Tygr indický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTygr indický
alternativní popis obrázku chybí
Tygr indický
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď kočkovití (Felidae)
Rod Panthera
Druh tygr (Panthera tigris)
Trinomické jméno
Panthera tigris tigris
Linné, 1758
Areál rozšíření indického tygra (červeně). Sporná populace dříve řazená k tygrům indickým, nyní považovaná spíše za tygry indočínské, je žlutě.
Areál rozšíření indického tygra (červeně). Sporná populace dříve řazená k tygrům indickým, nyní považovaná spíše za tygry indočínské, je žlutě.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tygr indický (Panthera tigris tigris), také zvaný tygr bengálský je nejpočetnější poddruh tygra. Vyskytuje se převážně v okolí ústí řeky Gangy, v Indii a Bangladéši.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tygří samci váží v průměru kolem 210 kg (rozptyl 180 - 250 kg), obzvláště velcí jedinci až okolo 300 kg, zcela výjimečně zřejmě i více. Dosahuje délky okolo 3 m (včetně ocasu), nejdelší změřené kusy až okolo 320-330 cm (např. slavný "Bachelor of Powalgarh" měřil 322,6 cm). Výška v kohoutku činí přibližně 100 cm (max. 110 cm). Délka hlavy činí 25-38 cm.

Samice měří 1,5-2 m bez ocasu a 2,5-3 m s ocasem. Váží obvykle 100-160 kg. V kohoutku měří zhruba 80 cm, délka hlavy je 20-30 cm. V průměru dosahují samice délky 2,5 m a váhy 150 kg, délka zubů se pohybuje 4 - 5 cm.

Indičtí tygři dorůstají podobné velikosti jako tygři ussurijští a spolu s nimi jsou tak největšími kočkovitými šelmami na světě.

Pruhování je méně husté než u ostatních tygrů, černé na žluto - až oranžovo - hnědém podkladě. Jeho zbarvení ho v lesních porostech dobře maskuje. Černé pruhy na jeho srsti připomínají stíny rostlin a větví.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tygra indického lze nalézt především v Indii, Bangladéši, Nepálu, Bhútánu, Sundarbans a Myanmaru. Jedná se o lesní šelmu. Přestože žije samotářsky, vytváří si rozsáhlé teritorium o velikosti až 50 km2. Podle odhadu z roku 2010 se vyskytovalo ve volné přírodě kolem 2500 jedinců.[2] Nejvíce tygrů dnes žije v Indii (podle zmíněného odhadu až 1650 jedinců; podle novějšího odhadu z roku 2014, jehož závěry jsou však zpochybňovány, činila populace 2226 jedinců[3]), v Bangladéši (kolem 450 jedinců) a v Nepálu (cca 150 jedinců). Několik desítek tygrů žije také v Myanmaru, ti ovšem již nejsou geneticky čistí kvůli páření se se zástupci jiného poddruhu.[zdroj?] Tygr indický je přísně chráněný a v Bangladéší a Indii se pro něho staví přísně chráněné rezervace. Indický Projekt tygr pomohl ke zvýšení populace, na rozdíl od tygra ussurijského (sibiřského) již indický tygr nepatří mezi kriticky ohrožené druhy.

Podle odhadů žilo v 19. století kolem 50 tisíc kusů, ale kvůli ztrátě přirozeného životního prostředí a pytlákům se jejich počet rapidně snížil. Byli loveni nejen pro kůži, ale také pro kosti a zuby, které se využívaly v tradičním východoasijském lékařství.

Potrava a způsob lovu[editovat | editovat zdroj]

Tygr je samotářský a loví převážně v noci, není v běhu vytrvalý, takže loví především slabá nebo zraněná zvířata. Útočí tak, že se nejdříve připlíží ke kořisti v trávě (díky jeho maskovaní si ho oběť mnohdy nevšimne ani tehdy, plíží-li se ve velice nízkém porostu) a poté ji rychlým skokem chytí. Kořist usmrtí tak, že jí prokousne hrdlo nebo ji kousne do týlu a zlomí jí vaz. Tygr útočí nejčastěji zezadu, ulovenou kořist si poté odtáhne do houští a její zbytky přikryje listím (tygři se často ke své kořisti opět vrací).

