Krokodýli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o řádu plazů. O rodu pojednává článek krokodýl.
Jak číst taxoboxKrokodýli
Stratigrafický výskyt: svrchní křída (před 83,5 miliony let) - současnost
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Sauropsida)
Nadřád archosauři (Archosauria)
Řád krokodýli (Crocodilia)
Owen, 1842
Rozšíření krokodýlů
Rozšíření krokodýlů
čeledě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krokodýli (Crocodilia) jsou velmi starý řád plazů, mezi které patří krokodýli, aligátoři (včetně kajmanů) a gaviálové. K roku 2019 rozlišujeme celkem 27 recentních druhů v 9 rodech, ale díky moderní molekulární biologii bude počet druhů pravděpodobně ještě stoupat. Vedle ptáků jde o jedinou žijící skupinu z nadřádu archosauria (archosauři), do které patřili i dinosauři. Ptáci jsou zároveň jejich nejbližší žijící příbuzní. Krokodýli jsou masožravci, kteří se živí lovem ryb a dalších vodních živočichů, avšak větší druhy dokážou ulovit i velké savce. Největší druh, krokodýl mořský, dosahuje délky více než 6 metrů a váhy nad 1000 kg. Oproti tomu nejmenší druh krokodýl čelnatý je obvykle dlouhý kolem 1,5 metru a váží maximálně okolo 45 kg.[1] Za nejagresivnějšího, respektive nejútočnějšího krokodýla je považován krokodýl nilský. Útoky na lidi jsou často fatální (z více než 60 % případů). Na druhou stranu existují i relativně krotcí krokodýli, jako třeba krokodýl západoafrický, vedle kterého se domorodí obyvatelé vcelku bez problémů koupali (National Geographic News, 2002).[2]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Slovo crocodilia je latinizovaný tvar řeckého κροκόδειλος (crocodeilos), které označovalo jak ještěry obecně, tak krokodýla nilského (jiný druh starověcí Řekové neznali). [3] Dříve se používal i latinský tvar Crocodylia.

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Fosilie svrchnokřídového deinosucha, obřího rodu z pozdní křídy.

Krokodýli patří do skupiny archosauria, do které se zařazují také dinosauři (včetně ptáků), pterosauři, méně známé triasové skupiny jako rauisuchia, phytosauria a další. Krokodýli patří do skupiny pseudosuchia, což je jedna ze dvou skupin archosaurů. V době před asi 230 miliony lety existovalo množství terestrických forem krokodýlů.[4] Většina zástupců skupiny pseudosuchia vymřela na konci triasu, přežila jen skupina Crocodylomorpha, což byli blízcí příbuzní krokodýlů. V průběhu jury a křídy žilo mnoho druhů blízce příbuzných krokodýlům, které však pravými krokodýly nebyly. První skuteční "moderní" krokodýli se objevili asi před 83,5 milionu let. Čeleď aligátorovití vznikla již ve svrchní křídě, zatímco nejstarší krokodýlovití a gaviálovití jsou známi až z eocénu.

Dnes jsou krokodýli poměrně velkými predátory (délka těla obvykle od 3 do 7 metrů, i když menší druhy, například krokodýl čelnatý, existují), v některých obdobích pravěku však měli mnohem větší velikostní variabilitu. Nejmenší druhy nepřesahovaly délku zhruba 1,2 metru, naopak největší přesahovaly délku 10, nebo dokonce až 12 metrů.[5] Největším krokodýlem všech dob mohl být rod Deinosuchus ze svrchní křídy Severní Ameriky, který dosahoval délky kolem 10 metrů a hmotnosti do asi osmi tun. Zřejmě lovil dinosaury a jiné velké obratlovce.[6]

Celkem je dnes známo asi 69 rodů vyhynulých krokodýlů. Nejbližší žijící příbuzní krokodýlů jsou ptáci.

Krokodýli - velikostní srovnání některých druhů (včetně vyhynulých a jejich příbuzných). Červeně Saurosuchus, oranžově Deinosuchus, fialově gaviál indický, zeleně krokodýl nilský a modře aligátor severoamerický

Kladogram[editovat | editovat zdroj]

Zobrazuje příbuznost mezi jednotlivými druhy krokodýlů. Příbuznost mezi jednotlivými krokodýly je stále předmětem sporů a výzkumů dle DNA.






Caiman Caiman crocodilus llanos white background.JPG



Melanosuchus Melanosuchus niger white background.jpg




Paleosuchus Dwarf Caiman white background.jpg




Alligator Alligator white background.jpg






Crocodylus Siamese Crocodile white background.jpg




Mecistops Crocodylus cataphractus faux-gavial d'Afrique2 white background.JPG



Osteolaemus Bristol.zoo.westafrican.dwarf.croc.arp. white background.jpg






Gavialis Gavialis gangeticus (Gharial, Gavial) white background.jpg



Tomistoma Tomistoma schlegelii. white background.JPG





Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tato tabulka zobrazuje dělení řádu krokodýli. K roku 2019 je známo 27 druhů.


