Hulmani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxHulmani
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
PodřádHaplorhini
Infrařádopice (Simiiformes)
Čeleďkočkodanovití (Cercopithecidae)
Podčeleďhulmani (Colobinae)
Jerdon, 1867
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hulmani (Colobinae) představují spolu s kočkodany (Cercopithecinae) jednu ze dvou podčeledí kočkodanovitých opic. Podčeleď se vyskytuje v Africe a Asii a zahrnuje hulmany, guerézy, langury a kahauy.[1] Guerézy jsou čistě africkou skupinou řazenou do vlastního tribu Colobini, zatímco ostatní rody vytvářejí asijský tribus Presbytini. Právě v Asii dosáhli hulmani největší početnosti a rozmanitosti, z velké části následkem vyzdvihnutí Tibetské náhorní plošiny a výkyvů klimatu během pleistocénu, spojených se změnou hladiny moří v oblasti Sundského šelfu. Složitá biogeografická a evoluční historie asijských hulmanů vede k tomu, že o systematice a vzájemných afinitách jednotlivých druhů a rodů probíhají debaty.[2]

Hulmani se vyznačují dlouhými ocasy a končetinami. Zadní končetiny obyčejně bývají výrazně delší než končetiny přední. Hulmani jsou ve srovnání s ostatními kočkodanovitými velmi dobří skokani, svými skoky mohou v některých případech překonat i dvacetimetrovou vzdálenost.[3] Hulmani se vyznačují redukovaným palcem na přední končetině; samotné odborné jméno „Colobinae“ vychází z řeckéhoκολοβός“ („zakrslý“, „zakrnělý“) a odkazuje na tuto anatomickou zvláštnost. Žaludek hulmanů je rozdělen do několika oddílů pro snazší trávení celulózy a lze jej přirovnat k žaludku přežvýkavců.[1] Lebka se vyznačuje relativně krátkým čenichem, širokou interorbitální oblastí a krátkými vysokými čelistmi. Řezáky jsou dlouhé a úzké, stoličky vybavené ostrými střižnými lištami pro rozsekávání vláknité stravy. Mozková kůra je méně gyrifikována (zvrásněna) ve srovnání s ostatními kočkodanovitými opicemi.[2][3] V ústech chybí lícní torby pro uschovávání potravy.[1]

Hulmani jsou vesměs přizpůsobení stromovému životu a různým typům lesních ekosystémů. Mimo tropických deštných lesů se vyskytují i ve vysokohorských lesích, galeriových lesích, mangrovníkových lesích i v lesích mírného pásma. Mohou úspěšně přežívat i v dosti chladných horských ekosystémech.[3] Ve srovnání s kočkodany jsou více folivorní (listožraví) a také rychleji dospívají. Množství druhů utváří jednosamcové sociální skupiny.[2]

Ve volné přírodě žije množství druhů pouze v omezeném areálu rozšíření.[1]kriticky ohrožených hulmanovitých lze jmenovat guerézu červenohlavou (Piliocolobus rufomitratus), kahaua mentavejského (Simias concolor), langura duk (Pygathrix nemaeus) či langura indočínského (Rhinopithecus avunculus).

Žijící rody[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d DOBRORUKA, Luděk J. Poloopice a opice. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 5). Kapitola Vzácní chovanci zoologických zahrad. 
  2. a b c FLEAGLE, John G. Primate Adaptation and Evolution. 3. vyd. San Diego: Elsevier, 2013. ISBN 978-0-12-378632-6. S. 135–146. 
  3. a b c VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 71–73. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]