Ladislav Novák (umělec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mgr. Ladislav Novák
Ladislav Novák ve svém bytě v Třebíči, jaro 1987
Narození 4. srpna 1925
Turnov
Úmrtí 28. července 1999 (ve věku 73 let)
Třebíč
Místo pohřbení Starý hřbitov
Povolání spisovatel a malíř
Ocenění Slavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001 (2001)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Novák (4. srpna 1925, Turnov[1]28. července 1999, Třebíč[1], publikoval i pod pseudonymem Ladislav Hadlíz[2]) byl český malíř a spisovatel.[2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny spolumajitele jirchárny v Třebíči, mezi lety 1936 a 1944 studoval na Gymnáziu Třebíč (i s Antonínem Bartuškem). V roce 1941 se stal členem tamního surrealistického kroužku. Odmaturoval v roce 1944 a nastoupil do rodinného podniku a učil se na jircháře. V roce 1945 pak nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval češtinu a dějepis, studia ukončil v roce 1950 s diplomovou prací Rým a asonace v díle Vítězslava Nezvala.

Nezískal zaměstnání v Praze a tak nastoupil v roce 1950 do střední školy chlapecké v Turnově jako učitel, od roku 1950 do roku 1951 pak působil v jednotřídce ve Smržově u Českého Dubu. Následně nastoupil na povinnou vojenskou službu, tu ukončil v roce 1954 a nastoupil jako zástupce ředitele ve škole v Rovensku pod Troskami.

V témže roce se však vrátil na západní Moravu a začal učit na škole v Budišově. Mezi lety 1955 a 1961 pak působil jako učitel na tehdejší SVVŠ v Třebíči (nynější gymnázium Třebíč). Mezi lety 1961 a 1964 pak působil na základní škole v Hasskově ulici v Třebíči a od roku 1964 do roku 1979 opět působil na SVVŠ a později Gymnáziu Třebíč. Po nuceném odchodu z gymnázia učil mezi lety 1979 a 1985 na Střední průmyslové škole stavební v Třebíči, posléze odešel do důchodu.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl předním českým představitelem surrealismu. Vynikl také jako básník, psal konkrétní a fónickou poezii. Ve výtvarném projevu je autorem specifické techniky tzv. froasáže. (Novák nejprve zmuchlal kvalitní akvarelový papír, zmuchlaný papír narovnal a potřel jej zředěnou čínskou tuší, aby zviditelnil vzniklé rýhy. Rýhy, které mu něco připomínaly, zvýraznil tuší a doplnil akvarelem.)

Od poloviny padesátých let působil v třebíčském ochotnickém divadle, mezi lety 1957 a 1958 se začal věnovat konkrétní poezii, od roku 1962 se pak věnovat fonické poezii.

Již mezi lety 1944 a 1945 publikoval v ilegálním časopise Vítr vydávaném v Třebíči, již tam vydal první sbírku Zpívající tulák. První básně publikoval v roce 1943 v Lidových novinách a následně v časopise Akord. Od roku 1958 pak publikoval v časopisech Světová literatura, Host do domu, Tvář, Sešity pro mladou literaturu, Výtvarná práce, Literární noviny, Orientace a v Kulturním zpravodaji (vydávaný v Třebíči). Mezinárodně pak publikoval např. v časopisech Invencao (Brazílie), Manuskripte (Rakousko), Die Sonde (Německo), Nesyo (Německo), Antipiugiu (Itálie), Akzente (Německo) a dalších.

Od roku 1970 nesměl veřejně publikovat, publikoval tak v samizdatové literatuře, např. byly vydány knihy Z Receptáře či Receptář nebo publikoval ve sbornících Pozdravy Jaroslavu Seifertovi, Zima, Pohledy 1 nebo Na střepech volnosti.

Od šedesátých let působil i jako malíř, vystavoval od roku 1965, jak v Československu, tak i v zahraničí (např. Francie, Belgie, Německo, Švýcarsko, USA, Itálii, Španělsku, ...). Primárně se věnoval muchláži, alchymáži, veronáži a froasáži.[2]

Působil ve sdružení básníků a malířů Phases (mimo jiné v roce 1964 na velké skupinové výstavě v Bruselu).[2] Působil také ve skupinách Parabola, Svaz československých výtvarných umělců, Syndikát českých spisovatelů, Sdružení výtvarných umělců Vysočiny, TT Klub výtvarných umělců a teoretiků.[3]

Byl ovlivněnm křesťanským universalismem, mimo jiné tvorbou Jakuba Demla nebo Bedřicha Fučíka.[2]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Stálá výstava jeho prací je otevřena v Galerii Ladislava Nováka v Třebíči od roku 2002, kde žil a tvořil po většinu svého života. Nová výstava děl Ladislava Nováka byla otevřena 2. března v objektu Zadní synagogy v Třebíči, nově jsou vystaveny i ukázky fonické poezie.[4][5] Jeho dílo je součástí různých sbírek, jako jsou např. Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, České muzeum výtvarných umění, Alšova jihočeská galerie, Galerie Benedikta Rejta, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie výtvarného umění v Chebu, Východočeská galerie v Pardubicích, Moravská galerie v Brně, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě či Muzeum umění v Olomouci.[6]

Jeho dílo došlo velkého ohlasu v zahraničí. Za vzor si je vybrala např. finská modernistka Eeva-Liisa Manner. Novákovu tvorbu přímo cituje ve sbírce Fahrenheit 121. Runoja (Helsinki 1968, báseň Tunti X (Hodina X)).

V roce 1991 byl o Novákově tvorbě natočen dokument Něžné krutosti Ladislava Nováka (Petr Kotek) a v roce 1997 dokument Ladislav Novák (Karel Fuksa, Hana Vrbová).[2]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Novák vystavoval na mnoha výstavách, autorské jsou vypsány níže.[6][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b DOČEKAL, Jan. Ladislav Novák se narodil před devadesáti lety [online]. Třebíčský deník, 2015-08-04 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g VLADIMÍR, Novotný; PIORECKÝ, Karel; KUBĚNSKÝ, Petr. Ladislav Novák [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2015-11-20 [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  3. a b Ladislav Novák [online]. Archiv výtvarného umění [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 
  4. ČTK. V Třebíči se otevře obnovená výstava děl Ladislava Nováka [online]. Třebíčský deník, 2016-03-01 [cit. 2016-03-02]. Dostupné online. 
  5. Dílo Ladislava Nováka je zastoupeno hned na několika výstavách. Třebíčský deník. 2017-03-05. Dostupné online [cit. 2017-03-06]. (česky) 
  6. a b KRBUŠEK, Jaroslav. Ladislav Novák [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]