Čeleď Gaviálovití (Gavialidae) – úzký, dlouhý čenich

Podčeleď Gaviálové (Gavialinae)

rod Gaviál (Gavialis)

Podčeleď Tomistomy (Tomistominae)[7][8] – dlouhé a úzké čelisti, samci je mají v dospělosti výrazně širší než samice[8]

rod Tomistoma (Tomistoma)


Čeleď Aligátorovití (Alligatoridae) – zub dole není vidět, zapadá do jamky

rod Aligátor (Alligator)

rod Kajman (Paleosuchus)

rod Kajman (Caiman)

rod Kajman (Melanosuchus)


Čeleď Krokodýlovití (Crocodylidae) – čtvrtý zub dolní čelisti projíždí rýhou v horní čelisti (při zavřené tlamě)

rod Krokodýl (Crocodylus)

rod Mecistops

rod Osteolaemus

Reptilia vs. Sauropsida[editovat | editovat zdroj]

V současnosti přetrvává dvojí taxonomické umístění krokodýlů, které vychází z tradiční srovnávací taxonomie, potažmo z fylogenetického uspořádání. V prvním případě tvoří spolu s řády želv, šupinatých a hatérií třídu plazi (Reptilia), která ovšem nevychází ze skutečného příbuzenství těchto skupin. V druhém případě, kdy se třídění odvozuje od vývojové příbuznosti, náleží do skupiny Archosauria spolu s ptáky (Aves) a tato skupina pak teprve s tradičními řády plazů tvoří třídu plazi (Sauropsida).

Anatomie[editovat | editovat zdroj]

Krokodýli jsou mohutní plazi s dlouhým silným ocasem. Lebka je diapsidní, mohutná, ale částečně pneumatizovaná (= kosti jsou částečně duté). V různé míře je vyvinuto sekundární patro. Tělo krokodýlů je kryto rohovitými štíty, pod kterými leží kostěné desky. Krokodýli plavou pomocí silného, ze stran zploštělého ocasu, končetiny mají při plavání přitisknuté k tělu. Svaly jsou nejvíce rozvinuté v oblasti krku a na končetinách. Končetiny mají poměrně krátké. Na každé noze mají pět prstů. Mají osm párů žeber a 14 obratlů. Kostěné ornamenty na osteodermech krokodýlů mohou mít biomechanickou funkci.[15]

Čelisti[editovat | editovat zdroj]

Široké čelisti mají zejména aligátoři a kajmani, zatímco gaviálové mají čelisti extrémně protáhlé a úzké. Mají neobyčejně silný stisk čelistí, u 5,5 metru dlouhých krokodýlů nilských byla síla stisku změřena na 22 000 newtonů. Aligátoři jsou schopni stisknout silou 10 000 newtonů. Největší druhy krokodýlů obecně mají nejsilnější stisk ze všech žijících živočichů. Síla stisku čelistí svrchnokřídového deinosucha je odhadována v případě délky 11–12 metrů na 100 000 newtonů, což je silnější než u tyrannosaura [16]. Svaly otevírající čelisti jsou však poměrně slabé a zabránit rozevření tlamy dokáže u menšího krokodýla i gumová páska omotaná kolem čenichu nebo člověk pouhým stlačením rukou. Oproti tomu rozevřít tlamu krokodýla je už o poznání složitější, jelikož svaly, které ji uzavírají, jsou mohutnější a silnější než svaly, které tlamu rozevírají.[17] Mají kolem 80 ostrých, homodontních a polyfyodontních zubů. Disponují chrupem složeným ze zubů stejného typu a v průběhu života je až padesátkrát nahrazují. S věkem se náhrada zubů zpomaluje a ve stáří se zastaví. Všichni krokodýli mají zadní část tlamy uzavíratelnou kožovitou membránou, jež zabraňuje průtoku vody do krku, jícnu a průdušnice. Bez problému tak mohou otevírat čelist, i když se nacházejí pod vodou.[18]

Pohyb[editovat | editovat zdroj]

Krokodýli jsou dobře přizpůsobeni pohybu ve vodě, ocas pohání celé tělo vpřed a údy drží u těla. Dokážou plavat rychlostí až 30 km/h[19], vzácněji i mírně přes.[20][21]

K pohybu po souši jsou přizpůsobeni méně. Krokodýli se neradi přesouvají po zemi, ale mohou být donuceni okolnostmi (např. když vyschne koryto).[22] Většina druhů má proto tendenci si vybírat taková stanoviště, kde je hluboká a stálá voda. Přesto na krátkou vzdálenost zvládnou běžet (cvalem) rychlostí až 35 km/h,[23] častěji však pomaleji rychlostí mezi 12–18 km/h.[21][22][23][24] Tímto způsobem dokážou přeskakovat i skály nebo spadlé klády.[22] Při chůzi mají nohy více u těla než ostatní plazi a dosahují rychlosti 2–4 km/h.[22][24] Jejich pohyb po zemi se spíše podobá pohybu savců než ostatních plazů.

Kůže[editovat | editovat zdroj]

Kůže je značně tvrdá, pevná a zrohovatělá, tvořená osteodermy, které po celém těle vytvářejí "pancíř". Nejvíce jich je na zádech a krku.

