Bedřich Fučík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bedřich Fučík
Narození Čáslavice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. července 1984 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Povolání spisovatel a překladatel
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída, in memoriam (1991)
Manžel(ka) Jitka Fučíková
Děti Kristýna Fučíková dcera
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Náhrobek Bedřicha Fučíka, jeho manželky Jitky a syna Jana na vyšehradském hřbitově

Bedřich Fučík užívající v období normalizace pro svoje překlady pseudonymy Václav Horák nebo Bedřich Dvořák, (4. ledna 1900 Čáslavice2. července 1984 Praha) byl český literární kritik, historik, editor a překladatel, manžel překladatelky Jitky Fučíkové. Patří mezi katolicky orientované literární kritiky.[1]

Vzdělání a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Bedřich Fučík maturoval roku 1920 na gymnáziu v Třebíči, poté studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK, kde v roce 1927 získal doktorát. Poté byl až do r. 1931 redaktorem literárního měsíčníku Tvar.

Roku 1928 byl tajemník a o rok později (1929) se stal ředitelem nakladatelství Melantrich, kterým zůstal až do r. 1939.[2] Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Josef Richard Vilímek, kde působil až do roku 1943.

Roku 1945 se stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniku Československé strany lidové (Vyšehrad a Universum). Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do svého zatčení v roce 1951. Roku 1952 byl ve vykonstruovaném procesu s tzv. „klerofašistickou odnoží zelené internacionály“ odsouzen k 15 letům vězení. Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, roku 1967 byl rehabilitován. Vždy se snažil o vydávání dobré a kvalitní literatury bez ohledů na politické konotace nebo biografii jejich autorů, a proto především v Melantrichu v jeho éře vycházely knihy katolíků i komunistů (jmenujme např. V. Vančuru).

Jako editor uspořádal mj. dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny, především Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Čepa. Editorské činnosti se věnoval i v samizdatu (spolu s Vladimírem Binarem založil edici Rukopisy VBF).

Nejpřehlednějším životopisem Fučíka je monografie Roberta Saka nazvaná Život na vidrholci (2004).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vlastní knihy[editovat | editovat zdroj]

  • O knihu pro mládež, 1941.
  • Sedmero zastavení, 1977 samizdat, 1981 Mnichov.
  • Čtrnáctero zastavení, 1985 samizdat, 1992.
  • Zpovídání, 1989 Toronto, 1994.
  • Píseň o zemi, 1985 samizdat, 1994.
  • Setkávání a míjení, samizdat 1988, 1995.
  • Zakopaný pes, aneb, O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví, 1992.
  • Kritické příležitosti, dva díly 1998 a 2002.
  • Rodná krajina básníkova, 2003.
  • Listovní příležitosti, 2003, korespondence.
  • Paralipomena, 2006.

Překlady (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Mimo této tvorby je autorem mnoha článků, esejí a kritik, které uveřejňoval v časopisech Listy pro umění a kritiku, Tvar, Akord Vyšehrad. Dále je autorem celé řady překladů. Kompletní bibliografii obsahuje doplňkový svazek Díla Bedřicha Fučíka Paralipomena (autorka Zuzana Jürgensová, Praha, Triáda 2006, s. 369–490).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bedřich FUČÍK [online]. Slovník české literatury, 2006-05-24 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  2. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 12. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]