Tygr indočínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTygr indočínský
alternativní popis obrázku chybí
Tygr indočínský v Berlínské zoo
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď kočkovití (Felidae)
Rod Panthera
Druh tygr (Panthera tigris)
Trinomické jméno
Panthera tigris corbetti
Mazák, 1968
Areál rozšíření indočínského tygra (červeně)
Areál rozšíření indočínského tygra (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tygr indočínský (nebo také tygr Corbettův; Panthera tigris corbetti) je poddruh tygra, který žije v oblasti jihovýchodní Asie. Jeho celková populace dosahuje zřejmě 600 - 700 jedinců (nebo možná o něco více), přičemž žádná životaschopná propojená subpopulace není větší než 250 kusů. Z toho důvodu je podle IUCN veden jako ohrožený poddruh. Tygři z malajské populace, dříve považovaní za indočínské, jsou dnes vedeni jako samostatný poddruh - tygr malajský (Panthera tigris jacksoni).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tento poddruh popsal na základě měření vietnamských tygrů český zoolog Vratislav Mazák v roce 1968 a nazval jej podle známého lovce, ale i obdivovatele a ochránce tygrů Jima Corbetta. Jedná se o středně velkou subspecii, která je menší než tygr indický a sibiřský. Délka těla samců se pohybuje od 2,55 m po 2,85 m a hmotnost od 150 do 195 kg. Jako u ostatních tygrů je i zde poměrně výrazný pohlavní dimorfismus - samice měří 2,3 m - 2,55 m a váží od 100 do 130 kg. Zbarvení srsti je poněkud tmavší a výraznější než například u tygra indického. Černé pruhování je hustší a pruhy užší. Bílé zbarvení spodní části nezasahuje tak vysoko na boky.[2][3]

Výskyt a populace[editovat | editovat zdroj]

Indočínští tygři žijí v Myanmaru, Laosu, Kambodži, Vietnamu a Thajsku. Dříve žili i v jižní Číně v provincii Jün-nan, ale v současnosti se tam již s největší pravděpodobností nevyskytují.

Odhad populace tohoto poddruhu je extrémně obtížný. Údaje se pohybují od 352 jedinců po 1 300, resp. „určitě méně než 2 500“. Pesimistická čísla udávala, že v Thajsku žilo v roce 2010 okolo 200 kusů, v Myanmaru asi 85, v ostatních zmíněných státech šlo vždy jen o 10 - 30 jedinců.[4] Naopak optimistický odhad k roku 2010 byl 700 - 1 300 kusů.[5] Další zdroje uvádějí, že v roce 2015 se celková populace pohybovala okolo 600 - 650 kusů.[6] Velké množství těchto tygrů žije v thajském parku Huai Kha Khaeng. Ačkoliv jsou k dispozici sofistikované metody, jako fotopasti, je velmi obtížné detekovat v džunglích jihovýchodní Asie přítomnost tygrů. Například v Myanmaru se v letech 2002 až 2004 provádělo rozsáhlé mapování v rezervaci Hukaung Valley (Kačjinský stát), ale výsledky byly velmi chabé. Bylo zachyceno jen asi šest jedinců a interpolací se vypočítalo, že na území o rozloze 3 250 km² se vyskytuje 7–71 tygrů.[7] V roce 2015 oznámil thajský „Department of National Parks, Wildlife and Plant Conservation“, že se počet tygrů na území Thajska zvýšil v některých rezervacích až o 50 % oproti stavu v roce 2005. Thajsko obecně je považováno za zemi, která se staví velmi dobře k záchraně tygrů.[8]

Mapa ukazující historické rozšíření tygra, přibližné hranice jednotlivých poddruhů a směry šíření.
Matka s mláďaty - Berlínská zoo
Tygr u vody v Houstonské zoo
Dva jedinci v zoo v Cincinnati
Sporná populace v Myanmaru, dříve obvykle považovaná za tygra indického, nyní spíše za tygra indočínského, je vyznačena žlutě. Červeně je vybarveno rozšíření tygra indického.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tygr indočínský je zřejmě nejméně prozkoumaný žijící poddruh tygra. Jedním z důvodů je to, že se vyskytuje většinou v hustých tropických lesích, často v horách, v relativně méně zalidněných oblastech. Je to samotářské zvíře. Pokud je pozorováno v přírodě více jedinců pohromadě, jde vždy buď o samici s mláďaty anebo o pářící se pár.