Dýchací soustava[editovat | editovat zdroj]

Dříve se myslelo, že krokodýli dýchají jako savci. Studie z let 2010 a 2013 však ukázaly, že dýchají jako ptáci. Při nadechnutí vzduch proudí do průdušnice a průdušek, poté se rozdělí do vícero menších dýchacích cest.

Charakteristickým fyziologickým znakem krokodýlů je, že namáhavou činnost provádějí anaerobně, proto krátce nato odpočívají, čímž naberou ztracený kyslík. Rychle se vyčerpají obzvláště při zuřivých soubojích, neboť se jim hromadí kyselina mléčná v krvi. Ačkoli dokážou odolávat poměrně vysoké hladině kyselosti (mnohem více, než dokážou jiní živočichové), můžou za to zaplatit i životem. Nebezpečí hrozí obzvláště u větších druhů krokodýlů, například brání-li se při odchytu a trvá-li to příliš dlouho. Krokodýli, hnáni pudem sebezáchovy, bojují do úplného konce svých sil, a to i navzdory tomu, že obětují poslední dávku kyslíku.[25]

Na jedno nadechnutí vydrží pod vodou obvykle 15 minut, ale některé druhy (zejména větší zástupci) zvládnou zadržet dech až na dvě hodiny. Není přesně známo, do jaké hloubky jsou schopni se potopit, ale jisté je, že minimálně do 20 metrů.

Trávicí soustava[editovat | editovat zdroj]

Jejich potravou jsou různí savci, ptáci a ryby a také jiní plazi, které loví, nebo se živí na jejich mršinách. Krokodýlovití nemohou posouvat čelisti na stranu, proto kořist polykají vcelku, v případě nevyhovující velikosti ji trhají prudkými pohyby hlavy na menší části, případně prudkým otáčením kolem vlastní osy. Jazyk mají přirostlý ke spodní čelisti a na jeho začátku je jícnová záklopka, která brání vodě vniknout do jícnu při lovu pod vodou. Potrava putuje hltanem do žaludku, kde probíhá trávení. Krokodýlovití mají nejsilnější trávení ze všech živočichů. Stráví krunýře želv, kosti, kopyta i jiné. Také mají schopnost vyvrhovat (vyzvracet). Dále jde potrava do střev, ve kterých proběhne vstřebávání, a odtud je kloakou vylučována z těla ven. Krokodýlí trus je velmi podobný trusu savců.

V žaludcích krokodýlů biologové nacházejí taktéž kameny (tzv. gastrolity), a ti je zdá se polykají záměrně. O skutečném významu tohoto chování se ale vedou spory. V břiše zvířete obvykle končí kameny s celkovou hmotností kolem 2 % jeho váhy, což se může zdát málo, ale váží-li druh 500 kg (např. krokodýl nilský), odpovídá to 10 kilogramům zátěže. Polykají je ovšem po menších "porcích". Podle některých teorií napomáhají k snazšímu rozmělňování potravy, podle jiných jsou pro krokodýla zdrojem minerálů. Dle dalších hypotéz mohou také napomáhat vyprázdnění žaludku a posouvat natrávenou potravu ve střevech, nebo s jejich pomocí odstraňují z trávicího traktu parazity (podobně, jako třeba tučňáci). Jiní odborníci s oblibou tvrdí, že kameny v žaludku slouží jako zátěž usnadňující krokodýlům pohyb pod vodou, což se podařilo víceméně potvrdit; výzkumníci z University of Utah přišli na to, že mladí aligátoři severoameričtí, kteří spolykají kameny v množství odpovídajícímu asi 2,5 % jejich hmotnosti těla, vydrží pod vodní hladinou téměř o 90 % déle, než ti jedinci, kterým byla tato zátěž odepřena.[26] Nelze ale vyloučit, že je mohou polykat třeba jen z hladu, nebo je zhltnou omylem.[27][28][29][30][31][32] Jihoafrický kmen Vendů věří, že když spolknou takový gastrolit, obohatí se krokodýlí sílou. Samozřejmě se musí jednat o takový oblázek, který se ještě nachází v jeho žaludku. Tuto neotřelou tradici musí vykonat každý nový náčelník, který se „uchází o funkci“.[33][34] Za magické je mají taktéž příslušníci kmene Yao, žijící na březích jezera Malawi, jejichž ženy, které se marně snaží otěhotnět, nosí tyto kameny v ústech a věří, že se zbaví neplodnosti.[34]

Termoregulace[editovat | editovat zdroj]

Krokodýli jsou studenokrevní plazi a jejich tělesná teplota závisí na okolním prostředí, obvykle se pohybuje mezi 25–35 °C, nejčastěji pak mezi 30–33 °C.[35] Určitou dobu se musí vyhřívat na souši, ovšem když je velmi teplo, mohou se přehřát, a proto se odeberou k vodě, kde se zchladí. Když slunce svítí nejsilněji, jsou většinou schováni ve stínu nebo ve vodě. Ochlazují se také otevíráním úst. Druhotnou adaptaci (exaptaci) pro ektotermii může představovat také lebka a dermální štítky krokodýlů, podílející se na transferu tepla při vyhřívání se na slunci.[36]

Oběhová soustava[editovat | editovat zdroj]

Krokodýlí srdce je čtyřkomorové, značně podobné ptačímu a výrazně odlišné od ostatních plazů. Mezi srdečními komorami se vyskytuje přepážka, která téměř odděluje pravou a levou část srdce. Mají chlopně jako pouze ptáci a savci. Srdce mají nejdokonalejší ze všech dnešních plazů. Při ponoření do vody se tepová frekvence sníží na jeden až dva tepy za minutu a je zpomalen i průtok krve. Tep i průtok krve se opět zrychlí při nadechnutí či vylezení z vody.

