Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Tygr balijský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Tygr balijský

alternativní popis obrázku chybí
Tygr balijský zastřelený maďarským baronem Oszkárem Vojnichem roku 1911.
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vyhynulý
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Čeleď: kočkovití (Felidae)
Rod: Panthera
Druh: tygr (Panthera tigris)
Trinomické jméno
Panthera tigris balica
(Schwarz, 1912)
Areál rozšíření balijského tygra (tmavě)
Areál rozšíření balijského tygra (tmavě)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tygr balijský, někdy též tygr džunglový balijský[2] či tygr balinéský (Panthera tigris balica) je vyhynulý poddruh tygra, který žil pouze na indonéském ostrově Bali. Jednalo se zřejmě o nejmenší tygří formu jak vzrůstem (délka do 245 cm), tak hmotností (do 120 kg), která byla úzce spřízněná se sousedním tygrem jávským. Srst měl krátkou a zbarvenou relativně nejtmavěji ze všech poddruhů. Šlo o vrcholového predátora ve svém biotopu, jenž se živil různými kopytníky a další kořistí střední či menší velikosti. Malý životní prostor daný velikostí ostrova, úbytek biotopu spojený s růstem lidské populace a intenzivní lov způsobily, že byl jako první poddruh tygra vinou člověka vyhuben, k čemuž došlo zřejmě ve 40. nebo v 50. letech 20. století. O jeho životě se zachovalo minimum písemných, hmotných a obrazových záznamů, nicméně šelma hrála a stále hraje důležitou roli v tradiční balijské kultuře.

Taxonomie a historie[editovat | editovat zdroj]

Subspecie Panthera tigris balica byla popsána německým zoologem Ernstem Schwarzem v roce 1912 na základě jedné lebky a kůže samice pocházející z jižní části Bali (Denpasar).[3] Ačkoliv byly vzneseny jisté pochybnosti o tom, že tygr balijský je natolik rozdílný od tygra jávského, aby byl samostatně vyčleňován,[4] většina vědců tuto subspecii uznává.[3][5][6] Jsou však zvažovány dvě možnosti, o jaký poddruh se jednalo. Buď šlo o jeden z „klasických“ devíti podruhů tygra anebo o poddruh tygra jávského, který je některými vědci (Groves C. P., Mazák J. H.) považován za samostatný druh.[7][8][9] Tygr balijský byl každopádně úzce spřízněn s tygrem jávským, k jejich vzájemné izolaci došlo s velkou pravděpodobností po poslední době ledové, kdy zanikl pevninský most mezi Jávou a Bali.[10] Potvrzují to i nejnovější analýzy DNA.[11]

Popis[editovat | editovat zdroj]

M. Zanveld a několik domorodců z Bali pózují fotografovi se zabitým tygrem pověšeným na tyči.
Balijský tygr zabitý M. Zanveldem

Tygr balijský byl zřejmě nejmenším tygřím poddruhem, ačkoliv s jistotou to tvrdit nelze, neboť chybí dostatek komparativních dat. Samice měřily na délku (včetně ocasu) nejčastěji 190–220 cm, samci obvykle 220–240 cm, někdy i více.[3] Oszkárem Vojnichem ulovený samec (zobrazený na fotografii v infoboxu) měřil 245 cm a je nejdelším změřeným jedincem.[12][13] Délka lebek u samic oscilovala mezi 24 a 27 cm, u samců mezi 27 a 31,2 cm.[13] Nosní část byla protažená a úzká.[14] Charakteristickým rysem chrupu této subspecie byla miniaturní velikost či dokonce absence druhého horního třenového zubu.[13] Ocas byl relativně krátký a dosahoval délky 58–71,5 cm, pro srovnání u tygra jávského je to 77–83 cm.[3][13] Hmotnost se pohybovala mezi 65–80 kg u samic, samci vážili obvykle 90–100 kg (někdy až 120 kg).[9][15][pozn. 1] Tyto údaje jsou vytvořeny na základě měření několika lebek a kůží a pouhého jednoho čerstvě zabitého jedince (O. Vojnich), proto by měly být brány s opatrností. Na jejich základě je nicméně možno tuto šelmu velikostně přirovnat k statným jihoamerickým formám jaguára (průměr samic 72 kg, samců 102 kg). Byl však rozhodně mohutnější než průměrní levharti či pumy (samice těchto koček váží 20–50 kg, samci 30–90 kg, větší kusy se vyskytují jen zcela výjimečně).[16]