Mezi jejich hlavní potravu patří větší kopytníci, jako např. jeleni (sambar, axis, barasinga), antilopy (nilgau), divoká prasata, gaurové a buvoli. Živí se také menšími zvířaty, jako např. zajíci, opice, hulmani a pávi. Jsou známy také útoky na nosorožce, krokodýly a mladé slony. Někdy loví i levharty, medvědy, vlky, lišky a dhouly.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Detail tygří tlapy

Tygr indický se rozmnožuje během jara, hledá samici v jejím teritoriu, kde s ní pak 20-80 dní zůstává. Samice je schopna oplození pouze 3-7 dní. Po úspěšném spáření se samec opět vrátí do svého teritoria.

Samice si poté během 2 týdnů vyhledá doupě (např. ve skalních dutinách nebo pod vyvráceným stromem), ve kterém porodí 3-4 mláďata. Jsou sice slepá, ale mají už srst podobnou dospělým jedincům. Samice kojí mláďata zhruba 8 týdnů, pak jim začne nosit menší kousky masité potravy. Další dny si pak mláďata sama loví vlastní potravu. Ještě před dosažením jednoho roku jsou mladí tygři schopni sami lovit.

Bílý tygr[editovat | editovat zdroj]

Bílý tygr v ZOO Liberec

Bílé zbarvení je recesivní mutace, která byla v přírodě zdokumentována jen u indických tygrů. Odhaduje se, že zhruba na 15 000 běžně zbarvených indických tygrů připadá jeden bílý tygr. Je zmiňován i výskyt bílých tygrů v populaci tygra ussurijského, to však nebylo dosud vědecky prokázáno. Bílí tygři ussurijští chovaní v zajetí nejsou čistokrevní, jelikož v sobě nesou geny indických tygrů. Zbarvení je způsobeno recesivním genem, nejde tedy o albinismus. Duhovky bílých tygrů jsou proto modré, nikoli růžové jako u pravých albínů. Prvního bílého tygra chytil mahárádža Martand Singh v 50. letech 20. století v indickém státě Madhjapradéš.

V ZOO jsou bílí tygři populární atrakcí. Hlavním problémem chovu je inbreeding, jelikož bývá problémem sestavit chovný pár, kde by si samec a samice nebyli blízce příbuzní. Proto řada jedinců trpí genetickými vadami, jako například šilhání (strabismus). Jednou z možností, jak rozšířit velmi úzkou genetickou základnu bílých tygrů, je křížení s běžně zbarvenými jedinci. Potomci páru, kde je jeden tygr bílý a jeden běžně zbarvený, jsou všichni běžně zbarvení, mají však v sobě gen pro bílou barvu (a u čistě bílých tygrů i gen pro nepřítomnost pruhů). Zkříží-li se pak dvojice takových tygrů, zhruba čtvrtina mláďat bude opět bílá.

Existují i zcela bílí tygři. U nich působí další genetická mutace, jelikož je přítomen další recesivní gen. Pruhy ve skutečnosti existují, jsou však tak světlé, že jsou téměř neviditelné. Tato mutace pravděpodobně pochází od ussurijských tygrů. Dnešní čistě bílí tygři jsou potomky sourozeneckého páru Bhim a Sumita ze ZOO v Cincinnati. Zhruba čtvrtina jejích potomků se narodila čistě bílá. Mutace byla následně podchycena dalším inbreedingem.

V Česku úspěšně chová bílé tygry od roku 1994 ZOO Liberec. Dne 1. července 2012 se zde narodili dva samci a samice. Od roku 2013 chová bílé tygry také ZOO Dvorec.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Za jednu noc je tygr schopen zkonzumovat více než 30 kg masa.[4]
  • Umí dobře plavat, uloví i středně velkého krokodýla.
  • Řev tygra indického je možné slyšet až na vzdálenost 3 kilometrů[zdroj?]
  • Tygr má silný pach, stejně jako většina šelem, obzvláště v uzavřeném kotci, jeho trus je často používán k odrazování (zastrašení) býložravců, např. indickými drahami[zdroj?]
  • Dle některých teorií tygři přispěli k vymizení lvů indických z podstatné části indického subkontinentu.[zdroj?]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. Global Tiger Recovery Program 2010-2022 [online]. Global Tiger Initiative Seretariat, 2011-03 [cit. 2015-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-26. (anglicky) 
  3. MOHAN, Vishwa. India's tiger population increases by 30% in past three years; country now has 2,226 tigers [online]. The Times of India, 2015-01-20 [cit. 2015-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago, London: University of Chicago Press, 2002. S. 351. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]