Nervová soustava[editovat | editovat zdroj]

Mozek krokodýlů je poměrně malý, avšak vyvinutější a celkově větší než u ostatních plazů.[17] Jelikož mají vyvinutý také koncový mozek, jsou díky tomu relativně inteligentnější. Zdá se, že postrádají tzv. šišinku[37], přesto se vykazují reakcemi na denní cyklus, ovlivněni hladinou melatoninu.[38] Mozek je stavěný tak, že se vrhnou po všem, co se jen pohne. Třeba i po kameni, který spadne do vody.

Oči, uši i nosní otvory jsou v horní části hlavy umístěny tak, aby krokodýli mohli mít takřka celé tělo pod vodou a vnímat, co se děje venku. Díky tomu jsou ve vodě schopni dostat se nepozorovaně ke kořisti, která je právě na souši u břehu.

Mají poměrně dobrý zrak. Oči se nacházejí na svrchní straně hlavy v jedné rovině s ušima a nozdrami. Jsou umístěny těsně vedle sebe a orientovány dopředu, umožňují jim tedy binokulární vidění. Zrak jim napomáhá přesně odhadnout pozici objektu, především pak vzdálenost mezi nimi a kořistí.[17] Výborně vidí za šera i v noci, ale patrně to není jejich nejsilnější smysl. Přes oko se jim ze strany táhne jemné průhledné víčko, kterému se říká mžurka. Když se krokodýl potopí, mžurka se přes oko zatáhne. Pod vodou však příliš dobře nevidí.[39]

Krokodýli mají poměrně dobře vyvinut také sluch. Namísto ušních boltců mají otvory (bubínek), které jsou pokryty rovnými lamelami. Otázka týkající se sluchových schopností krokodýlů včetně toho, do jaké míry jsou schopni lokalizovat kořist za pomoci zvuku, stále není uspokojivě vyřešena.[40]

Čich mají také dobře vyvinutý. Pomocí trojklaného nervu dokážou detekovat vibrace ve vodě, způsobené třeba potenciální kořistí. Krokodýli mají na mnoha místech těla (na kůži) smyslové jamky, díky nimž dovedou reagovat na sebemenší změnu tlaku. Při studii krokodýlů nilských bylo zjištěno, že pro citlivější detekci těkavých pachů rozpohybují spodní část hltanu, díky čemuž identifikují i ty nejjemnější vibrace ve vodě.[41]

Krokodýli jsou známi tím, že se vrhnou po všem, co se jen pohne. Většina lidí je považuje za nebezpečné predátory, kteří pojídají i lidi. Na souši ale kdovíjak nebezpeční nejsou, zřídka dosáhnou rychlosti přes 16 km/h.

Velikost[editovat | editovat zdroj]

Největším žijícím druhem krokodýla (a plaza vůbec) je krokodýl mořský (C. porosus). Největší dobře zdokumentovaný jedinec dosahoval délky asi 6,3 metru a hmotnosti přes 1200 kg.[42] Existují však neověřené zprávy o jedincích dlouhých až kolem 9 metrů s hmotností přes 2 tuny. Jen o trochu menší je africký druh krokodýl nilský (C. niloticus). Naopak nejmenší je krokodýl čelnatý, který dosahuje délky kolem 1,5 metru. V geologické minulosti však existovaly ještě mnohem větší druhy krokodýlovitých plazů, jako byly rody Sarcosuchus, Deinosuchus nebo Purussaurus.

Výzkum evolučních trendů ukázal, že relativně velké druhy současných krokodýlů vděčí za své výrazné rozměry ochlazení klimatu v průběhu kenozoika. Větší druhy zůstaly omezeny svým výskytem na tropické oblasti a mnoho menších druhů postupně vyhynulo.[43]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

Životním prostředím krokodýlů je voda, přirozeně vyhledávají pomalé říční toky a jezera. Některé druhy, např. krokodýl mořský, žijí ve vodách při pobřeží, ale v mořích trvale nežijí. Nejčastěji je můžeme vidět v Africe v povodí Nilu, v jižní části Severní Ameriky (oblast Mississippi), ve východní části Asie a na severu Austrálie. Dospělí krokodýli jsou většinou samotářští, ale některé druhy zejména v období sucha žijí ve skupinách. Vyskytují se převážně v tropech, jen dva druhy aligátorů i v teplejších částech mírného pásma, například v Číně. Krokodýl západoafrický je přizpůsoben extrémně suchému prostředí na Sahaře, období sucha tráví letním spánkem v jeskyních nebo zahrabán ve vyschlých korytech řek. Když prší, tak se krokodýli shromáždí v Gueltě. Některé druhy jsou schopny lézt po stromech.[44] Pokusy ukázaly, že mnozí krokodýli dokážou do určité míry měnit barevný odstín své kůže, když se dostanou do jiného prostředí.[45]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Krokodýl nilský loví pakoně přecházející řeku Mara ve východní Africe