Zbarvení bylo tmavě oranžové, skoro až cihlové, černé pruhy byly relativně širší a poněkud méně husté, především v přední části těla, než u typického tygra jávského. Mezi pruhy byly roztroušené černé skvrny. Světlá spodní část těla byla velmi malá, zato však zbarvená téměř doběla, ostatní poddruhy jsou spíše krémové. Srst měl kratší především ve srovnání se sumaterským tygrem. Na přední straně hlavy se nacházelo 4–5 párů zdvojených příčných proužků, další indonéské tygří poddruhy toto nemají.[3][17] Stavbou lebky připomínal spíše tygra jávského, rozmístěním, šíří a tvarem pruhů spíše tygra sumatránského, nicméně podkladovou barvu měl tmavší než oba poddruhy, zvláště než druhý jmenovaný.[3][10][14][18]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Muntžak sundský, který patřil mezi kořist tygra balijského, stojí v nízkém podrostu hlavou otočený k fotografovi
Muntžak sundský zvaný též jelen štěkavý patřil mezi kořist tygra balijského.
Obrázek na němž tygr pronásleduje člověka a opici, kteří před ním vylezli na strom. Scénu pozoruje jelen.
Tygr pronásledující člověka a opici, kteří před ním vylezli na strom. Akvarel pocházející z doby před rokem 1958.

Tygr balijský byl endemitem ostrova Bali. Zřejmě se tam dostal přes pevninský most během poslední doby ledové z Jávy, ale vyloučit nelze ani přeplavání průlivu, který oba ostrovy odděluje. Ten je široký jen 2,5 km a tygři jsou navíc velmi dobří plavci.[19] Tygři žili především v hustých džunglích hornatých částí ostrova, stranou od hlavních lidských sídel, i když nikoli výhradně.[3] Z původu dochovaných exemplářů je možné odvodit, že obývali spíše západní část ostrova.[6] Jelikož se jedná o nejméně prozkoumanou tygří subspecii, navíc již nenávratně ztracenou, podrobnosti o jejich životě neznáme.[3] Pouze na základě srovnávací etologie je možné odvodit, že žili podobně jako ostatní džungloví tygři. Mohli lovit pouze faunu vyskytující se na ostrově. Šlo by tedy o divoká prasata, muntžaky sundské[pozn. 2], sambary ostrovní, luskouny ostrovní, kury bankivské, makaky jávské, hulmany jávské, varanybantengy.[20][21] Kromě toho občas napadali a zabíjeli domácí zvířata. Výjimečně se mohlo stát, že se uchýlili ke kanibalismu. Nizozemský lovec A. J. M. Ledeboer zaznamenal příhodu, kdy tygr zabitý odpoledne 20. srpna 1910 byl jen hodinu poté odtažen a následně zčásti sežrán jiným tygrem.[22]

Tygr v balijské kultuře a mytologii[editovat | editovat zdroj]

Vyřezávaná dřevěná malovaná maska znázorňující tygra pro tanec Barong Macan
Tygří maska na tradiční tanec Barong Macan
Dřevěná soška na níž opice lezou po tygrovi a ten na ně cení zuby.
Dřevěná soška tygra s opicemi. Tropenmuseum v Amsterdamu.
Moderní barvené sousoší Ogoh-ogoh, na němž mýtický balijský démon sedí na tygrovi a oba spolu zápasí.
Mýtický balijský démon zápasí s tygrem. Jedna ze soch zvaných Ogoh-Ogoh užívaných během procesí Ngrupuk.

