Denisované

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Turisté u vstupu do jeskyně Denisova
Evoluce a šíření Denisovanů v porovnání s ostatními skupinami člověka

Denisované (někdy uváděni jako děnisované[1] nebo denisovci[2]) jsou vyhynulí příslušníci rodu Homo (nebo druhu Homo sapiens), blízcí neandertálcům. Bylo nalezeno pouze několik zlomků jejich kostí, první z nich v roce 2008 v Děnisově jeskyni na Altaji v Rusku. Stáří bylo určeno na 41 000 let. Přesto bylo možno provést molekulární analýzu mitochondriální DNA, která denisovany identifikovala jako odlišnou vývojovou větev.

Ve vzdálené jeskyni Sima de los Huesos (provincie Burgos) byla nalezena kost, jejíž mtDNA je blíže denisovanům než neandrtálcům.[3] Ovšem jaderná DNA „simanů“ je neandrtálská.[4] Realita je ale složitější a se současnými daty nelze vytvářet závěry.[5]

Z molekulárních analýz vyplývá, že se před asi 500 000 lety od vývojové linie vedoucí k modernímu člověku nejprve oddělila větev, zahrnující denisovany a neandertálce, ze které se později denisované oddělili.[zdroj?] Ukazuje se, že podíl genomu denisovanů je obsažen i v genomu některých moderních lidí, například Melanésanů (3 až 5 %).[6] Svědčí to o částečném křížení mezi oběma liniemi.

Denisované dosud nebyli uznáni jako samostatný druh (případně poddruh druhu Homo sapiens), přesto již pro něj bylo navrženo několik jmen: Homo denisoviensis (člověk denisovský), Homo altaiensis (člověk altajský), Homo siberiensis (člověk sibiřský).[zdroj?]

Křížení s moderními lidmi[editovat | editovat zdroj]

Vývoj a křížení člověka

Genetické testy prokázaly, že Denisované se křížili s předky australoidní rasy; denisovanské geny byly detekovány u Melanésanů, Austrálců a také u filipínských Negritů, například kmene Mamanwa. Podíl genů na genomu činí 4-6%. Denisovanské geny však nebyly nalezeny u všech Negritů, nemají je Andamanci kmene Onge z Andamanských ostrovů ani Negritové kmene Jehai z Malajsie. Z toho se usuzuje, že k mísení došlo východně od Wallaceovy linie, která odděluje jihovýchodní Asii od Wallacey, respektive od australského kontinentu.[7][8]