Jsou schopni vydržet několik měsíců bez potravy, zdatní jedinci patrně až dva roky.[46] Velcí krokodýli jsou schopni ulovit i větší savce, jako například zebru a výjimečně i mladého či nemocného hrocha, zatímco menší druhy se živí především rybami. Pozemní zvířata loví ze zálohy schovaní ve vodě, zvíře stáhnou pod vodu a utopí. Častým jevem je kroucení se zakousnutou kořistí, kdy ponořený krokodýl stahuje zvíře pod vodu a kroutivými pohyby, kdy se otáčí kolem vlastní osy, vytrhává kusy masa. Tento způsob usmrcování kořisti je vlastní zástupcům mnoha různých vývojových linií krokodýlovitých plazů a je předpokládán i u mnoha fosilních druhů.[47] Mláďata se živí hmyzem, měkkýši a obojživelníky. Krokodýli nejsou schopni žvýkat, proto menší kořist polykají a větší trhají na kusy. Občas se živí také mršinami a velmi zřídka konzumují i ovoce, čímž rozšiřují semena [48]. Kajman klínohlavý je schopen lovit i na souši. Krokodýli nilští při lovu občas spolupracují, zejména při trhání kořisti. Bylo zaznamenáno dokonce i užívání nástrojů, což je u predátorů velmi neobvyklé.[49]

Ačkoli jsou dnešní krokodýli masožravci a aktivními predátory, v geologické minulosti je známo mnoho druhů krokodýlovitých plazů, kteří byli přednostně býložraví. Býložravost se v průběhu jejich evoluce opakovala.[50][51]

Reprodukce[editovat | editovat zdroj]

Samice aligátora na hnízdě s mláďaty v Národním parku Everglades na Floridě.

Oplození je vnitřní. Krokodýli jsou obvykle polygamní a samci se snaží spářit se s co nejvíce samicemi. U aligátorů severoamerických však byly zaznamenány i monogamní páry. [52] U některých druhů probíhají složité námluvy. K páření dochází ve vodě a trvá přibližně 15 minut. Zhruba jeden měsíc od páření začne samice stavět hnízdo. Vejce jsou velmi pevná a skořápka je tvořena uhličitanem vápenatým. Teplota určuje pohlaví mláďat. Pokud je v hnízdě konstantně nad 32 °C, líhne se víc samečků, pokud pod 31 °C, líhne se více samiček. Samice se po nakladení vajec nezdržuje příliš daleko a bedlivě je střeží. Vejci se často živí mnoho živočichů, a tak se mnohokrát stane, že matka nepřiplave rychle a predátoři natropí mnoho škod. Z 10–15 nakladených vajec přežije cca pouhých 6–7 jedinců. Mláďata se líhnou za jednu noc. Matka mláďatům pomáhá vylézt z hnízda a přenáší je v tlamě do vody. Některé samice opatrně nakousnou skořápku vajec, čímž pomohou těm mláďatům, kterým se nepodařilo vylézt.[53] Od narození umějí mláďata plavat a sama se i živí, zdržují se však poblíž matky, dokud jim nebude asi jeden rok. U kajmanů brýlových ve Venezuele se mláďata sdružují do tzv. školek, kde je chrání jedna ze samic.[54] Doba odstavení může být různá, například mláďata aligátorů severoamerických jsou na dospělých závislá až dva roky.

Komunikace[editovat | editovat zdroj]

Syčení aligátora

Krokodýli spolu začínají komunikovat ještě před tím, než se vylíhnou. Po vylíhnutí hned volají matku a jejich volání rozpoznají i ostatní dospělí. Dospělí jedinci vydávají konkrétní zvuky, aby upozornili mladé jedince na nebezpečí či přítomnost potravy. Nejhlučnější jsou američtí aligátoři, vrčením a syčením také zastrašují nepřátele i potenciální predátory vajec či mláďat. K zastrašování užívají také vibrace. Ke komunikaci používají i ocas, kterým máchají a plácají.

Růst[editovat | editovat zdroj]

Krokodýli se dožívají až 80 let. [55] Rostou po celý život a největší jedinci bývají nejstarší. Věk lze určit na základě letokruhů v jejich kostech. Růst mláďat záleží na příjmu potravy a dosažení pohlavní zralosti souvisí spíše s velikostí než s věkem. Samice krokodýlů mořských dosahují pohlavní dospělosti při délce 2,2–2,5 metru a samci při velikosti tří metrů.