Místní domorodci ho nazývali samong či macan (jiným přepisem machan), v indonéštině byl znám jako harimau bali.[23] Tygr měl vždy významné místo v balijské kultuře, především v mýtech, pověstech a léčitelství. Mísil se v nich tradiční ambivalentní vztah k velkým šelmám - obdiv k síle a údajné zázračné moci na jedné straně a obava a nenávist na straně druhé. Domorodci si zhotovovali různé amulety a léčivé přípravky z částí tygřích těl.[24]

hinduistickém náboženství, které je na Bali dominantní, hraje tygr důležitou roli v různých tradičních tancích a ceremoniálech, např. v tanci Barong o souboji dobra se zlem (kde je označovaný jako Barong macan). Tygr, pán džungle, dokáže údajně ochránit vesnici před nemocemi a udržovat rovnováhu mezi duchovním a hmotným světem.[25][26][27]

Podobně jako v Malajsii, na Jávě a Sumatře existují i na Bali pověsti o tygrodlacích. Balijci je nazývali macan dadèn-dadèn a věřili, že v tygrodlaka se mohl změnit každý člověk, který postrádal vertikální rýhu nad horním rtem. Tygrodlaci žili údajně odděleně od ostatních lidí resp. měli svá vlastní tajná území. S proměnou ve zvířata, tygra nevyjímaje, souvisí i mýtické bytosti zvané léyak, suangi a selak, které však nejsou pouze tygrodlaky, ale obecně jakýmisi čaroději.[28]

Vymizení[editovat | editovat zdroj]

Přírodní faktor[editovat | editovat zdroj]

Ostrov Bali má rozlohu pouhých cca 5700 km², přičemž jen část tohoto území je vhodná jako tygří biotop. Když k tomu připočítáme náročnost na teritorium, vyjde nám, že počet dospělých tygrů nemohl být najednou nikdy větší než zhruba 110–125 kusů.[29][30] Tygr balijský tak vlastně balancoval na hraně přežití i bez jakéhokoliv zásahu člověka a svým způsobem je s podivem, že „vydržel“ do téměř poloviny 20. století.

Lidé a vyhubení tygra[editovat | editovat zdroj]

Balijci tygra zabíjeli dlouho před příchodem kolonistů, ale dělo se tak jen v omezené míře, většinou jen když ohrožoval je a jejich domácí zvířata. Od 19. století při tom používali metodu instalace pušky na samospoušť u tygřího úlovku.[31] O šelmě máme jen minimum věrohodných písemných a obrazových zpráv. Jednu z nich napsal maďarský lovec baron Oszkár Vojnich. V roce 1911 zastřelil a vyfotil jednoho z tygrů a popsal jeho lov. Zvíře nejprve chytil za pomoci místních průvodců do železné pasti, a pak ho zblízka zabil.[12] Odstřel velkých šelem byl zábavou mnohých evropských „cestovatelů“ od konce 19. století zhruba do začátku 2. světové války a v koloniích k tomu měli dostatek příležitostí. Bali bylo součástí Nizozemské východní Indie a tak si mnozí lovci a „sportovci“ nenechali ujít šanci vzácnou šelmu zastřelit. Nečinili se jen západní lovci, ale i místní lidé, kteří jim dělali doprovod a ukazovali, jak nejlépe tyto kočky zabíjet. Kupříkladu E. Munaut, což byl puškař ze Surabayi a průvodce Oszkára Vojniche během jeho lovu, usmrtil do roku 1911 nejméně 20 jávských tygrů a pomáhal zájemcům lovit i balijské tygry. Jeho metodou bylo nastražit návnadu spolu s těžkou ocelovou pastí a pak uvězněné zvíře z 15–20 metrů odstřelit.[12][13][32] Kromě toho vzrůstala v této době výrazně i domorodá populace na ostrově, což vedlo ke kácení lesů a úbytku lovné zvěře.[6] Všechny tyto faktory měly za následek, že populace tygra se ve 20. a 30. letech 20. století fatálně ztenčila.[33] V první polovině roku 1936 bylo usmrceno 5 tygrů a pak už nebylo kde brát.[30] Poslední prokazatelné pozorování a příznačně zároveň zastřelení tygra balijského se stalo 27. září 1937. Jednalo se o dospělou samici a byla zabita v Sumbar Kima na západě ostrova.[3][10][32][34][35] O dalších přežívajících jedincích máme sice poměrně četná, ale nepotvrzená svědectví. Například v listopadu roku 1937 napsal jistý Zimmermann, německý plantážník žijící na Bali, dopis, v němž uvádí: „V období od roku 1933 do současnosti (tj. do listopadu 1937) bylo na území od Poelaki (Tandjoeng Poelaki na severozápadě ostrova) k Teloktrimě (?) zabito, co já vím, nejméně 14 tygrů... V současné době asi 6 jiných, pokud je mi známo, opět v oblasti žije.“[3] Zprávy o žijících jedincích byly poměrně časté ještě ve 40. letech, ale nikdy nebyly věrohodně ověřeny. V 50. letech jejich četnost výrazně ubývala. Nicméně žádné části tygra z té doby se nedostaly k odborníkovi či do muzea.[6] Kdy došlo k poslednímu spatření není možné specifikovat, neboť zprávy o pozorování kolovaly mezi vesničany minimálně do 70. let.[6] Nelze tedy určit přesné datum vymření poddruhu. S jistotou se dá říct jedině to, že k němu došlo někdy po roce 1937, přičemž udržitelná životaschopná populace přestala existovat nejpozději ve 40. letech 20. století.[10][36]