Tygr indočínský je vrcholový predátor. Jeho oblíbenou kořistí jsou různé druhy kopytníků - sambar, serau, banteng, gaur, vodní buvol, divoké prase atd. V minulosti lovil i další druhy, jako byl kuprej, jelen lyrorohý, jelínek vepří a jelen Schomburgkův, ale tato zvířata buď vyhynula, nebo jich žije tak málo, že nemohou být pravidelnou lovnou zvěří. Proto se mnozí tygři musí zaměřovat i na menší živočichy, kteří donedávna nepatřili mezi jejich hlavní kořist. Loví proto muntžaky, makaky, dikobraze, jezevce bělohrdlé a některá jiná pralesní zvířata bez ohledu na velikost.[9]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Tygři indočínští se páří během celého roku, ale nejčastěji mezi listopadem a dubnem. Březost trvá přibližně 103 dní. Samice rodí až 7 koťat, ale průměr je pouze 3. Mláďata zůstávají s matkou zhruba 18 až 28 měsíců. Úmrtnost mláďat během prvního roku života je 35 %. Podílí se na tom požáry, záplavy a zabití jinými tygry či vlastní matkou. Samice se začínají rozmnožovat zhruba od 3,5 roku věku, samci asi o rok později. Doba dožití je v přírodě zhruba 15 let, v zajetí to může být až 26.[10]

Vztahy s člověkem, hrozby[editovat | editovat zdroj]

Hlavní hrozbou pro tygra indočínského, stejně jako pro všechny ostatní poddruhy tygrů, je člověk a jeho aktivity. Zde je výčet nejdůležitějších z nich:

  • Díky intenzivnímu lovu jeho kořisti a ničení životního prostředí (kácení pralesů) museli tygři změnit v mnoha oblastech stravovací návyky, zaměřit se na menší kořist, která je však ne vždy dokáže uspokojivě zasytit.
  • Nelegální lov tygrů přes oficiální ochranu stále probíhá. Jedním z hlavních důvodů je uspokojení poptávky tradiční čínské resp. obecně orientální medicíny. To je v současnosti možná největším problémem pro všechny tygří poddruhy.[11] Překupníci platí za kosti, kůže a orgány velké sumy, které pytlákům zajistí bohatý příjem. Například hmotnost kostí tygra je zhruba 7-10 kg a ve Vietnamu se platilo v 90. letech za 1 kg cca 130 - 175 dolarů.[12] V současnosti je to ještě více, někdy může cena dosáhnout až 370 dolarů. Oči stojí 170 dolarů, polévka z tygřího penisu 320 dolarů atd.[13] Ačkoliv se tygřími částmi dá „léčit“ téměř cokoliv, jakákoliv účinnost není vědecky prokázána.[14]
  • Kvůli fragmentaci jejich prostředí a snížení počtu populace hrozí příbuzenské křížení a tím zmenšení genetické kvality spojené často s různými vadami a nemocemi (rozštěp, šilhavost, lordóza).

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Celá myanmarská populace tygrů (s přesahem do Indie) je někdy řazena k tygrům indočínským, její západní část však někdy k tygrům indickým. Nejnovější výzkumy se přiklánějí k první variantě.[15]
  • Tygr indočínský (možná spolu s tygrem čínským) je považován za původní druh, z něhož se jednotlivé poddruhy vyvinuly před cca 70 000 - 110 000 lety. Má nejvyšší genetickou diverzitu v mikrosatelitních alelách.[4][15]
  • V roce 2009 bylo několik vesničanů odsouzeno na 3-12 let za zabití a snědení pravděpodobně posledního indočínského tygra v Číně. Došlo k tomu poblíž vesnice Mengla v provincii Jün-nan.[16]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN. 5. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2017-12-21]
  2. MAZÁK Vratislav. Velké kočky a gepardi. Zvířata celého světa - 7. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1980, s. 138.
  3. MAZÁK, Vratislav. Panthera tigris. Mammalian Species 152 (1981): 1–8. (anglicky)
  4. a b LYNAM, A.J.; NOWELL, K. Panthera tigris ssp. corbetti (Indochinese Tiger) [online]. www.iucnredlist.org, 2011 [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  5. LUO, Shu-Jin, a kol. What Is a Tiger? Genetics and Phylogeography. In: TILSON, R. L.; NYHUS, P. J. Tigers of the world: The science, politics, and conservation of Panthera tigris. London, Amsterdam, Boston etc.: Academic Press, 2010. S. 42. (anglicky)
  6. HUDSON, Katy. Tigers roaring back in India [online]. University Observer [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  7. LYNAM, Anthony J., a kol. Estimating abundance with sparse data; implications for tigers in northern Myanmar. Population Ecology. 2009, roč. 51, s. 115-121. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Today: Tiger population grows 50 per cent in Thai wildlife sanctuaries (3. 8. 2015)
  9. SUNQUIST Mel, SUNQUIST Fiona. Wild Cats of the World. University of Chicago Press, 2002, s. 350.
  10. Indo-Chinese Tiger [online]. www.indiantiger.org [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  11. ELLIS, Richard. Tiger Bone & Rhino Horn: The Destruction of Wildlife for Traditional Chinese Medicine. [s.l.]: Island Press,, 2013. 312 s. Dostupné online. (anglicky) 
  12. SUNQUIST et SUNQUIST. Wild Cats of the World, s. 362.
  13. Trade In Tiger Parts [online]. www.tigersincrisis.com [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  14. Chinese Medicine [online]. www.tigersincrisis.com [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  15. a b LUO, S-J, a kol. Phylogeography and Genetic Ancestry of Tigers (Panthera tigris). PLoS Biol. 2004, roč. 12, čís. 2. Dostupné online. 
  16. PLATT, John. Man convicted for killing and eating China's last Indochinese tiger. Scientific American [online]. 25.12.2009. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]