Mortalita[editovat | editovat zdroj]

U krokodýlů je poměrně vysoká ztrátovost vajec a úmrtnost mláďat, v Severní Americe plení hnízda mýval a medvěd baribal, v Africe promyky, medojed, vydry, hyeny, prasata bradavičnatá a štětkouni. V Asii cibetky, krysy, medvědi pyskatí, šakali a psi. Mláďata také loví hadi či draví ptáci. U mláďat je i přes ochranu matky obecně vysoká úmrtnost, například dospělosti se dožije jen asi 25 % krokodýlů mořských. U dospívajících a dospělých je však úmrtnost způsobená predátory velmi nízká. Predátoři loví dospělé krokodýly poměrně zřídka, ale zejména velké kočky jsou schopny ulovit i dospělého krokodýla. Kajmany příležitostně loví anakondy velké, vydry obrovské a jaguáři, pro žádného živočicha však nepředstavují dospělí krokodýli běžnou a snadnou kořist. Také sloni a hroši mohou krokodýly vážně zranit, či dokonce zabít při obraně.

Kanibalismus není běžný. Zejména jsou známy případy, kdy dospělý samec zabil mladšího samce, aby snížil konkurenci.[56]

Symbióza[editovat | editovat zdroj]

Traduje se, přičemž prví zmínka přichází už od Hérodotose z období antiky, že krokodýli si vybudovali neobvyklí vztah s kulíkovitými. Údajně jim dovolují nahlédnout do jejich čelistí a nechávají si očistit zuby a dásně od zbytků potravy, aniž by svou hrozivou tlamu sevřeli. Na oplátku se ptáci dostávají k celkem snadné potravě. Řada odborníků (např. biolog Thomas Howell – autor knihy Breeding Biology of the Egyptian Plover, Pluvianus Aegyptius) však toto soužití zpochybňuje a pravděpodobně ani neexistuje oficiální průkazný materiál (doložené fotografie či jiné dokumentace se pokládají za smyšlené a uměle vytvořené).[57][58][59][60]

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Krokodýly ohrožuje hlavně lidská činnost. Nejen lov, ale také ničení životního prostředí. Loveni jsou pro maso, kůži i orgány. Kriticky je ohroženo 6 druhů, a to gaviál indický, aligátor čínský, krokodýl orinocký, krokodýl filipínský, krokodýl kubánský a krokodýl siamský. Například populace gaviálů poklesla mezi lety 19462006 o 96–98 %, od roku 2013 se populace mírně zvyšuje. V mnoha zemích je obchod s částmi těla některých druhů krokodýlů zakázán. Aligátor čínský dříve žil po celém toku řeky Jang-c’-ťiang, dnes žije pouze v provincii Anhui, zejména kvůli ničení biotopů, přestože je přísně chráněn. Zřejmě v nejvážnější situaci je krokodýl filipínský. V roce 2009 žilo ve volné přírodě kolem 100 jedinců, načež jich bylo do volné přírody vypuštěno dalších 50.[61]

Interakce s lidmi[editovat | editovat zdroj]

Útoky na člověka[editovat | editovat zdroj]

Útoky na člověka nejsou výjimkou zejména ze strany krokodýlů nilských, kteří jsou pro člověka nejnebezpečnější ze všech druhů krokodýlů. Krokodýli se útoky snaží bránit území, hnízdo, mláďata nebo potravu.[62] Dospělému člověku je životu nebezpečných šest druhů krokodýlů, ale i menší druhy jsou schopny způsobit člověku bolestivá zranění. Až 63 % krokodýlích útoků na člověka je fatálních.[63]

Chov[editovat | editovat zdroj]

Krokodýli jsou chováni jak v zoologických zahradách, které se také podílejí na jejich ochraně, tak na farmách. V Česku je Krokodýlí zoo Protivín, kde je chováno 22 z 23 druhů krokodýlů, což z ní dělá jedno z mála míst na světě, kde je chováno tolik druhů krokodýlů. Novější je krokodýlí zoo v Praze-Holešovicích. Na farmách jsou chováni především pro kůži, ze které se vyrábějí zejména kabelky, a také na maso. V Asii je rozšířena pověra, že krokodýlím masem lze léčit rakovinu, proto se používá v tradiční čínské medicíně. Příkladem krokodýlí farmy v Česku je kontroverzní podnik ve Velkém Karlově, nedaleko Znojma.

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

Mnoho kultur ztvárňovalo krokodýla různými způsoby. Starověká egyptská příšera Amemait, spojená s podsvětím, měla krokodýlí hlavu. Krokodýlí hlavu měl také bůh Sobek, spojovaný s úrodou a plodností. Egypťané krokodýly dokonce mumifikovali. Také symbolizovali mnoho západoafrických vodních božstev. V říši Benin byli uctíváni jako "policisté vod" a tradovalo se, že trestají provinilce. [64] Aztécký bůh Cipactli, který chránil plodiny, byl zpodobňován jako krokodýl.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crocodilia na anglické Wikipedii.

