Po erupci a zemětřesení z roku 1949, se totiž v jižní části ostrova otevřela trhlina dlouhá 2,5 km, dělící La Palmu na dvě poloviny. Výsledkem bylo částečné sklouznutí této poloviny o 2 metry níže a 1 metr na západ, směrem k Atlantskému oceánu.

Ačkoliv se vulkán v rámci Kanárských ostrovů považuje za ten nejaktivnější, je v současnosti nečinný. Objem západní poloviny činí 500 km³ horniny o váze asi 1,5 bilionů tun. Při kolapsu se počáteční výška vlny odhaduje na 1 km. U východního pobřeží USA a Karibiku, vzdálených 8 000 km, by výška opadla na ~50 metrů. V ohrožení by byly desítky milionů lidí a též města jako je New York, Boston, Washighton, Miami, Havana či Baltimore. Dále by obří vlny zasáhly pobřeží Afriky, Jižní Ameriky a Evropy (zejména Španělsko, Portugalsko, Francie, Británie a Irsko). Přesný průběh a následky potencionální katastrofy jsou stále předmětem intenzivních vědeckých debat. Poslední erupce Cumbre Vieja se odehrála roku 1971, aniž by měla jakýkoliv vliv na možný sesuv. Od roku 1949 nebyl pozorován žádný jeho pohyb.

Geologové a vulkanologové se obecně shodují, že původní studie byly zřejmě mylné a nic nenaznačuje možnou katastrofu. Podle nich je naopak jihozápadní část ostrova natolik stabilní, aby ke kolapsu nedošlo ještě příštích 10 000 let. Navíc dle průzkumu pozůstatků předchozích kolapsů na dně oceánu, je mnohem pravděpodobnější vícero menších sesuvů než jeden masivní. A zřejmě k tomu budou zapotřebí několik erupcí. Day a Ward později připustili, že jejich původní analýza byla založena na nejhorším možném scénáři.

Britská Kolumbie[editovat | editovat zdroj]

Jižní část svahu hory Mount Breakenridge, tyčící se nad kanadským jezerem Harrison Lake, je dle některých geologů dostatečně nestabilní, aby to stačilo k masivnímu sesunu. Megatsunami by ohrozila zejména městečko Harrison Hot Springs, umístěné na jižním cípu jezera.[9]

Havajské ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Strmé a vysoké útesy, spolu s obrovským množstvím sutin na dně oceánu, poblíž sopky Kohala a ostrovů Lanai či Molokai naznačují, že zde v minulosti muselo dojít ke kolapsům. Naposledy před 120 000 lety.[10] (Animace)

Dalšími rizikovými oblastmi je sopka Mauna Loa a propad Hilina. Po případném sesuvu by do půl hodiny dorazila 30 metrová vodní stěna k havajskému hlavnímu městu, Honolulu. Vlivem tamější nízko položené roviny by mohla doputovat až 25 km do vnitrozemí. Vlny by potencionálně mohly ohrozit i zbytek Tichomoří.[11]

Podobně jako u Kanárských ostrovů, i u této lokace počítá řada vědců spíše s více menšími sesuvy než jedním masivním.

Kapverdy[editovat | editovat zdroj]

Strmé útesy lze nalézt i na Kapverdách, ostrovech vulkanického původu, nacházející se 1 500 kilometrů jihozápadně od Kanárských ostrovů. A také tady leží na dně oceánu zbytky po obřích sesuvů. Proto se očekává, že se další budou v budoucnu opakovat.[12] (Animace)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.drgeorgepc.com/Tsunami1958LituyaB.html
  2. https://www.youtube.com/watch?v=yqbSsHp2q54
  3. https://eurozpravy.cz/zahranicni/amerika/193854-nejvetsi-tsunami-vsech-dob-lituya-bay-na-aljasce-sokovala-vedce/
  4. Historic Earthquakes [online]. United States Geological Survey [cit. 2009-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SCHIERMEIER, Quirin. Huge landslide triggered rare Greenland mega-tsunami. Nature [online]. 2017-07-27 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. ISSN 0028-0836. 
  6. PETLEY, Dave. Much more detail about the Greenland landslide and tsunami, including images and video. The Landslide Blog [online]. 2017-06-21 [cit. 2017-08-01]. Dostupné online. 
  7. https://www.youtube.com/watch?v=LzSUDBbSsPI
  8. https://www.youtube.com/watch?v=amWshLXe74s
  9. https://www.for.gov.bc.ca/hfd/library/ffip/Evans_SG1994.pdf
  10. https://www.livescience.com/25293-hawaii-giant-tsunami-landslides.html
  11. https://zoommagazin.iprima.cz/vesmir/video-los-angeles-ohrozuje-megatsunami-z-havaje-prijit-muze-kdykoliv-uvidite-dnes-na-prima
  12. https://www.idnes.cz/technet/veda/kapverdy.A151005_133645_veda_pka

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]