Pokusy o záchranu[editovat | editovat zdroj]

Pro záchranu tygra balijského bylo uděláno málo. V zoo nebyl nikdy chován, dokonce nebyl nikdy řádně zdokumentován či natočen na film. Existují jen čtyři nebo možná pět fotografií, na nichž je s jistotou zachycena tato kočkovitá šelma.[5][18] Ani na jedné z nich není zvíře živé. Nedávno byly objeveny dvě další fotografie pocházející z období před rokem 1915, kde jsou pravděpodobně dva tygři balijští zobrazeni při „hraní“ s krotitelkou Rose Flanders Bascom z Ringling Bros Circus.[37] V roce 1941 byl sice ustaven Národní park Bali Barat (plocha 20 000 ha), který se nacházel na severozápadě ostrova a zčásti pokrýval předpokládané tygří území, ale bylo už pozdě.[8][6] Že se to s ochranou v té době již prakticky vyhynulé šelmy nijak nepřehánělo, ukazuje lovecké regulační opatření „Peraturan Pemburuan Bali 1949“ vydané krátce po vyhlášení indonéské nezávislosti, kde je tygr veden jako škodlivé zvíře, jehož lov je povolen za poplatek 50 rupií.[38]

Údajné přežití[editovat | editovat zdroj]

Kůže tygra balijského s krátkým popiskem ze sbírek muzea v Leidenu.
Jedna z dochovaných kůží tygra balijského

V roce 1975 strávil v Indonésii několik měsíců australský zoolog Colin P. Groves. Setkal se také s úředníkem, který měl na starost ochranu balijské přírody. Ten mu potvrdil, že místní lidé trvají na tom, že v rezervaci Bali Barat stále tygři žijí.[3] Podobnou zkušenost učinil přední světový „tygrolog“ John Seidensticker v roce 1978.[6] Mezi domorodými obyvateli je přítomnost této šelmy tak hluboko zakořeněná, že její existence je tradována až prakticky do současnosti. Mnohé internetové stránky tygra balijského uvádějí jako stále platnou, i když jen těžko spatřitelnou součást fauny vyskytující se na ostrově. Je to zřejmě i proto, aby nalákaly turisty.[39][40] V roce 2010 se v tisku objevila zpráva, že na západě Bali řádí tygr, který napadá psy a kozy. Vyšetřování to ale nepotvrdilo.[41]

Muzejní kusy[editovat | editovat zdroj]