  1. AUTIN, Beth. LibGuides: Dwarf Crocodile (Osteolaemus tetraspis) Fact Sheet: Physical Characteristics. ielc.libguides.com [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Desert-Adapted Crocs Found in Africa. web.archive.org [online]. 2018-07-22 [cit. 2019-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. κροκόδειλος [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. 
  4. Philip D. Mannion, Alfio Alessandro Chiarenza, Pedro L. Godoy & Yung Nam Cheah (2019). Spatiotemporal sampling patterns in the 230 million year fossil record of terrestrial crocodylomorphs and their impact on diversity. Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12419
  5. Pedro L. Godoy, Roger B. J. Benson, Mario Bronzati & Richard J. Butler (2019). The multi-peak adaptive landscape of crocodylomorph body size evolution. BMC Evolutionary Biology 19: 167. doi: https://doi.org/10.1186/s12862-019-1466-4
  6. How the ‘terror crocodile’ grew so big [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. 
  7. WILLIS, Ray E.; MCALILEY, L. Rex; NEELEY, Erika D. Evidence for placing the false gharial (Tomistoma schlegelii) into the family Gavialidae: Inferences from nuclear gene sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007-06-01, roč. 43, čís. 3, s. 787–794. Dostupné online [cit. 2016-12-16]. DOI:10.1016/j.ympev.2007.02.005. 
  8. a b PROCHÁZKA, Miroslav. Malý obrazový atlas krokodýlů. České Budějovice: Studio Gabreta, 2009. 45 s. ISBN 978-80-86610-41-2. 
  9. West African crocodile. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 887294334. 
  10. Field Museum. New species of crocodile discovered in museum collections. Phys.Org [online]. 25. září 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  11. MURRAY, Christopher M.; RUSSO, Peter; ZORRILLA, Alexander; MCMAHAN, Caleb D. Divergent Morphology among Populations of the New Guinea Crocodile, Crocodylus novaeguineae (Schmidt, 1928): Diagnosis of an Independent Lineage and Description of a New Species. Copeia [online]. BioOne, 25. září 2019. Svazek 107, čís. 3, s. 517-523. Dostupné online. ISSN 1938-5110. DOI:10.1643/CG-19-240. (anglicky) 
  12. Central African slender-snouted crocodile. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 893718319. 
  13. MRÁZOVÁ, Šárka. Český přírodovědec našel zapomenutý druh krokodýla. Novinky.cz, 12. březen 2017. Dostupné online
  14. Dwarf crocodile. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 892640944. 
  15. François Clarac, Florent Goussard, Vivian de Buffrénil and Vittorio Sansalone (2019). The function(s) of bone ornamentation in the crocodylomorph osteoderms: a biomechanical model based on a finite element analysis. Paleobiology 45(1): 182-200. doi: https://doi.org/10.1017/pab.2018.48
  16. http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0031781 [online]. [cit. 2017-01-02]. [Insights into the Ecology and Evolutionary Success of Crocodilians Revealed through Bite-Force and Tooth-Pressure Experimentation Dostupné online]. 
  17. a b c iucncsg.org - The Crocodilian Body. www.iucncsg.org [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  18. ANIMALS, Alina Bradford-Live Science Contributor 2014-06-25T18:34:00Z. Crocodiles: Facts & Pictures. livescience.com [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. MITRA, Abhijit; ZAMAN, Sufia. Basics of Marine and Estuarine Ecology. [s.l.]: Springer 490 s. Dostupné online. ISBN 9788132227076. S. 217. (anglicky) Google-Books-ID: 1D6FCwAAQBAJ. 
  20. AUERBACH, Paul S.; CUSHING, Tracy A.; HARRIS, N. Stuart. Auerbach's Wilderness Medicine E-Book. [s.l.]: Elsevier Health Sciences 2743 s. Dostupné online. ISBN 9780323396097. S. 688. (anglicky) Google-Books-ID: O2EgDQAAQBAJ. 
  21. a b ANIMALS, Alina Bradford-Live Science Contributor 2014-06-25T18:34:00Z. Crocodiles: Facts & Pictures. livescience.com [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b c d iucncsg.org - Locomotion. www.iucncsg.org [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  23. a b How Fast Can A Crocodile Run – Blane Perun's TheSea. www.thesea.org [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  24. a b GRIGG, Gordon. Biology and Evolution of Crocodylians. [s.l.]: Csiro Publishing 671 s. Dostupné online. ISBN 9781486300679. S. 135. (anglicky) Google-Books-ID: 0mYlBgAAQBAJ. 
  25. iucncsg.org - Respiration. www.iucncsg.org [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  26. www.researchgate.net Lithophagy Prolongs Voluntary Dives in American alligators (Alligator mississippiensis)
  27. ANIMALS, Alina Bradford-Live Science Contributor 2014-06-25T18:34:00Z. Crocodiles: Facts & Pictures. livescience.com [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Myth or Fact: Crocodiles Eat Stones to Affect Their Buoyancy. Life Science Presentations and Labs by Mary Vogas [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Why Evolution Is True [online]. 2019-02-04 [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. www.crocodilestomachstonesatolduvaigorgetanzania.com [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. 
