Věra Jourová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mgr. et Mgr. Věra Jourová

Evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů
a otázky rovnosti pohlaví [1]
Úřadující
Ve funkci od:
1. listopadu 2014
Předseda Jean-Claude Juncker
Předchůdce Viviane Redingová [2]

16. ministryně pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 3. října 2014
Předseda vlády Bohuslav Sobotka
Předchůdce František Lukl
Nástupce Karla Šlechtová

1. místopředsedkyně hnutí ANO 2011
Ve funkci:
15. března 2013 [3] – 13. října 2014
Nástupce Jaroslav Faltýnek

Místopředsedkyně hnutí ANO 2011
Ve funkci:
2. března 2013 – 15. března 2013

Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
26. října 2013 – 21. října 2014

Náměstkyně ministra pro místí rozvoj ČR
Ve funkci:
22. listopadu 2004 [4] – února 2006

Stranická příslušnost
Členství ČSSD (2003–2006)
EDS (2009–2010)
ANO 2011 (od 2013)

Narození 18. srpna 1964 (52 let)
Třebíč
Československo Československo
Choť rozvedená
Děti dvě děti
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese právnička a politička
Commons Kategorie Věra Jourová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Jourová (* 18. srpna 1964 Třebíč) je česká politička, podnikatelka[5]právnička, od listopadu 2014 komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví v Junckerově evropské komisi.

Od ledna 2014 zastávala v Sobotkově vládě deset měsíců post ministryně pro místní rozvoj. Dříve na tomto resortu působila v roli náměstkyně.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 nastoupila na místo zástupkyně ředitele Městského kulturního střediska (MKS) v Třebíči. Do roku 1994 zde pracovala na integraci všech kulturních zařízení pod jediný subjekt. Poté začala pracovat jako tajemnice městského úřadu v Třebíči, kde se začala zabývat rozvojem židovské čtvrti, která byla v roce 2003 zapsána na seznam UNESCO.

Roku 2000 nastoupila do konzultační firmy DHV ČR, kde pracovala na projektech z oblasti lidských zdrojů, regionálního rozvoje, hospodářské politiky a fondů EU. V letech 2001–2003 pracovala jako vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina. Po odchodu z krajského úřadu pracovala jako náměstkyně pro místní rozvoj na ministerstvu pro místní rozvoj. Podle Jiřího Paroubka byla z funkce odvolána po opakovaných stížnostech tehdejšího ministra Radka Martínka.[6]

Od 13. října 2006[7] do 16. 11. 2006[8] byla ve vyšetřovací vazbě kvůli kauze Budišov. Korupce Věry Jourové se neprokázala a stíhání v létě 2008 skončilo konstatováním, že se skutek nestal. Obvodní soud přiznal Jourové 3,6 milionu korun jako náhradu majetkové újmy, o dalších požadavcích Ústavní soud rozhodl, že jsou promlčené.[9] Podle investigativního novináře ČRo Janka Kroupy, který se kauze několik let věnoval a na kauzu upozornil, je výsledek soudu brilantní práce advokátů a absolutní břídilství policie.[10]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1991 promovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získala magisterský titul v oboru Teorie kultury.[11] V akademickém roce 2011/2012 absolvovala obor právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[12]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Je rozvedená, má dvě děti - Adama (1985) a Markétu (1989).[13]

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

V letech 2003–2006 byla členkou ČSSD.[14]

V roce 2009 kandidovala do Evropského parlamentu za Evropskou demokratickou stranu (EDS). V parlamentních volbách 2010 kandidovala jako členka EDS na 4. místě středočeské kandidátky KDU-ČSL.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala v Kraji Vysočina jako lídryně hnutí ANO 2011[15] a byla zvolena. V lednu 2014 se stala kandidátkou hnutí ANO 2011 na post ministryně pro místní rozvoj ve vládě Bohuslava Sobotky.[16] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována. Dne 3. října téhož roku podala demisi s vyhlídkou na post eurokomisařky. Dne 13. října 2014 ze stejného důvodu rezignovala na post 1. místopředsedkyně hnutí ANO 2011.[17]

Kandidatura na eurokomisařku[editovat | editovat zdroj]

Na začátku července 2014 se stala kandidátkou hnutí ANO 2011 na post české eurokomisařky (předchozím kandidátem byl Pavel Telička).[18] Ve výběru českého zástupce uspěla,[19] když ji 21. července 2014 vládní koaliční rada nominovala na post eurokomisařky do vznikající Junckerovy komise.[11]