Existuje jen 9 lebek, 5 kůží a nějaké kosti balijského tygra ve vědeckých sbírkách. Jedná se o tato muzea: Naturalis Biodiversity Center v Leidenu (Nizozemí), Senckenberg Museum ve Frankfurtu (Německo), Naturkunde–Museum ve Stuttgartu (Německo), Přírodopisné muzeumLondýně (V. Británie). Lebku a kůži poslední tygřice zabité roku 1937 má Museum Zoologicum Bogoriense v Bogoru (Indonésie).[3][10] Lebka jedince zabitého O. Vojnichem je v Magyar Természettudományi Múzeum v Budapešti (Maďarsko).[13][35] Rozsáhlá studie vyhynulých tygrů publikovaná roku 2013 přinesla informace o dalších dvou do té doby neznámých muzejních kusech z Oxford Natural History Museum a z Izu.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Neexistuje žádný zdroj, který by udával konkrétní hmotnosti jednotlivých ulovených tygrů. Všechny váhové údaje jsou tudíž odhadem vytvořeným na základě několika málo fotografií, kůží, lebek a všeobecně přijímaných konstatování, že šlo o nejmenšího tygra. Mnozí autoři obvykle přejímají Mazákovu srovnávací tabulku (Panthera tigris, s. 3), kde je jako maximální hmotnost uveden údaj 100 kg. Sám Mazák však dříve připustil hmotnost 120 kg a je pravděpodobné, že velcí samci dosahovali zhruba takové váhy. Vyloučit nelze ani hodnoty ještě vyšší.
  2. Muntžak sundský (Muntiacus muntjak) na ostrově zvaný „kidang“ je kromě domácích zvířat jedinou in natura potvrzenou kořistí. Tohoto tygrem čerstvě skoleného jelínka využili při lovu v roce 1911 baron Vojnich a jeho pomocníci k instalaci pasti, do níž se následně šelma chytila.[12][13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.3. 8. prosince 2016. Dostupné online. [cit. 2016-12-10]
  2. KOŘÍNEK, Milan; PRUDKÝ, Libor. tygr balijský Panthera tigris balica: Schwarz, 1912 [online]. BioLib, [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e f g h i j k l MAZÁK, Vratislav. On the Bali Tiger, Panthera tigris balica (Schwarz, 1912). Věstník Československé Společnosti Zoologické. 1976, roč. 40, čís. 3, s. 179-195. (anglicky) 
  4. HEMMER, Helmut. Zur Stellung des Tigers (Panthera tigris) der Insel Bali. Zeitschrift-Saugertierkunde. 1968, roč. 11, s. 216-222. Dostupné online. (německy) 
  5. a b c YAMAGUCHI, Nobuyuki; DRISCOLL, Carlos A.; WERDELIN, Lars. Locating Specimens of Extinct Tiger (Panthera tigris) Subspecies: Javan Tiger (P. T. sondaica), Balinese Tiger (P. T. balica), and Caspian Tiger (P. T. virgata), Including Previously Unpublished Specimens. Mammal Study. 2013-09-01, roč. 38, čís. 3, s. 187–198. Dostupné online [cit. 2016-03-16]. ISSN 1343-4152. DOI:10.3106/041.038.0307.  
  6. a b c d e f g SEIDENSTICKER, John. Large Carnivores and the Consequences of Habitat Inzularization: Ecology and Conservation of Tigers in Indonesia and Bangladesh. In Miller, S. D. and Everett, D. D.. Cats of the World: Biology, Conservation, and Management. Washington, DC : National Wildlife Federation, 1986. Dostupné online. S. 1-41. (anglicky)
  7. MAZÁK, Ji H., GROVES, C. P. A taxonomic revision of the tigers (Panthera tigris) of Southeast Asia. Mammalian Biology. 2006, roč. 71, čís. 5, s. 268-287. (Abstract) Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b JACKSON, P.; NOWELL, K.. Panthera tigris ssp. balica. The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2008. Dostupné online.  