  31. G, Kashmira; EDT, er On 7/31/19 at 5:03 AM. Crocodile autopsy reveals surgical plate in stomach that could be from missing person decades ago: "It's a mystery". Newsweek [online]. 2019-07-31 [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. TAYLOR, Michael A. Stomach stones for feeding or buoyancy? The occurrence and function of gastroliths in marine tetrapods. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. Series B: Biological Sciences. 1993-07-29, roč. 341, čís. 1296, s. 163–175. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. DOI:10.1098/rstb.1993.0100. 
  33. Human settlement threatens South African sacred lake. SowetanLIVE [online]. [cit. 2019-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. a b POOLEY, Simon. A Cultural Herpetology of Nile Crocodiles in Africa. Conservation and Society. 2016-10-01, roč. 14, čís. 4, s. 391. Dostupné online [cit. 2019-11-04]. ISSN 0972-4923. DOI:10.4103/0972-4923.197609. (anglicky) 
  35. iucncsg.org - Temperature Regulation. www.iucncsg.org [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  36. F. Clarac & A. Quilhacc (2018). The crocodylian skull and osteoderms: A functional exaptation to ectothermy? Zoology. doi: https://doi.org/10.1016/j.zool.2018.12.001
  37. Vše o žlázách a hormonální systém - Anatomie September. www.sophealthcare.com [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. (česky) 
  38. FIRTH, Bruce T.; CHRISTIAN, Keith A.; BELAN, Ingrid. Melatonin rhythms in the Australian freshwater crocodile (Crocodylus johnstoni): a reptile lacking a pineal complex?. Journal of Comparative Physiology. B, Biochemical, Systemic, and Environmental Physiology. 2010-1, roč. 180, čís. 1, s. 67–72. PMID: 19585125. Dostupné online [cit. 2019-09-29]. ISSN 1432-136X. DOI:10.1007/s00360-009-0387-8. PMID 19585125. 
  39. Crocodiles don't focus underwater [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. 
  40. L. Papet, N. Grimault, N. Boyer and N. Mathevon (2019). Influence of head morphology and natural postures on sound localization cues in crocodilians. Royal Society Open Science 6: 190423. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.190423
  41. PUTTERILL, John; SOLEY, J.T. Morphology of the gular valve of the Nile crocodile, Crocodylus niloticus (Laurenti, 1768). Journal of Morphology. 2006-08-01, roč. 267, s. 924–939. Dostupné online [cit. 2019-09-29]. DOI:10.1002/jmor.10448. 
  42. Britton, A. R. C.; Whitaker, R.; Whitaker, N. (2012). "Here be a Dragon: Exceptional Size in Saltwater Crocodile (Crocodylus porosus) from the Philippines" (PDF). Herpetological Review. 43 (4): 541–546.
  43. https://theconversation.com/climate-change-created-todays-large-crocodiles-121933
  44. Climbing behaviour in extant crocodilians [online]. [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  45. Mark Merchant, Amber Hale, Jen Brueggen, Curt Harbsmeier & Colette Adams (2018). Crocodiles Alter Skin Color in Response to Environmental Color Conditions. Scientific Reports 8, Article number: 6174 (2018). doi:10.1038/s41598-018-24579-6
  46. Crocodilian | San Diego Zoo Animals & Plants. animals.sandiegozoo.org [online]. [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  47. Stephanie K. Drumheller, James Darlington & Kent A. Vliet (2019). Surveying death roll behavior across Crocodylia. Ethology Ecology & Evolution. doi: https://doi.org/10.1080/03949370.2019.1592231
  48. Frugivory and seed dispersal by crocodilians: an overlooked form of saurochory? [online]. [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  49. Crocodilians use tools for hunting [online]. [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  50. Keegan M. Melstrom & Randall B. Irmis (2019). Repeated Evolution of Herbivorous Crocodyliforms during the Age of Dinosaurs. Current Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2019.05.076
  51. https://phys.org/news/2019-06-extinct-crocs-vegetarians.html
  52. Multiyear multiple paternity and mate fidelity in the American alligator, Alligator mississippiensis [online]. [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  53. ATTENBOROUGH, David. Life in Cold Blood [online]. BBC, 2008 [cit. 2017-01-05]. Kapitola Armoured Giants. 
  54. Reproductive Ecology of the Spectacled Caiman (Caiman crocodilus) in the Venezuelan Llanos [online]. [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  55. Kdo žije 100 let? Rekordy ze světa zvířat [online]. [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  56. Právo silnějšího. Velký krokodýl zabil a snědl svého menšího příbuzného [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. 
  57. The Internet Classics Archive | The History of Herodotus by Herodotus. classics.mit.edu [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  58. Nile Crocodile with Egyptian Plover Photograph, WP00955.. Warren Photographic [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. 
  59. SONAVANE, Namrata. Crocodile and the Plover Bird. SmallScience [online]. 2016-11-23 [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. HOWELL, Thomas R. Breeding Biology of the Egyptian Plover, Pluvianus Aegyptius. [s.l.]: University of California Press 102 s. Dostupné online. ISBN 9780520038042. (anglicky) Google-Books-ID: _whgJIh_u9gC. 
  61. Local pride offers a boost to endangered crocodile [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. 
  62. Crocodilian Attacks [online]. [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  63. Crocodilian Attacks [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. 
  64. Benin: an African kingdom [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]