Hromadná vymírání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Grafické vyjádření míry vymírání druhů v průběhu dějin země od Kambria po současnost.

Hromadné vymírání (někdy také masové vymírání) je událost, během které rapidně klesá diversita životních forem na zemi. Jinými slovy, rychlost vymírání jednotlivých druhů v daném období převýší rychlost vzniku nových druhů. V průběhu dějin Země se jich odehrálo několik a v současnosti jich je již známo kolem 20.

Vymření jednoho druhu je běžným procesem evoluce (s výjimkou případů, kde je příčinou člověk[zdroj?]), kdy je daný druh nahrazen druhem novým, který je lépe přizpůsobený podmínkám, než předchozí druh. Postupným evolučním vývojem a zdokonalováním se se životní podmínky neustále mění, nemluvě o dalších událostech, které ovlivňují lokální biotopy a ekosystémy, v důsledku čehož se stávající populace neustále vyvíjí a rozvíjí (odchod/vymření některých druhů a příchod/vznik druhů nových).

V některých případech jsou však změny natolik rozsáhlé či rychlé, že se na ně žijící druhy nedokáží přizpůsobit, až dojde ke zhroucení celého ekosystému a jednotlivé druhy začnou vymírat, aniž by je zároveň nahrazovaly v jejich rolích druhy nové. V takovém případě již hovoříme o hromadném vymírání.

Příčiny hromadných vymírání[editovat | editovat zdroj]

Příčiny jsou jednou z nejdiskutovanějších otázek každého hromadného vymírání. Zatímco vymírání samotné je dobře zdokumentovatelné na základě fosilních nálezů (vymizení celé řady druhů z fosilních nálezů v geologicky krátkém období zpozorovatelné na celém světě) příčina k takovéto události bývá jen obtížně odhalitelná. Většinou se předpokládá (a v několika případech proto hovoří i zjištěné fosilní záznamy), že došlo k rapidním změnám životních podmínek na území zasahující většinu planety.

Za původce takovýchto masivních změn vedoucích k vymírání je označována přírodní katastrofa, která naši planetu postihla. Častými podezřelými jsou asteroid nebo silný vulkanismus. Několik teorií, objasňujících různá vymírání, obsahují i zmínku o kosmickém záření (exploze relativně blízké novy nebo silná sluneční erupce), ovšem nalézt pro takovéto události důkazní materiál je obtížné.

U několika hromadných vymírání se usuzuje i na možnost souhry vícero důvodů následných radikálních změn prostředí, které se nešťastnou náhodou setkaly v geologicky krátkém období, čímž byl dopad na biosféru o to tvrdší, než kdyby se ony katastrofy odehrály jednotlivě (teprve se zotavující ekosystémy po katastrofě jedné byly zasaženy katastrofou další).

Důvodem, proč je tak těžké nalézt příčinu těchto katastrofických událostí, je ten, že za uplynulé miliony let bylo epicentrum katastrofy vystaveno erozivním silám, které neustále přetvářejí povrch planety a zahlazují stopy.

V případě vymření dinosaurů (jehož příčiny zaměstnávaly mysl vědců již od 19. století[1]), panuje v současnosti přesvědčení, že příčinou (či jednou z hlavních příčin) byl dopad asteroidu, který před 65 miliony let vyhloubil 180 kilometrů široký Chicxulubský kráter. Kráter samotný byl odhalen díky náhodě; jeho většina se nalézá na dně Mexického zálivu a jen část je na souši poloostrova Yucatán. A teprve v posledních letech bylo odhaleno, že kráter Boltyš na Ukrajině pochází taktéž z období konce druhohor, což znamená, že za vymřením dinosaurů stojí asteroidy dva, které dopadly na Zemi v rozmezí několika tisíců let. Přesto však ještě v osmdesátých a na počátku devadesátých let 20. století (tedy více jak po 100 letech bádání a zkoumání příčin) byla teorie asteroidu, tehdy počítajíc "jen" s jedním asteroidem, většinou vědců odmítána a označována jako sci-fi.

Většina hromadných vymírání je ještě starší než toto populární vymírání, které zahubilo dinosaury. O to víc času měla eroze na zahlazení stop a o to obtížnější je v současnosti tyto stopy nalézt.

Dopady na biosféru[editovat | editovat zdroj]

Po hromadném vymírání je samozřejmě celkový počet žijících druhů na planetě značně redukovaný, nicméně relativně krátce po katastrofě se uprázdněná místa začínají zaplňovat novými druhy. Ty jsou v počátku bez větších specializací a jedná se o druhy dalo by se říci až univerzální. Z těchto druhů, které se rychle rozšířily napříč uvolněnými ekosystémy, se pozdějším vývojem jejich jednotlivých populací vyvíjejí více specializované druhy. Ty pak obnovují bohatou biodiverzitu, která předcházející katastrofou značně utrpěla.

Každé takovéto vymírání zároveň znamená zásadní změnu v dosavadním vývoji biosféry a je více nežli oprávněné tvrdit, že nebýt těchto hromadných vymírání, nebylo by zde ani člověka.

Historie hromadných vymírání[editovat | editovat zdroj]

V průběhu geologické historie Země došlo k celé řadě vymírání, která jsou doložena fosilními záznamy. Nejstarší známé hromadné vymírání se stalo na samotném počátku Kambria zhruba před 550 milióny let. Důkazů pro tuto událost je zatím málo, ale z fosilních záznamů náhle mizí některé skupiny životních forem z prekambria. Nejmladší hromadné vymírání se odehrálo jen před pouhými 50 000 lety a jako jedna z jeho zvažovaných příčin je člověk.

Chronologický seznam[editovat | editovat zdroj]

Velká pětka vymírání[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Velká pětka vymírání.

Velká pětka vymírání je souhrnné označení pro z výše uvedeného seznamu pět největších vymírání v průběhu dějin Země, které vytvořili Jack Sepkoski a David M. Raup roku 1982[2][3]:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Extinction event na anglické Wikipedii.

  1. SOCHA, Vladimír. Úžasný svět dinosaurů. Praha : Nakladatelství Triton, 2009. 320 s. ISBN 978-80-7387-276-2. S. 160.  
  2. Raup, D. & Sepkoski, J.. Mass extinctions in the marine fossil record. Science. 1982, roč. 215, s. 1501–1503. DOI:10.1126/science.215.4539.1501. PMID 17788674.  
  3. Morell, V., and Lanting, F., 1999. "The Sixth Extintion," National Geographic Magazine, únor.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUCHANAN, Mark. Všeobecný princip: věda o historii: proč je svět jednodušší, než si myslíme. Praha : Baronet, 2004. ISBN 80-7214-644-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]