Zvolený předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker 10. září 2014 oznámil, že Jourová získá nově konstituované portfolio spravedlnosti, spotřebitelské politiky a rovnosti pohlaví. Tato zpráva vyvolala u českých politiků vlnu negace, protože politička usilovala o ekonomický post.[20][21] Dne 7. října téhož roku byla její kandidatura po tzv. grilování, a následném odevzdání doplňujících odpovědí europoslancům, schválena europarlamentem. Komisařkou se stala v listopadu 2014.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Organizace pro kontrolu lobbyingu v Evropské unii Corporate Europe Observatory upozornila na úzkou vazbu Jourové na Andreje Babiše, který ovládá podstatnou část českého potravinářského a chemického průmyslu i médií a jehož firmy obdržely značné množství evropských grantů a zemědělských dotací. Dále organizace upozornila na konflikt zájmů, poněvadž Jourová nejprve pracovala ve veřejné správě v oblasti evropských fondů a poté v letech 2006 a 2013 spoluvlastnila firmu Primavera Consulting, která ve stejné oblasti podnikala.[22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. College (2014-2019), The Commissioners The European Commission's political leadership [online]. European Commission, [cit. 2014-11-01]. Dostupné online.  
  2. Nepodceňujme portfolio justice v Evropské komisi. Revue Politika [online]. 2014-09-16 [cit. 2014-11-01]. Dostupné online.  
  3. První místopředsedkyní ANO je Věra Jourová [online]. hnutí ANO 2011, 2013-03-16, [cit. 2013-08-11]. Dostupné online.  
  4. Mgr. Věra Jourová [online]. verajourova.cz, [cit. 2013-08-11]. Dostupné online.  
  5. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 27446671, PRIMAVERA CONSULTING s.r.o.
  6. VESELÝ, Luboš Xaver. Paroubek rozkrývá předvolební manipulace. I aféru kolem Zemanovy dcery [online]. ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran, 2013-10-27, [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  
  7. KROUPA, Janek. Já v kauze Věry Jourové nelžu, to Kubiceho útvar. vaševěc.cz [online]. 2011-07-17 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.  
  8. Novinky. Bývalá náměstkyně ministra Jourová je na svobodě. Novinky.cz [online]. 2006-11-16 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.  
  9. ČTK; ŠKRAŇKOVÁ, Petra. Ústavní soud se Věry Jourové nezastal, nárok na odškodné je promlčený. iDNES.cz [online]. 2013-10-24 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.  
  10. http://video.aktualne.cz/dvtv/karlovy-vary-politici-v-botach-z-krokodyli-kuze-rusove-mocne/r~ffbb65a4f91311e5a4ba0025900fea04/ čas 47:40
  11. a b Ministryně Jourová je kandiátkou ČR na post eurokomisařky [online]. vlada.cz, [cit. 2014-07-21]. Dostupné online.  
  12. Databáze studentů UK v Praze
  13. Právo. Věra Jourová: Někteří pánové nemají uši, mají jen pusy. Novinky.cz [online]. 2014-02-15 [cit. 2014-02-15]. Dostupné online.  
  14. SEDLÁŘOVÁ, Barbora; TŘEČEK, Čeněk. Jít do vlády je pro nás až poslední možnost, říká místopředsedkyně ANO. iDNES.cz [online]. 2013-10-31 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.  
  15. WIRNITZER, Jan. PŘEHLEDNĚ: Kam strany nasazují svá esa? Cílem jsou největší kraje. iDNES.cz [online]. 2013-09-08, rev. 2013-09-30 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.  
  16. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06, [cit. 2014-01-10]. Dostupné online.  
  17. Jourová dnes skončila ve vedení ANO [online]. hnutí ANO 2011, 2014-10-13, [cit. 2014-10-13]. Dostupné online.  
  18. ANO ustoupilo od Teličky a chce za eurokomisařku Jourovou [online]. Novinky.cz, 2014-07-11, [cit. 2014-07-11]. Dostupné online.  
  19. KOPECKÝ, Josef. Jourová bude eurokomisařkou a ČSSD si vybojovala vyšší minimální mzdu [online]. iDNES.cz, 2014-07-21, [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  
  20. European Commission - PRESS RELEASES - Press release - The Juncker Commission: A strong and experienced team standing for change [online]. europa.eu, [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  
  21. LANG, Václav. Kalousek: Portfolio pro Jourovou je facka Sobotkovi za politiku vůči Ukrajině [online]. www.novinky.cz, 2014-09-10, [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  
  22. More prospective commissioners with questions to answer [online]. Corporate Europe Observatory, [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]