Orel křiklavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxOrel křiklavý
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý orel křiklavý v letu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dravci (Accipitriformes)
Čeleď jestřábovití (Accipitridae)
Rod orel (Clanga)
Binomické jméno
Clanga pomarina
(Brehm, 1831)
Rozšíření orla křiklavého (světle zeleně hnízdiště, modře zimoviště, tmavě zeleně celoroční výskyt)
Rozšíření orla křiklavého (světle zeleně hnízdiště, modře zimoviště, tmavě zeleně celoroční výskyt)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orel křiklavý (Clanga pomarina, dříve Aquila pomarina) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých. Je rozšířen především v Evropě a Asii, zimuje i v Africe. Živí se hlodavci, plazy, obojživelníky a ptáky. IUCN vede druh jako málo dotčený.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Dříve byl tento orel řazen do rodu Aquila, ale v roce 2014 došlo ke změně a od té doby bývá řazen do rodu Clanga spolu s orlem volavým a orlem indickým.[2] Ten žije v Indii a severní Barmě, dříve byl považován za poddruh orla křiklavého, ale nyní je veden jako samostatný druh.[3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Orel křiklavý v národním parku Bavorský les
Silueta orla křiklavého
Srovnání orla královského (vlevo) a orla křiklavého
Hnízdo s vejci

Středně velký orel (délka těla 55–65 cm, rozpětí křídel 143–168 cm).[5] Podobá se orlu volavému, v letu má však kratší, méně výrazné prsty. Dospělí ptáci jsou shora i zespoda tmaví se světlým předloktím a hlavou. U kořene ručních letek je malá výrazná bílá skvrna, svrchní ocasní krovky jsou bělavé. Mladí ptáci mají bílé špičky křídelních krovek a malou rezavou skvrnu v týle.[6]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Má evropský, příp. palearktický typ rozšíření (viz Taxonomie). Tažný druh, zimuje v Africe.[4] Hnízdí při okrajích lesů. Preferuje vlhčí prostředí.[5] Celková populace je odhadována na 40 000 - 60 000 jedinců.[7]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice byl v 19. století téměř vyhuben. Ve 20. století hnízdil pravidelně pouze na Šumavě, kde byla ještě v 70-80. letech velikost hnízdící populace odhadnuta na 2-3 páry, v 90. letech však vymizel i tam. Po roce 2000 bylo možné hnízdění zaznamenáno v Bílých Karpatech a na Ostravsku.[8]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí většinou jednotlivě, na hnízdiště se obvykle vrací již v párech. Hnízdo staví zpravidla na stromech, ale jsou známá i hnízdění na zemi nebo na skále. Ročně mívá jednu snůšku po 2 (1-3) bělavých nebo nažloutlých, tmavě skvrnitých vejcích o rozměrech 62,9 x 50,7 mm. Jejich inkubace trvá 38-40 dní, sedí převážně samice, krátce střídaná samcem při krmení. Mláďata se líhnou v intervalu 3-4 dnů a jsou krmena výhradně samicí, které samec předává potravu. Hnízdo opouštějí ve věku 8 týdnů a pohlavní dospělosti dosahují pravděpodobně po 4. roce života.[4] Velmi často se stává, že silnější mládě zabije to slabší a je následně odchováno samo.[9]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Kořist vyhlíží za krouživého letu nebo vsedě z vyvýšeného místa. V potravě převládají malí savci (hlavně hlodavci), ptáci, plazi, hmyz a obojživelníci. V některých oblastech tvoří žáby až přes 50 % kořisti. Zřídká požírá také mršiny.[4][9]

Chov[editovat | editovat zdroj]

V olomouckém zoo se v roce 2012 úspěšně vylíhnulo mládě po umělém oplodnění. O tento úspěch se zoologové snažili již od roku 2007, a nakonec se jim ho podařilo dosáhnout díky novému způsobu odběru spermatu.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. Lesser Spotted Eagle Clanga pomarina [online]. www.birdlife.org (Bird Life International) [cit. 2016-03-20]. Dostupné online. 
  3. Indian Spotted Eagle Clanga hastata [online]. www.birdlife.org (Bird Life Intarnational) [cit. 2016-03-20]. Dostupné online. 
  4. a b c d HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  5. a b SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  6. SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 78. 
  7. IUCN. Clanga pomarina: BirdLife International. IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online [cit. 2016-03-20]. DOI:10.2305/iucn.uk.2015-4.rlts.t22696022a80345459.en. 
  8. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 430. 
  9. a b THIEDE, Walther. Poznáváme dravce a sovy, Vydavatelství Víkend, 2007, s. 52-53.
  10. Česká televize: Zoo v Liberci jako první na světě uměle odchovala orla křiklavého

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]