Tradiční čínská medicína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tradiční čínská medicína (TCM) je souborné označení pro metody prevence, diagnostiky i léčby, vycházející z tradičního čínského léčitelství. Díky svému jedinečnému historickému vývoji nabízí doposud plně nedoceněné terapeutické zkušenosti, jež byly prověřovány po velmi dlouho dobu. Na západě bývá zařazována do kategorie alternativní medicíny.

Základní charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Čínská medicína je charakterizovaná holistickým přístupem a podléhá stejným zákonům jako celý vesmír. Jako hlavní metodu pro stanovení diagnózy nemoci i následného léčebného postupu používá tzv. diferenciální diagnostiku. Léčebný postup nestanovuje paušálně podle zjištěné nemoci, nýbrž vždy jej určuje podle chorobných syndromů konkrétního člověka v kontextu daných podmínek. Terapie může být průběžně měněna. Jedná se tedy o unikátní a dynamický terapeutický systém. [1]

Základní pojmy[editovat | editovat zdroj]

Základními pojmy pohledu na tělo jako vysoce provázaného systému navzájem se široce ovlivňujících orgánů jsou energie čchi, principy jin a jang a učení o pěti prvcích, které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech. Dobré dorozumění těmto pojmům je klíčové, ale obtížné. Jedná o zcela odlišný styl myšlení.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Počátky čínské medicíny nejsou známy a zřejmě je už nikdo nikdy přesně nepopíše. Dávná historie splývá s vyprávěními v legendách a mýtech. Na počátku stojí trojice mýtických císařů: Fu-si, Šen-nung a Chuang-ti, zřejmě autor základního díla čínské medicíny Chuang-ti nej-ťing.

Nejstarší dosud objevené záznamy čínského písma jsou tzv. nápisy na věštebních destičkách, želvích krunýřích anebo lopatkách zvířat, pocházejících přibližně z 14.-11. st. př. n. l., z období dynastie Šang.[2]

Léčebné metody[editovat | editovat zdroj]

Mezi metody běžně užívané léčby patří zásady správného stravování (čínská dietika) a specifický umírněný životní styl vedoucí k dlouhověkosti, cvičení (čchi-kung), dále masáže (např. tuina), akupresura, akupunktura, moxování, baňkování, podávání bylin (fytoterapie).

Tradiční disciplíny[editovat | editovat zdroj]

Ze základu tradiční čínské medicíny vycházejí jednotlivé specializované disciplíny (čínské názvy jsou ve standardní české transkripci):[3]

O čínském jazyce[editovat | editovat zdroj]

Čínština je skupina příbuzných, ale v mnoha případech vzájemně nesrozumitelných jazyků, které patří do sinotibetské jazykové rodiny.[4] Čínské znakové písmo není, na rozdíl od našeho hláskového písma, písmem fonetickým. Dalo by se zjednodušeně říci, že čínské znaky zachycují význam a obsah příslušného pojmu, nikoli jeho výslovnost. Význam symbolů není přesný a definitivní a mění v závislosti na daném kontextu.

Pchin-jin neboli čínská latinizovaná transkripce byla vypracována a uzákoněna jako norma přepisu čínštiny do latinky v r. 1957. U nás se smí používat stejně tak jako standardní česká transkripce čínštiny.

Standardní česká transkripce zachytává výslovnost čínštiny s dosti velkou mírou přesnosti. Čtení této transkripce je pro česky mluvící velmi snadné a se řídí jednoduchými pravidly.[5]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Léčebné přípravky tradiční čínské medicíny prodávané v Austrálii často obsahují nedeklarované účinné látky a toxické látky přesahující povolené limity.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína, základy teorie I. 7. vyd. Hradec Králové : Svítání, 2009. 5 svazků (393 s.) ISBN 978-80-86601-10-6. S. 42. (český) [dále jen AndoI]. 
  2. AndoI, S. 14-59.
  3. AndoI, S. 11-14.
  4. https://cs.wikipedia.org/wiki/Čínština
  5. AndoI, S. 343-7.
  6. http://www.osel.cz/8594-prvni-multidisciplinarni-audit-leku-tradicni-cinske-mediciny.html - První multidisciplinární audit léků tradiční čínské medicíny

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]