Přeskočit na obsah

Diapsida

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxDiapsidi
alternativní popis obrázku chybí
Schéma diapsidní lebky
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Sauropsida)
PodtřídaDiapsida
Osborn, 1903
Žijící skupiny
Sesterská skupina
Anapsida (želvy a další)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diapsidi („mající dva oblouky“) jsou velmi rozšířenou skupinou plazů, jejichž původním společným znakem jsou dva spánkové otvory na lebce. První zástupci této skupiny se objevili již v období karbonu asi před 300 miliony let. Také dnes jsou poměrně hojní a zahrnují krokodýly, šupinaté (ještěry a hady), hatérie a podle novějších výzkumů pak rovněž želvy, řazené dříve obvykle mezi anapsida. Podle moderní klasifikace patří do této skupiny navíc také ptáci. Dnes existuje ne méně než 7 925 druhů diapsidů a pokud počítáme i ptáky, pak přes 17 725.

Největšími známými zástupci této skupiny jsou druhohorní sauropodní dinosauři, jejichž délka se mohla pohybovat až kolem 40 metrů.[1] Například pozdně jurský severoamerický diplodokid druhu Supersaurus vivianae mohl být podle novějších zjištění dlouhý asi 39 až 42 metrů, což by z něho patrně činilo nejdelšího dosud známého obratlovce vůbec.[2][3]

Molekulární biologie

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2018 byla publikována vědecká studie, naznačující, že byl rekonstruován ancestrální genom předka všech diapsidů, a to za pomoci moderních postupů, umožněných vývojem nových výzkumných technologií.[4]

Mezi nejznámější vyhynulé skupiny patří neptačí dinosauři, ptakoještěři, plesiosauři, mosasauři a mnoho dalších vývojových skupin.

  1. SOCHA, Vladimír. Nejdelší obratlovec všech dob?. OSEL.cz [online]. 15. listopadu 2018. Dostupné online.  (česky)
  2. SOCHA, Vladimír. Supersaurus vrací úder. OSEL.cz [online]. 18. listopadu 2021. Dostupné online.  (česky)
  3. Curtice, B. (2021). New Dry Mesa Dinosaur Quarry Supersaurus vivianae (Jensen 1985) axial elements provide additional insight into its phylogenetic relationships and size, suggesting an animal that exceeded 39 meters in length (PDF).
  4. Rebecca E. O’Connor; et al. (2018). Reconstruction of the diapsid ancestral genome permits chromosome evolution tracing in avian and non-avian dinosaurs. Nature Communications 9, Article number: 1883. doi:10.1038/s41467-018-04267-9
  5. SUN Yuan-Yuan, CUI Jie & LIU Jun (2020). The origin and evolution of thalattosaurs. Acta Palaeontologica Sinica. 59(4): 489-498. doi: 10.19800/j.cnki.aps.2019.034

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]