Podle studie z roku 2013 mají kontinentální Asiaté a američtí Indiáni také podíl denisovanských genů na genomu, ale pouze 0,2%, což je 25x méně než u Australoidů.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční historie lidského rodu. Vesmír [online]. , 10. duben 2014, svazek 93, čís. 4/2014, s. 208–212. Dostupné online. PDF: [1].ISSN 1214-4029.  
  2. MACHOLÁN, Miloš. Paleogenetika člověka – způsobí analýza archaické DNA revoluci v pohledu na lidskou evoluci?. Živa [online]. , 24. duben 2014, čís. 2/2014, s. 53–56. Dostupné online. PDF: [2].ISSN 0044–4812.  
  3. http://www.nature.com/news/hominin-dna-baffles-experts-1.14294 - Hominin DNA baffles experts, Analysis of oldest sequence from a human ancestor suggests link to mystery population.
  4. http://www.scientificamerican.com/article/oldest-ancient-human-dna-details-dawn-of-neandertals/ - Oldest Ancient-Human DNA Details Dawn of Neandertals
  5. http://phys.org/news/2016-03-world-neanderthal-denisovan-ancestry-modern.html - A world map of Neanderthal and Denisovan ancestry in modern humans
  6. REICH, D.; GREEN, RE.; KIRCHER, M., et al. Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia.. Nature. Dec 2010, roč. 468, čís. 7327, s. 1053-60. DOI:10.1038/nature09710. PMID 21179161.  
  7. Cooper A. and Stringer C.B.(2013),"Did the Denisovans Cross the Wallace Line",Science342(6156): 321–3, http://www.sciencemag.org/content/342/6156/321.summary 
  8. http://www.abc.net.au/science/articles/2013/10/18/3869503.htm
  9. Prüfer, Kay et al. (2013).  "The complete genome sequence of a Neanderthal from the Altai Mountains". Nature (journal) 505: 43–49. doi:10.1038/nature12886. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MEYER, Matthias; KIRCHER, Martin; GANSAUGE, Marie-Theres; LI, Heng; RACIMO, Fernando; MALLICK, Swapan; SCHRAIBER, Joshua G.; JAY, Flora; PRÜFER, Kay; de FILIPPO, Cesare; SUDMANT, Peter H.; ALKAN, Can; FU, Qiaomei; DO, Ron; ROHLAND, Nadin; TANDON, Arti; SIEBAUER, Michael; GREEN, Richard E.; BRYC, Katarzyna; BRIGGS, Adrian W.; STENZEL, Udo; DABNEY, Jesse; SHENDURE, Jay; KITZMAN, Jacob; HAMMER, Michael F.; SHUNKOV, Michael V.; DEREVIANKO, Anatoli P.; PATTERSON, Nick; ANDRÉS, Aida M.; EICHLER, Evan E.; SLATKIN, REICH, David; Montgomery; KELSO, Janet; PÄÄBO, Svante.. A High-Coverage Genome Sequence from an Archaic Denisovan Individual. Science [online]. , 30. srpen 2012. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1095-9203. DOI:10.1126/science.1224344.  (anglicky) 
  • DNA scan sheds new light on mankind's mysterious cousins (popularizační článek k předchozí referenci). PhysOrg, 30. srpen 2012 (anglicky)
  • Human evolution has become multi-colored(popularizační rozhovor k předchozím 2 referencím). PhysOrg, 3. září 2012 (anglicky)
  • KRAUSE, Johannes, et al. The complete mitochondrial DNA genome of an unknown hominin from southern Siberia. Nature [online]. , 24. březen 2010, svazek 464, čís. 7290, s. 894–897. Dostupné online. PDF: [3].ISSN 1476-4687. DOI:10.1038/nature08976. PMID 20336068.  (anglicky) 
  • REICH, David, et al. Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia. Nature [online]. , 22. prosinec 2010, svazek 468, čís. 7327, s. 1053-1060. Dostupné online. PDF: [4].ISSN 1476-4687. DOI:10.1038/nature09710. PMID 21179161.  (anglicky) 
  • SKOGLUND, Pontus; JAKOBSSON, Mattias. Archaic human ancestry in East Asia. PNAS [online]. , 31. říjen 2011, svazek 108, čís. 45, s. 18301–18306. Dostupné online. PDF: [5]. DOI:10.1073/pnas.1108181108.  (anglicky) 
  • LALUEZA-FOX, Carles; GILBERT, M. Thomas P.. Paleogenomics of Archaic Hominins. Current Biology [online]. , 20. prosinec 2011, svazek 21, čís. 24, s. R1002–R1009. Dostupné online. PDF: [6]. DOI:10.1016/j.cub.2011.11.021.  (anglicky) 
  • PLACHÝ, Jiří. Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme 1. Vesmír [online]. , 14. červenec 2011, roč. 90, čís. 7-8, s. 432-434. Dostupné online. ISSN 1214-4029.  
  • PLACHÝ, Jiří. Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme 2. Vesmír [online]. , 8. září 2011, roč. 90, čís. 9, s. 520-522. Dostupné online. ISSN 1214-4029.  
  • DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční historie lidského rodu. Vesmír [online]. , 10. duben 2014, roč. 93, čís. 4, s. 208-212. Dostupné online. ISSN 1214-4029.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]