Indonéština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Indonéština
Bahasa Indonesia
Rozšíření: Indonésie, Východní Timor

Počet mluvčích:

přibližně 200 milionů (z toho 17 milionů rodilých mluvčích)

Klasifikace:

Písmo: Latinka
Postavení
Regulátor: Pusat Bahasa
Úřední jazyk: Indonésie
Kódy
ISO 639-1: id
---
ind (B) ind (T)
ISO 639-3: ind
SIL: ind
Wikipedie
id.wikipedia.org

Indonéština (Bahasa Indonesia) je úřední jazyk Indonésie. Indonéština je upravenou podobou malajštiny. Oficiálně byla úředním jazykem stanovena při vyhlášení nezávislosti Indonésie v roce 1945, i když úředním jazykem ji vyhlásila již Přísaha indonéské mládeže z roku 1928.

Indonésie je čtvrtou nejlidnatější zemí na světě. Ačkoliv indonéština není rodným jazykem většiny Indonésanů, její znalost mezi nimi dosahuje téměř 100 %. Většina Indonésanů mluví kromě indonéštiny i dalšími regionálními jazyky nebo místními nářečími (např. javánštinou, sundštinou aj.) Ve Východním Timoru, který byl v letech 1975–1999 indonéskou provincií, je indonéština uznána ústavou jako jeden ze dvou pracovních jazyků (tím druhým je angličtina) spolu s úředními jazyky tetunštinou a portugalštinou.

V indonéštině se tento jazyk jmenuje Bahasa Indonesia (doslova „jazyk Indonésie“ nebo „indonéský jazyk“).

Lingvistické hledisko[editovat | editovat zdroj]

Indonéštinu lze do jisté míry považovat za otevřený jazyk. V průběhu století indonéštinu obohacovala slova z cizích jazyků, např. ze sanskrtu, čínštiny, arabštiny, portugalštiny, nizozemštiny a angličtiny, a to především prostřednictvím obchodních kontaktů a mezinárodních médií.

Vzhledem k této povaze indonéštiny se někteří[1] domnívají, že postrádá dostatečnou odbornou slovní zásobu. Jiní lingvisté však tuto domněnku považují za nesprávnou[2], jelikož většina přejatých slov má i domácí ekvivalent. Například slovo asimilasi (z nizozemského slova assimilatie) může indonéština vyjádřit slovem penggabungan. Mnoho slov, která označují moderní vynálezy, předměty nebo myšlenky, často dostane poindonéštěnou podobu (např. počítač se řekne komputer, z anglického computer), i když i některé z těchto výrazů mají indonéský ekvivalent (např. mobilní telefon může být buď pon-sel/ telepon seluler (z anglického cellular-telephone), HP (vyslovováno há-pé, což je zkratka z anglického hand phone) nebo telepon genggam (doslova „telefon, který se drží v ruce“). Používání domácích a přejatých slov v indonéštině je stejně běžné.

Mnoho aspektů indonéské gramatiky je v počátečních fázích výuky poměrně jednoduchých, což z indonéštiny činí jeden z nejsnadnějších jazyků ke studiu.[3] V indonéštině se slovesa nečasují, neexistují koncovky množného čísla, členy, zájmena třetí osoby nerozlišují mezi rody. Indonéština není tonální jazyk jako např. čínština a používá latinku, což přispívá k snazšímu studiu.

Nepřítomnost časů je v indonéštině nahrazena používáním modálních slov a příslovcí času, která určují, kdy se činnost vyjádřená slovesem odehrává. V indonéštině dále existuje poměrně složitý systém předpon a přípon, které mění význam slov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Indonéština je variantou malajštiny, která se na indonéských ostrovech po staletí používala jako lingua franca. Indonéština získala status úředního jazyka v roce 1945 po vyhlášení nezávislosti Indonésie. Inspirací byla Sumpah Pemuda, Přísaha mládeže, z roku 1928.[4]

Vzhledem ke svému původu je indonéština ve své standardní podobě vzájemně srozumitelná se standardní malajštinou v Malajsii. Přesto je mezi oběma jazyky dost rozdílů ve výslovnosti, pravopise, přízvuku a slovní zásobě. Tyto rozdíly vznikly jednak kvůli odlišné historii (Indonésie byla jako nizozemská kolonie více ovlivněna nizozemštinou, na rozdíl od anglického vlivu v Malajsii), jednak kvůli vlivu regionálních jazyků (především javánštiny) na indonéštinu.

Indonéština plní v Indonésii roli sjednocovacího jazyka. Je mateřským jazykem pouze malé části obyvatel Indonésie (zejména obyvatel Jakarty a okolí), avšak více než 200 milionů lidí ji používá jako dorozumívacího jazyka. V zemi, kde se mluví asi 250 různými jazyky, je používání „správné“ indonéštiny praktickou nezbytností pro komunikaci mezi všemi obyvateli souostroví. Znalost „spisovné“ indonéštiny se mezi obyvateli Indonésie značně liší, zejména v závislosti na prostředí, odkud pocházejí.

„Spisovná“ indonéština se v běžné komunikaci objevuje velmi zřídka. Používá se hlavně v knihách a časopisech, mluví se jí v televizi a rozhlase. Při běžném hovoru je indonéština ovlivněna regionálními a místními jazyky, z nichž do ní pronikají nejen jednotlivá slova, ale i gramatické jevy. Výsledkem pak je vytvoření „regionálních indonéštin“, se kterými se cizinec setká při návštěvě Indonésie. Porozumění je pak dále ztíženo používáním slangu ve městech.

Nizozemská kolonizace po sobě zanechala v indonéštině památku v podobě slov jako polisi (policie), kualitas/kwaliteit (kvalita), wortel (mrkev), kamar (pokoj), rokok (cigareta), korupsi (korupce), kantor (kancelář), nebo resleting (zip). Dalším jazykem, který indonéštinu ovlivnil, je portugalština, která byla od 16. do počátku 19. století spolu s malajštinou lingua franca obchodu v oblasti indonéského souostroví. Z portugalštiny indonéština převzala slova jako sabun (mýdlo), meja (stůl), boneka (panenka), jendela (okno), gereja (kostel), bendera (vlajka) nebo Minggu (z domingo = neděle). Z čínštiny pocházejí slova (s uvedením hokkienské / mandarínské výslovnosti) pisau (匕首 bǐshǒu - nůž), loteng, (楼/层 = lóu/céng - [horní] patro), mie (麵 > 面 mi'àn - nudle), lumpia (潤餅 (Hokkien = lūn-piáⁿ) - loempia), a dokonce i slangové výrazy gua a lu (z hokkienského 'goa' 我 and 'lu/li' 你 - ve významu 'já' a 'ty'). Původ v sanskrtu mají slova kaca (sklo, zrcadlo), raja (král), manusia (lidstvo), bahasa (jazyk) nebo agama (náboženství). Slova arabského původu jsou například k(h)abar (zprávy), selamat/ salam (pozdrav) nebo kamus (slovník).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. James Neil Sneddon. The Indonesian Language: Its History and Role in Modern Society. UNSW Press, 2004. Strana 16."
  2. James Neil Sneddon. The Indonesian Language: Its History and Role in Modern Society. UNSW Press, 2004. Strana 14."
  3. Barry Farber. How to Learn Any Language. New York: Citadel Press, 1991. Strany 167-168, ve "Farber's Language Reviews."
  4. "Bahasa Indonesia: The Indonesian Language," George Quinn, Australian National University


Wikipedia
Indonéská edice Wikipedie, svobodné encyklopedie