  9. a b MAZÁK, Vratislav. Panthera tigris. Mammalian Species. 1981, čís. 152, s. 1-8. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e MAAS, Peter H. J.. Bali Tiger - Panthera tigris balica. The Sixth Extinction Website [online]. 2011. Dostupné online.  
  11. XUE, Hao-Ran, a kol. Genetic Ancestry of the Extinct Javan and Bali Tigers. Journal of Heredity. 2015, roč. 00, čís. 00, s. 1-11. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c d VOJNICH Oszkár. A Kelet-Indiai Szigetcsoporton. Singer & Wolfner, Budapest, 1913, s. 120-131.
  13. a b c d e f g BÚZÁS, B., FARKAS B. An additional skull of the Bali tiger, Fanthera tigris balica (Schwarz) in the Hungarian Natural History Museum. MISCELLANEA ZOOLOGICA HUNGARICA. 1997, roč. 11, s. 101-105. Dostupné online.  
  14. a b SODY, H. J. V. The Balinese Tiger, Panthera Tigris Balica (Schwarz). Journal of The Bombay Natural History Society. 1932, s. 233-234. Dostupné online [cit. 2016-03-30].  
  15. MAZÁK, Vratislav. Tygři z Kumáonu. Praha : Mladá Fronta, 1968. S. Doslov. (česky)  
  16. SUNQUIST Mel, SUNQUIST Fiona. Wild Cats of the World, Chicago, London, 2002, Dále jen Sunquist 2002, s. 254, 270, 307, 314, 319, 336.
  17. Natural History Museum (London): Panthera tigris balica, Balinese tiger
  18. a b MAZÁK Vratislav. Velké kočky a gepardi, s. 140-142.
  19. Sunquist 2002, s. 346.
  20. WHITTEN, Tony; SOERIAATMADJA, Roehayat Emon; AFIFF, Suraya. The Ecology of Java and Bali. [s.l.] : Tuttle Publishing, 2013 (1996). Dostupné online. (anglicky)  
  21. Objektiv: Bali fauna a flora (video)
  22. HOOGERWERF, Andries. Udjung Kulon, the Land of the Last Javan Rhinoceros. With local and general data on the most important faunal species and their presentation in Indonesia. Leiden : E. J. Brill, 1970. Kapitola IV: The Javan Tiger, s. 259. (anglicky) Dále jen Hoogerwerf 1970. 
  23. CRAWFURD John. History Of The Indian Archipelago, volume II. Edinburgh, 1820, s. 144.
  24. COVARRUBIAS Miguel. Island Of Bali, NY, Alfred A. Knopf Inc., 1937.
  25. Bali mask making
  26. Bali and Indonesia on the net: The Barong Dance of Bali
  27. Barong Macan Dance by Kadek Ana (video)
  28. BOOMGAARD, Peter. Frontiers of Fear: Tigers and People in the Malay World, 1600-1950. New Haven, London : Yale University Press, 2001. S. 200-202. Dále jen Boomgaard 2001. 
  29. SEIDENSTICKER. "Bearing a Witness", s. 238-239. in: THAPAR Valmik (ed). Saving Wild Tigers 1900-2000.
  30. a b WHITTEN Tony a kol.The Ecology of Java and Bali, s. 706-707.
  31. Boomgaard 2001, s. 122.
  32. a b EXTINCT SUBSPECIES : Balinese Tiger. Tiger Tribe [online]. . Dostupné online.  
  33. Boomgaard 2001, s. 141-143.
  34. DALINSKY, Sabrina. EXTINCT TIGERS. Crown Ridge Tiger Sanctuary [online]. . Dostupné online.  
  35. a b Tygr balijský: Panthera tigris balica. ZOO Chleby [online]. . Dostupné online.  
  36. Boomgaard 2001, s. 13.
  37. squaresolid: 125,660 Specimens of Natural History [online]. squaresolid.tumblr.com, [cit. 2016-03-16]. Dostupné online.  
  38. Hoogerwerf 1970, s. 241
  39. Bali Guide: Landscape, Plants and Animals [online]. Bali Guide, [cit. 2016-03-16]. Dostupné online. (en-US) 
  40. www.marimari.com: Flora and Fauna [online]. www.marimari.com, [cit. 2016-03-16]. Dostupné online.  
  41. And the Tigers Come at Night: West Bali Villagers on Alert for Tiger Attacks on an Island Where Tigers Thought to be Long Extinct. [online]. Bali Update News, 2010-08-09, [cit. 2016-03-16]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOOMGAARD, Peter. Frontiers of Fear: Tigers and People in the Malay World, 1600-1950. New Haven, London : Yale University Press, 2001. 306 s. ISBN 9780300085396. (anglicky)  
  • BÚZÁS, B., FARKAS B. An additional skull of the Bali tiger, Fanthera tigris balica (Schwarz) in the Hungarian Natural History Museum. MISCELLANEA ZOOLOGICA HUNGARICA. 1997, roč. 11, s. 101-105. Dostupné online. (anglicky) 
  • HEMMER, Helmut. Zur Stellung des Tigers (Panthera tigris) der Insel Bali. Zeitschrift-Saugertierkunde. 1968, roč. 11, s. 216-222. Dostupné online. (německy) 
  • MAZÁK, Ji H., GROVES, C. P. A taxonomic revision of the tigers (Panthera tigris) of Southeast Asia. Mammalian Biology. 2006, roč. 71, čís. 5, s. 268-287. (Abstract) Dostupné online. (anglicky) 
  • MAZÁK, Vratislav. Der Tiger: Panthera tigris. 2. vyd. Wittenberg Lutherstadt : Die Neue Brehm-Bücherei, 1979. (německy)  
  • MAZÁK, Vratislav. On the Bali Tiger, Panthera tigris balica (Schwarz, 1912). Věstník Československé Společnosti Zoologické. 1976, roč. 40, čís. 3, s. 179-195. (anglicky) 
  • MAZÁK, Vratislav. Panthera tigris. Mammalian Species. 1981, roč. 152, s. 1-8. Dostupné online. (anglicky) 
  • MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa - 7: Velké kočky a gepardi. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980. (česky)  
  • SEIDENSTICKER, John. Bearing witness. In THAPAR, Valmik. Saving Wild Tigers 1900-2000. Delhi : Orient Blackswan, 2006. Dostupné online.  (anglicky)
  • SEIDENSTICKER, John. Bearing witness: observations on the extinction of Panthera tigris balica and Panthera tigris sondaica. In TILSON, R. L.. Tigers of the World: the biology, biopolitcs, management and conservation of an endangered species. Park Ridge, NJ : Noyes, 1987. Dostupné online.  (anglicky)
  • SEIDENSTICKER, John. Large Carnivores and the Consequences of Habitat Inzularization: Ecology and Conservation of Tigers in Indonesia and Bangladesh. In Miller, S. D. and Everett, D. D.. Cats of the World: Biology, Conservation, and Management. Washington, DC : National Wildlife Federation, 1986. Dostupné online. S. 1-41. (anglicky)
  • SEIDENSTICKER, John. Riding the Tiger: Tiger Conservation in Human-Dominated Landscapes. Cambridge (UK) : Cambridge University Press, 1999. Dostupné online. (anglicky)  
  • SUNQUIST, Mel; SUNQUIST, Fiona. Wild Cats of the World. Chicago, London : University of Chicago Press, 2002. (anglicky)  
  • TILSON, Ronald; NYHUS, Philip J.. Tigers of the World: The Science, Politics and Conservation of Panthera tigris. Amsterdam, Boston, Heidelberg etc. : Academic Press, 2009. Dostupné online. (anglicky)  
  • VOJNICH, Oszkár. A Kelet-Indiai Szigetcsoporton. Budapest : Singer & Wolfner, 1913. Dostupné online. (maďarsky)  
  • WHITTEN, Tony; SOERIAATMADJA, Roehayat Emon; AFIFF, Suraya. The Ecology of Java and Bali. [s.l.] : Oxford University Press, 1997. Dostupné online. (anglicky)  
  • XUE, Hao-Ran, a kol. Genetic Ancestry of the Extinct Javan and Bali Tigers. Journal of Heredity. 2015, roč. 00, čís. 00, s. 1-11. Dostupné online. (anglicky) 
  • YAMAGUCHI, Nobuyuki, a kol. Locating Specimens of Extinct Tiger (Panthera tigris) Subspecies: Javan Tiger (P. T. sondaica), Balinese Tiger (P. T. balica), and Caspian Tiger (P. T. virgata), Including Previously Unpublished Specimens. Mammal Study. September 2013, roč. 38, čís. 3, s. 187-198. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]